Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Pivo je důkazem, že nás Bůh miluje! Škoda, že zapomněl na kuchyni.

  8:27

Pivovar u Bulovky je legendou mezi pivaři oprávněně. Kulinářskou produkcí se však pyšnit nemůže, i když to činí. 

Velmi populární libeňská pivnice signalizuje fajnšmekrům na první pohled, o co tu jde. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Přízemí nenápadného, oranžově natřeného činžovního domu v pražské Libni skrývá ve svých útrobách restaurační pivovárek, a to od roku 2003. Pivovar u Bulovky se za tu dobu proslavil zejména kvalitou a různorodostí piva. „Zkušenosti majitele a sládka Františka Richtera z Německa jsou zde nepřehlédnutelné,“ zaznělo například v anketě Hospodářských novin. Vaří opravdu širokou škálu pivních druhů – od českého ležáku přes bavorské pšeničné až po irský stout.

Přicházeli jsme v době pozdních obědů, kdy byl lokál dost vyprázdněný. To nám poskytlo kompletní přehled o interiéru: dřevěné obložení stěn, měděné kotle, masivní dřevěné stoly. Tradiční výzdobu pivovarských restaurací ozvláštňují měděné prvky (lišty na obkladech či přiznané trubky), vtipné cedulky (za všechny německý nápis, který přeložen zní „Pivo je důkazem toho, že nás Bůh miluje!“) a nepříliš vkusné mísy se suchými rostlinami.

Hned po příchodu jsme počali zkoumat nabídku piva, kterým je podnik proslulý především. Bohužel při obou našich návštěvách (kdy jsme „prozkoušeli“ obě směny) nebyla obsluha schopna poskytnout takřka žádné informace o nabízených pivních specialitách. Na zvídavý dotaz na aktuálně naražená piva jednou servírka jen odsekla, že „si to máme najít v lístku“ – skoro jsme se museli omlouvat za vyrušení.

Chmury z nevrlé obsluhy naštěstí zahnalo svěží pšeničné pivo bavorského typu s lahodně ovocným (snad banánovým) nádechem a příjemným řízem. Na rozdíl od Jihoměstského pivovaru (který je podle všeho jakýmsi „mladším bráškou“ pivovaru v Libni – tamější pivní provoz navrhl majitel „Bulovky“ František Richter, jídelní lístky obsahují některé identické pokrmy a piva jsou většinou inspirována Německem), kde nám „weißbier“ moc nechutnalo, lze to z Bulovky vskutku doporučit všem, kdo se s touto tradiční pivní odrůdou třeba ještě nesetkali. Vedle pšeničného piva lze na úvod návštěvy doporučit též světlý ležák, tedy klasickou českou dvanáctku – fortelné, silně chmelené pivo s bohatou pěnou.

Parádní utopenec, skvělá „škvarkovka“

Dva beraní rohy, koření, lístek polníčku, kapka chutné omáčky – a je to, nač vymýšlet nesmysly

Chuťovky k pivu nás potěšily, to řekněme rovnou. Utopenec vypadal krásně, dokonce byl oloupaný, s nepravidelným povrchem, díky čemuž byl důkladně nasáklý a měkoučký. Naservírován byl příjemně minimalisticky, jen s naloženou cibulí – obligátní zásyp čerstvou cibulí a záplava láku se naštěstí nekonaly. Nakládaný hermelín nabídl podobnou podívanou a ač bychom si jej dovedli představit o chlup uleželejší, chutnal. Dva beraní rohy, koření, lístek polníčku, kapka chutné omáčky – a je to, nač vymýšlet nesmysly.

Okusili jsme také místní škvarkovou pomazánku, kde jsme se sice shodli na tom, že je dobrá, ale další hodnocení se lišilo. Někomu chutná jemnější  a ten bude nadšen, jiný raději hrubší konzistenci. Dobrotu na prkénku doprovázel dostatek kyselých okurek a kroužků cibule, což spolu s čerstvým chlebem chutnalo prostě báječně. Co se chlebu týče, otrávila nás však druhá, víkendová návštěva, kdy bylo pečivo hodně oschlé a nedobré.

Pivovar rád experimentuje s rozličnými druhy piva, koncem září se tak kupříkladu rozhodl vzdát hold probíhajícímu Oktoberfestu várkou „Festbieru“, tedy třináctistupňového spodně kvašeného speciálu jantarové barvy. Takový typ piva se údajně dříve vaříval právě na mnichovském festivalu. Toto „sváteční pivo“ nás uchvátilo – nádherná chmelová vůně, výrazná hořkost, která z úst jen tak nevyprchá. Podobně chutnal i polotmavý ležák plzeňského typu – „jedenáctka“ ale také málem zapřela svou barvu. Hořkost obou tmavších piv totiž umně skryla obligátní nasládlost a karamelový nádech. Chvála rozmanitosti, nemusí přece každé polotmavé pivo chutnat stejně!

Notně namlsaní skvělými chuťovkami a vpravdě famózními pivy jsme se těšili i na hlavní jídla a byli jsme i dost zvědaví, když internetová prezentace podniku hlásá, že „restaurace si klade za cíl pokračovat v tradici vyhlášeného českého pohostinství starých dobrých časů a působit jako lék pro hosty, znechucené českým pohostinstvím časů novějších a méně dobrých“.

Při čtení jídelníčku se nám však sliny dvakrát nesbíhaly (ač kvitujeme, že je lístek relativně střídmý a není třeba zběsilého listování). Proč má někdo potřebu cpát do „kuřecí kapsy“ pořád dokola hermelín a vepřovou panenku obligátně kombinovat s modrým sýrem? Jakožto vyhlášenou „pochoutku“ českého pohostinství zde legendární „kaťák“ servírují hned pod dvěma názvy. Řada pokrmů pak vypadá dle anotace velmi lákavě. Kdo by si z této nabídky vybral, bude nicméně zpražen cenou, jež periferní lokaci a hospodskému vzezření lokálu absolutně neodpovídá.

Předražené prefabrikáty

Mohli jsme však doufat, že cenám bude odpovídat kvalita pokrmů, pak by snad mohly být akceptovatelné. Jenže opak byl pravdou! Začali jsme naší povinnou položkou – pivovarským gulášem. Na první pohled připomínal spíše gulášovou polévku – řídkou omáčku na talíři doplňovaly určitě ne domácí houskové knedle a bramboráčky, plátky anglické slaniny a cibule. Velmi podprůměrný hospodský guláš za těch 119 korun jednoduše nestál. Takovou omáčku dostanete v libovolné menze či závodce za polovic, knedlíky a bramboráčky naleznete v mrazícím boxu každého diskontu.

Do pivnice německého stylu samozřejmě patří spätzle, tedy tradiční obilné nočky, zde k dostání ve dvou variantách. My jsme zvolili tu s uzeným masem, smaženou cibulkou a zelím. Na talíři byl špeclí navršen solidní kopeček, sice potřebovaly dosolit a dopepřit, ale této objednávky jsme nelitovali.

Úprava masa na jedničku, ale kuchař jej zcela zazdil naprostým odfláknutím zbytku práce

To špalíčky z vepřové panenky v anglické slanině s hořčičnou omáčkou a kroketami slibovaly za dvě stě korun kulinářskou show. Inu, maso sice bylo propečené správně a slanina suché panence dodala potřebnou šťávu, ale hořčičná omáčka po pár minutách stydnutí ze všeho nejvíce připomínala ohřátou dijonskou hořčici s trochou mouky. Bohužel se jí navíc nebylo možné vyhnout, neb jí byl talíř bohatýrsky zalit... Ani krokety skličující představení nezachránily, hnědá krustička obsahovala toliko takové žluté pěnovité nic. Věčná škoda – úprava masa na jedničku, ale kuchař jej zcela zazdil naprostým odfláknutím zbytku. Zklamání se pomalu měnilo v kulinářské zoufalství.

Hlavní jídla mají podle všeho jedinou ambici – aby si host, celý večer pivo pijící, pořádně „nacpal břich“. Prim tu hraje kvantita, zatímco chuť a provedení se krčí kdesi v koutku. Je zarážející, že si za tuto nekvalitu nechají na nevábné periferii Prahy zaplatit tolik, co v lepší restauraci v centru. Internetové stránky, slibující „tradici vyhlášeného českého pohostinství“, vlastně nelžou. Pohříchu mají na mysli právě onu kulinářskou tradici „českého pohostinství časů novějších a méně dobrých“.

Je to opravdu škoda, poněvadž piva zde vaří znamenitá, nebojí se experimentů a vše se odehrává v příjemném hospodském prostředí. Těžko pochopit užívání prefabrikátů, když je podnik každý večer rezervován do posledního místa a o zákazníky nouzi evidentně nemá. Pivovar u Bulovky proto lze doporučit všem milovníkům piva a chuťovek, které k němu tak dobře pasují. Pokud byste ale čekali kvalitní teplou kuchyni, jste na špatné adrese.

Pivovar u Bulovky

Praha 8 - Libeň, Rýznerova 19/5  (mapa)
www.pivovarubulovky.cz
Tel.: 284 840 650

Putování Bratrů v pivu:

Zastávka první: Pivovarský dům (Praha)
Zastávka druhá: 
Sousedský pivovar Bašta (Praha)
Zastávka třetí: 
U Medvídků (Praha)
Zastávka čtvrtá: Jihoměstský pivovar (Praha)
Zastávka pátá: Klášterní pivovar Strahov (Praha)
Zastávka šestá: Berounský medvěd
Zastávka sedmá: Pivovarská krčma Chýně
Zastávka osmá: Pivovar Kácov
Zastávka devátá: Únětický pivovar

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...