Lidovky.cz

Petr Nečas zaplatí daň z prokletého dědictví Mirka Topolánka

  21:25

Předseda ODS převzal saň, jež potřebuje krmení pro čtrnáct obrovitých tlam.

foto: © ISIFA, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

KOMENTÁŘ Istvána Léka / Sociologové a psychologové se přou o to, co především motivuje lidi, aby sledovali profesionální box. Kolik diváků zajímá sport, kolik atmosféra a kolik pohled na krev? Také kongres ODS bude mít hodně diváků, které vůbec nebude zajímat meritum věcí a nebudou fandit ani jednomu ze soupeřů. Budou čekat, že tentokrát poteče krev, a jistě se dočkají. Pokud zůstaneme u boxerské terminologie, vypadá to, že Petr Nečas je zralý na ručník.

V genetickém kódu ODS je uloženo, že ji zajímají spíše čísla nežli pocity, že se zabývá spíše sebou a blízkým okolím než věcmi vzdálenými, že se spíše dívá do budoucnosti, než aby reflektovala přítomnost, natož aby se zabývala historií. Proto pro ni bude velmi těžké přiznat si pravdu. Rozebrat, jak se mohlo stát, že strana se nachází v hrozivé krizi. Politické zúčtování se současným vedením je vzhledem ke katastrofálnímu výsledku voleb namístě, ale jedná se už jen o tunning auta, kterému mechanici dávno rozkradli motor.

Vzpomínka na otce zakladatele

Nečas přijal funkci předsedy s mandátem silnějším, než sám pochopil

Když ODS těsně před volbami v roce 2010 svěřila vedení do rukou Petra Nečase, byla to volba, která stranu vrátila na čas opět do hry. A Nečas po volebním úspěchu přijal funkci předsedy s mandátem silnějším, než sám pochopil. Bohužel se zdá, že až nyní mu došlo, že toto dědictví je proklaté. A že je zatíženo větším množstvím morálních dluhů než politických aktiv. Že se věnoval spíše rozvoji aktiv než vyrovnání morálních dluhů, byla ovšem jeho volba, za kterou o víkendu v Brně zaplatí.

ODS nikdy nevynikala jasným pravicovým ukotvením, ani se nestala generátorem přelomových myšlenek. Prvních pět let její existence ji nesl na hřbetě Václav Klaus, jemně okopáván partou svých blízkých intelektuálů, kteří měli pocit, že stranický život nemůže spočívat jen v adoraci předsedy. Poté, co tato skupina odešla z ODS na protest proti systému financování strany (na kterém se ovšem několik let podílela), zůstal Klaus už opravdu sám.

Využil však přístav opoziční smlouvy, aby získal čas a síly. Nicméně až do odchodu udržel ve své straně alespoň základní hodnoty: že lidé se dělí na hloupé a chytřejší, vzdělané a méně vzdělané a že úplně všechno není jen vnitrostranický handl. Opoziční smlouva nepřinesla návrat ODS do vlády, ale zároveň krajské garnitury strany – generované okresními privatizačními komisemi a podnikateli podle střihu devadesátých let – v krajských volbách na hlavu porážely tehdy důchodcovské organizace ČSSD; v ODS nastal jednoznačně čas pro generační změnu. A to změnu podporovanou reprezentanty regionů.

Pan Falešný a jeho klan

V protipražské a protiintelektuální atmosféře musel jako nositel těchto změn do čela strany přijít pragmatický muž z regionu, muž s aureolou volebního úspěchu a alespoň základní parlamentní zkušeností. Jeho optickou výhodou bylo, že se jevil jako „chlap s kulama“.

Mirek Topolánek se stal předsedou ODS jako člověk, který dokázal sjednotit, anebo přinejmenším přislíbit sjednocení zájmů všech regionálních bazarů, které od té doby začaly stranu finančně podporovat, a tím ji krok po kroku ovládat. Když na jeho volbu reagoval Klaus esemeskou ve smyslu „falešný a prázdný Topol“, měl jistě pravdu. Těžko bychom hledali Klausův názor, se kterým lze více souhlasit.

Zatímco Klaus spoléhal na své vzdělání, vystupování i hodnoty akademického prostředí, z nějž pocházel, Topolánek byl jeho pravým opakem

Při psaní této zprávy Klaus možná ani netušil, jak špatné to bude a jak dlouho to potrvá. Z pohledu roku 2012 se onen kongres před deseti lety jeví jako milník v historii ODS. Tehdy začínal konec. Topolánek totiž ODS vtiskl falešnou a prázdnou tvář s obrovskou a nenasytnou tlamou.

Zatímco Klaus spoléhal na své vzdělání, vystupování i hodnoty akademického prostředí, z nějž pocházel, Topolánek byl jeho pravým opakem. Své povšechné vzdělání využíval příležitostně, své křupanství prezentoval jako lidovost a jeho nejsilnější stránkou bylo, že využil zkušenosti z prostředí, z něhož pocházel.

Topolánkovo vojenské vzdělání a působení v „zeleném“ prostředí jej naučilo udělat si spojence z každého. Dokonce i z osob, které dlouhodobě zrály spíše pro kriminál než pro parlament. Věděl, že ve svých regionech již většinu penězovodů ovládly a že jedinou motivací, kterou je může dostat na svou stranu, je zaručit jim podíl na kontrole penězovodů celostátních v podobě svěření správy určité oblasti. A tak si různí regionální kmotři mohli být jisti, že jak dobře zaseli, tak na zemědělství, ale i v jiných resortech, také sklidí.

Ještě chytřejší byla Topolánkova taktika, jak zorganizovat svoji osobní politickou úderku. Obklopil se partou mladých, o co méně vzdělaných, o to ambicióznějších kluků, které povýšil do hodností, potažmo funkcí, na něž nejenže neměli, ale při jejich osobnostních profilech ani za normálních okolností nikdy mít nebudou. Jejich sjednocujícím parametrem byla nedokončená vysoká škola, v lepším případě titul bakalář, nebo titul ze zcela jiného oboru, než jim byl svěřen.

Působení ve funkcích doprovázeli zvýšenou arogancí a politickou neomylnost odvozovali od svého přímého napojení na Topolánka, potažmo Marka Dalíka, a to jak na velký, tak na malý telefon. Tito lidé udělají i dnes všechno pro to, aby Topolánek či jeho pohrobci získali jakýkoli podíl na moci. Obzvlášť v situaci, kdy několika z nich hrozí trestní stíhání a o mnoho z nich se zajímá protikorupční policie.

Dědictví pro Pana Čistého

O co méně Nečas dovolil tlamám hltat, o to větší plamen z nich šlehal

Vlastně jediné, co Nečas po Topolánkovi zdědil, byla regionální saň, jež žádala krmení pro čtrnáct svých obrovitých tlam. A partu kluků, kteří nafukovali papule nad neochotou nového vedení ODS využít jejich zkušeností a vazeb. O co méně Nečas dovolil tlamám hltat, o to větší plamen z nich šlehal. Čím více bylo ohně, tím silnější byly mladé „papule“, které si po vzoru svého vojevůdce už vyrobily nové spojence. 

Kongres ODS se bude odvíjet ve třech vrstvách. Na pódiu se bude hřímat o tom, zda pravicová strana může zvyšovat daně, potažmo zda liberální strana má rozdávat peníze daňových poplatníků církvím. V kuloárech se bude rozebírat, jestli ODS více ublížilo zatčení Dalíka před volbami, anebo jeho propuštění. Možná, že v malé skupince padne i názor, že ODS nejvíce ublížilo, že nějaký Dalík vůbec existuje. Ale tento kongres ODS se bude ještě pořád rozhodovat v salonku některého z blízkých hotelů, kde si velcí kluci propočítají, kdo přivezl kolik autobusů s delegáty, a třeba také to, o kolik každý z nich přišel tím, že Nečas nekývl na Kalouskův stomiliardový ekotendr.

A tak, ať se na víkendovém kongresu ODS stane cokoli, ať Nečase roztrhají na kusy, ať z něj udělají loutku, ať jim to třeba hodí celé na hlavu sám, ať se předsedou ODS stane kdokoli, i kdyby Boris Šťastný přivlekl Václava Klause až z Laosu, základní problémem ODS zůstává: Nový předseda bude muset už v pondělí, nejpozději na jaře po prezidentských volbách vstoupit do hlavní kanceláře ODS a potkat opravdu všechny lidi, kteří o politice této strany ve skutečnosti rozhodují.

Například Klaus – možná – má ještě sílu na to, aby se některých velmi šedých eminencí ODS zeptal: „A vy jste kdo, vás si nepamatuji.“ A někteří z nich mu odpoví: „Jsem plukovník XY, váš přítel z krajského města N. Já to tady už osm let platím. Tak jak se domluvíme, pane předsedo?“

A opravdu všichni budeme muset držet palce, aby nový šéf ODS našel odvahu a sílu, aby vyřkl svoje typické: „To ale opravdu, ale opravdu nemůžete myslet vážně!“

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.