Pětina českých dětí trpí nadváhou

Do školy bez snídaně, ke svačině bageta a po obědě rychle domů k počítači nebo televizi. Životní styl českých dětí dospěl do fáze, že pětina z nich trpí nadváhou. Ukazuje to průzkum společnosti GfK, který mají LN exkluzivně k dispozici. Výsledky vznikly na základě dotazování vzorku 200 pediatrů. „Český pediatr má v průměru ve své péči 20 procent dětských pacientů s nadváhou. Jeho slovenský kolega jich má v průměru 17 procent,“ uvedla Barbora Večerková, vedoucí zdravotnického výzkumu v GfK.

A nejen to. V průměru se dětští lékaři starají o 15 procent těch, u kterých se již dá hovořit o obezitě. Mají tedy nad 120 procent ideální hmotnosti, která se počítá podle jejich váhy a výšky. Na Slovensku je situace podobná. V takových případech již nejde pouze o kosmetický defekt, ale především o riziko zdravotních komplikací. „Problémy jsou způsobeny hlavně každodenním sezením u počítače a nedostatkem pohybu, omezeného pouze na školní tělocvik,“ upozorňuje Večerková.

Problematický přístup k jídlu

Z celosvětového srovnání přitom nezletilí v Česku nevycházejí až tak špatně. Skončili na 11. místě s výsledkem odpovídajícím průzkumu GfK. Odborníci ale varují, že situace dětí s kilogramy navíc se v dospělosti většinou ještě zhorší. Stačí se podívat na výsledek dospělých – nadváhu má každý druhý.

„Děti kopírují životní styl svých rodičů, ve kterém výrazně převažuje příjem energie. Tedy nevhodné stravovací návyky – nápoje a potraviny s vysokým množstvím přidaných cukrů, málo zeleniny, preference smažených pokrmů,“ jmenuje Marie Nejedlá ze Státního zdravotního ústavu. A pokud má dítě oba rodiče obézní, existuje dvakrát vyšší pravděpodobnost, že bude trpět nadváhou.

Způsob, jakým tuzemské rodiny přistupují k jídlu, se podle odborníků odráží už na stolování. Nedávno na to upozornila studie Health Behaviour in School-aged Children, kterou zaštiťuje Světová zdravotnická organizace. Zapojilo se do ní 220 tisíc školáků ze 42 zemí světa. Ukázalo se, že polovina českých 15letých doma nesnídá. Nejhorší je to ale s večeří. V této kategorii se Česko dokonce umístilo úplně nejhůře. Pouze 44 procent jedenáctiletých dívek uvedlo, že večer usedá k jídelnímu stolu s jedním nebo oběma rodiči.

Pohyb jen v tělesné výchově

„Věkové období rané adolescence je přitom klíčové z pohledu životního stylu jedince v dospělosti,“ uvedl Michal Kalman z Fakulty tělesné kultury Univerzity PalackéhovOlomouci, která zajišťovala výzkum v Česku. Když už si rodiny užívají společný čas, pak zjevně mlčky před televizní obrazovkou. Tak totiž podle velkého výzkumu Proměny společnosti Sociologického ústavu Akademie věd, kterého se zúčastnilo pět tisíc domácností, řeší Češi volný čas nejčastěji.

„V běžný den ji sledují tři dospělí ze čtyř a televize nám v průměru zabírá dvě hodiny času denně, tedy téměř třetinu celkového volna času,“ sdělila Michaela Röschová z oddělení sociologie politiky. Mezi mladými do 35 let ovšem sleduje televizi jen každý třetí. O dost méně si mohou děti užít pobytu venku nebo sportu se svými rodiči. V běžný den totiž dospělí věnují těmto aktivitám jenom půl hodiny.

Jediným zdrojem pohybu se tak u dětí často stává tělesná výchova – jenže ve většině škol se jí žáci věnují pouhé dvě hodiny týdně. Kvalita se navíc velmi liší. „Někde můžeme vidět opravdu smutný obrázek. Souvisí to s tím, že tělesnou výchovu učí i nekvalifikovaní učitelé, kteří nemají na tento předmět aprobaci,“ řekl nedávno Ladislav Kašpar z Pedagogické fakulty UK.

Náchylnost k úrazům

Podle Martina Musálka z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy ale Čechům chybí povědomí, proč se vlastně hýbat. Pokud k tomu nedojde, nemá smysl podle něho například navyšovat dětem počet hodin tělesné výchovy ve školách. Kvůli tomu, že děti nejsou zvyklé sportovat, jsou také náchylnější k úrazům. Ředitelé škol pak často nabádají učitele, aby vybírali činnosti, při kterých je riziko zranění co nejmenší.

Ještě před necelými deseti lety se devítileté děti dokázaly protáhnout tak, že jejich prsty na rukou přesáhly špičky nohou o deset centimetrů. V roce 2014 už v disciplíně nazvané hluboký předklon téměř propadly. Zvládly jen čtyři centimetry, ukázala data Českého olympijského výboru, který porovnává sportovní výsledky 90 tisíc žáků od sedmi do 16 let.

„Olympionici“ zkoumají disciplíny jako skok do dálky z místa, člunkový běh, který má prověřit hbitost, nebo hod basketbalovým míčem. „Je tam několik disciplín a věkových kategorií a u žádné z nich na tom děti nejsou lépe, naopak jsou tam v některých šílené propady,“ řekl pro LN šéf výboru Jiří Kejval. Jako zarážející mu například přijde, že 16leté dívky skočí z místa do dálky o 30 centimetrů méně než v prvním sledovaném období.

Nepotvrzený předpoklad

Pohybová zdatnost klesá s rostoucím věkem především u dívek. Podle Tomáše Periče z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy nemá tento stále se zhoršující trend na svědomí jen dospívání. „Může to být dáno tím, že se dívky v tomto věku přestávají orientovat na sport. Začíná jim záležet třeba na tom, aby dobře vypadaly, což při intenzivním sportu není příliš možné,“ domnívá se Perič.

Tento výzkum navíc nepotvrdil obecně uznávaný předpoklad, že děti z venkova jsou pohyblivější a zdatnější. Ukázalo se totiž, že děti z měst a obcí do 20 tisíc obyvatel mají podprůměrnou kondici. Lépe jsou na tom tedy děti z velkých měst. „Nedostatek pohybu, oslabený svalový aparát, špatné nutriční návyky a nadváha či obezita zvyšují riziko výskytu diabetu II. typu, kardiovaskulárních onemocnění a jsou významně vázány také k ortopedickýmaneurologickým problémům,“ varuje Musálek.

Zmiňuje navíc termín spontánní pohybová aktivita, která se s vývojem společnosti dostala do pozadí. Jde přitom o čas, kdy se člověk hýbe nad rámec řízených sportovních činností. Děti si tedy například hrají venku.