Péšávar, výbušná směs dvou Pákistánů

Masakr více než 130 dětí na severozápadě Pákistánu šokoval. Obyvatele Péšávaru ale mohl překvapit nanejvýš počet obětí – řádění teroristů, zákulisní hry islamistů i tajných služeb a brutalita bezpečnostních složek jsou součástí jejich každodenních životů.

Při útoku na školu v Péšávaru zemřelo přes 100 lidí. K útoku se přihlásil... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Při útoku na školu v Péšávaru zemřelo přes 100 lidí. K útoku se přihlásil... | foto: APČTK
Při útoku na školu v Péšávaru zemřelo přes 100 lidí. K útoku se přihlásil...

V tomto městě se prolínají dva světy – na východ od Péšávaru je skutečný Pákistán, jaderná mocnost zmítaná mnoha vnitřními konflikty, občasnými obdobími vojenských diktátorů i klopotnými snahami o modernizaci a vylepšení životů 180 milionů obyvatel země.

Za západním okrajem Péšávaru ale začíná jiný svět – oficiálně deklarovaná kmenová území, uznaná za autonomní oblast už britskými koloniálními správci, kde vládne zvykové právo paštúnválí, obrovská moc kmenových rad, džirgy a kde po Britech zůstává v platnosti i drakonický právní kodex, Pohraniční trestní řád – to pro případ, že by si tam pro někoho chtěla sáhnout i dnešní státní moc.

„Zákoník umožňuje například věznění celé rozvětvené rodiny kvůli zločinu jediného jejího člena, dalším kolektivním trestem je bourání domů,“ řekl ČESKÉ POZICI analytik Daúd Chán, sám příslušník paštúnského kmene Chattak.

Nevítaní a nebezpeční hosté

Tato Federálně spravovaná kmenová území (FATA) se přes hřebeny zasněžených třítisícovek plynule přelévají do Afghánistánu – i hranici mezi oběma státy, tzv. Durandovu linii, vyměřili v roce 1893 Britové a uměle tak rozdělili nespoutané Paštúny do dvou státních útvarů. „Kdyby ses chtěl vydat přes kopec do Afghánistánu, budeš tam vítán, postarají se o tebe, protože hned za hranicí žijí naši bratranci,“ zdůrazňoval před lety pohostinnost Paštúnů vůdce kmene Salárzaí, když jsem pořizoval reportáž o plantážích opiového máku.

Přišli jiní hosté – nezvaní, nevítaní a nebezpeční. Operativci al-Káidy, členové různých povstaleckých skupin ze Střední Asie či západní Číny.

Mezitím se však poměry v pohraničí posledních třináct let dramaticky mění – americká invaze do Afghánistánu na podzim 2001 svrhla tamní talibanskou vládu a vytlačila tisíce povstalců a teroristů na pákistánskou stranu hranice. Přišli jiní hosté – nezvaní, nevítaní a nebezpeční. Operativci al-Káidy (místními souhrnně nazývaní Arabové), členové různých povstaleckých skupin ze Střední Asie či západní Číny.

Vzápětí za nimi na pákistánskou periferii začala pronikat pákistánská armáda se vším, co to v poměrech této země obnáší. Letos v září například OSN hlásila, že probíhající „protiteroristická“ ofenziva pákistánských sil vyhnala ve FATA z domovů téměř milion lidí, ze tří čtvrtin žen a dětí. Statisíce jich paradoxně našly na zimu útočiště ve válkou rozvráceném Afghánistánu.

Predatory útočí

Zároveň v severozápadním Pákistánu útočí Američané, byť tak činí bezpilotními letouny, takže bez jakéhokoli ohrožení vlastních lidí. Renomovaná britská organizace Bureau of Investigative Journalism uvádí, že od roku 2004 takto Američané podnikli v Pákistánu 405 náletů. Odhadem při těchto útocích zahynulo 2400 až 3800 lidí, většinou teroristů, povstalců a dalších ozbrojenců, avšak také 400 až 960 civilistů, včetně dvou set dětí.

Barack Obama loni připustil, že jsou zabíjeni nevinní, označil to za „neskonalé tragédie, které ho budou provázet do konce života“. Jak přitom v listopadu poznamenal v listu The New Yorker přední znalec problematiky Steve Coll, jak americký prezident, tak CIA považují nasazení dronů za vysoce efektivní způsob, který eliminoval špičky al-Káidy, přičemž počty zabitých civilistů prý jsou relativně velmi nízké ve srovnání s jinými formami útoků.

Barack Obama loni připustil, že jsou zabíjeni nevinní, označil to za „neskonalé tragédie, které ho budou provázet do konce života“.

Odkrývání tajné spolupráce pákistánského politického vedení a CIA v péšávarské oblasti však přesto může být životu nebezpečné povolání. V prosinci 2005 zahynul při výbuchu na kmenových územích přední terorista al-Káidy Egypťan Abú Hamza Rabía. Tehdejší pákistánský režim generála Mušarrafa jakékoli americké útoky na svém území zapíral, a tak tvrdil, že šlo o nehodu při manipulaci s bombou. Místní třicetiletý novinář Hájatulláh Chán však v deníku Ausáf zveřejnil fotografie zbytků americké rakety Hellfire odpálené z Predatoru. O den později Hájatulláha uneslo neznámé komando – a o půl roku později rodina dostala už jen novinářovo tělo. Ještě letos v únoru byl týden vězněn, vyslýchán a údajně i mučen jiný aktivista, Karím Chán – neznámá skupina ho unesla krátce předtím, než měl odletět vypovídat o amerických náletech před evropským parlamentem.

Někteří obyvatelé pohraničí se v nových poměrech radikalizují, což se přelévá i do Péšávaru – křivolaké zaprášené uličky jeho tržišť už byly dějištěm desítek teroristických útoků, extremisté vypalují biografy, útočí na policejní stanice i školy a tak jako v případě úterního masakru tvrdí, že reagují na krvavé vládní represe. Pod vlivem příchozích džihádistů z ciziny, jejich propagandy i zastrašování odsunula také část Paštúnů svou kmenovou identitu až za identitu muslimskou. Druhá část angažovaných Paštúnů se naopak vzepřela. „Nebojíme se těchto extremistů, kmen Salárzaí je už mnohokrát porazil a bude si s nimi umět poradit i do budoucna,“ prohlásil před rokem kmenový vůdce Šahábuddín, jehož milice tak vlastně stojí na straně vlády.

Všemocná tajná služba

Přítomnost džihádistů není pro obyvatele severozápadního Pákistánu něčím úplně novým – od konce 70. let tady formovala obávaná tajná služba ISI a posléze i americká CIA džihádisty k válce proti komunistické, prosovětské vládě v sousedním Afghánistánu. Právě v Péšávaru soupeřily různé frakce afghánských mudžáhidů o co největší podíl z miliard dolarů a tisíců tun zbraní, tady se za peníze amerických daňových poplatníků léčili nejdrsnější muslimští válečníci, a když nepřežili, byli tito cizinci pohřbíváni na své hřbitovy za městem.

V Péšávaru se tak v plné nahotě odkrývají stinné stránky dnešní „války proti teroru“.

V Péšávaru se tak v plné nahotě odkrývají stinné stránky dnešní „války proti teroru“. Veřejným tajemstvím například je, že zejména jedna z nejútočnějších militantních guerill afghánsko-pákistánského pohraničí, tzv. Hakkáního skupina, se navzdory proklamacím islámábádských politiků o boji proti teroru těší podpoře mocné ISI.

„Naprostá většina lidí tu talibance upřímně nenávidí kvůli jejich barbarskému teroru, zabíjení nevinných, jako byl úterní útok na školu,“ řekl včera pákistánský novinář z Péšávaru. „Zároveň tu ale málokdo věří armádě a tajným službám. Ty sice tvrdí, že bojují proti teroru, jenže zároveň stále některé džihádistické skupiny podporují – ať už aby škodily Indii v okupovaném Kašmíru, nebo aby útočily v Afghánistánu.“

Příznačné je, že péšávarský komentátor si raději nepřál zveřejnění svého jména ani na webu vzdálené ČESKÉ POZICE.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.