Na druhou stranu podle Rumana existují i pozitivní signály: „Technologie nám sice v některých ohledech přerůstají přes hlavu, ale zároveň umožňují nevídané kvalitativní změny a úspory práce i času v systémech řízení, logistice, marketingu, prodeji...
ČESKÁ POZICE: Německá sociální demokracie pracuje na návrhu „protistresového“ zákona. Podle zatím zveřejněných informací by měl především určit, kdy má zaměstnavatel právo například po telefonu nebo po e-mailu kontaktovat své podřízené a kdy nikoli. Může zákonná úprava tohoto typu zaměstnancům výrazně pomoci?
„Nelze přehlížet dopady ,přetékání’ práce do osobního života všudypřítomnými komunikačními technologiemi“ |
RUMAN: Nejsem příznivcem řešení zákazy a předpisy. Pokud máme svobodnou volbu, jaké firemní kultury chceme být součástí, nepotřebujeme další zákony. Zároveň nelze přehlížet dopady „přetékání“ práce do osobního života všudypřítomnými komunikačními technologiemi. Psaní e-mailů na smartphonu v posteli před spaním, u rodinné večeře či během víkendového výletu těžko dlouhodobě přinese něco dobrého jak zaměstnanci, tak nakonec i zaměstnavateli. Nicméně řešení vidím v edukaci, nikoli regulaci.
ČESKÁ POZICE: Způsobuje skutečně tlak na permanentní dosažitelnost zaměstnancům trvalý stres? Nebo jsou jeho příčinou spíše jiné faktory?
RUMAN: Je to určitě jedna z příčin. Rozvoj komunikačních technologií a globalizace pracovního světa nabraly takovou rychlost, že zvládání tohoto faktoru se stalo novou klíčovou pracovní kompetencí dřív, než jsme vůbec stihli zaregistrovat, že se ji potřebujeme učit.
ČESKÁ POZICE: Hospodářská krize posledních let výrazně zostřila konkurenci na trhu práce. Lze pozorovat, že zaměstnanci trpí i zvýšenou stresovou zátěží?
„Kvantitativně měřitelné nároky na zaměstnance, jako jsou obchodní cíle či objem vyřízených žádostí od zákazníků, jsou dnes o 80 procent vyšší než před 20 lety“ |
RUMAN: Zaznamenal jsem průzkum, podle nějž jsou dnes kvantitativně měřitelné nároky na zaměstnance, jako jsou obchodní cíle či objem vyřízených žádostí od zákazníků, o 80 procent vyšší než před 20 lety. V jiném globálním průzkumu více než 70 procent oslovených zaměstnanců uvedlo, že v práci zažívá „energetickou krizi“ – ve smyslu pocitu trvalého přetížení a chronické únavy. V obchodnické branži se rozhodně takzvaně „jede na krev“. Většina manažerů se potýká s přehlcením informacemi a nutností činit rychlá rozhodnutí za stále méně předvídatelných podmínek.
Na druhou stranu existují i pozitivní signály – technologie nám sice v některých ohledech přerůstají přes hlavu, ale zároveň umožňují nevídané kvalitativní změny a úspory práce i času v systémech řízení, logistice, marketingu, prodeji… A především se ve firmách začíná nahlas skloňovat téma udržitelnosti vysoké výkonnosti a otázka řešení neustále rostoucího tlaku na výkon zaměstnanců.
ČESKÁ POZICE: Je dlouhodobé intenzivní pracovní vypětí škodlivé pro všechny zaměstnance? Jsou někteří proti jeho důsledkům imunní, nebo ho dokonce vyhledávají?
RUMAN: Čistě statisticky určitě ano. Míra přirozeně dané dispozice ke zvládání dlouhodobé zátěže je v populaci rozprostřená nerovnoměrně, tudíž je mezi námi i menšina lidí, kteří si ve velkém vypětí libují, respektive bez něho strádají. Potíž pro personalistickou branži je, že dnes už jsou pro většinu pozic požadavky na zvládání stresu nastavené tak, že je – opět čistě statisticky – nelze výběrem z trhu práce naplnit. O to důležitější je otázka potřebných inovací v tématech a formách vzdělávání – a to jak přímo ve firmách, tak v systému přípravy na vstup na pracovní trh.
ČESKÁ POZICE: Je trvalý stres jedinou příčinou syndromu vyhoření?
„Zejména ve velkých firmách mohou být rostoucí nároky a požadavky na výkon v křiklavém kontrastu s možností lidí smysluplně ovlivnit dění a rozhodování“ |
RUMAN: Hlavní příčiny vyhoření většinou spočívají v kontextu, v němž se stres „děje“. Věda dokonce rozlišuje takzvaný „dobrý“ a „zlý“ stres. Pokud jsem pod trvalou zátěží ve spojení s prací, která mě skutečně baví, vnitřně naplňuje, vidím v ní smysl a umožňuje mi žít v souladu s mými hodnotami, může mi stres být i ku prospěchu a zdravě mě nabudit.
Myslím, že se ve firemním světě spíš potýkáme s krizí smyslu než stresu. Zejména ve velkých firmách mohou být rostoucí nároky a požadavky na výkon v křiklavém kontrastu s možností lidí (zejména středního managementu) smysluplně ovlivnit dění a rozhodování. Řešení tohoto zákeřného nepoměru mezi tlakem a kompetencemi se pro firmy – pokud chtějí naplno využívat potenciálu svých lidí – stává klíčovým vývojovým úkolem.
ČESKÁ POZICE: Existují účinné techniky, které pomáhají zaměstnancům zvládat dlouhodobý stres?
RUMAN: Samozřejmě – ať už v rovině fyzické relaxace, emoční inteligence či mentální hygieny. A u všech psychicky exponovanějších pozic už je dnes považuji za „základní výbavu“. Problémem je, že většina lidí přichází do pracovního světa bez ní a často tuto mezeru danou nastavením většinového vzdělávacího systému objeví, až když začíná být skoro pozdě. Pak ji v lepším případě doženou pomocí různých kurzů či poradců a koučů, v tom horším je manifestace stresu v podobě somatických zdravotních potíží nasměruje do lékařské péče.
ČESKÁ POZICE: Měli by se o jejich psychickou a fyzickou kondici aktivně starat zaměstnavatelé? Jaká opatření by ve svých firmách případně měli zavést?
„Příkladem budiž skvělá nabídka wellness a sportovních benefitů, které však zaměstnanci nemají kdy využít“ |
RUMAN: Řekl bych, že je to v mnoha firmách dnes už v nějaké formě standard. Jen se někdy dobré úmysly míjejí účinkem, respektive „péče o blaho“ mimo pracovní dobu hrubě nekoresponduje s prostředím pro práci a celkovou kulturou. Obvyklým příkladem budiž skvělá nabídka wellness a sportovních benefitů, které však zaměstnanci nemají kdy využít, protože firemní kultura je nastavena tak, že do pracovní doby odpočinek nepatří – a pracovní doba je vlastně pořád.
Smysluplnou cestu, která se už nadějně rýsuje i v České republice, vidím především v osvětě. Jednou z věcí, na které se účastníci kurzů udržitelné výkonnosti v drtivé většině shodnou, je, že zásadním posunem kupředu už „jen“ je, že jejich zaměstnavatel začíná témata hospodaření s energií a celostní podpory mentální výkonnosti vnímat nejen jako důležitou, ale především normální součást péče o kvalitní pracovní prostředí a rozvoj lidského potenciálu.
Martin Ruman (34)
|
