Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Peníze do vědy jen podle kafemlejnku? Omyl, Vaše Magnificence.

  7:32

Rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl se nemusí znepokojovat, návrh rozpočtu pro českou vědu zákon respektuje, píše profesor Jiří Chýla.

Rektor Univezity Karlovy Václav Hampl tvrdí, že rozpočet na vědu by měl reflektovat doložitelně dosažené vědecké výsledky. foto: © ČTKČeská pozice

Rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl reagoval v článku Akademie věd a věda v České republice zdaleka není totéž na některé výroky předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše, které zazněly v rozhovoru pro ČESKOU POZICI, především na Drahošova slova „vidím cílenou snahu poškodit Akademii věd“.

Obsah reakce rektora Hampla lze shrnout takto: Jeho Magnificenci leží blaho Akademie věd velmi na srdci, ale ještě větší a „nepoměrně vážnější“ starost má o to, aby byl dodržován zákon o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků (130/2002 Sb.) a nedocházelo k „úplnému ústupu od předem stanovených pravidel ke zcela netransparentnímu dohadování se za zavřenými dveřmi“.

Rektoru Hamplovi nezbývá než požadovat, aby byl rozpočet Akademie věd v roce 2013 zkrácen oproti roku 2012 rovnou o 566 milionůProto mu bohužel nezbývá nic jiného, než po premiérovi požadovat, aby byl rozpočet Akademie věd v roce 2013 zkrácen oproti roku 2012 nikoliv „jen“ o 295 milionů, jak navrhla Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), ale rovnou o 566 milionů. Tento požadavek je obsažen v přiloženém dokumentu, jehož název reprodukuji včetně gramatické chyby: Připomínky České konference rektorů k „Návrhu výdajů na výzkum, experimentální vývoj a inovace na rok 2013 s výhledem na léta 2014 a 2015“ rozeslaného do meziresortního připomínkového řízení dopisem 1. místopředsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace dne 4. května 2012. Jménem České komory rektorů jej její předseda, rektor UK Václav Hampl, zaslal premiérovi Petru Nečasovi 21. května.

Co v zákoně je, a co v něm naopak není

Smyslem tohoto textu je vysvětlit veřejnosti, a potažmo i panu rektorovi, co v zákoně je, a co tam naopak není. A jak tedy Rada pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) může, a také jak nemusí při rozdělování institucionálních prostředků na výzkum a vývoj postupovat. Mám pochopení pro to, že pan rektor není právník, jsem si ale jist, že není třeba nejen právnického vzdělání, ale ani příliš velké námahy, abychom pochopili, co zákon 130/2002 Sb. o podpoře výzkumu, vývoje a inovací z veřejných prostředků opravdu říká.

Jediný další dokument, o němž je v zákoně implicitně řeč, a který je proto dobré znát, je Metodika hodnocení výsledků výzkumných organizací a hodnocení výsledků ukončených programů (platná pro léta 2010 a 2011), schválená usnesením vlády ze 4. srpna 2010 a známá pod označením „kafemlejnek“.

Když se vychází z nepřesností...

Omlouvám se čtenářům, že se nevyhnu citacím ze zákona, ale jinak to nejde, neboť slova mají svůj význam, a jak uvidíme, právě nedocenění této skutečnosti je primárním zdrojem zbytečného dilematu pana rektora. Ilustrací nepozornosti ke znění zákona je jeho výchozí tvrzení, v němž se Václav Hampl dopustil tří nepřesností, jedné z nich ve svých důsledcích vážné:

Rozpočet (na vědu) by měl podle platného zákona reflektovat doložitelně dosažené vědecké výsledky. V současnosti platný zákon (číslo 130/2002 Sb.) ukládá vládní Radě pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) připravit návrh rozpočtu takzvaných institucionálních prostředků na vědu na základě tří konkrétně specifikovaných podkladů. Jedním je mezinárodní hodnocení jednotlivých vědeckých institucí, druhým vyhlášené státní priority výzkumu. Ani jeden z těchto podkladů není v současnosti k dispozici.“

  1. Zákon v § 5a odstavci 2b nehovoří o tom, že by rozpočet měl výsledky hodnocení „reflektovat“, tedy „odrážet“, ale stanoví, že návrh výdajů na výzkum, vývoj a inovace jednotlivých rozpočtových kapitol „vychází ze zhodnocení výsledků dosažených výzkumnými organizacemi v uplynulých 5 letech, z Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací a z výsledků mezinárodního hodnocení výzkumu a vývoje v České republice“. (Vycházet z něčeho je ovšem něco zásadně jiného, než něco odrážet. Moje postava se v zrcadle odráží, přičemž vzor i odraz jsou až na záměnu pravo-vlevo zcela stejné. Gotika vycházela z románského stylu, ale rozdíly mezi nimi jsou přesto značné.)
  2. V zákoně se nehovoří o „státních prioritách výzkumu“, ale o „Národní politice výzkumu, vývoje a inovací“. A ta samozřejmě „k dispozici“ je, stačí kliknout sem. Jeho Magnificence si zjevně popletla neexistenci uvedeného dokumentu s přehodnocením národních priorit výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, což je ovšem právě jedním z cílů existující Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2009 až 2015.
  3. Zákon nehovoří o „mezinárodním hodnocení jednotlivých vědeckých institucí“, ale o „mezinárodním hodnocení výzkumu a vývoje v České republice“. Takové hodnocení nedávno proběhlo pod názvem Mezinárodní audit výzkumu, vývoje a inovací v ČR a implementace jeho výsledků do strategických dokumentů. O tomto auditu pan rektor ví, ale jeho tvrzení svědčí o tom, že závěrečnou zprávu tohoto auditu, jež má osm části a osm dodatků, nečetl.

O auditu vědy od Technopolisu

Rektor Univerzity Karlovy na téma zmíněného mezinárodního auditu píše:

„Občas používaný argument, že výsledky takzvaného Auditu vědy v ČR realizovaného firmou Technopolis jsou takovým mezinárodním hodnocením, lze snadno vyvrátit tím, že v tomto případě jde o hodnocení systému jako celku a nikoliv jednotlivých institucí. Nemůže tedy sloužit jako východisko pro návrh rozdělování prostředků mezi instituce.“

Pokud by Václav Hampl alespoň zběžně prolistoval dodatek k osmé části Bibliometric Analysis of the Czech Republic Research Output in an International Context, 1993-2009, zjistil by, že tato část obsahuje na 154 stránkách mimořádně kvalitní a rozsáhlou bibliometrickou analýzu 100 hlavních výzkumných organizací v ČR. Analýza obsahuje i časové řady a kvantifikaci mezinárodní spolupráce těchto našich výzkumných organizací, což je pro jejich hodnocení velmi důležité.

Navíc v části třetí (The Quality of Research, Institutional Funding & Research Evaluation in the Czech Republic and abroad) je provedeno velmi podrobné srovnání výsledků hodnocení 16 vybraných týmů ze všech oblastí výzkumu podle kafemlejnku a podle informovaného peer review, jež se standardně používá v zahraničí. Jiná tak podrobná analýza u nás neexistuje, a i když nezahrnuje úplně všechny výzkumné organizace, které pokrývá kafemlejnek (těch je asi 160), lze z ní pro účely stanovení institucionální podpory ústavů Akademie věd a vysokých škol určitě vycházet.

V rozporu se zákonem?

Pan rektor Hampl tvrdí:

„Rozpočet (na vědu) by podle platného zákona měl reflektovat doložitelně dosažené vědecké výsledky. Ve skutečnosti však letos koncem jara RVVI schválila návrh rozpočtu, v němž žádnou vazbu na doložitelné výsledky nalézt nelze. Osobně mám značný problém uvěřit krkolomnému ujišťování, že i tak je vše v souladu s platným zněním zákona. Jisté je, že výsledný návrh přiděluje kapitole AV ČR výrazně více (!!) prostředků, než pokud by návrh – dle zákona – odpovídal zhodnocení vědeckých výsledků. S vysokými školami je tomu právě naopak, byť v řádu stovek tisíc korun.“

To však znamená, že podle jeho názoru návrh rozpočtu, který RVVI schválila 27. dubna 2012 do meziresortního připomínkového řízení a k němuž neměl žádnou zásadní připomínku ani ministr školství Petr Fiala (jeho „doporučující“ připomínky byly čistě formulační), nerespektuje zákon. To je velmi vážné tvrzení, které by, kdyby bylo opodstatněné, mělo vážné důsledky.

Při stanovení institucionální podpory na rozvoj výzkumných organizací zákon nenutí RVVI mechanicky využívat kafemlejnek. Naopak.Ve skutečnosti tomu tak není a Jeho Magnificence se nemusí znepokojovat. Nekrkolomné vysvětlení se opírá o výše prokázanou existenci všech tří podkladů pro stanovení výše institucionální podpory celkem i její části na rozvoj výzkumných organizací (RVO). O tom, že i pro část na RVO mají být výsledky hodnocení jen jedním z podkladů, svědčí i samotná již zmíněná metodika, jež v části II. 1. Cíl hodnocení výsledků výzkumných organizací v písmeni b) výslovně stanoví, že jedním z cílů hodnocení je „poskytnout jeden z podkladů pro přípravu návrhů výdajů státního rozpočtu na institucionální podporu VaVaI na rozvoj VO“.

Při stanovení institucionální podpory na rozvoj výzkumných organizací jednotlivých kapitol tedy zákon nenutí RVVI mechanicky využívat (reflektovat) kafemlejnek; naopak, zákon explicitně stanoví, že RVVI nejen může, ale dokonce musí zohlednit i další aspekty, mimo jiné výsledky rovněž zmíněného mezinárodního auditu.

A jak je to s těmi dveřmi?

Naoknec drobná poznámka k této sportovní argumentaci pana rektora:

Celý proces lze zjednodušeně přirovnat k basketbalové soutěži, v níž se některým týmům znelíbí, že výsledky se počítají podle získaných bodů a že za koš z větší dálky jsou body tři. Místo, aby se na základě argumentace případně pravidla pro příští ročník upravila, direktoriát uprostřed soutěže určí, že se výsledky stanoví v debatě s předsedy některých klubů za zavřenými dveřmi.

Ta jen znovu prokazuje, že se Václav Hampl nemůže smířit se skutečností, že Rada pro vědu, výzkum a inovace nemusí rozhodovat jen podle kafemlejnku. Navíc je tato argumentace i zcela mimo realitu, neboť s předsedou „klubu Akademie věd“ se nikdo o výsledcích nebavil; za zavřenými dveřmi, před zavřenými dveřmi, a dokonce ani ve dveřích.

O hodnocení a financování vědy psal profesor Jiří Chýla také v článku: Jak se hodnotí věda ve světě a jak uniknout ze slepé české uličky.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!