Odbor správních činností Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) vydal 31. ledna 2011 rozhodnutí, jímž zastavil správní řízení proti ekologickému zemědělci Stanislavu Pencovi. Ten tím po 1,5 roce vyhrál spor, ve kterém mu hrozila až desetimilionová pokuta, protože údajně zpracovával osobní údaje bez souhlasu subjektu údajů.
Penc totiž v letech 2009 až 2010 zveřejnil Evidenci zájmových osob (EZO), databázi bývalé Státní bezpečnosti (StB). V podstatě však šlo o nicotnou záminku použitou ÚOOÚ v době, kdy Penc kritizoval vedení Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), že je ve smyslu poznání skutečné minulosti nečinný, a tam, kde je činný, pouze škodí.
Penc proto „svépomocí“ – protože to neudělal ÚSTR – zveřejnil databázi EZO, která obsahuje identifikační údaje osob, o něž měla StB zájem. Důvod jejího zájmu však ze zveřejněných údajů určit nelze. Ke jménům jsou přiřazena čísla příslušných písemností podobně, jako to činí rejstřík v knize. Jedinou výjimkou jsou poznámky o „blokovaných osobách“ určitého „stupně nebezpečnosti“, což není žádná pohana. Naopak, co by dnes kdejaký „antikomunista“ za takovou poznámku dal. Ale pozdě bycha honit.
Absolutizace informací
Z archívních materiálů, které na svých internetových stránkách zveřejňuje Archív bezpečnostních složek (ABS) působící v rámci ÚSTR, lze dohledat úřední důvod zájmu StB o dotyčnou osobu, případně i další změny v jejím vztahu k ní, nebo dokonce o jejich vzájemném vztahu. Pencův rejstřík je tedy v oblasti „citlivých údajů“ neskonale šetrnější, než ÚSTR. Je proto víc než s podivem, že ÚOOÚ, který je vůči Pencovi dojemně starostlivý, se vůbec o tuto činnost ÚSTR nezabývá!
Ústav pro studium totalitních režimů zveřejňuje informace, namísto aby je pouze zpřístupňoval, což má dle zákona činit. A státní orgány smějí činit pouze to, co praví zákon. Ještě horší je, že ÚSTR tyto informace vlastně absolutizuje, protože je nevybavuje komentářem.
Data StB byla pořizovaná jistým způsobem za jistým účelem a za jistých okolností – a ty nelze do detailu rekonstruovat. Proto lze z těchto údajů vyvozovat pouze orientační, nikoli definitivní závěry. Mnoha lidem je však marné vysvětlovat, že ani studiem příslušného svazku nemusejí zjistit, co se skutečně stalo. Pro lepší pochopení jeden příklad.
Špionážní historka
Koncem léta 1989 jeden příslušník Veřejné bezpečnosti (VB) napsal na americkou ambasádu, že je ochotný spolupracovat s imperialistickými tajnými službami. V jeho moci však bylo – zkuste ještě chvíli číst s vážnou tváří – poskytnout dejme tomu jmenný seznam příslušníků VB na Okresní správě SNB, kde sloužil. Kdyby měl hodně štěstí a odvahy, mohl tento seznam obohatit o čísla jejich služebních linek, což by jistě významně urychlilo pád komunismu.
A jako zpáteční adresu uvedl své bydliště! Měl totiž klíč od jedné neobsazené poštovní schránky, kterou vychytrale vybavil fiktivním jménem. Můžeme si o Američanech myslet, co chceme, ale na toto neskočili. Ono však o to ani nešlo, jak uvidíme.
Řízení proti Stanislavu Pencovi zahájil ÚOOÚ na základě nepravdivé informace
Na podzim 1989 byl špión zatčen, aniž by si zašpiónoval. Chvíli si do listopadového převratu poseděl ve vazbě a domů se vrátil jako významný bojovník proti komunismu! A nově nabytou pozici využil k ovlivnění prověrek příslušníků StB a VB na okrese, který byl svou specifikou ojedinělý a poměrně značně významný.
Odpolitizování je nutné
Není tajemstvím, že do polistopadových zpravodajských služeb přešli někteří bývalí příslušníci StB. Říkalo se jim „délesloužící kolegové“. Jeden z nich právě onoho příslušníka VB na podzim 1989 zatýkal. Zajímalo mne, zda může vyloučit, že těch několik týdnů vazby mělo dotyčnému příslušníkovi získat důvěru, aby po změně režimu mohl příslušným způsobem „zaúřadovat“ při prověrkách příslušníků StB a VB.
V takovém případě by však příslušníci kontrarozvědky při jeho „odhalování“ nesměli nic tušit, aby bylo zatýkání věrohodné. Dotázaný „délesloužící kolega“ se místo odpovědi zachmuřil a následně se opil natolik, že už jen chroptěl. Svazek StB na onoho špionáže chtivého příslušníka VB, bude-li interpretován bez kontextu a doslovně, z něho však dodnes dělá hrdinu.
Proto je konečně třeba problematiku StB odpolitizovat a ponechat odbornému zkoumání, aby byl naplněn cíl zkoumání totalitních režimů – nejen jednoho. A abychom se jim dokázali bránit již v okamžicích prvních náznaků. Možná je to aktuálnější, než se zdá.
Dezinformace
Řízení proti Stanislavu Pencovi zahájil ÚOOÚ na základě nepravdivé informace od tehdejšího ředitele ABS Ladislava Bukovszkého. Ten musel vědět, že databáze EZO byla dle zákona zaregistrována jako archiválie, ÚOOÚ však sdělil, že jí není! Takto dezinformován zahájil ÚOOÚ proti Pencovi dlouhé správní řízení, které však skončilo jeho vítězstvím.
Příběh přesvědčivě dokládá přinejmenším absolutní neprofesionalitu bývalého ředitele ABS Bukovszkého, vyloučíme-li zlý úmysl. Navzdory tomu se však nový ředitel ÚSTR Daniel Herman k žádosti o nápravu v této věci postavil zády. Na řadu institucí naopak poslal dopis, v němž se snaží „napravit dobré jméno pana Bukovszkého“. Výtky na adresu Bukovszkého prý byly v minulosti jen mediální a „měly Bukovszkého poškodit“.
Jedinou otázkou za těchto okolností už jen je, jak daleko ještě musí dospět diskreditace tohoto „Institutu imeni Orvela“, než bude zrušen.
