Ekonom Pavel Kohout je na roztrhání – o jeho názory má zájem nejen protivládní Holešovská výzva, ale i vláda Petra Nečase. Sám Kohout v tom rozpor nevidí, předpokládá, že i kabinet od něho očekává kritické postoje. Kohout nedávno zaujal svým „výletem“ do oblasti politologie a práva – jeho kniha Úsvit obsahuje i návrh nové Ústavy.
Jaké jsou klíčové myšlenky, které v této souvislosti zmiňuje i v rozhovoru pro ČESKOU POZICI?
- V Česku se Poslanecká sněmovna stává pouhou hlasovací mašinérií vlády, není tu oddělena výkonná moc od zákonodárné jako v USA.
- Čeští lobbisté to tu mají oproti Washingtonu příliš snadné, protože jim stačí zlobbovat dva nebo tři lidi, a ostatní to schválí v rámci stranické disciplíny.
- Zemi tady řídí ministerstvo financí, které akumuluje obrovskou moc. Proto by měl být rozděleno do více úřadů.
- Odmítá „předsudek“, že penzijní reforma bude znamenat mejdan pro finanční skupiny a banky.
- Společná měna euro je vhodná pro Německo, Francii, Benelux, možná Rakousko, ale nikoliv pro Česko a další státy.
ČESKÁ POZICE: Nedávno jste se zúčastnil sněmu Holešovské výzvy, která žádá radikální politické změny. Účastníci schválili váš návrh Ústavy a označili Nečasovu vládu za nelegitimní. Jaký je váš vztah k Holešovské výzvě?
KOHOUT: Byl jsem tam pozván jako autor knihy Úsvit, který prezentuje své myšlenky včetně návrhu nové Ústavy. Pokud se někdo přihlásí k tomu, že se mu líbí moje kniha, jsem jako autor samozřejmě potěšen. Takové pozvání bych přijal od kohokoliv, nedělám v tom rozdíly. Rád říkám, že jsem přijal pozvání i od jedné místní organizace ODS. Kdyby mě pozvali na sněm ODS, přišel bych také.
ČESKÁ POZICE: A kdyby vás pozvali třeba komunisté?
KOHOUT: Také. Kdokoliv.
ČESKÁ POZICE: Co si myslíte o požadavku na odstoupení Nečasovy vlády, který na sněmu zazněl?
Je možné kritizovat každou vládu, kterou jsme tady měli za minulých několik set let
KOHOUT: Vládě zbývá necelých 18 měsíců do příštích voleb. Nemyslím, že by teď bylo praktické, aby podávala demisi a formovala se nějaká přechodná vláda. Pokud tato vláda udělá něco špatně, je samozřejmě možné ji kritizovat. Je možné kritizovat každou vládu, kterou jsme tady měli za minulých několik set let.
ČESKÁ POZICE: Kromě vyřazeného prezidentského kandidáta Tomia Okamury se sněmu zúčastnil i Vít Bárta. O vaší spolupráci s ním se mluvilo už dříve. Není právě on představitelem toho negativního, co na politice kritizujete?
KOHOUT: Podívejme se na to z hlediska proporcí. Vít Bárta byl souzen, protože několika členům poslaneckého klubu Věcí veřejných půjčil několik set tisíc korun bezúročně.
ČESKÁ POZICE: Je tu i podezření, že to byla korupce. Vy myslíte, že to skutečně byla půjčka?
KOHOUT: Podezření… Ale i kdyby to byla korupce, pořád by to bylo ve statisících korun. To je o mnoho desítkových řádů níže než skutečné kauzy, které třeba ani nikdy nebyly vyšetřovány. Teď to beru čistě z proporčního hlediska.
ČESKÁ POZICE: Jaký tedy máte s Vítem Bártou vztah? Spolupracujete s ním?
KOHOUT: Známe se, občas se vídáme. Patří stejně jako senátor Okamura k mým čtenářům.
Kritika se očekává
ČESKÁ POZICE: Jste pořád členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Není to v rozporu s tím, že se zároveň účastníte protivládních akcí?
KOHOUT: Pokud jsem členem poradního sboru vlády, automaticky to neznamená, že bych musel být loajální ke všemu, co vláda dělá. Naopak si myslím, že se ode mne spíše očekávají doporučení, která vycházejí z kritického postoje k vládě. V tomhle nevidím sebemenší rozpor.
ČESKÁ POZICE: Říkám si, jestli účastníci sněmu četli vaši knihu pozorně. Jsou proti všem vládním reformám, ale vy jste ještě radikálnější než vláda. Chcete mít v Ústavě povinnost krátit sociální výdaje, pokud nejsou dostatečné rozpočtové příjmy.
Tady Poslanecká sněmovna slouží jako hlasovací mechanismus pro vládu. U nás jsou ty dvě moci sloučené, což je špatně.KOHOUT: Nesouhlasím s vládou v řadě bodů a stejně nesouhlasím v řadě bodů ani s Holešovskou výzvou. Ale podporuji třeba penzijní reformu, o které si myslím, že patří k tomu lepšímu, co vláda udělala, jakkoliv je mezi lidem nepopulární. I když bych si dokázal představit i lepší penzijní reformu.
ČESKÁ POZICE: Dříve jste se prezentoval především jako liberální ekonom, teď vlastně přecházíte někam do oblasti politologie. Je to projev frustrace z toho, co jste psal dříve? Měníte své názory?
KOHOUT: V některých případech názor změním. Jak říkal oblíbený ekonom nového českého prezidenta John Maynard Keynes – když se změní okolnosti a vy to vidíte, změníte také své názory.
Byly doby, kdy jsem nebyl tak úplně proti zavedení eura v Česku. Dnes vidím, že by to byl průšvih. Ale to je spíše výjimka. Když si přečtu své staré články, skoro se vším souhlasím.
Nikoliv Rusko, ale USA
ČESKÁ POZICE: Ještě k vašemu návrhu Ústavy. Prosazujete model silného prezidenta a do značné míry potlačení významu politických stran. Není to spíš model Ruska než USA, které mají silný systém dvou politických stran?
KOHOUT: Abych pravdu řekl, Rusko mi vůbec nepřišlo na mysl. Můj návrh je napsán podle USA. Velmi dobře tam totiž funguje oddělení zákonodárné a výkonné moci. Ne jako u nás, kde jsou členové vlády zároveň poslanci a vláda má mohutnou zákonodárnou iniciativu. Tady Poslanecká sněmovna slouží jako takový hlasovací mechanismus pro vládu. U nás jsou ty dvě moci v podstatě sloučené, což je špatně.
ČESKÁ POZICE: V USA je ale prezident součástí stranické politiky. To se ukazuje třeba při schvalování rozpočtu. Teď se mluví o fiskálním útesu, demokraté v čele s prezidentem Obamou vyjednávají s republikány. Nebo další příklad – senátoři musejí prezidentu schválit nominaci ministra obrany.
KOHOUT: Politické strany budou fungovat v každém normálním demokratickém prostředí. Jenže americká politická strana je něco jiného než česká. Znáte třeba předsedu amerických demokratů nebo republikánů? Neznáte. Nikdo je tady nezná.
V americkém Kongresu téměř neexistuje stranická disciplína. Do určité míry se samozřejmě očekává, že senátor nebo člen Sněmovny reprezentantů bude hájit určité hodnoty, ale nikdo mu nemůže přikazovat, jak má hlasovat. Není tam žádný bič, který by nutil k poslušnosti vůči stranické linii. Zato u nás poslanci nebo senátorovi řeknou – podívej se, Honzo, Petře nebo Věro, když nebudeš hlasovat, jak chceme, pro příští volby nebudeš na kandidátce. Nazdar.
ČESKÁ POZICE: Ve vašem systému by lobbisté měli mít menší prostor. Ale třeba právě v USA mohou být byznysové zájmy prosazovány velmi silně. Příkladem byl George Bush mladší, kterému mnozí vytýkali, že prosazuje zájmy ropných firem.
KOHOUT: Tohle se bohužel nedá v demokratickém zřízení vyloučit. Žádný člověk není dokonalý a může být vystaven lákadlům lobbistů – ať už těch tradičních, kteří se spíše snaží zákonodárce vzdělávat, nebo lobbistů korupčního typu.
Mezi demokraciemi existují ty, které fungují velmi špatně, a ty, jež fungují poněkud lépe. Poněkud lépe funguje americká Ústava, proto jsem ji použil jako vzor.Rozdíl je v tom, že ve Washingtonu má lobbista mnohem více práce. Musí zlobbovat mnoho senátorů nebo ještě víc členů Sněmovny reprezentantů. U nás stačí zlobbovat dva nebo tři lidi a je vystaráno. Všichni ostatní to musejí schválit v rámci stranické disciplíny.
ČESKÁ POZICE: Jste zastáncem většinového systému pro volby poslanců, ale svoji knihu paradoxně začínáte tím, jak po druhé světové válce právě tento systém selhal ve Velké Británii, protože labouristé získali neúměrný vliv, tehdy s velmi radikálním programem. Nebylo by riziko v našich poměrech mnohem vyšší?
KOHOUT: Selhal, protože Británie nemá dostatečně oddělenou zákonodárnou a výkonnou moc. V tomhle je to v ní podobné jako u nás. Koneckonců náš systém vlastně původně pochází z britského, i když dnes už není k poznání.
Původ tohoto systému spadá do bitvy u Naseby v roce 1645, kdy armáda Olivera Cromwella porazila vojsko krále Karla I. a rozhodla o vítězství parlamentu v anglické občanské válce. Parlament si prosadil téměř absolutní moc. Když něco odhlasuje Dolní sněmovna, neexistuje jiná moc, která by to mohla zabrzdit nebo přehlasovat. Oproti tomu je v USA moc rozdělena mezi tři instituce – Kongres, prezidenta a Ústavní soud.
ČESKÁ POZICE: Myslíte, že změnami Ústavy můžete radikálně změnit celý systém? Winston Churchill realisticky říkal, že existují jenom špatné systémy, ale demokracie je ten nejméně špatný. Vy spíše působíte dojmem, že jste idealista.
KOHOUT: Ne, absolutně ne. Nejsem žádný idealista, jsem naprosto tvrdý pragmatik. Řídím se tím, co funguje. K těm slovům Churchilla bych ještě podotkl, že mezi různými formami demokracie existují ty, které fungují velmi špatně, a ty, jež fungují poněkud lépe. Poněkud lépe funguje americká Ústava, proto jsem ji použil jako vzor.
Všemocný úřad
ČESKÁ POZICE: Navrhujete také, že bychom vůbec neměli mít ministra financí. Mimochodem také používáte kritický tón vůči Miroslavu Kalouskovi. Nesehrává ministr financí v českých vládách určitou pozitivní roli, protože brání nadměrnému utrácení?
Nejsem kritický výhradně vůči Miroslavu Kalouskovi. Týká se to postu ministra financí obecně.KOHOUT: Nejsem kritický výhradně vůči Miroslavu Kalouskovi. Týká se to postu ministra financí obecně.
ČESKÁ POZICE: Ale také Miroslava Kalouska konkrétně…
PAVEL KOHOUT: Konkrétně bych mu také leccos vyčetl. Jeho daňová politika mi připadá neuspokojivá. Ale především jde o to, že české ministerstvo financí je fakticky tím úřadem, který řídí stát. Všechno ostatní je odvozené. Předseda vlády je odvozený od ministra financí, protože ministr financí rozhoduje o státním rozpočtu, navrhuje většinu finančních zákonů.
Taková kumulace pravomocí na ministerstvu financí se ve světě vidí málokde. Jinde bývá zvykem, že je například daňová správa oddělená od státního rozpočtu, nebo že jsou od ministerstva financí aspoň odděleny správy státních dluhů a aktiv. Nebo že je oddělena regulatorní a zákonodárná činnost. U nás je nutné pravomoci ministerstva financí rozdělit.
ČESKÁ POZICE: Ústava by podle vás měla zakotvovat povinnost rozpočtové disciplíny. Česká vláda loni schválila návrh finanční ústavy…
KOHOUT: Jenomže ta takzvaná finanční ústava je systémově chybně navržená. V tom návrhu je napsáno, že když státní dluh dosáhne určitých hranic, je třeba s tím něco dělat. Ale co to má konkrétně být, už tam úplně přesně specifikováno není. Bude tedy možné škrtat ve výdajích, nebo jít cestou menšího odporu a zvyšovat daně. I pro pravicovou vládu je škrtání ve výdajích složitější.
ČESKÁ POZICE: A vy chcete vaší Ústavou znemožnit i zvyšování daní.
KOHOUT: Chci znemožnit, aby bylo možné zvyšovat daně nad nějakou rozumnou, únosnou mez. Všichni, kdo chtějí, mohou vidět, co se stane se státem, který zvyšuje daně stejně jako třeba Francie. Tedy že se stejně nepodaří vybrat na daních víc, než je přirozená mez.
Některé ekonomiky jsou v tomto směru odolnější a mohou si dovolit o něco vyšší daně – třeba Švédsko nebo i ta zmíněná Francie. Česká ekonomika unese méně. Kdybychom se pokoušeli dále zvyšovat daně, poklesne nynější nulový růst do záporných čísel.
ČESKÁ POZICE: Proč česká ekonomika unese méně než jiné země?
Kdybychom se pokoušeli dále zvyšovat daně, poklesne hospodářský růst do záporných číselKOHOUT: Prostě proto, že není stejně silná jako Švédsko, Finsko, Francie, natož Německo. Není tady silný domácí kapitál. Je tady poměrně slabá sféra živností a drobných podniků. Navzdory tomu, že máme rekordní počet živnostenských listů, malé a střední podnikání skomírá. V těchto statistikách patříme mezi nejhorší země vůbec. Jinde je malé a střední podnikání motorem ekonomiky, u nás je to trpěný přívažek, kterému se snaží všichni házet klacky pod nohy.
Euro způsobilo bublinu
ČESKÁ POZICE: Řekl jste, že zavést euro by byl průšvih. Ani zastánci eura teď netvrdí, že bychom měli pospíchat. Ale proč by Česko jako otevřená ekonomika neměla euro přijmout, až se eurozóna dostane do lepší kondice a euro zavede i poslední náš soused Polsko?
KOHOUT: Ukázal bych to na příkladu Slovinska. Do eurozóny vstupovalo v době, kdy bylo zdánlivě všechno v pořádku. Nezaměstnanost byla v celé Evropě rekordně nízká, ekonomika šlapala. Slovinské banky získaly neomezený přístup k čerpání velmi levných úvěrů z eurozóny – od Evropské centrální banky nebo i z eurového mezibankovního trhu. Banky následně poskytovaly komerční úvěry v domácí ekonomice.
Během krátké doby si Slovinsko vytvořilo úvěrovou bublinu. Ta praskla a země se potýká s bankovní krizí, už několikrát musela sanovat své bankovnictví. A Slovinsko je malý stát, na který všichni kašlou, zatímco Španělsko zachraňují.
ČESKÁ POZICE: Myslíte, že Slovinsko nebylo na vstup do eurozóny připraveno?
KOHOUT: Problém není v přípravě, ale v tom, že euro není principiálně vhodné pro ekonomiky typu Slovinska nebo České republiky. Je vhodné pro Francii, Německo, Belgii, Nizozemsko, Lucembursko a možná ještě Rakousko. Není vhodné pro jakýkoliv další stát. Všechny další státy také měly s eurem více problémů než užitku.
ČESKÁ POZICE: Máte na mysli to, že vámi zmíněné země tvoří optimální měnovou zónu?
Euro není vhodné pro ekonomiky typu Slovinska nebo České republiky. Je vhodné pro Francii, Německo, Belgii, Nizozemsko, Lucembursko a možná Rakousko.KOHOUT: Teorie optimálních měnových zón v tom roli hraje, to ano. Ale záleží také právě na fungování bankovních systémů v podmínkách měnové unie. Jde o země, které mají zhruba podobně vyvinutý bankovní systém – na poměrně vysoké úrovni. S tím souvisí také určitá míra proúvěrovanosti, penetrace úvěrů, podílu úvěrů ke hrubému domácímu produktu. Když jsou tyto ekonomiky zhruba srovnatelně nasyceny úvěry, nehrozí tam nějaká nerovnováha.
ČESKÁ POZICE: Kdybychom se vrátili k rychlejším tempům hospodářského růstu a ekonomicky se dotahovali na země eurozóny, mohli bychom se pak stát její přirozenou součástí?
KOHOUT: Ano. Pokud bychom měli srovnatelnou úroveň hrubého domácího produktu a zhruba stejně proúvěrovanou ekonomiku, jako má Německo, pak by pro nás euro byla logická a bezproblémová volba. To ale může trvat několik desítek let. Anebo to nemusí nastat nikdy.
Příliš mnoho důchodců
ČESKÁ POZICE: Propagujete vládní penzijní reformu. Vaše společnost Partners, která se zabývá finančním poradenstvím, ovšem díky ní může nabízet svým klientům nové produkty. Není v tom konflikt zájmů?
KOHOUT: V první řadě bych chtěl uvést na pravou míru všeobecný předsudek, že penzijní reforma bude znamenat mejdan pro finanční skupiny a banky. Nebude to žádný mejdan. Budou to spíše výdaje a starosti s tím spojené.
Zákon o penzijních fondech pro druhý pilíř striktně omezuje poplatky, které si penzijní společnost může účtovat. To je důvod, proč se finanční skupiny do penzijní reformy nehrnou a proč ING oznámila, že se účastnit nebude. Spočítali si, že by na to dopláceli. My jsme si to spočítali tak, že to nebude vysloveně mejdan, ale protože musíme mít kompletní nabídku finančních služeb, nemůžeme se tomu vyhnout. To je celá podstata příběhu.
ČESKÁ POZICE: I když lidé neprojeví zájem o druhý pilíř, do kterého by dobrovolně odváděli část toho, co nyní povinně odvádějí státu, získají třeba silnější povědomí o potřebě spoření na penzi. Nemůže to být pro vás výhodné?
KOHOUT: Je mnoho klientů, kteří přijdou a řeknou: Chtěl bych se nějakým způsobem zabezpečit na stáří, nedůvěřuji sice vládní penzijní reformě, ale něco bych udělat chtěl. Samozřejmě jim můžeme vyjít vstříc. Vždy jsem propagoval názor, že se člověk nemá příliš spoléhat na stát a že by si měl vytvořit vlastní penzijní fond nebo nějaké vlastní portfolio, aby nemusel být jednou odkázaný na penzi ze státního průběžného systému.
Průběžný penzijní systém je z historického hlediska takový experiment, který příliš dlouho netrvá, u nás v širším měřítku teprve od roku 1948. A není pravda, že průběžný systém zavedl Otto von Bismarck, jak se často uvádí. Bismarck zavedl kapitálový systém.
ČESKÁ POZICE: Realisticky vzato ovšem tento státní systém existuje. Dostává se do kritického stavu, a když z něj část peněz ještě vyvedete do druhého pilíře, prohloubíte deficit. Co s tím?
KOHOUT: To, co řeknu, bude znít možná zpočátku hrozně, ale já to pak vysvětlím. Problém je v tom, že je nesprávný podíl důchodců k pracující populaci, a prroto nezbývá než snížit počet důchodců. To je možné dělat několika způsoby – humánně, nebo nehumánně. Nehumánní způsob by byl spíše než léčbu zvolit eutanazii. To je mimochodem také důvod, proč jsem proti eutanazii. Obávám se, že by to bylo zneužitelné. Někdy v budoucnosti, možná ne tak daleké.
ČESKÁ POZICE: Kvůli krizím penzijního systému by se více podporovala eutanazie?
Počet důchodců je možné snížit eutanazií. Proto jsem proti eutanazii, obávám se, že by to bylo zneužitelné.PAVEL KOHOUT: Umím si představit, že v roce 2030 vláda a sněmovna schválí zákon o povinnosti eutanazie v určitých případech. Vývoj k tomu směřuje. A jelikož v tu dobu budu v kritickém věku, nechci, aby se mě to týkalo.
Jiný způsob, jak snížit počet důchodců, je prodloužit penzijní věk. To už se děje, otázkou je, jestli nebude nutné, aby se to dělo ještě rychleji. Anebo povzbudit lidi, aby měli přece jenom početnější rodiny. Dětské přídavky a dotace nefungují. Je tedy třeba sdělit lidem, že až budou staří, postarají se o ně pouze jejich děti. Nikdo jiný, žádný stát.
Pavel Kohout (46)
Známý český ekonom, publicista a autor řady knih. Navzdory dřívějším úvahám o odchodu z Národní ekonomické rady vlády (NERV) stále zůstává jejím členem. Pracoval jako finanční analytik pro několik firem, nyní je ředitelem pro strategii společnosti Partners. Byl také členem Bezděkovy komise, která se zabývala penzijní reformou, a radil několika českým ministrům financí.