Václav Klaus si jistě takový konec svého úřadování nepředstavoval. V posledních dnech dokonce na něj mířená kritika dostává až hrozivý ráz: vždyť Senát ho žaluje za velezradu a to není jen tak nějaké plácnutí do větru. Přesto je tu vedle politiky či právní kvalifikace ještě jedna, a to občanská až osobní, lidská rovina. Bez nějaké exekutivy a jen ve své symbolistní rovině je asi o to významnější.
Jak známo, malíř Pavel Brázda vrátil Václavu Klausovi jím udělené státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti umění II. stupně. Pokud pomineme pondělní rozhodnutí Senátu, zdá se, že je to prozatím asi nejpregnantnější a v jistém smyslu nejautentičtější vyjádření odporu vůči Klausovu působení v čele státu. Může být i zpochybňováno, třeba už jen tím, proč umělec za ty celé dlouhé roky vůči Klausovi mlčel (vyznamenání obdržel 28. října 2008) a proč se tak stalo právě teď, kdy se na Klausovu hlavu sypou výhrady ze všech stran (a co si v jistém smyslu sám vyprovokoval).
Přesto takové protestní gesto má svoji váhu. Jednak se tak stalo v dějinách této země vůbec poprvé a jeho autorem je muž na hony vzdálený ať už svým věkem či svým celoživotním postojem nějaké servilní soutěži o čísi přízeň či nějaký vlastní prospěch.
Důvody, proč učinil, jak učinil, umělec obsáhle vyložil na svých webových stránkách, jejichž návštěvu doporučujeme.
ČESKÁ POZICE s umělcem loni v září přinesla rozsáhlý rozhovor Malíř Pavel Brázda: Jsem společensky zodpovědný individualistický anarchista.