Odpovědi na výše uvedené a mnohé další otázky se dozvíte v nové knize Skotsko po Česku. Neturistický průvodce. ČESKÁ POZICE hovořila s jejím autorem, honorárním konzulem v Edinburghu Paulem Millarem, o výzvách ostrovního klimatu, životě české menšiny ve Skotsku či nadcházejích volbách ve Velké Británii.
ČESKÁ POZICE: Právě vychází vaše kniha Skotsko po Česku. Neturistický průvodce. Pokud je z ní něco patrné, tak to, že jste si rázovitou zemi na samém severu Britských ostrovů velmi oblíbil. Proč jste si v roce 1968 vybral jako cíl své emigrace právě Skotsko?
MILLAR: Ono si vybralo mě. Můj otec žil ve Velké Británii, byl za války v 311. peruti. Pak se nevrátil, což mi soudruzi nemohli zapomenout. Otec žil v Cambridgi, tam jsme v osmašedesátém přijeli. Byl jsem tam už předtím a znal několik lidí z oboru živočišné výroby, v němž jsem pracoval. Věnoval jsem se šlechtění hospodářských zvířat. Do dneška mě to baví, ale teď už šlechtím jenom kočku.
„ Můj otec žil ve Velké Británii, byl za války v 311. peruti. Pak se nevrátil, což mi soudruzi nemohli zapomenout.“ |
Zašel jsem za Donem Caseym, to byla taková zajímavá postava. Jeho otec, lord Casey, byl generálním guvernérem Austrálie. Ale Don pracoval ve stejném oboru jako já. Řekl jsem mu, co se stalo, proč jsme tak znenadání přijeli, a jestli náhodu neví o místě. Odpověděl: ,Náhodou vím, v Edinburghu zrovna hledají někoho s tvojí specializací.ʻ Zvedl telefon, zavolal. Řekli, ať přijedu na pohovor. Šel jsem na něj a místo jsem dostal. Zavolal jsem manželce a řekl jsem jí: ,Tak se stěhujeme do Skotska,ʻ a ona na to: ,Tam nejdu! Tam je kamenno, studeno a věrtrno!ʻ Nakonec se nechala pochopitelně ulovit. Náhodou se mi podařilo najmout slušný byt. Jinak bylo ubytování ve Skotsku značně spartánské. Oni netopili, protože je levnější vzít si ještě jeden svetr, než si zatopit. Dnes tam již žijeme nejdelší část svého života. Jsme tam doma.
ČESKÁ POZICE: Bylo pro vás Skotsko láskou na první pohled, nebo bylo období zvykání těžké?
MILLAR: Trvá to tak dva roky, než si zvyknete. Prostředí je úplně jiné, obchody, zvyky, obyčeje. Lidé jsou příjemní a milí, vezmou vás. Ale jezdí se na špatné straně silnice, klima je úplně odlišné. V zimě je už ve tři hodiny odpoledne tma. V létě si zase okolo půlnoci můžete venku číst noviny. Někdy je tam dokonce vidět polární záře. Pokud nejsou mraky, které tam ale většinou jsou.
ČESKÁ POZICE: Co českého ve Skotsku nevíce postrádáte?
MILLAR: Asi jižní Moravu. Kdybychom mohli přesadit jižní Moravu do Skotska, tak budu spokojen.
ČESKÁ POZICE: Ve své knize zmiňujete několik momentů, které mají obě země společné. Namátkou lásku k pivu, historickou přítomnost Keltů, úděl malého národa. Vidíte opravdu podobnosti i mezi Čechy a Skoty?
„Rodí se tam ročně takových 70 až 80 českých dětí. Rodiče v podstatě bez výjimky přijdou, a přestože mají možnost požádat pro dítě o britský pas, zažádají si o dvojí občanství. To mě těší.“ |
MILLAR: To mě právě zaujalo. Teritoriálně jsou to dva úplně rozdílné společenské celky. Začal jsem pátrat po tom, jestli je tam nějaká spojitost, a výsledek je v mé knize. Podobnosti jsou hlavně mezi lidmi. Dnes se rozdíly díky volnému pohybu obyvatel podstatně stírají.
Ve Skotsku je nějakých 15 tisíc Čechů, zejména mladých lidí, kteří tam přišli za prací. Usadili se, mají rodiny. Vím to proto, že jednou z mých povinností je být matrikář. Rodí se tam ročně takových 70 až 80 českých dětí. Rodiče v podstatě bez výjimky přijdou, a přestože mají možnost požádat pro dítě o britský pas, zažádají si o dvojí občanství. To mě těší. Dnes je to jiné, moje generace cestování nezná. Se ženou jsme poprvé vyjeli za hranice v raných 60. letech na podnikový zájezd do Maďarska a byli jsme úplně bez sebe blažeností.
ČESKÁ POZICE: Zmínil jste, že se staráte o českou komunitu ve Skotsku. Působíte tam jako honorární-generální konzul. Co vaše práce obnáší?
MILLAR: To je funkce neplacená, dělám ji na své vlastní náklady. V kanceláři jsem tak 200 dní v roce. Není tam žádný honosný konzulát, mám pracovnu se zvláštním vchodem a čekárnou ve svém vlastním domě. Tam lidé přicházejí, kdykoli se jim zachce. Nemají slitování – úřední, neúřední hodiny. Volají v neděli v jedenáct večer. Když je někdo v nouzi, tak prosím. Když se ale někdo potřebuje zeptat na blbost, tak mě to zlobí.
ČESKÁ POZICE: Jaký typ problémů nejčastěji řešíte?
„Novým českým národním sportem je ztrácet pasy a občanské průkazy“ |
MILLAR: Novým českým národním sportem je ztrácet pasy a občanské průkazy. V tom případě jim po ověření vystavím náhradní doklad a pas si jedou vyřídit do Čech. Nebo musí do Londýna, protože jedině velvyslanectví má zařízení na biometrické pasy. Jenže Londýn je ve Velké Británii na špatném místě, až dole na jihu. Je tam strašně dlouhá cesta. Na severních ostrovech jsou lidé, kteří to mají pomalu blíž na severní pól než do Londýna.
ČESKÁ POZICE: Jak se někdo jako vy vůbec stane konzulem?
MILLAR: Byl jsem členem sboru zahraničních poradců Václava Havla. Při rozdělení republiky přestal být prezidentem a sbor rozpustili. V té době se mě někdo zeptal, jestli bych nechtěl dělat honorárního konzula ve Skotsku. Pak se to asi dva tři roky táhlo, nakonec jsem tu funkci dostal. Zprvu nebylo v podstatě co dělat. Se vstupem do EU a volným pohybem osob najednou přišla exploze práce. Nejdříve si přijížděli přivydělat jen studenti na léto, pak tu zůstávali. Mladí lidé pracují zejména na farmách. Než jsme vstoupili do EU, spousta jich tam jezdila načerno.
„Znám sedláka, který vypěstuje z hektaru 100 tun jahod. To je tak stokrát víc, než se urodí na poli. Na lidskou sílu je to samozřejmě intenzivní hospodářství, musí se to dělat ručně.“ |
Všichni nad tím přivírali oči, protože bez pomoci příležitostných pracovníků by farmáři vůbec nebyli schopni sklidit. Pěstují polní plodiny, které potřebují pozornost – kořenovou zeleninu, brambory. Je tam velmi rozšířené hospodářství v polytunelech, je to komplexní, naprosto propracovaná technologie. Skotsko bylo vždy dobré na takzvané měkké ovoce – ostružiny, maliny, jahody, rybíz. V polytunelech se sklízí naprosto neuvěřitelné výnosy. Znám sedláka, který vypěstuje z hektaru 100 tun jahod. To je tak stokrát víc, než se urodí na poli. Na lidskou sílu je to samozřejmě intenzivní hospodářství, musí se to dělat ručně. Uživí se tam spousta lidí. A výdělky jsou poměrně dobré. Šikovný sběrač si vydělá třeba 100 liber za den (asi 3800 korun – pozn. aut.).
ČESKÁ POZICE: Řešil jste v poslední době ve své funkci nějaký obzvlášť těžký případ?
MILLAR: Mám tam tragickou příhodu. Česká dívka se bránila proti znásilnění. Náhodou jí přišel do ruky nůž a násilníka zabila. V důsledku jazykové bariéry (v podstatě během přelíčení nepromluvila ani slovo) jí soudkyně řekla, že nemá na vybranou, než ji poslat na osm let do vězení. Obhajoba byla poněkud zkostnatělá, protože dostatečně nezdůraznili skutečnost, že útočník byl zjevně posedlý sexem. Snažil jsem se o obnovu procesu. k tomu by ale byly nutné nové důkazy, které nejsou.
„Nyní chodím dívku navštěvovat do vězení a jedná se o tom, že by měla být deportována na zbytek trestu do Česka. To oponujeme...“ |
Nyní chodím dívku navštěvovat do vězení a jedná se o tom, že by měla být deportována na zbytek trestu do Česka. To oponujeme, protože dívka ve skotském vězeňském systému, který je skutečně zajímavý, nabyla všechny možné kvalifikace, které si lze představit. Studuje angličtinu, matematiku, obsluhu počítačů, účetnictví a sociální vědy. Vězení poskytuje možnost takového studia. Vzdělání nemá ale zatím dokončené, a kdyby ji převezli do Česka, bylo by její úsilí zmařené.
ČESKÁ POZICE: Je obdivuhodné, že z tak obtížné životní situace dokázala vytěžit maximum...
MILLAR: Já se jí skutečně obdivuji, je to úžasná mladá žena. Ve vězení běhá třeba i maraton pro nadaci proti rakovině prsu, 42 kilometrů kolem dvorku za 4:40 minut, což není tak špatný čas. Stará se o slepice, jsou to přímo výstavní kousky. V té mizérii si vede velice dobře.
ČESKÁ POZICE: Jaká je vaše další agenda?
MILLAR: Často vyřizuji výpisy z trestního rejstříku, rodné listy, úmrtní listy. Teď máme takový smutný, nepříjemný případ – ztratil se nám jachtař. Byl fanatik na malé čluny, vyjížděl na moře jen tehdy, když bylo opravdu bouřlivé. Nevrátil se a není po něm už měsíce ani vidu ani slechu. Ani vyplavené trosky, tělo už vůbec ne. Zmizel. V jednom hlubokém údolí se našly ostatky studenta, který se ztratil. Je to divočina, do některých míst lidé vůbec nechodí. On se tam vydal, možná zakopl a spadl. Nevím, co se stalo. Máme také bizarní případy, Jeden kluk spáchal sebevraždu na Silvestra na hřbitově. Kromě narození přirozeně děláme i úmrtí.
ČESKÁ POZICE: Pojďme od české menšiny k obecně skotským tématům. Co si myslíte o filmu Statečné srdce?
MILLAR: Hlavní postavu hrál Australan. Tím je řečeno vše. Je to Hollywood.
ČESKÁ POZICE: Ptám se proto, že snímku bývá připisován zásadní podíl na nedávno vzedmuté vlně nového skotského nacionalismu...
„V současné ekonomické situaci není zcela rozumné bourat poměrně úspěšné ekonomické celky. Mám obavy, že to Skotská národní strana (SNP) nemá úplně dobře spočítané.“ |
MILLAR: To je šikovné, goebbelsovské využití propagandy. William Wallace je historická postava, ale byl to taky dareba. Mnozí z populárních hrdinů, třeba i v dobách husitských, byli dříve lapky. Do té doby, než takzvaně potkali pravou víru a polepšili se. Ale třeba se nepolepšili a dělali to jen pro sebe. Wallace byl pyšný Skot. Vztah mezi Skotskem a Anglií byl tehdy daleko vyhrocenější než teď, byla to dvě království.
V podstatě ale nevím, proč jim to vadí. Skotsko se spojilo s Anglií, ale anglickým králem se stal syn Marie Skotské. Dynastie Stuartovců byla skotská a vládla celé Velké Británii.
Myslím si, že v současné ekonomické situaci není zcela rozumné bourat poměrně úspěšné ekonomické celky. Mám obavy, že to Skotská národní strana (SNP) nemá úplně dobře spočítané. Důkazem je, že během kampaně křičeli, že mají v zemi bohatství v podobě skotské ropy. Den po referendu o nezávislosti cena ropy spadla ze 110 dolarů za barel na 50.
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že by Skotové na nezávislosti prodělali?
MILLAR: Domnívám se, že oddělení Skotska by bylo pro Skoty ekonomicky nevýhodné. Paní Nicola (Sturgeonová, předsedkyně SNP – pozn. aut.) neustále prohlašuje, že se jí jedná hlavně o sociální spravedlnost. Tvrdí, že se ze Skotska odstraní nukleární zbraně a peníze se věnují na sociální podporu. Ta už tam ale je a je velice dobrá.
ČESKÁ POZICE: S jakými pocity sledujete nadcházející britské volby (rozhovor proběhl několik dní před volbami 7. května – pozn. red)?
„Nejde o to, jestli je to vláda konzervativní nebo labouristická. Současná koalice opravdu splatila podstatnou část dluhů, které nadělaly vlády předchozí.“ |
MILLAR: S obavami. Myslím si, že v důsledku intenzivní propagandy obyvatelstvo možná nedocení úsilí současné vlády. Nejde o to, jestli je to vláda konzervativní nebo labouristická. Současná koalice opravdu splatila podstatnou část dluhů, které nadělaly vlády předchozí – Tonyho Blaira a Gordona Browna. Ty penězi mrhaly. Nicola Sturgeonová řekla, že pokud budou potřebovat peníze, vypůjčí si je. To je tedy opravdu neskotské. Peníze je třeba napřed ušetřit.
SNP doufá v to, že ve westminsterském parlamentu získá 40 poslaneckých křesel. Jestli se to stane nebo ne, nevíme. Pokud ano, budou držet v rukou určité trumfy. Můžou hlasy prodávat za ústupky směřující k další samostatnosti Skotska. A hlavně – přestože řekli, že po dobu trvání této generace druhé referendum nebude, už ho chtějí. Nejméně do deseti let. Čehož se doufám nedožiji.
ČESKÁ POZICE: Myslíte si, že by opakované referendum mělo větší naději na úspěch?
MILLAR: To nevím. Posledně si mysleli, že to mají vyhrané, a prohráli o deset procent.
ČESKÁ POZICE: Objevily se spekulace, že zastánci samostatnosti posledně kalkulovali s prohrou, počítali, že by pro ně byl pohodlný těsně nepříznivý výsledek...
MILLAR: Ne, měli nachystané mohutné oslavy. Ve Skotsku byl zrovna golfový turnaj Ryder Cup. Alex Salmond (bývalý předseda SNP – pozn. red.) už tam měl připravené své nanebevzetí, ke kterému nakonec nedošlo. Byl jsem tam dokonce pozván. Od vlády jsem dostal pozvánku elektronickou poštou a přišel mi s ní virus. Samozřejmě jsem se okamžitě vzbouřil. Šéf vládního počítačového oddělení to absolutně popřel. Ale mám důkaz. Musel jsem celý počítač vyčistit. Naštěstí mám český antivirový program, tím jsem to zlikvidoval.
ČESKÁ POZICE: Z vaší knihy vyplývá, že máte velmi široké spektrum zájmů. Píše se v ní o hudbě, sportu, zahradničení, historii, architektuře, jídle. Při její četbě mě napadlo, jestli je něco, co vás nebaví, co děláte nerad.
„Moje vůbec první placené povolání bylo, že jsem dělal na státním statku kočího, jezdil jsem s koňmi na krmení“ |
MILLAR: Konzula (velký smích). Nerad třeba myji auto, vrtám se v něm. Cokoli mechanického. Raději mám umazané ruce od hlíny než od oleje. Zahrada mě baví hodně. Je to naše společná vášeň. Šéf je moje žena, já tam vykonávám ty hrubší práce. Je to asi určitý návrat k zemědělství. Moje vůbec první placené povolání bylo, že jsem dělal na státním statku kočího, jezdil jsem s koňmi na krmení.
ČESKÁ POZICE: Na svůj věk jste v obdivuhodně dobré kondici. Máte nějaký tajný recept na to, jak si ji udržovat?
MILLAR: Možná mám geny svého otce, který žil do 96 let. Nekouřím, alkohol nepiju, jenom whisky. Myslím si, že je za tím rozumná životospráva. Jsem celkem spokojený člověk.
Paul Millar (*1933)
|
