Patrik Nacher: Politici nám čůrají na hlavu a už se ani nesnaží namluvit, že prší

Někteří politici se dle „krotitele“ bankovních poplatků řídí heslem: „Co bylo nakradeno, musí být ušetřeno a vybráno – na zvýšených daních.“

Patrik Nacher působil v době opoziční smlouvy v zázemí Unie svobody, pracoval též jako poradce místopředsedy vlády Petra Mareše (US-DEU). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Patrik Nacher působil v době opoziční smlouvy v zázemí Unie svobody, pracoval též jako poradce místopředsedy vlády Petra Mareše (US-DEU). | foto: © montáž ČESKÁ POZICEČeská pozice
Patrik Nacher působil v době opoziční smlouvy v zázemí Unie svobody, pracoval též jako poradce místopředsedy vlády Petra Mareše (US-DEU).

V oblasti médií a marketingu se Patrik Nacher pohybuje již 16 let. V době opoziční smlouvy působil v zázemí Unie svobody, pracoval též jako poradce místopředsedy vlády Petra Mareše (US-DEU). Z politiky se poté stáhl a v roce 2005 založil unikátní webový projekt Bankovnípoplatky.com, který slouží jako jakýsi internetový ombudsman pro klienty bank. Angažuje se také coby mediální poradce v Národní radě osob se zdravotním postižením.

Ve velmi otevřeném rozhovoru pro ČESKOU POZICI se rozpovídal především o stavu současné politiky a jejím vnímání ve společnosti, o amatérství dnešních politiků či o nešikovné, neprospěšné a nepravicové vládě premiéra Petra Nečase. Přidal rovněž ostrý vtip o ministru financí Miroslavu Kalouskovi a lidem doporučuje: „Nesmíme být netrpěliví. Taková je demokracie, volby nemohou být každý rok. Nesmíme se nechat odradit. Velké strany budou třeba postupně ochabovat, až se jednou nedostanou do parlamentu, pokud nedoznají citelných vnitřních změn.“

ČESKÁ POZICE: V době opoziční smlouvy jste se v politice pohyboval za Unii svobody. Teď jste již několik let mimo politický svět. Liší se dnešní politika od té, kterou jste poznal na vlastní kůži?

NACHER: To, co se děje v minulých letech v politice, mě nadzvedává ze židle. Přitom jsem dříve byl po deset let v zázemí politiky coby mluvčí a volební manažer politické strany. Už tehdy jsem ale politické prostředí považoval za poněkud amorální a neživotné. Už tenkrát se začínal vytrácet smysl a cit pro správu věcí veřejných. Vstupoval jsem do politického světa plný nadějí, nakonec z toho zbyly jen iluze. Odešel jsem zklamaný. Ale za těch sedm let, co v politickém zázemí nejsem, mám dojem, že se to posunulo ještě dál. Dnes se z politiky stal ryzí byznys. Vstupuje se do ní za účelem výdělku.

Politici ztratili pud sebezáchovy. Je to taková „cochcárna“.Politici ztratili pud sebezáchovy. Je to taková cochcárna. Vezměte si poslední vládní krizi a rozpad Věcí veřejných. Jeden den o nich řeknete, že je to sliz, posléze s částí toho slizu vytvoříte novou koalici. Kdybych se na to díval z logického hlediska, pak to nedává vůbec smysl. Politik je tam přece proto, aby prosazoval svoje myšlenky a vize dlouhodobě. A ne že bude dělat sebevražedné kroky, aby se tam udržel pár týdnů, a pak je mu – zdá se – jedno, že si v dalších volbách neškrtne.

ČESKÁ POZICE: A co politický styl? Je obhroublejší než v dávné opozičně-smluvní době?

NACHER: Nejhorší je, že když jsem ještě mezi nimi byl, politici se snažili alespoň argumentovat a vysvětlovat. Dnes se musím jenom smát. Nedávno mě zaujal předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura v televizi. Otázka redaktora zněla: „Včera jste chtěli velkou většinu, dnes vám stačí 103 poslanců. Je to v pořádku?“ A Stanjura řekl: „Jojo.“ Druhý den se redaktor zeptá: „Včera jste chtěli 103, dnes máte pouze 101 hlasů. Neustupujete tak trochu?“ A Stanjura: „Ne ne, myslím, že ne.“ Jako novinář jste pak v pytli. Jak s takovým „rétorem“ chcete vést nějaký dialog? Ten člověk prostě nechce diskutovat. Tečka, polibte si zadek, my si jedeme tu svoji. Dnes už se politici ani nenamáhají něco vysvětlit.

ČESKÁ POZICE: Trochu mi to připomíná nedávná slova premiéra Nečase. V době, kdy se tvořila nová koalice s „Peakovci“, se Nečase na tiskové konferenci někdo dotázal, co znamená bezpečná většina v Poslanecké sněmovně, po které dychtil. Předseda vlády vypálil, že to je taková většina, která není nebezpečná… 

Dnes už se politici ani nenamáhají něco vysvětlit. Tečka, polibte si zadek, my si jedeme tu svoji. NACHER: To mně zase připomíná seriál Jistě, pane ministře. Měla by to být povinná výbava pro politiky. V jednom díle Humphrey vysvětluje rozdíl mezi totalitou a demokracií. Říká, že v totalitě se informace zamlčují, tají. A v demokracii? Tam se řekne, že se demokraticky rozhodli informaci nezveřejnit. Ve výsledku je to to samé. Politici si dnes se slovíčky nebezpečně hrají. Jako třeba premiér Nečas a bezpečná-nebezpečná většina.

Takové odpovědi jsou důkazem jistého amatérismu a nepředvídavosti – přece když řeknete, že chcete bezpečnou většinu, tak musíte předpokládat, že hned následující otázka bude, co to je bezpečná většina a mít na ni odpověď. Na druhé straně si myslím, že premiér Nečas patří k těm slušnějším politikům. Bohužel je tam jaksi osamocen.

ČESKÁ POZICE: Co říkáte nejnovější kauze poslance Ratha?

NACHER: Doufám, že se teď stanou dvě věci – za prvé, že se případ podaří konečně dotáhnout, a za druhé, že se tím spustí domino a nezůstane jen u pana Ratha. To by bylo poněkud nespravedlivé. Myslím si, že se nyní mnoho politiků může začít bát, aby jim doma neudělali šťáru a nenašli podobně schovaný poklad.

Vyprázdněnost slov

ČESKÁ POZICE: Je stát a jeho chování pro lidi inspirujícím vzorem?

NACHER: Ztratili jsme přirozený vzor, kdo by ukázal nějaký směr a vizi. Nedávno se mi stalo, že když jsme točili díl televizního pořadu Suma sumárum, jedna rodina nám řekla: „Nejsme ekonomicky vzdělaní, musíme se starat o děti, chodíme do práce. Zadlužujeme se. Jenže všude jinde slyšíme, že stát se také zadlužuje. Od koho se pak máme inspirovat?“

Řada myšlenek u nás začíná skvělým nápadem, jenomže pak se to postupně celé potentuje. Uvedu příklad: superhrubá mzda. Řada myšlenek u nás začíná skvělým nápadem, jenomže pak se to celé potentuje. Například superhrubá mzda.Jsem proti zvyšování daní, proto je mým zájmem, aby lidé věděli, kolik státu reálně platí. Na výplatní pásce člověk vidí, kolik peněz odvádí státu zaměstnanec a kolik zaměstnavatel. Máte jasný přehled. Takto jsem vnímal superhrubou mzdu, prostě dobrý nápad. Jenomže ono to bylo spíše proto, aby se řeklo, že máme nízkou rovnou daň a je úplně jedno, že jaksi z jiného základu než před tím. No a teď se superhrubá mzda zruší. Lidé si na něco navykli, teď to ale vypadá, že zase někdo chce, abychom nevěděli, kolik státu platíme. Někdo to chce zamlžit.

ČESKÁ POZICE: Politici nepojímají politické řemeslo jako službu, ale bohužel jako byznys.

NACHER: Politici nám čůrají na hlavu a už se nám ani nesnaží namlouvat, že prší, jak jsem někde trefně četl popis současné situace. Politikům vyčítám vyprázdněnost slov. Tak například spojení „přejímám odpovědnost“. To v jejich slovníku znamená „nebudu dělat nic“. Nebo „nezametat věci pod koberec“ znamená, že se na to vykašleme. Pod tím kobercem by toho byl takový nános…

Nebo třeba „padni, komu padni“. Výsledkem je, že nikdo a nikomu nepadne. Politici úplně vyprázdnili slova, což z dlouhodobé perspektivy považuji za nebezpečný jev. Protože když pak někdo bude mínit něco vážně, málokdo mu uvěří. Bohužel. Tato generace politiků slovíčkaří a dělá z lidí hlupáky. Vezměte si třeba školné – u lidí by to neprošlo, tak vymysleli zápisné. Kočkopes jako vyšitý.

Co bylo nakradeno, musí být ušetřeno

ČESKÁ POZICE: Má Nečasova vláda morální právo chtít po lidech, aby skousli utahování opasků? Nemělo nejdříve přijít zalátání děr státního cedníku?

NACHER: Jasné. Mám pocit, že se někteří politici řídí heslem „Co bylo nakradeno, musí být ušetřeno a vybráno – na zvýšených daních“. Jsem proti nesmyslným škrtům, a zároveň jsem zcela jednoznačně proti zvyšování daní. Nebo penzijní reforma a její druhý pilíř. Když to člověk kritizuje, oni řeknou, že nechce penzijní reformu. Jenomže já ji chci, ale chci takovou, která bude mít logiku. Takovou, kde se lidem vysvětlí, co je to průběžný systém a co je to individuální spoření. Nechci reformu, kde se stanu na 30 let vazalem, nemohu z toho systému odejít, peníze si po dosažení důchodového věku nemohu vybrat najednou a navíc nemám jisté zhodnocení. Ekonomicky to prostě nedává logiku.

ČESKÁ POZICE: Je to ale vláda rozpočtové odpovědnosti! Podívejte se na to látání děr, které napáchaly nezodpovědné minulé vlády…

NACHER: Látání děr? Máme zbytečné úřady, zbytečná výběrová řízení na věci, které nepotřebujeme, zbytečné a předražené veřejné zakázky. Uvedu další příklad – na co my potřebujeme gripeny za 20 miliard? Vždyť v tom nadzvukovém letadle „zařadíte dvojku“ a jste nad Slovenskem. Ať máme třeba prvotřídní specializovanou další jednotku, kromě chemiků. Takto by se mohlo pokračovat v každém resortu.

ČESKÁ POZICE: Máte přísný metr. Kritici způsobu a provádění veřejných zakázek říkají, že kdyby byly alespoň částečně prováděny fair a podle pravidel, mohli bychom ušetřit ročně až několik desítek miliard.

Na co my potřebujeme gripeny za 20 miliard? Vždyť v tom nadzvukovém letadle zařadíte dvojku a jste nad Slovenskem.NACHER: Na předražených zakázkách by to mohlo být zhruba sto miliard korun. K tomu šedá ekonomika a nevýběr daní – můj odhad je dalších 50, možná sto miliard. Ale jde i o principiální věci s nepřímým ekonomickým efektem – stát by se ke mně měl chovat tak, jak chce, abych se k němu choval já. Když mám na zaplacení DPH osm dní, proč má stát na „vratku“ 30 dní? A o morálním hazardu s občany, kteří pak přirozeně a logicky nechtějí platit daně a necítí určitou sounáležitost se společností ani nemluvě. Vrcholem pak je Roman Janoušek, který opilý za volantem přizabije ženu. Nemusí na záchytku, nevezmou mu řidičák. No pardon… Výsledkem je, že lidé se pohybují v pocitu nespravedlnosti. I to je pak příčina, proč vzniká i ta drobná šedá ekonomika, kde se daně nepřiznávají.

Dalším problémem jsou peníze, které se točí okolo Evropské unie. Bylo by dobré udělat nějakou analýzu, kolik do Evropy posíláme, a kolik dostáváme, tedy kolik skutečně čerpáme, abych byl přesný. Jaké máme vlastně náklady na byrokratická nařízení z Bruselu. No a samozřejmě k tomu připočtěme, jak šlendriánsky k evropským dotacím přistupujeme. Kauza Rath budiž toho příkladem. Kdyby se ve všech těchto oblastech zapracovalo, nemuseli bychom tolik škrtat – například by se nemuselo brát těch pár stovek zdravotně postiženým na dopravu. Nemá přece smysl komplikovat vyplácení sociálních dávek, abych ušetřil několik set milionů, když se pak zjistí, že implementace nového IT systému stála miliardy.

ČESKÁ POZICE: To by se v soukromé firmě asi nemohlo stát. Jak je možné, že politici přistupují k veřejným zdrojům tak laxně a často jako k dojné krávě?

NACHER: Podnikatel by tak neúsporné a nesmyslné kroky asi nikdy neudělal, protože investuje vlastní peníze. Jenže politici investují cizí peníze… Když se ještě vrátím k tomu státnímu utrácení. Kladu si totiž otázku, jestli bychom se měli podílet na záchraně Řecka, Španělska a podobně. To jsou země, které si za své problémy mohou samy. Buď na začátku falšovaly data, nebo si žijí dlouhodobě nad poměry a na dluh. Kalouskovi je to jedno a tady škrtne důchodcům, aby prostřednictvím té pomoci nepřímo podpořil řecké důchodce, kteří mají třikrát tolik. Říkám to zjednodušeně, ale jde o princip. Přece politika je o principech. Proč cpeme peníze do černé díry? Už před rokem a půl jsem napsal, že je jasné, že Řecko krachne.Proč cpeme peníze do černé díry? Už před rokem a půl jsem napsal, že je jasné, že Řecko krachne.

Kdybychom se dokázali zbavit nesmyslných zakázek za miliardy, alespoň trochu zatočili s korupcí, nebyly by anonymní akciovky, kdyby se upravilo zacházení s evropskými fondy a odstranili jsme zbytečnou byrokracii spojenou s Evropskou unií, zjistili bychom, že každý rok bude mít náš stát přebytky. Malá, dravá, otevřená ekonomika plná šikovných lidí. To bychom byli.

Vtip o Kalouskovi

ČESKÁ POZICE: Nedávno jsem viděl divadelní hru Enron, která vyprávěla o pádu obří energetické společnosti a vlastně předznamenání světové finanční krize. Po představení následovala diskuse s odborníky z různých odvětví. Jedním z diskutérů byl náš kolega z redakce Bohumil Studýnka, který uvedl myšlenku, že vrstva politické elity vytvořila jakýsi vlastní a uzavřený svět – mrak, pod kterým se obrazně řečeno „dusí“ svět jakoby obyčejných lidí.

NACHER: Je to tak. A když takové „rozložení sil“ někdo začne kritizovat, dostane nálepku levičáka nebo radikála. Asi začnu být za chvíli radikál. U té korupce bych se ještě zastavil a ilustroval to na principu mostu. Máte levý a pravý břeh. Most je stát. Na levém i na pravém břehu lidé platí daně – aby se ten most rekonstruoval a vyztužoval. A teď přijde korupce – někdo v noci začne most rozebírat. Ráno se všichni probudí a hle, v mostě díra. Lidé se domluví, že most opraví, aby se po něm dalo jezdit. Přeloženo: jinak ten stát nebude fungovat. Lidé si řeknou – stát se to může, ušetří se jinde. Dobře, prošlo to.

Jenomže další noc znovu. A další díra. Taková, že už by se v jednom směru nedalo ani jezdit. Musel by se zastavit. Takže musíme všichni, rukou nerozdílnou přispět na opravu. A takhle to bude procházet dál a dál. Jednou se lidi ale naštvou, nebudou chtít neustále vybírat daně na nové a nové, větší a větší „díry“. Lidé se v tu chvíli stávají otroky, že musejí platit opravy, protože jinak by ty břehy bez mostu nefungovaly. U nás nebyl až donedávna za takové díry skoro nikdo potrestán. Občané musejí vidět, že je někdo potrestán, aby to ty zloděje alespoň trochu postrašilo.

ČESKÁ POZICE: Je korupce vymýtitelná? Nebo jde spíše o to zastavit ji alespoň na nějaké „rozumné“ míře?

Korupce je nevymýtitelná. Jde ale o míru. U nás se s ní utrhl ne vagon, ale celý vlak.NACHER: Slyšel jsem vtip, jak ministr Kalousek jede za německým ministrem financí. Ministr pozve Kalouska k sobě domu, krásný baráček, dvoupatrový. Kalousek se německého ministra zeptá: „Hergot, kde jsi vzal na ten domek?“ Ukáže z okna a odpoví: „Vidíš támhle tu dálnici? Tak ta měla být původně o půl metru širší.“ Za dva roky přijede recipročně německý ministr financí do České republiky a Kalousek ho pozve k sobě domů. Třípatrová vila, bazén, golfové odpaliště. „Týjo,“ říká německý ministr. „Kde jsi na to vzal?“ táže se Kalouska. Ten pokyne z okna a říká: „Vidíš támhle tu dálnici?“ Německý ministr odpoví: „Nevidím“. A Kalousek: „No tak vidíš.“

Češi jsou v lidové tvořivosti velmi trefní. Korupce je nevymýtitelná. Jde ale o míru. V západní Evropě se jistě také potýkají s korupcí, ale ve zcela jiných řádech. U nás se utrhl ne vagon, ale celý vlak.

Vláda plná nemehel

ČESKÁ POZICE: Jak dát politikům najevo, že toho už máme plné zuby? Jaká je alternativa k současné vládě?

NACHER: Narazil jste na mé slabé místo. Jsem nešťastný člověk z toho důvodu, že nemám alternativu. Proč nemám? Protože jako pravicově smýšlející liberální člověk tuto vládu bohužel nepovažuji za pravicovou, prospěšnou ani užitečnou. Vláda ČSSD by z mého pohledu byla ještě horší. Ještě více by zvyšovala daně a její napojení na struktury šíbrů je stejné. Krásně to bylo vidět v kauze s Janouškem – jak to, že byla tak potichu sociální demokracie? Protože snad existuje předpoklad, že někteří její lidé jsou v tom s tímto kmotrem také namočeni? Pro mne například zbývá možnost volit Svobodné Petra Macha. Lidé však budou spíše volit do zblbnutí ty samé parlamentní strany plné politiků, kteří ztratili kontext s normálním životem.

Společenské elity přitom nedělají, co mají – politici nedělají politiku, ale byznys. ČSSD v tom není jiná než ODS. Odboráři „neodboraří“, ty zase dělají právě tu politiku. No a církve se dnes soustředí a těší na navrácení majetku, k dění ve společnosti cudně mlčí. Duchovno vymizelo.

ČESKÁ POZICE: Bylo by podle vás lepší vyhnat lidi opět na Václavské náměstí a provést nějakou volební revoluci?

NACHER: Myslím si, že je to jediná šance. Je třeba vyměnit politiky ne generačně – podívejte se na Kristýnu Kočí –, ale strukturálně a lidsky. Je to jako u bank. Banky nezmění svoji politiku, pokud my klienti nedáme jasně najevo, co je pro nás akceptovatelné, a co už ne. V byznysu se tomu říká volba nohou – jdu dál, nejsem líný a otevřu si účet o sto metrů jinde.

Každý říká: můj hlas je jeden z osmi milionů, nemůže přece nic rozhodnout. Na to já říkám: tak proč sázíš sportku? Tam je to třeba jedna ku 50 milionům.V politice je to volba rukou – nebudu volit strany, které něco slibovaly, a neplní to. Když jsem naštvaný, a pak to z jakéhokoli důvodu neudělám, tak si za to můžu sám. Když jim nedám hlas, nedostanou se přes pět procent. Každý říká: můj hlas je jeden z osmi milionů, nemůže přece nic rozhodnout. Na to já odpovídám: Tak proč sázíš sportku? Tam je to třeba jedna ku 50 milionům. Skoro každý z nás někdy sázel nějakou číselnou loterii a také to dělá s nadějí, že právě on vyhraje. Nás voličů je jen několik milionů – pravděpodobnost, že v uvozovkách můj hlas rozhodne, je přece větší než v případě sázení, že vyhraju první cenu. Když lidi nejdou k volbám nebo volí stále tytéž strany, pak ať si nestěžují.

ČESKÁ POZICE: Jak ale lidem vysvětlit, že je třeba být trpělivý?

NACHER: Je to dlouhodobý proces. Stejně jako korupčníci musejí poznat, že by se jim kradení nemuselo vyplatit. Lidé nesmějí být netrpěliví. Taková je demokracie, volby nemohou být každý rok. Nesmíme se nechat odradit. Velké strany budou třeba postupně ochabovat, až se jednou nedostanou do parlamentu, pokud nedoznají citelných vnitřních změn.

Nechci nikomu sahat do svědomí, ale pro spoustu lidí to vlastně může být pohodlné. V lepším případě jdou k volbám, pořádně se nepodívají, komu dávají hlas, a pak akorát v hospodě nadávají. V horším nejdou k volbám vůbec, a o to více pak mudrují, že ten špatný vývoj předpokládali. Takhle to přece nejde, to je zjevné.