Po víc než týdnu trvání akcí mezinárodní koalice a NATO nad Libyí by se mohlo zdát, že je pouze otázkou (krátkého) času, než se živou vodou pokropení povstalci s pomocí letecké podpory spojenců dostanou do Tripolisu a slavně vyženou nenáviděného Muammara Kaddáfího z bunkru a svrhnou ho. Jak však objasňuje analýza serveru FrontPage Mag ani s asistencí NATO nemohou rebelové s rychlým a naprostým vítězstvím počítat. A může být i hůř.
Kaddáfího odpůrci prakticky bez boje znovu ovládli východ Libye včetně důležitých ropných přístavů Briga a Rás Lanúf. A v neděli dorazili až k plukovníkově rodišti Syrtě, kterou spíš dříve než později rovněž dostanou pod kontrolu. Jednotky loajální libyjskému vůdci se svižně stahují do Tripolisu a okolí hlavního města na západě země. Zajímavé v této souvislosti je, že při ústupu nezničily ropná zařízení v Rás Lanúfu i jinde.
Spojenci vlastně již dosáhli toho, co opravdu chtěli – kontroly nad ropnými poli na východě Libye
Kaddáfí ví, že válku nemůže vyhrát, kontrolují-li letadla NATO libyjské nebe. Jeho současná strategie přežití proto tkví v čekání na soupeře obklopený věrnými vojáky ve svém opevněném komplexu v Tripolisu. Tam jsou vládní jednotky i Kaddáfí v bezpečí před nálety spojenců, protože civilní obyvatelstvo působí jako účinný štít před někým, kdo se právě civilisty zavázal chránit.
V pouliční bitvě budou mít vládní vojáci nepopiratelnou výhodu. Jsou lépe vycvičení, vybavení i vedení, zejména speciální jednotky. Navíc – při absenci podpory NATO ze vzduchu – budou moci použít těžké zbraně, což je silnější kalibr než pouhý entuziasmus špatně vyzbrojených i organizovaných povstalců.
Řešení: rozdělení na dvě země
Je možné, že Kaddáfí odrazí jakýkoli útok na svou tripoliskou baštu, pokud opozici nepodpoří spojenci. A ti zatím pozemní akci odmítají. Jak vyvozuje FrontPage Mag, koalice (v brzké době vedená Severoatlantickou aliancí) vlastně již dosáhla toho, co opravdu chtěla – kontroly nad ropnými poli na východě Libye. To by mohlo dovést situaci v Libyi k jakémusi patu.
Hlavní tahouni akce – Francie, Velká Británie a Itálie – čerpaly donedávna většinu svých ropných dodávek z této oblasti, a proto teď budou mít menší zájem na pokračování války až do Tripolisu. Nebo to přinejmenším způsobí v koalaci rozkol (navíc USA se už upozadňují), s čímž starý lišák Kaddáfí počítá.
Koneckonců Američané několikrát deklarovali, že Libye pro ně neznamená nejvyšší národní prioritu. A také prohlašují, že jim nevadí, zůstane-li Muammar Kaddáfí u moci. Diktátor také tuší, že hra ještě nekončí. Proč by jinak vysílal na zasedání Africké unie (AU) do Addis Abeby oficiální delegaci? Libyjci souhlasili s „cestovním plánem“ AU, který žádá okamžité ukončení nepřátelských akcí, spolupráci a distribuci humanitární pomoci a ochranu cizinců. Opozice se summitu odmítla zúčastnit. Podmínkou číslo jedna k čemukoli je pro ni odstoupení Kaddáfího...
Patová situace v Libyi – pokud by nastala – se může vyvinout i tak, že se země rozdělí na dva státy. Na povstalecký východ a Kaddáfího západ. A budou si mezi sebe (a zainteresované západní státy) dělit zisky z ropy. Není to ostatně důvod, proč plukovník K. nerozkázal při ústupu zničit ropná zařízení? NATO nebo jednotky pod hlavičkou OSN by garantovaly vzniklou dohodu, na níž by se dle FrontPage Mag mohla podílet i egyptská armáda placená z ropných dolarů.
Je to nenásilná alternativa, která není v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN. I když jako vítěz by byl jistě vnímán – kdo jiný než nesmrtelný vzteklý pes Kaddáfí.