Před týdnem vystoupili Pat a Mat naší hospodářské politiky (jinak také premiér Petr Nečas a ministr financí Miroslav Kalousek) na televizní obrazovce a sdělili národu, že situace je vážná a že se musí šetřit – zmrazit důchody a zvednout DPH! To jsou hlavní zdroje jejich dodatečných příjmů a úspor!
Dokonce nám spočetli, kolik že chybí v následujících letech, aby mohli plnit konvergenční program pro zavedení eura, které vlastně ani zavést nechtějí:
- v roce 2012 chybí 23,65 miliardy korun;
- v roce 2013 bude scházet 42,4 miliardy;
- v roce 2014 se nebude ve státní pokladně dostávat 84,4 miliardy korun.
Oba pánové nám nicméně sdělili, že tento těžký problém vyřeší. Kdyby situace nebyla vážná (kvůli světové finanční a hospodářské krizi), bylo by to až mile komické.
Sám si problém vyrob, sám si ho vyřeš
Připusťme na chvíli, že čísla jsou to správná a začněme rokem 2012. Že chybí 23,65 miliardy korun, není velké překvapení. Vědělo se to již v září 2011, a to dokonce ještě před tím, že ministr financí odevzdal návrh státního rozpočtu do Poslanecké sněmovny. Je to rozdíl mezi růstem HDP ve výši 2,5 procenta ročně, s nímž počítá rozpočet, a „černou nulou“, ke které se letos dostaneme v nejlepším případě. Tedy problém očekávaný a řešitelný exekutivně.
Je-li možné uspořit 23,65 miliardy letos, bude to nepochybně možné i v příštích dvou letech. Problém se nám tedy výrazně sníží: chybí již jenom 18,75 miliardy v roce 2013 a 60,75 miliardy v roce 2014. Pojďme dál.
Pat a Mat se rozhodli zavést od roku 2013 druhý pilíř penzijní reformy. Tedy zvětšit si problém s veřejnými financemi o 20 miliard korun v bláhové naději, že důchodci, kteří do toho půjdou, najdou v penzijních fondech po 30 letech alespoň to, co tam vložili. Stačí tedy málo – není třeba hned rušit penzijní reformu, stačí ji odložit na 1. ledna 2050 a deficit se nám v roce 2013 sníží na nulu a o rok později na 40 miliard korun. A to není konec.
Jako prémii lze získat tři miliardy ročně korekcí zákona o církevních restitucíchNa 1. ledna 2014 prosadili Pat s Matem daňovou reformu, která připraví veřejné finance o dalších 20 miliard korun ročně a může i rozvrátit výběr daní, pokud ji budou zavádět stejným způsobem jako ministr Jaromír Drábek výplatu sociálních dávek na úřadech práce. A taková šance není vůbec malá! Nemluvě o tom, že ještě vylepšuje pozici osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) vůči zaměstnancům. Opět ji stačí odložit na 1. ledna 2050, to pro začátek, a ušetří se dalších 20 miliard ročně od 1. ledna 2014.
A jako prémii lze získat tři miliardy ročně korekcí zákona o církevních restitucích: žádné finanční náhrady. To restituce neznemožňují, pouze by musely být výhradně naturální, a to nejlépe přesunem do církevního fondu, z něhož by pak byly financovány církve.
Zbývá tedy zhruba 17 miliard korun v roce 2014. Ty je možné řešit progresivním zdaněním fyzických osob, zrušením hranice pro platbu zdravotního pojištění a dočasným zvýšením hranice pro platbu sociálního pojištění. V neposlední řadě pak racionalizací ve státní správě a vyrovnáním plateb daní, sociálního a zdravotního pojištění u zaměstnanců a OSVČ.
Vše to má ale jeden drobný předpoklad: Pat s Matem musejí zrušit či odložit svá dvě dílka: penzijní i daňovou reformu a církevní restituce udělat pouze v naturálním plnění. Pak nebude nutné snižovat reálné důchody jen v příštím roce o pět procent a podobně dopadne další ohrožená skupina: rodiny s dětmi.
Je to tak snadné
Pat a Mat jednou provždy vyřešili problém tvorby hospodářské politiky. Nepolepšitelní intelektuálové, zpravidla s podezřelým levicovým úklonem, stále žvaní o tom, že je třeba sledovat několik cílů najednou:
- hospodářský růst;
- nezaměstnanost;
- inflaci;
- veřejný dluh.
A občas dokonce i sociální soudržnost! Jako by nevěděli, že je to velmi jednoduché: stačí dát do pořádku dluhy, každý občan ať zaplatí svých 150 000 Kč a všechno bude v pořádku. Komplikací je, že obyvatelstvo tuto navrhovanou daň z hlavy přijalo s vrčením. Bude třeba trochu taktizovat a časem se to poddá.
Navíc přece dobře víme, že jediné rozumné, co může vláda dělat, je svěřit všechno neviditelné ruce trhu. Říkal to šéf z Hradu, a ten to ví nejlíp. Tvrdil ovšem také, že tato krize je obyčejná chřipka, která neléčená trvá týden a léčená sedm dní. Trochu je problém, že už se to táhne čtvrtým rokem a konce pořád nevidno…
A co taky může chudák česká vláda dělat, když náš blahobyt závisí na tom, jak šlape Německo! Utáhnout opasky důchodcům, snížit deficit, ale musejí zbýt peníze i na vypsání těch správných výběrových řízení, když se nepovedla „velká rána“ s ekotendrem. A pak už jen čekat, až krize přejde.
Jako reality show
No a při tom všem musí být taky nějaká sranda. Mat pamatuje doby, kdy byl u lidovců. Tehdy tvorba hospodářské politiky byla pěkná nuda. Dlouhé hodiny vysedávání na různých vládních zámcích, v úředních zasedačkách, při omezeném přísunu alkoholu. Člověk musel pořád hlídat, aby mu něco důležitého neuteklo.
A přitom to jde udělat formou veselé reality show. Nejdříve se na obyvatelstvo vyvalí, že situace je zlá, že je třeba šetřit a navrhnout opatření, která uspoří dvakrát tolik, než je třeba, a stejným způsobem udělat návrh na zvýšení daní. A vůbec nevadí, že je to nesourodá směs opatření napsaná za dva večery při skleničce.
Objeví-li se v návrzích nějaká příliš velká pitomost, opozice, novináři, odboráři či analytici na to přijdou a zruší se toPsi štěkají a karavana jede dál! Lidé jsou vystrašení a – pravda – opozice trochu kvílí. Ale to je přece její práce. Pak stačí málo: důchodci nebudou mít zmrazené penze, ale porostou jim jen o procento ročně. Jaká úleva. U daní to není jiné, všichni si oddychnou, že to je výrazně lepší, než Mat původně říkal, a považují to za své velké vítězství.
Na své si přijde i juniorní politický partner známý pod zkratkou VV. Nejdříve řekne, že je to všechno špatně, pak po delší licitaci, několika pěkných číslech, kdy pohrozí odchodem z koalice, všechno schválí s malými kosmetickými úpravami. Jak by také ne, kdyby odešel vážně, byl by to nejspíše jeho poslední odchod.
A to nejlepší nakonec – když se v návrzích objeví nějaká příliš velká pitomost, opozice, novináři, odboráři či analytici na to přijdou. Zruší se to, a vůbec není třeba abstinovat! Pat a Mat mají pocit dobře vykonané práce. Vždyť jim jde tvorba hospodářské politiky tak snadno.