Lidovky.cz

Paříž perspektivou protestního hnutí Noc na nohou

  10:04
Na pařížském Náměstí Republiky se konala akce Nuit Debout (Noc na nohou), součást stejnojmenného protestního hnutí. Matěj Široký ji navštívil a napsal z ní reportáž. Podle něho bude zajímavé sledovat, co z hnutí zůstane.

Pařížské Náměstí Republiky, kde se konala akce hnutí Noc na nohou. foto: Wkimedia Commins

Letošní prvomájová Paříž nabídla tomu, kdo se zajímá o politiku, mnoho atrakcí – od průvodu odborů protestujících proti navrhované novele zákoníku práce přezdívané El Khomri podle ministryně práce Myriam El Khomriové, jež umožňuje propouštět bez důvodu ze zaměstnání, až po společný oběd Národní fronty Marine Le Penové. Průvod této politické strany však byl zrušen kvůli hrozbě teroristického útoku Islámského státu.

Ještě pravicovější lidé se mohli shromáždit před sochou Panny Orleánské, kde její otec Jean-Marie Le Pen pronesl řeč, jež by měla být podnětem ke zrodu nové formace konkurující straně jeho dcery. Jelikož jsem se nechtěl účastnit rodinné roztržky, jíž se francouzská média věnují už rok, vydal jsem se na Náměstí Republiky, kde se již měsíc odehrávala akce Nuit Debout (Noc na nohou), která je součástí stejnojmenného protestního hnutí. Důvodem bylo, že nepotkám známé politiky, a – zvědavost.

Ve francouzských médiích vyvolává hnutí Noc na nohou protichůdné reakce – od těch, jež oslavují návrat opravdové politiky a autentický projev mladých lidí, což předznamenává další revoluční změnu, až po ty, které vyzývají k zákazu hnutí, protože jde o chuligány ničící majetek, popíjející alkohol a kouřící marihuanu ve veřejném prostoru dlouho do noci. Reakce jsou natolik rozporné, že není jasná hlavní myšlenka hnutí. Proto jsem ji chtěl prozkoumat přímo na místě.

Pokus o autentickou demokracii

Hnutí Noc na nohou vzniklo údajně spontánně – jednou večer se na Náměstí Republiky sešla po promítání dokumentu Merci Patron! (Díky šéfe!) skupina mladých lidí a začala diskutovat o problémech své generace, které souvisejí zejména s masivní nezaměstnaností, a proto se mnoho z nich ocitá ve svízelné situaci.

Pokus o autentickou demokracii rychle skončil, protože ne všichni mohli vyjádřit své názory – ne všechny jsou přípustné. Vyloučeni byli například od začátku přívrženci člena Národní fronty Alaina Sorala.

Příčinou diskuse byla zmíněná navrhovaná novela zákoníku práce. Ve skutečnosti je však problémům mladých lidí vzdálená, protože se týká především těch, kdo již práci mají a navíc i vzácnou pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Diskuse se protáhla do ranních hodin, a proto se její účastníci domluvili, že budou příští den pokračovat. Po několika dnech se připojily různé spolky a další lidé, a jelikož jich přibývalo, začala se debata organizovat – každý může vyjadřovat své názory pět minut.

Témata byla různorodá, a proto byly na jejich základě vytvořeny komise, přičemž k debatám o nich se postupně připojovaly různé oficiální i neoficiální organizace a odborníci. Pokus o autentickou demokracii však rychle skončil, protože ne všichni mohli vyjádřit své názory – ne všechny jsou přípustné. Vyloučeni byli například od začátku přívrženci člena Národní fronty Alaina Sorala, přestože je populární u mladé generace z předměstí, jedné ze skupin, kterou by měly ovlivnit myšlenky hnutí Noc na nohou.

Horizontální vedení

Největší odezvu mělo v médích vyhnání filozofa Alaina Fielkienkrauta. Když si totiž chtěl vyzkoušet přímou demokracii, byl vypískán jako „fašista“. Následně se hnutí přihlásilo k levici a prohlásilo, že je proti homofobii, rasismu, kapitalismu či islamofobii. Tato vymezení ukazují, že podle účastníků hnutí Noc na nohou je demokracie jen pro ty, kdo jsou dostatečně proti něčemu.

Současně je však třeba přiznat, že tyto postoje podle účastníků hnutí konvergují, přestože není jasné, jak tuto sjednocující ideu pojmenovat. Po několika dnech neziskové organizace a další uskupení ovládly diskuse a program, což spontánnost hnutí Noc na nohou zpochybňuje. Odpověď by mohl dát organizační tým, ale zatím mlčí.

Účastníci hnutí se hlásí k horizontálnímu vedení – k rovnosti zúčastněných bez hierarchického uspořádání. Navzdory tomu existují vůdčí postavy hnutí.

Účastníci se hlásí k horizontálnímu vedení – k rovnosti zúčastněných bez hierarchického uspořádání. Navzdory tomu existují vůdčí postavy hnutí, například François Ruffi, režisér zmíněného dokumentu Merci Patron!, či ekonom a nenapravitelný revolucionář François Lardon.

Navíc každý den podává na prefekturu oznámení o shromáždění Leila Chaibiová, v roce 2012 v prezidentské kampani mluvčí komunistického kandidáta Jean-Luka Mélenchona. Hnutí Noc na nohou bude sice možné politicky využít jen obtížně, ale z těchto jmen vyplývá, že není zcela nestranné. Navíc má tichou podporu pařížské radnice, které vládne socialistka Anna Hidalgová.

Ve Francii platí od teroristických útoků loni v listopadu výjimečný stav, který policii umožňuje demonstrace zakázat, což často činí. Demonstrace byly zakázané během světové klimatologické konference loni v prosinci, ale vládní socialistická strana toto právo uplatňuje zejména v případě svých politických protivníků. Skrytá podpora hnutí vládou ho však u skutečných revolucionářů částečně diskredituje.

Lidé z předměstí

Vystoupil jsem na zastávce Arts et Métiers, nikoli přímo na Náměstí Republiky, abych se zjistil rozsah ničení, ale neviděl jsem mnoho nových grafitti ani zničených obchodů, jak někteří odpůrci hnutí tvrdili na internetu. Jen pobočka banky Société Générale byla zavřená a obehnaná vysokými zábranami. Na Náměstí Republiky jsem objevil pouze jednu „nakřáplou“ výlohu u restaurace Quick. Většina restaurací a kaváren byla otevřená, zatímco obchody zavřené – byl svátek práce.

Nejprve mě překvapilo, že potkávám mnoho lidí z předměstí, protože bojovníci za proletariát a politicky uvědomělí lidé obvykle nepocházejí z této sociální skupiny

Rozloha Náměstí Republiky je 3,4 hektaru a dominuje mu bronzová socha Marianny vysoká 9,5 metru. Nejprve mě překvapilo, že potkávám mnoho lidí z předměstí, protože bojovníci za proletariát a politicky uvědomělí lidé obvykle nepocházejí z této sociální skupiny – jejich přítomnost jsem pochopil až za několik hodin.

Socha dělí náměstí na dvě části a v horní se shromáždila početná skupina obyvatel z předměstí, vesměs neevropského původu a většinou v teplákových soupravách známých sportovních značek, kolem malého kamiónu, na kterém stálo několik velkých reproduktorů. Přemýšlel jsem, zda zde jsou kvůli koncertu, nebo plamennému politickému projevu.

V dolní části náměstí jsem uviděl městečko z různých stanů, toho, co se našlo v okolí, a sochu obloženou nápisy „Paris Debout“ a požadavky na minimální mzdu 2500 eur – a také svíčky, fotky občanů a vlajku francouzskou, palestinskou a duhová LGBT. Zhruba sto mladistvých postupně vylezlo na sochu, kde se usadili, popíjeli pivo, kouřili hašiš a čekali, co se bude dít. Hašišový opar se v podstatě celý den vznášel nad náměstím, dokud jej večer nenahradil zápach slzného plynu.

Nedostatečná organizovanost

Zamířil jsem do stanového městečka. První stan představoval něco na způsob recepce, stáli u něj tři dobrovolníci a diskutovali s lidmi. Zeptal jsem se, co se chystá, a dívka mi odpověděla, že v horní části začne koncert – velké překvapení. Chtěl jsem vědět, co se odehrává v dolní části náměstí. „Tady jsou komise. Každá se věnuje svému tématu, ale hlavní je jejich konvergence.“ Zeptal jsem se: „Konvergence k čemu?“ Nadšeně mi sdělila: „Ke společnému boji: Noc na nohou.“

Napadlo mě, zda je nedostatečná organizovanost záměrem, nebo jen odráží přístup většiny zúčastněných k životu, kde se na detaily a přesnost nehledí

Na otázky, co sjednocuje tuto konvergenci, a kdo jsou představitelé hnutí, mi nic konkrétního neřekla. Co se týká organizace, mluvila o několika důležitých komisích a o tom, že jde o horizontální vedení, kterého se může zúčastnit každý. Po několika mých dalších otázkách na hnutí Noc na nohou se usmála a zakroužila rukou: „Tohle všechno je Noc na nohou, projděte se a udělejte si názor sám.“

Vydal jsem se na prohlídku této části náměstí a hned vedle „recepčního“ stanu byla organizační tabule, ale prázdná, což v podstatě vyjadřuje můj pocit – pokus o organizovanost nedotažený do konce. Dívka například nevěděla, které komise budou přítomny, či je-li účasten někdo z vedení. Napadlo mě, zda je tato nedostatečná organizovanost záměrem, nebo jen odráží přístup většiny zúčastněných k životu, kde se na detaily a přesnost nehledí.

Knihovna na nohou

Další stan patřil vizuálně k nejlepším. Byl bojovníků za uznání Palestinského státu, kteří vyzývali k bojkotu Izraele. Měli na sobě slušivý zelený stejnokroj – mikinu s kapucí a nápisem „Bojkot Izraele“ a pod ním popelnici. Polovina byla arabského původu a zbytek většinou bílé aktivistky důchodového věku. Vedle tohoto stanu naplněného různými tiskovinami si otevřely obchod s korálky a bižuterií dvě hippie děvčata. Ceny byla smluvní a část peněz šla na podporu hnutí Noc na nohou.

V „knihovně na nohou“ Pařížané mohou získat knihu výměnou za jinou. Tento způsob půjčování knih si však neosvojili.

Dále byla malá ošetřovna především kvůli ošetření zraněných po případném střetu s policií. Následovala „Knihovna na nohou“, kde Pařížané mohou získat knihu výměnou za jinou. A dozvěděl jsem se, že si tento způsob půjčování knih neosvojili. Někteří využili příležitosti a nechali zde přebytky ze svých knihoven. Jiní si zase berou knihy, aniž by za ně nechávali náhradu, pro další je to spíše antikvariát než knihovna a chtějí za knihy platit.

Na své další cestě první uličkou „Města na nohou“ jsem objevil stan připomínající galerii. Nápis na něm vybízel k namalování obrazu nebo ke koupi uměleckého díla na podporu hnutí. Některé karikatury a graffiti byly povedené, což mě utvrdilo v tom, že levicoví lidé umějí malovat. Po návštěvě galerie jsem popošel do centra.

Zaručený příjem pro všechny

Na pódiu se vedla politická diskuse a před ním seděly asi tři stovky lidí, kteří ji pozorně poslouchali. Většina témat byla sociálně-politická, hlavním pak minimální mzda neboli zaručený příjem pro všechny. Jeden diskutující předložil návrh na řešení nezaměstnanosti mladých lidí – podniky budou platit sociální odvody, ze kterých by se vyplácela stejná mzda všem mladým lidem, a za to je budou moci zaměstnávat bezplatně. Ti zase získají zkušenosti a zvýší se jejich potenciál na trhu práce. Návrh sklidil potlesk.

Na ostrůvku demokracie se vášnivě ideologicky diskutovalo, zda zaručený příjem pro všechny není ve skutečnosti liberální myšlenka

Nebylo sice možné vzít si mikrofon a vystoupit, ale šlo se zapsat do pořadníku na otázku diskutujícím. Problém spočíval v tom, že tázající byli většinou posilněni alkoholem a v polovině své otázky zapomínali, co chtěli říct, a omezovali se na sdělení, jak je Noc na nohou skvělá a jaká tu panuje báječná atmosféra. Pokud se k mikrofonu dostal někdo střízlivý, pak spíše posluchače seznamoval s osobním příběhem nebo politickým bojem, než by položil věcnou otázku.

Na tomto ostrůvku demokracie all inclusive, jak se říká, se také vášnivě ideologicky diskutovalo, zda zaručený příjem pro všechny není ve skutečnosti liberální myšlenka. Když totiž dá stát každému peníze, ponechá ho v jeho individualismu a osamocený jedinec se může stát snadnou kořistí nadnárodních společností. Jedna diskutující podmiňovala vznik minimální mzdy pro všechny založením statní instituce, která by dohlížela na práva všech – velké odborové organizace pro všechny.

Obava feministek

Nedaleko od tohoto ostrůvku demokracie byl stan s názvem Rádio na nohou, které přenáší diskuze, nabízí rozhovory s různými lidmi a informuje o dění na Náměstí Republiky. Za stanem hrál písničkář na elektronické varhany a zpíval politické songy, přičemž soupeřil se dvěma malými agregáty, které dodávají energii pro ozvučení pódia i rádiu. Nebylo mu sice rozumět ani slovo, ale s o to větší chutí a zápalem hrál a zpíval.

Moje přítomnost v diskusi by feministkám bránila se intelektuálně projevovat. Odvětil jsem, že to už existovalo v minulosti v podobě dívčích škol a segregace černochů. Dívka pokrčila rameny a řekla mi: „To byla jiná doba.“

Debatu přerušilo hlášení, že pořadatelé hledají minimálně pět pomocníků do „Kuchyně na nohou“, což byl největší stan. Zhruba 20 lidí v něm krájelo zeleninu na večerní salát, protože strava je samozřejmě bez masa. Ještě předtím jsem se pokusil zapojit do diskuse v komisi Feministek na nohou. Nemohl jsem se jí však zúčastnit, což mě zklamalo, ale jedna dívka mi sdělila, že se právě diskutuje non mixte. A vysvětlila mi, že je to jako při debatě bělochů a černochů.

Přítomnost diskutujícího bělocha je znakem dominance, a černoši se tudíž nevyjadřují svobodně. Stejný princip platí pro pohlaví. Moje přítomnost v diskusi by feministkám bránila se intelektuálně projevovat. Odvětil jsem, že to už existovalo v minulosti v podobě dívčích škol a segregace černochů. Dívka pokrčila rameny a řekla mi: „To byla jiná doba.“ A pozvala mě na diskusi, které se budu moci zúčastnit. Bude pro všechny LGBT a MOGAI a bude kvůli ní přerušen koncert v horní části náměstí.

Hiphoper Nekfeu

Vydal jsem se tedy do horní části, protože dav před kamionem byl úplně elektrizovaný – všichni skákali do rytmu hiphopera Nekfeu, což vysvětlovalo přítomnost lidí z předměstí. Ten z něho totiž pochází a stal se hvězdou, jež pronikla i do světa showbyznysu, a vystoupení zde pro něho bylo důležitým milníkem v rapperské kariéře.

Přítomnost hiphopera Nekfeua umožnila hnutí Noc na nohou oslovit lidi z předměstí včetně spousty teenagerů

Rappeři jsou silně politicky angažovaní a v jednom z nejsledovanějších pořadů francouzské televize, On n’est pas couché, Nekfeu na otázku o své politické angažovanosti odpověděl, že dosud nenašel stranu ani hnutí, se kterým by souzněl. Tohoto 1. května konečně našel svůj politický osud. Jeho přítomnost pak umožnila hnutí Noc na nohou oslovit lidi z předměstí včetně spousty teenagerů.

Ozvučení nebylo dobré – Nekfeuovi nebylo rozumět, natož jeho politickým prohlášením, pouze jeho skandování „Paris Debout!“, k čemuž se mnoho lidí z několika tisíc přidalo a vlnilo se do rytmu hiphopové hudby. Kdyby vyzval k revoluci nebo střetu s policí, poslechli by ho. Koncert naštěstí netrval dlouho a dav mladých lidí opustil Náměstí Republiky. Rapperovo místo zaujali starší rockeři, kteří ale přitáhli mnohem méně lidí – rock už není v módě.

Houstnoucí atmosféra

Vrátil jsem se do stanového městečka a zjistil, že salát byl sněden a v „Kuchyni na nohou“ se uklízí – nádobí se umývalo ve fontáně uprostřed náměstí. Lidé dojídali salát z papírových talířů a na náměstí byl v podstatě klid, u stanů postávaly hloučky diskutujících. Okolo osmé se objevily policejní vozy, zaparkovaly v postranních uličkách a policisté se převlékli do novodobého brnění. Jejich hlídky se postavily do každé ulice vedoucí na náměstí a prohlíželi batohy podezřelým lidem.

Okolo osmé se objevily policejní vozy, zaparkovaly v postranních uličkách a policisté se převlékli do novodobého brnění. Jejich hlídky se postavily do každé ulice vedoucí na náměstí a prohlíželi batohy podezřelým lidem. Na Náměstí Republiky houstla atmosféra.

Na Náměstí Republiky houstla atmosféra. Uprostřed něho je vchod do metra, který policie uzavřela, což demonstrující nelibě nesli – ozval se pískot a vzduchem létaly různé předměty. Mříž od metra však byla solidní a policisty chránila. Ti nezasahovali, ani nezatýkali, pouze metro uzavřeli.

Později vypukl u jeho vchodu požár a lidé si kladli otázku, zda a kdy začne policie vyklízet náměstí, což vždy vedlo ke střetům s ní – spíše nad ránem – a někteří demonstranti skončili v cele předběžného zadržení. Okolo desáté se ozvaly rány, protože se několik výrostků pokusilo rozbít výlohu obchodu Go Sport, ale policie bleskově zasáhla – i slzným plynem. Během několika minut náměstí připomínalo události na Blízkém východě.

Organizátoři usmlouvali s policií čtyři minuty na sbalení stanů a zvukové techniky a poté náměstí opustili. Zůstaly však na něm tři až čtyři stovky lidí. Policisté proto vytvořili kordon a pomalu postupovali. Aktivisté neměli čas se zkoordinovat a byli vytlačováni z náměstí – za 20 minut bylo čisté – a jejich zbytek policisté odvedli k nejbližší stanici metra. Demonstrace skončila nečekaně brzy, navíc bez většího násilí jako v průběhu předchozích večerů. Prefektura oznámila, že shromáždění budou povolena jen do deseti.

Vágní program

Pomalu odcházím a tříbím své zážitky. Překvapila mě velká přítomnost lidí z předměstí, kteří sice nejsou politicky zakotvení, ale hip hop a bezútěšná osobní situace mohou tvořit základ pro levicové aktivisty. Co se týká více intelektuálních a politických lidí na dolní polovině Náměstí Republiky, vybavily si mi letní festivaly na Skalákově mlýně v Meziříčku na Vysočině. Účastníci a styl se podobají, ale u Skaláka jde o hudbu a alternativní kulturu, zatímco zde o politiku.

Nelze očekávat, že se z hnutí Noc na nohou stane politická síla, jeho program je totiž vágní a při absenci lídrů nemá šanci dlouhodobě přežít

Nelze očekávat, že se z hnutí Noc na nohou stane politická síla, jeho program je totiž vágní a při absenci lídrů nemá šanci dlouhodobě přežít. Ani jeho nejbližší budoucnost však není jistá. Podle organizátorů měla akce vyvrcholit 8. května, revoluce ani generální stávka se však nekonaly. A ani 15. května.

Bude zajímavé sledovat, co z hnutí Noc na nohou zůstane. Podle toho, jak dnes funguje, není pravděpodobné, že se rozšíří. Navíc se blíží prázdniny a většina studentů se vrátí do svých regionů. Špatné vyhlídky ohledně ekonomické situace a pracovního trhu, které trápí mládež, však zůstanou, i když hnutí Nuit Debout (Noc na nohou) zanikne.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.