Evropský experiment s měnou euro už dávno unikl z laboratorních zkumavek a stejně jako zmutované včely v katastrofickém filmu hubí populaci. Odpovědní evropští představitelé však stále předstírají, že mají tento experiment pod kontrolou. Stejným způsobem už však nelze pokračovat!
Světoví finančníci, evropští politici i nevolení eurobyrokrati se po dvou letech konejšení a popírání fatálního maléru eurozóny, aniž by něco vyřešili, v prosinci odebrali k vánočnímu a novoročnímu klidu. Většinou tato hibernace vrcholným představitelů států, velkých korporací a bank končívá po 10. lednu. Následně vyrážejí na lednové summity, firemní, strategická i formální jednání. Letos je tomu jinak.
Papadimos, Monti a Goldman Sachs
Summit Evropské unie se sice má konat až ve druhé polovině ledna, aniž by zřejmě opět něco vyřešil, ale nový řecký premiér Lukas Papadimos už poněkolikáté varoval, že Řekové tentokrát vydrží utrácet dodané zásoby peněz do března. Těch březnů, červenců, září, listopadů a konců roku už však bylo v řeckém podání příliš.
Premiér Papadimos je mužem na svém místě. V bývalé funkci šéfa řecké centrální banky v letech 1994 až 2002 totiž odedřel celou přípravu na vstup své země do eurozóny a provedl vědomě podvodně zázračnou proměnu vody-drachmy ve víno-euro. Radou i činy mu v tom pomáhala investiční banka Goldman Sachs. Navíc Papadimos zná historku o finančním zdraví Řecka a kouzla se sestavováním puzzle, jež vedla k dnešnímu ohrožení Evropské měnové unie (EMU).
Snad dokáže společně s bankou Goldman Sachs udělat nazpět z rybí polévky průhledné akvárium. Jeho italský protějšek Mario Monti, který působil u Goldman Sachs od roku 2005 až do současného jmenování premiérem, zatím pilně cestoval. A snad předal svým evropským kolegům tajný klíč k řešení italského dluhu.
Francouzský prezident Nicolas Sarkozy prohlásil, že Francie daň z finančních transakcí zavede, i kdyby jeho země měla být jediná
Tento týden ve středu pak italský premiér Monti pohrozil německé kancléřce Angele Merkelové protiněmeckými náladami v Itálii a rozvratem italské společnosti, pokud EU „nějak nezařídí“ viditelnou odměnu pro Italy. Ti totiž na jeho naléhání schválili reformy i úspory v dosavadním italském životě nad poměry. Dle Montiho by kancléřka Merkelová měla „zařídit“ snížení úrokové sazby příštích nových italských dluhopisů, jimiž by se měly financovat staré dluhy Itálie. Na dlouholetého poradce banky Goldman Sachs je tento ryze netržní a socialistický požadavek zcela neprofesionální.
Britský odpor
V pondělí se sice separátně sešli v Berlíně německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy, neboli tandem Merkozy, ale nic věcně nevyřešili. Dle nich má prý už evropská fiskální unie obrysy, není čemu nerozumět a do konce ledna bude připravená. A po setkání prohlásili: „Je velká šance, že dluhovou brzdu a vše, co s ní souvisí, bychom mohli podepsat už v lednu, nejpozději v březnu.“ Všichni vstupte!
Jen dotěrní Britové neustále tvrdí, že dvě plus dvě jsou čtyři, a nikoli tři sta, a pořád se vzpouzejí. Nechtějí zavést daň z finančních transakcí, protože není na globálních trzích sjednaná, ani nemíní vystrčit své finanční odvětví mimo konkurenci. Londýnská City nechce spáchat sebevraždu jen proto, aby někdo mohl nadále utajovat svá zavinění, neodbornost nebo špatný úmysl. Prezident Sarkozy naopak prohlásil, že Francie tuto daň z finančních transakcí zavede, i kdyby jeho země měla být jediná.
Britové již v prosinci avizovali, že pracují na mimořádných opatřeních pro svou zemi a ekonomiku pro případ, že by euro náhle zkrachovalo. Na začátku ledna se pak objevila zpráva, že jedním z opatření je i hledání technického řešení pro britské bankomaty, aby z nich občané zemí EMU nemohli vybrat podstatnou část britské hotovosti v librách. A Britové určitě řeší i otázku „úprkových“ transferů do libry. Také bylo zmíněno dočasné pozastavení vstupu všem občanům zemí eurozóny do Velké Británie.
České výhrady
Proti utajenému jednání tandemu Merkozy o osudu EU se oprávněně ohradila i Česká republika. Její ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v pondělním v rozhovoru pro německý týdeník Der Spiegel prohlásil, že není v našem národním zájmu páchat hromadnou sebevraždu. Schwarzenberg mimo jiné řekl: „Evropa je politický projekt. Euro nebylo nejvyšším politickým cílem, a proto bychom z něj nyní neměli dělat fetiš, na kterém údajně všechno závisí.“
Česko sousedí se třemi státy eurozóny. A jejich občané a subjekty mohou mít problém se svou měnou euro v ruce a na domácích účtech už třeba zítra. Česká národní banka a její guvernér Miroslav Singer profesionálně a razantně zdůvodnili neúčast na dotování Řeků a spol. prostřednictvím „dodatečné“ úložky u Mezinárodního měnového fondu (MMF). ČNB kromě odvolání se na zásady bankovní obezřetnosti, na jejichž dodržování dohlíží, upozornila i na to, že podobné principy pro ni platí, pokud jde o řádné hospodaření s devizovými rezervami – jejich nekumulování u jediného adresáta nad bezpečnou hranici, byť by to byl MMF.
Investoři dnes již de facto neinvestují do eurových nástrojů, ale věří německé vládě a Bundesbank, že dluhy budou nejspíš splácet v „euromarkách“
Proti kouzelnému triku využít MMF ke kejklím s eurozónou má guvernér ČNB Singer na své straně kromě závazných pravidel a zákonů i paragrafy občanského zákoníku o dobrých mravech. Požadavek jakoby „uložit“ státní rezervy v MMF, přičemž však dlouhodobě půjčit, je totiž nemravný. A nemravnými požadavky se nelze dovolávat ani disciplíny, ani solidarity.
Oddělování Německa od eurozóny
V současné době padají ratingové legendy. Hodnocení AAA již nemají USA, jeho odebrání hrozí Francii a v důsledku nemravnosti a rozporu mezi vyřčeným slovem a postranními úmysly ani pro MMF nemusí být na věčné časy. Machinace guvernéra Švýcarské národní banky Philippa Hildebranda a jeho zneužití informace ve vnitřním styku pro manželku kvůli ochraně franku vypovídá jasně o stavu morálních slibů. ČNB se však nevyhne navrhovanému zvýšení kvót MMF, bude-li schváleno podle stanov fondu, i když z něj čouhá stejný postranní úmysl.
Zástupci trojky – EU, Evropské centrální banky a MMF – budou jednat v Řecku od 16. ledna, lze však očekávat, že výsledkem tohoto jednání budou zase jen řeči a vyšší nebezpečí okamžité smrti eura. Snad je jejich řečtí partneři nenechají stát za zavřenými branami svých ministerstev stejně jako loni v září. Někteří komentátoři doporučují obehnat Řecko plotem či zdí, aby se nákaza jeho finančními problémy nešířila. Na to je však už pozdě. Eurozóna ohrožuje celou EU a světovou ekonomiku. Trhy, zájem skutečných vlastníků aktiv a soudný rozum však de facto definitivně rozhodly již v pondělí.
Nová emise německých státních šestiměsíčních dluhopisů se prodala za 3,9 miliardy eur. A to za minusový výnos – tedy -0,0122 procenta. Z toho jasně vyplývá, že trhy již euro pohřbily. Investoři dnes již de facto neinvestují do eurových nástrojů, ale pouze do německých, dosud eurových dluhopisů. Věří německé vládě a Bundesbance, že dluhy budou nejspíš splácet v „euromarkách“. A to při splatnosti dluhopisů za pouhých šest měsíců!
Německo – i bezprostřední euromarkové okolí? – je již tudíž fakticky oddělované od eurozóny. Tuto tezi podporuje i fakt, že cena nových dluhopisů stejně důležité Francie stále roste, o Itálii a spol. ani nemluvě. Rozhodující hranice se tedy posunuje k Rýnu.
