Paragraf proti kmotrům: „Svlékat“ se mají i firmy

Ministerstvo financí podle zjištění ČESKÉ POZICE v návrhu zákona o prokazování majetku, který v nejbližších dnech předloží vládě, vzdor připomínkám počítá s tím, že „svlékat“ se nemají jen fyzické osoby, ale i firmy nebo svěřenské fondy či zahraniční trusty.

„Trváme na tom, že kdyby došlo k vyloučení poplatníků daně z příjmů právnických osob z působnosti zákona, lze očekávat, že by docházelo k účelovému zakládání právnických osob a k „odklánění“ majetku do nich. Vytvořil by se tak prostor pro snadné vyhnutí se navržené úpravě,“ obhajuje návrh náměstkyně ministra financí Simona Hornochová.

Zákon se má navíc podle návrhu ministerstva vztahovat i na „daňové nerezidenty“, kteří ale platí daně z příjmů získaných v Česku, aby nebylo možné se vyhnout prověrce účelovým přestěhováním za hranice. Oficiálně to ministerstvo nahlas neříká, ale vše směřuje k tomu, že je to zákon namířený proti takzvaným kmotrům. Výrazy jako odklánění nebo daňová rezidentura tomu ale přímo nahrávají.

Kritici: Zbytečná byrokracie

Kritici zákona ale namítají, že neúměrně zvýší byrokratickou zátěž firem. „Nepovažujeme za nutné jít nad rámec dohody, jak je formulovaná v koaliční smlouvě,“ řekl ČESKÉ POZICI viceprezident Svazu průmyslu Radek Špicar. V dokumentu se totiž u prokazování majetku píše výlučně o fyzických osobách. Svaz ve svých připomínkách k zákonu mimo jiné argumentoval tím, že firmy mají už dnes dostatek daňových a účetních povinností, které k prokázání majetku stačí.

„To však neplatí, pokud právnická osoba účetnictví nevede, ať už nemusí, nebo neplní svou zákonnou povinnost, nebo jej nevede řádně,“ oponuje Hornochová. Kritici mají ale i na toto odpověď. „Finanční správa má možnosti už dnes prověřovat, zda účetní výkazy odpovídají skutečnosti, a ukládat sankce,“ kontruje Milan Mostýn, mluvčí svazu.

Proti zákonu pak ostře vystupuje i opozice. „Jsem proti jakémukoliv zákonu o prokazování majetku. Buď je cestou k mimořádným majetkovým daním, nebo buzeraci. Jestli do toho chtějí zahrnout firmy, tak to se úplně zbláznili,“ reagoval na návrhy koalice poslanec Marek Benda z ODS.

Obavy pak panují také kolem toho, jak si budou úředníci ty, kteří mají majetkový „striptýz“ podstoupit, vybírat. Základem bude úvaha finančního úřadu, že daňový poplatník tají příjmy. Když mu při propočtech vyjde, že jmění takového „podezřelého“, tedy celkový majetek minus jeho dluhy, roste o víc, než by odpovídalo příjmům, vyzve jej, aby to vysvětlil. Hranicí pro to, kdy může takovou výzvu člověk dostat, je pětimilionový rozdíl mezi příjmy a nárůstem jmění.

Jak k takové úvaze úřad dospěje? „Správce daně bude informace získávat v rámci takzvané vyhledávací činnosti, kam patří místní šetření, získávání informací od třetích osob či práce s rejstříky, a také v rámci dialogu s poplatníkem,“ popisuje náměstkyně Hornochová.

A tato pasáž novely se má ještě zpřesnit. „Minimálně do důvodové zprávy k zákonu je třeba podrobněji rozpracovat nebo popsat procesy, které finanční úřady povedou k takovémuto správnímu uvážení. Aby bylo jasné, že jej nejde používat účelově,“ uvedl ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier po čtvrtečním jednání rady vlády pro koordinaci boje s korupcí, která nový zákon projednávala.

Větší podezření, větší „striptýz“

Ve výzvě bude muset podle novely navíc finanční úřad zdůvodnit, proč vysvětlení požaduje. Pak má daňový poplatník měsíc na to, aby dodal podklady. Když nesrovnalosti objasní, případně dokáže, že sporný majetek nabyl dříve než před třemi lety, řízení je u konce. Tři roky je totiž obecná lhůta pro doměření daně. Když nejde rozhodnout, kam časově majetek spadá, počítá se do posledního zdaňovacího období.

Mimochodem, na návrh ministerstva vnitra byla po připomínkovém řízení do celého výpočtu zahrnuta i spotřeba, která neodpovídá příjmům. Podle Hornochové tak byla odstraněna „nevýhoda“ těch, kdo nezdaněné příjmy přeměňují v dlouhodobý majetek, oproti těm, kteří utrácejí za luxusní dovolené nebo šperky.

Když se mu rozpor vysvětlit nepodaří nebo s úředníky nebude spolupracovat, doměří mu stát daň. Buď ji bude možné spočítat z podkladů dodaných tím, kdo majetkový „striptýz“ podstupuje, nebo ji bude možné odhadnout – buď odborně, nebo pomůckami, jako je srovnání s podobnými poplatníky. Když suma doměřené daně bude odhadována pod dva miliony, bude činit pokuta dvacet procent této sumy. Při vyšším doměření pak 50, nebo dokonce sto procent, a to v závislosti na tom, jak málo „podezřelý“ spolupracoval. Proti rozhodnutí je možné se odvolat nebo se obrátit i na soud.

Konec demokracie?

Kritici se při komentářích k paragrafovému znění ohrazovali také proti výši sankcí. Zejména pak proti padesáti- a stoprocentnímu penále, které se může v některých případech rovnat trestněprávnímu postihu spíše než daňovému, kdy může v krajních případech dosáhnout i propadnutí majetku. Část pravomocí, které zákon zavádí, má daňová správa už nyní. Hlavní změnou je, že dokazování, že je vše v pořádku, bude nově ležet na daňovém poplatníkovi.

„Pokud řekneme, že důkazní břemeno je na straně podezřelého, a necháme státní moc, aby libovolně nasvítila reflektor na toho, kdo se jí líbí nebo nelíbí, tak končí demokracie,“ kritizoval už v době běžícího připomínkového řízení zákon místopředseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek.

Zákon pak zavádí ještě jeden institut, který se už nyní užívá v exekučních řízeních, a to prohlášení o majetku. To bude chtít po firmách nebo lidech, kteří selžou už ve výše popsaném procesu, a přitom rozdíl mezi nárůstem jmění a prokazovanými příjmy bude přes deset milionů. V tu chvíli dostane poplatník na dodání podkladů 60 dní. Když to neudělá, hrozí mu i trestní postih až tři roky vězení. Při tomto důkladnějším odhalování majetkových poměrů se může dostat stát k dodanění ještě starších příjmů, než dopovídá tříleté lhůtě. A také se daňový poplatník může „příliš“ odhalit a ukázat, že v minulosti mohl porušit zákon.

To nahrává kritikům. Každý má totiž právo nevypovídat proti sobě samému, aby si nepřivodil trestní stíhání. „Nepřímá informace z prohlášení o majetku nemá dle našeho názoru dostatečnou intenzitu pro trestní stíhání,“ míní Hornochová s tím, že by taková námitka musela platit i u exekučního řízení, kde se už prohlášení používá.

Hrozí i ústavní žaloba

Významnější je prolomení tříleté lhůty. Po tom volá třeba prezident Miloš Zeman, aby zákon nedopadl ve stylu „co sis nakradl, je tvoje, ale teď už nekraď“. Kritici však princip retroaktivity napadají. Lidé neměli nikdy povinnost schraňovat doklady o nabytí majetku, notabene ne třeba dvacet let do minulosti.

Svaz průmyslu proto například ve svých připomínkách navrhoval znění, které by retroaktivitu zastavilo zcela. „Poplatník není povinen prokazovat skutečnosti, které nastaly v období, u kterého již uplynula lhůta pro stanovení daně. Postačí prohlášení, že tomu tak je,“ píše se v dokumentu.

Dienstbier uvedl, že by byl pro to, aby se naopak do minulosti šlo co nejdále, ale brání v tom ústavní mantinely. „Jestli bude zákon retroaktivní, napadnu ho u Ústavního soudu,“ varuje poslanec Benda. Tím v zásadě dává za pravdu prezidentovi, který v prvním Prezidentském Pressklubu na Frekvenci 1 uvedl: „Pravicová opozice udělá vše pro to, aby byl zákon co nejměkčí, nebo aby nebyl vůbec.“

Koaliční strany při schvalování zákona mohou kromě Zemana počítat i s širokou podporou veřejnosti. Podle průzkumu TNS Aisa totiž přiznávání majetku podporují čtyři z pěti občanů České republiky. Nejnakloněnější mu jsou voliči hnutí ANO, které na tažení proti kmotrům postavilo svůj úspěch, a také ČSSD a KSČM.