„Na komunisty platí jen síla vašich hlasů,“ znělo opakovaně na demonstraci v Českých Budějovicích. Srozuměnou atmosférou připomněla shromáždění listopadového týdne před třiadvaceti lety. I organizátoři byli stejní, studenti podporovaní divadelníky. Hlavně neztrácet paměť a chodit k volbám, opakovalo se z improvizované tribunky.
Za celou hodinu a půl se naopak neozvaly žádné výzvy k odstoupení vlády ani heslovitá kritika reforem, kterých byla plná náměstí v jiných městech. Pozdrav „hrdého jihočecha“ Karla Schwarzenberga, který vyřizoval publicista Jan Rejžek, dokonce sklidil spontánní potlesk. Slyšet byly opakované výtky politikům ČSSD, kteří v krajích, stejně jako v tom budějovickém, dávají přednost koalicím s komunisty, i když volební výsledky umožňují vytvořit jiné vlády. A konstatování, že společenský marasmus komunistům svědčí.
Patnáct set lidí na náměstí Přemysla Otakara II. přivedla protestní akce středoškolského učitele Martina Rosocha a jeho studenta Dominika Hořejšího z třeboňského gymnázia. První z nich přišel s peticí proti obsazení citlivého resortu školství a kultury komunistkou, druhý organizoval se spolužáky demonstraci. Pod peticí je dnes více než osm tisíc podpisů. K protestnímu shromáždění třeboňských gymnazistů se přidaly další střední školy - z Budějovic, Písku, Soběslavi i z Prahy. Jednoznačně se za studenty postavila Jihočeská univerzita a Jihočeské divadlo. Projevy rektora Libora Grubhoffera a ředitele divadla, čerstvého senátora Jiřího Šestáka byly ze všeho nejvíc neuhýbavou výzvou k občanské „nelhostejnosti“.
Politické strany, hlavně ty, které si říkají pravicové, by si měly dobře všimnout, kde by mohli být jejich spojenci
Ne všechny podstatné věci se dějí v Praze. Spontánní protest proti obsazení postu krajské radní pro školství a kulturu členkou KSČM Vítězslavou Baborovou, měl epicentrum v Třeboni. Síla občanského postoje ve věku sociálních sítí není závislá na tom, kde právě jsme. I to je důležité. A také symbolický význam budějovického protestu, který s předvídavostí, jaksi preventivně, brání individuální svobodu a duchovní hodnoty jako je vzdělání a kultura.
Kupodivu tenhle, v rámci letošních oslav Listopadu skoro ojedinělý „ostrov pozitivní deviace“, v médiích narozdíl od odborářů příliš prostoru nedostal. Zprávy Radiožurnálu informovaly jen o protivládních protestech v Praze a Ostravě. V Událostech ČT se záběry z českobudějovického náměstí sice mihly, ale mnohem silněji musel všem utkvět v paměti výkřik ekonomky Ilony Švihlíkové z Václavského náměstí: „Promiňte nám, že nevyděláváme tolik, kolik vy kradete!“
Politické strany, hlavně ty, které si říkají pravicové, by si měly na příkladu budějovické demonstrace dobře všimnout, kde by mohli být jejich spojenci. Ti, kterým jde současná vláda hodně „po krku“ a škrtí i tak mizerné finance do školství a kultury, nekřičí na náměstí, že chtějí dostat přidáno. U vědomí toho, že jsou důležitější věci než peníze, velkoryse přecházejí matláctví vlády a s nasazením brání, co by mělo být svaté pro českou pravici.