Mnoho lidí by si jistě rádo prožilo něco jako z filmu. Jiřímu Kudlíkovi, aniž by chtěl, se stalo něco podobného s filmem Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Jenomže v případě tohoto historicky prvního ředitele Finančního analytického útvaru (FAÚ), administrativní jednotky proti praní špinavých peněz, jde to „zapomenutí“ věru ztuha.
Více než polovinu z patnáctiletého období (od roku 1997) byl Jiří Kudlík trestně stíhán, a nyní by měl prostě zapomenout? I na ty peníze, které ho stáli advokáti? O ušlých výdělcích a zkažené kariéře nemluvě?
FAÚ, nebo KCP?
Městský soud v Praze vloni Jiřího Kudlíka a bývalého jednatele firmy Crassus Petra Müllera zprostil obžaloby z toho, že se podíleli na podvodu za víc než 1,23 miliardy korun. Ten měl spočívat ve vyvedení této sumy z CS Fondů prostřednictvím nákupu akcií příšovické drůbežárny. Před soud předvolaný František Bušek (rozený Chobot) tehdy trestněprávní orgány pamětihodně vyškolil, když prohlásil, že namísto těch dvou obžalovaných by tam měli sedět Pavel Tykač, Jiří Dienstl, Klaus Peter Schimmelpfennig a on sám. Mohl si to dovolit, v jeho případě byl skutek promlčen, avšak u Tykače bude trestní stíhání pokračovat.
Pak se však celá kauza začala interpretovat jazykem právních předpisů, a postupně se zjistilo, že věci se mají trochu jinakV roce 1997, kdy se skutek stal, se všeobecně mělo za to, že propuštění oněch peněz do zahraničí byla Kudlíkova chyba, a nikdo se moc nedivil, když byl v lednu 1998 obviněn. Pak se však celá kauza začala interpretovat jazykem právních předpisů, a postupně se zjistilo, že věci se mají trochu jinak. V dubnu téhož roku bylo trestní stíhání Kudlíka zastaveno.
Pointa celého podvodného transferu peněz do zahraničí (neopodstatněné nadhodnocení drůbežářských akcií), se totiž neodehrála v působnosti Finančního analytického útvaru, ale Komise pro cenné papíry (KCP). Vrcholně zajímavé ovšem je, že v této souvislosti nebyl odstíhán nikdo z KCP.
V roce 2006 bylo Kudlíkovo trestní stíhání znovu obnoveno, a to aniž by vešla ve známost nějaká nová skutečnost v případu! V roce 2008 byla podána obžaloba, a v roce 2012 byl Kudlík žaloby zproštěn.
Buďte rád, že jste rád
Posledním dějstvím této tragikomedie byl způsob, jak ministerstvo spravedlnosti pojednalo Kudlíkovo odškodnění, když mu koncem tohoto týdne přiznalo necelých sedm procent z požadované částky – 570 tisíc korun podle Kudlíkova vyjádření ani nepokryje náklady na jeho obhajobu.
Pokud jde o dopad na osobní život, tam jsou veškeré odhady založené na „kdyby“, a tudíž ryze subjektivní. Ostatně lidská důstojnost není penězi měřitelná.
Tuto újmu ovšem ministerstvo spravedlnosti v potaz nevzalo, a tak se Kudlík bude svých nároků muset domáhat opět soudněOvšem kariérní dopady, ty jsou dost dobře vyčíslitelné. Už jen prostým srovnáním platů, kterých Kudlík dosahoval. V důsledku opětovného trestního stíhání musel v roce 2010 odejít z místa ředitele odboru evropské koordinace a mezinárodních styků na České správě sociálního zabezpečení. Další tři roky byl mimo jiné i v důsledku negativní mediální kampaně v podstatě nezaměstnatelný, přihlášen na úřadu práce.
Tuto újmu ovšem ministerstvo spravedlnosti v potaz nevzalo, a tak se Kudlík bude svých nároků muset domáhat opět soudně. Potvrzuje se tak paradoxní definice právního státu – je to takový stát, kde se daří dobře právníkům.
V dnešní turbulentní době, kdy se veřejně probírá vztah mezi politikou a justicí, zřejmě většina lidí se intuitivně staví oproti pokleslé politice na stranu justice. Jak je ale vidět, skrývá se i zde velké nebezpečí. Proto bude třeba i oblast justice kultivovat, citlivě a s respektem, avšak důsledně a vytrvale. Ze strany veřejnosti věcným diskurzem, ze strany justice důslednou vlastní reflexí.
Není přece možné, aby byl něčí osobní i profesní život v průběhu patnácti let takto devastován, a pak, když byl dotyčný zproštěn obžaloby a očištěn, aby byl odešel bez omluvy, a ještě se své minimální satisfakce musel znovu domáhat soudně.
