Středa 27. června začala velmi příjemně. Přede mnou byl celodenní seminář na téma starých civilizací a na mé oblíbené, byť již možná trochu okoralé téma transformací složitých společností. Během přednášení o krizových obdobích civilizací, včetně té naší, jsem ani netušil, že faktory jako jsou narůstající vliv zájmových skupin (teorie jednoho slavného amerického ekonoma), legitimita nebo míra zúčastnění na řízení státu, budou právě ty, kterými se budu muset obírat i bezprostředně po přednášce.
Totiž: ministr spravedlnosti Pospíšil byl náhle a velmi rychle odvolán. Jako volič a občan státu samozřejmě ctím vládu a svého premiéra. Jestliže dospějí k rozhodnutí, je potřeba je pokládat za kvalifikované a dobré pro stát tak dlouho, dokud nebude objektivně prokázán opak. Na druhou stranu nepotřebuji (podobně jako většina soudných obyvatel této země), aby mi někdo předžvýkával a interpretoval kroky toho kterého ministra.
Fakt, že nyní již bývalý ministr spravedlnosti usiloval o zásadní obnovu justice a důvěryhodnost soudnictví a orgánů činných v trestných řízeních pokládám za objektivní skutečnost a mám na to právo. Tato země se roky potýká s kmotry, šedými eminencemi úřadujícími z restaurací, lobbisty, kriminálním čerpáním evropských fondů, devastací vědy a vzdělávacího systému, tunelováním čehokoliv a bůhvíčím ještě. Tím spíše intelekt každého přemýšlivého občana alarmuje, že i značná část politiků hovoří o tom, že primárně v tomto případě odvolání ministra šlo o to, zbrzdit nebo zcela zastavit reformu justice.
Co si má občan a volič počít? Jak má hledat pravdu? Má si nechat implantovat prefabrikovanou verzi příběhu? Nebo zkusit něco jiného?
Kus za kus. Velmi výstižné.
Například je možné začít u skutečnosti, která byla důvodem rozhodnutí našeho premiéra odvolat ministra Pospíšila. Jestliže špičkový manažer odvolá svého podřízeného, není to snad primárně jeho chyba, protože nechal věci dojít příliš daleko a podřízeného nemotivoval k postupnému dosahování stanovených cílů? Selhala průběžná kontrola? Jestliže je skutečně pravdivé Pospíšilovo tvrzení, že miliardové navýšení rozpočtu ministerstva bylo na vládě projednáno, jde o záminku? V takovém případě je na místě se ptát qui bono?
Co ale rozhodně překvapuje, je rychlost, jakou se tuto středu ráno vše odehrálo - od oznámení o odvolání až po prezidentský podpis. Kontrast o to větší, když se středeční rychlost srovná s těmi předešlými v obdobných kontextech. Stejně mě na ČT24 zarazil rozhovor s jednou českou političkou, která proces výměny na postu ministra spravedlnosti komentovala výrazem ve smyslu, že půjde o rutinní výměnu „kus za kus“.
Kus více rebelující za kus méně rebelující, který bude lépe vnímat stranické potřeby?
Myslím, že je to velmi výstižné. Jde o kus za kus, kus více rebelující za kus (doufejme) méně rebelující, který bude lépe vnímat stranické potřeby? Osobnost, úroveň vzdělání a znalostí již nerozhoduje. Důležité je naplnit formální předpoklady (každý na vysoké škole ale ví, že není diplom jako diplom) a prokázat požadovaný stupeň loajality. To je koneckonců příznačné. Už si ani nevzpomenu, kdy by vrcholný politik mluvil o tom, co je dobré po stát. Synonymem státu se stal výraz „strana“.
Možná je načase změnit naši míru tolerance
Konečně se musím zastavit i u své vědecké schizofrenie – vědec obvykle i u dokončených projektů neustále musí o své matérii pochybovat, a to i když se vše zdá jasné a jednoznačné. A kde tedy je schizofrenie u dané středeční události? Kdybych chtěl hypoteticky co nejvíce oslabit možný negativní efekt svého rozhodnutí, jedna z nejlepších chvíl, kdy bych ho realizoval, by byl okamžik těsně před vypuknutím letních prázdnin a koncem školního roku.
Všichni mají jiné starosti než řešit „už zase“ nějaké odvolání nějakého ministra. Nemluvě o tom, že příští pracovní týden bude extrémně krátký a ve znamení svátků. Kdo by se tedy chtěl otravovat politickými kauzami? Ale jak říkám, asi jsem schizofrenní vědec a film Vrtěti psem jsem viděl dvakrát... Stejně jako ve vědě ukáže jen čas, jaká je podstata současného kolotání v politice. Nicméně…
Nicméně na základě studia kritických momentů ve vývoji složitých společností je třeba říci, že politik, jehož rozhodnutí nejsou prosta nejasných pozadí, zájmová skupina (tam patří i politické strany), která prosazuje řešení, která nemají značnou míry participace (to jest míru podpory a pozitivního vnímání ze strany populace) a konečně i schopnost jednoznačně demonstrovat legitimnost svého rozhodnutí, je politikem, který by se měl zamyslet nad podstatou svého fungování ve veřejném prostoru.
Právě tento stav je začátkem konce, oním okamžikem, kdy se pozitivní vývojové faktory mění v negativní, kdy končí společenská smlouva
Ve většině známých civilizací byl totiž přímým znakem úpadku daného společenského útvaru nebývalý nárůst klientelismu, explicitní snaha zacementovat stávající uspořádání mocenských vztahů, jasné vymezení sfér vlivu a zájmových areálů. Nezbytným pozadím těchto jevů byla kontrola a privatizace ekonomických zdrojů a klesající ochota vládnoucí elity sdílet je se zbytkem populace. Tyto faktory obvykle doprovází intelektuální přesvědčení oné elity, že jedině takto dosáhne plného a dlouhotrvajícího vítězství. Opak je ale pravdou. Právě tento stav je začátkem konce, oním okamžikem, kdy se pozitivní vývojové faktory mění v negativní, kdy končí společenská smlouva.
Nezbytnou komplementární aktivitou vládnoucí elity také samozřejmě je kompromitovat nebo marginalizovat všechny ty, kteří by měli jiný než ten „správný“ názor. Nicméně i sebelépe sofistikovaná síť klientelistických vztahů se v určitém diskrétním okamžiku boří jako domek z karet.
Otázkou ovšem je, zda právě archeolog má šanci pochopit podstatu společenských procesů moderní doby. Ale kdo četl Asimovovu Nadaci, názor si udělá sám. Co se mi zdá nezpochybnitelné je, že stávající společenské paradigma prochází svou závěrečnou fází. Nic to neukazuje lépe než události poslední středy. Možná je tedy načase změnit i naše vnímání a míru tolerance tam, kde cítíme, že se dějí nepochopitelné věci.
Na téma kolapsu a transformace společenských systémů se více dozvíte:
- www.komplexni-spolecnosti.cz
- http://www.academia.cz/kolaps-a-regenerace-cesty-civilizaci-a-kultur.html
- i v článku profesora Bárty pro ČESKOU POZICI Ohlašuje se společenský kolaps.
