Lidovky.cz

Osud ekotendru ještě není zpečetěn. Vláda dostane na výběr.

  9:49

Rozdrobit supertendr podle nějakého klíče na menší celky a dál postupovat podle stejné zásady, by bylo nejzoufalejší východisko.

Miroslav Kalousek nadále doporučuje ekotendr pohřbít. foto: © ČTK, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Vláda chystá uzavřít jednání o ekotendru. ČESKÉ POZICI se podařilo nahlédnout do připravovaných dokumentů při mezirezortním putování připomínek z ministerstva na ministerstvo. K velkému překvapení balíček Miroslava Kalouska obsahuje dva návrhy vládního usnesení: Jedna verze neschvaluje smlouvu na plnění veřejné zakázky a ukládá ministru financí zadávací řízení zrušit. Druhá verze schvaluje smlouvu s vítězem.

Zeptal jsem se na to přímo ministra financí Miroslava Kalouska. Po chvíli tvrdého, k mému štěstí jen telefonického vyšetřování, kde jsem sehnal jeho mobilní číslo, se uvolil odpovědět, že tak si představuje standardní materiál. Nebude přece ministrům předepisovat, co si o věci mají myslet. A kdybych prý nebyl povrchní a nečetl jen první dvě stránky, musel bych se dočíst, že jeho postoj je zřejmý z přiloženého stanoviska ministra financí. Tak povrchní jsem opravdu nebyl, jak vyplyne z dalšího textu.

Nemáme konkrétní důvod panu ministrovi nevěřit, že jde o standard, i když vyplněná smlouva státu s „vítěznou“ společností Marius Pedersen Ingeneering bude při jednání vlády ležet na stole připravena k podpisu. Součástí složky je i Kalouskovo stanovisko, a to je proti schválení. 

Abychom však nebyli podezíráni z povrchnosti zase z jiných stran, ČESKÁ POZICE se zajímala o to, zda předložení dvou návrhů, kladného i záporného, je obvyklé.

  • Například Martin Bursík, který jako ministr životního prostředí Topolánkovy vlády byl v přípravě ekotendru Kalouskovým protihráčem, dvojaký návrh za standardní nepovažuje: „Předkladatel musí za návrhem, který dává ke schválení vládě, stát. On za něj nese odpovědnost. A kdo tedy předkládá protichůdný návrh, kdo za ním stojí? Nějaké jiné ministerstvo financí?“ ptá se Bursík.
  • Také exministr Petr Jan Kalaš uvádí, že v době svého působení ve vládě coby ministr životního prostředí se s dvojím návhem na usnesení nesetkal: "Vždycky jsme předkládali jen jedno stanovisko, které měla předkládaná norma dosáhnout."
  • S názorem, že návrh usnesení by měl být jednoznačný, souhlasí i dotázaný právní znalec. Vždyť i v občanských sporech musí strana žalující připojit takzvaný petit, tedy návrh na rozhodnutí. A přitom ani petit, ani návrh na usnesení vlády konečné rozhodnutí nepředjímá. Zato prezentují jednoznačný postoj předkladatele.

O pozadí ekotendru a jeho nepříznivých dopadech jsme detailně informovali v rubrice HOT TOP.

Proces se v tuto chvíli nalézá ve vyřizování dorazivších připomínek tří ministerstev (průmyslu a obchodu, spravedlnosti a životního prostředí) a úřadu vlády k závěrečným dokumentům. Pak už by ministru Kalouskovi nemělo stát nic v cestě, aby ji předložil k vládnímu projednání.

Projednávání s předkrmem

Před rozhodováním vláda otevře dvě zapečetěné obálky. V prvním balíčku by mělo být odborné posouzení „ceny v místě a čase obvyklé“. Obsahovat by měl kvalifikovanou kalkulaci nákladů při odstraňování starých ekologických zátěží, náklady na financování projektu i zhodnocení přenosu rizik ze státu na zhotovitele. Ve druhé obálce je oponentura k tomuto posouzení. Studii vypracovala společnost Deloitte Advisory, oponenturu Ernst & Young.

Obsah v trezoru uložených obálek nikdo nezná. Rozhodování ministrů by mělo nepochybně víc ovlivnit oficiální stanovisko ministra financí.

Obsah v trezoru uložených obálek nikdo nezná. I když pracovníci ministerstva financí musejí alespoň tušit, co v nich je. Auditorům, kteří neměli se zadáváním zakázek na likvidaci ekologických zátěží sebemenší zkušenosti, byli tito pracovníci neustále k ruce.

Rozhodování ministrů by mělo nepochybně víc ovlivnit oficiální stanovisko ministra financí, které je známo předem.

Kalousek v něm zastává názor, že „nabídka vybraného uchazeče nesplňuje očekávání a předpoklady ministerstva financí, s nimiž bylo zadávací řízení zahajováno“. A zároveň vyjadřuje pochybnost, že „s vysokou pravděpodobností nepřinese dostatečné úspory oproti jiným právním postupům při plnění závazků České republiky v souvislosti s odstraňováním starých ekologických zátěží“.

Připravené Kalouskovo stanovisko vyznívá jednoznačně: „Ministr financí České republiky nedoporučuje schválení předložené smlouvy na plnění veřejné zakázky a navrhuje, aby vláda ČR v rámci své zákonné pravomoci tuto smlouvu neschválila,“ píše ve svém oficiálním dokumentu Kalousek a jde v něm ještě dál: „Tím bude dán zákonný důvod pro zrušení celého zadávacího řízení.“

Kalouskova dvojkombinace překvapila

Pozorovatelům zvenčí však nepřipadá návrh dvou protichůdných vládních usnesení běžný. Zejména v kontextu jednoznačného Kalouskova stanoviska. Že by nějaká zadní vrátka? Znejistění prohlubuje i závěrečný odstavec předkládací zprávy, analyticky nazvaný Důsledky rozhodnutí vlády. Žádnými důsledky se totiž nezabývá, jen připomíná formální úřední postupy.

V této nejisté atmosféře cítí bývalá ředitelka Státní inspekce životního prostředí Eva Tylová za svou povinnost upozornit, že není třeba mít obavu veřejnou zakázku zrušit. Dokládá, že tu řadu let existuje systém, v jehož rámci bylo už množství podnikových areálů od starých zátěží vyčištěno. A připomíná: „Problémy nastaly, pokud vláda přijala nějaká nestandardní rozhodnutí jako v případě sanace lagun Ostramo, kdy byly nebezpečné odpady prohlášeny za palivo.“

Předehra ekotendru dospěla k fiasku

Odstraňování lagun budiž výmluvným odstrašujícím příkladem před volbou ekotendru. Jako by šlo o ekotendr na zkoušku, v níž navrhovaný model na celé čáře prohrál.

Asanace lagun byla přiřčena konsorciu Čistá Ostrava. Jeho leaderem byla firma Geosan, která zadávala práce, jejichž vykonavatelem byla společnost Baltom, přičemž prostředky ze státního rozpočtu na to uvolňoval státní podnik Diamo. A zatímco stát řádně platil, mezi podniky začalo placení váznout, až to dospělo k druhotné platební neschopnosti Baltomu. Vleklými vzájemnými spory obou firem se musel zabývat Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře ČR. Geosan však soudem určenou částku nezaplatil a byl poslán do exekuce.

Jde o týž hrdý Geosan, který byl v čele jednoho ze tří konsorcií usilujících v posledním kole veřejné soutěže o získání ekotendru.

Nejde však o to, že v Ostramu zklamal Geosan. Selhal i samotný model ekotendru. Ukázalo se, že firma, která vysoutěží takovou pozici, aby mohla rozdělovat práce, nejenže nemusí přispívat ke zdárnému dokončení sanací, ale může svého výlučného postavení zneužívat. Přímá vazba zadavatele prací ze státního Diama na firmu skutečně provádějící práce by byla účinnější, a ještě by z hostiny vypadl největší jedlík.

Rozbombardování trhu

Nevládní organizace upozorňují, že superzakázka by na jedné straně omezila řadě firem příležitosti. Na druhé straně by však žádný dodavatel nedokázal tak rozsáhlou zakázku sám zvládnout. A tak by ekotendr v celém oborovém sektoru způsobil vážnou deformaci trhu. Vítěz by si podrobil svou konkurenci, protože by byl jediným subjektem, který by zadával sanační práce. Ostatní by byli jen subdodavateli. S možnými konci jako je ten při likvidaci lagun v Ostramu.

Výlučné postavení vítěze by pro stát zároveň znamenalo velké bezpečnostní riziko. Protože platba v podmínkách ekotendru neodpovídá skutečné zátěži, ale velikosti zbytkové garance. Která se ovšem rovná kupní ceně při privatizaci objektu. Takže malé sanace ve velkém podniku jsou velice nadhodnocené, velké staré zátěže v maličkém závodě jsou pohromou. Teorie, že se to v závěru vyrovná, by ovšem přestala platit v okamžiku, kdyby firma po zpracování výhodných sanací například ohlásila účelový bankrot.

Mezi kritiky převládá názor, že superzakázka na odstranění starých ekologických zátěží je ekonomicky nevhodná, vysoce netransparentní a podporuje riziko korupce a kartelových dohod. Především umožňuje velké plýtvání veřejnými prostředky.

Jenom ne minisupertendry

Nejschůdnější cestou je vyhlašování soutěží na konkrétní dobře zmapované zakázky. O pořadí sanací přitom nemůže rozhodovat výhodnost.

Varianta rozdrobit supertendr podle nějakého klíče na menší celky, jak dříve naznačil premiér Nečas, a dál postupovat podle stejné zásady, by ovšem byla nejzoufalejším východiskem. To by se řešení neřešení ostravských lagun jen několikanásobně zmnožilo. Nejschůdnější cestou je vyhlašování soutěží na konkrétní předem dobře zmapované zakázky. O pořadí sanací přitom nemůže rozhodovat výhodnost zakázky, ale objektivní potřeba čelit ekologickým a ekonomickým škodám. O tom by měl rozhodovat jen stát. Ale soutěžit by naopak mohli všichni, kdo umějí sanovat. I ti malí.

Dlouze očekávaným odmítnutím ekotendru problém neskončí. Na likvidaci čeká ještě velké množství starých zátěží. Vyvstane-li přeci jen potřeba sdružit menší sanace do větších celků, pak by se to mělo dít v diskusi odborníků za přihlížení veřejnosti. Jen nepřipustit vznik nějaké nové pasti, protože peníze za sanace kdekoho lákají.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.