Městský soud v Praze v pátek zamítl žalobu města Ostravy z roku 2010 na stát kvůli překračování imisních limitů a kvůli nečinnosti ve vztahu k ochraně ovzduší v Ostravě. Primátor Petr Kajnar si od soudu především sliboval, že stát začne konat a zajistí dodržování zákonných limitů a příznivé životní prostředí, které je zaručeno listinou základních práv a svobod.
Konkrétně chce, aby stát realizoval soustavu opatření, která by tvořila funkční systém. Například aby stát do Moravskoslezského kraje dával více peněz v rámci dotačních titulů, aby postavil konkrétní silnice odvádějící tranzitní dopravu z města a podobně. Kajnar se také domnívá, že pokud by soudy nakonec rozhodly ve prospěch města, mohla by se tím otevřít cesta, aby lidé za zdravotní újmy mohli po státu požadovat náhradu škody.
Podle soudu žalobce neprokázal, že znečištěné ovzduší je způsobené pasivitou žalovaných správních orgánůPodle soudu však žalobce neprokázal, že znečištěné ovzduší je způsobené pasivitou žalovaných správních orgánů, tedy vládou a ministerstvy životního prostředí a dopravy. Nebyl tedy prokázán příčinný vztah mezi nekonáním a následkem – špinavým ovzduším. Soud také například konstatoval, že rozdělování dotací je věcí politickou a není zaručeno zákonem.
Primátor Ostravy Petr Kajnar ihned po verdiktu uvedl, že podá kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, a spor tedy bude brzy pokračovat. „Mezitím jsme nasbírali nové důkazy, a především se ani od prvního podání žaloby v roce 2010 situace s ovzduším v Ostravě nezlepšila,“ uvedl Kajnar.
Princip sporu spočívá v tom, že Česká republika se zákonem o ochraně ovzduší (původní zákon z roku 2002 byl novelizován v letech 2010 a 2012) zavázala dodržovat určité imisní limity pro znečišťující látky v ovzduší. Tyto limity však překračuje. Zatím z toho plyne pouze nepříjemná povinnost pro ministerstvo životního prostředí, které se musí jednou za čas zpovídat Evropské unii a žádat ji o výjimky, protože zákon vychází z evropských směrnic.
Samotnou podstatu, tedy že jsou překračovány imisní limity, soud nezpochybnil. Dokázat nečinnost vlády však ani při dalších soudních jednáních rozhodně nebude jednoduché. Pravomoci v oblasti ochrany ovzduší jsou totiž rozdělené mezi více úrovní, ministerstvo nemusí být jediným viníkem špatného stavu.
Fakta
- Pro polétavý prach (PM10) byl loni 24hodinový imisni limit (50 mikrogramů/m3) překročen na všech 90 měřicích stanicích v republice, v Ostravě často i mnohonásobně. Dokonce by bylo snazší vyjmenovat stanice, kde limit překračován nebyl. Hodnota doporučená Světovou zdravotnickou organizací (WHO) nebyla překročena jen na 19 z nich. Hranici 35 dní v roce, po které smí být tento limit legálně překračován, stanice v Ostravě zpravidla vyčerpají hned zkraje roku, takže po zbytek roku občané dýchají jedovaté látky protizákonně.
- Ještě hůře si Česko, a obzvláště Moravskoslezský kraj, vede co do koncentrací benzo(a)pyrenu, který se prokazatelně podílí na vzniku nádorových onemocnění a dokáže i poškozovat genetickou výbavu člověka. Jeho roční limit (1 nanogram/m3) stanovený evropskou legislativou a WHO byl v roce 2012 překročen na devíti z osmnácti stanic v České republice a na všech stanicích v Ostravě, přičemž hodnoty se pohybovaly od 4,2 do 11,4 nanogramu s hodinovými maximy v řádu desítek nanogramů. Odhad pravděpodobnosti vzniku nádorového onemocnění při celoživotní expozici benzo(a)pyrenu je dle Státního zdravotního ústavu 5 osob ze 100 tisíc až 1 osoba z tisíce celoživotně exponovaných obyvatel.
Kdo všechno má vliv na ovzduší
Důležitým aktérem je kraj, v tomto případě Moravskoslezský, který má pravomoc vydávat velkým průmyslovým znečišťovatelům integrovaná povolení k provozu stacionárních zdrojů znečištění. Při vydání povolení může určit (a také to dělá) maximální hranici emisí. Jak to vypadá v praxi?
Velké podniky se sice musejí řídit platnými zákony, jenže drží vládu i kraj tak trochu v šachu. Zaměstnávají totiž tisíce lidí. Kraj proto zpravidla podnikům nastaví jen tak přísné podmínky, na kterých se s podniky předem domluví a bude si jist, že je mohou splnit.
Kvůli obavám z nezaměstnanosti navíc kraj mnohdy poskytuje znečišťovatelům i úlevy či odklady ekologických opatření. Naposled například v září posunul až do roku 2015 termín, do kdy musí být odprášena ocelárna Evraz Vítkovice Steel. Hejtman Miroslav Novák tenkrát argumentoval, že čerstvého vzduchu se lidé nenajedí. Jistě má pravdu. Na druhé misce vah jsou, krom hodnoty lidského života a zdraví, i náklady spojené s léčením důsledků znečištěného ovzduší. Jen v Radvanicích například trpí třetina dětí astmatem a jejich léčba je hrazena z veřejných zdrojů.
V neposlední řadě je však jedním z aktérů i město Ostrava, na což by neměl zapomínat ani primátor Kajnar. Jeho pravomoci jsou sice omezené, ale nikoliv žádné. Obce mohou například na svém území do jisté míry regulovat dopravu, vyhlašovat nízkoemisní zóny nebo kontrolovat dle tmavosti kouře, čím lidé topí. Pravda, v této oblasti mají kvůli platnému zákonu o ochraně ovzduší poněkud svázané ruce. Ze zákona z roku 2012 totiž vypadl návrh Moravskoslezského kraje, aby byl kontrolním orgánům umožněn vstup do obydlí kvůli kontrole topenišť.
Byla vláda k Ostravě lhostejná?
Za dodržování imisních limitů však zodpovídá skutečně vláda, která také přerozděluje peníze v rámci nejrůznějších dotačních titulů. Ústředním orgánem státní správy v oblasti ochrany ovzduší je potom dle zákona ministerstvo životního prostředí. Udělala tedy vláda pro zlepšení ovzduší na v minulosti Ostravsku dost?
K dobru je třeba MŽP přičíst například pokračování v programu Zelená úsporám, díky kterému nejenže šetříme energie, ale také jsou vytvářena nová pracovní místa.
Dále vláda se rozjela program tzv. kotlíkových dotací. Vzhledem k jeho oblíbenosti by však rozhodně stálo za to, výrazně ho rozšířit, aby na dotace dosáhlo více lidí, protože jak známo, na zamoření ovzduší malé obce stačí několik jedinců, kteří topí ve starých kotlech. Hovoří se i o jeho rozšíření na další typy zdrojů vytápění, například na tepelná čerpadla, která, na rozdíl od sebelepších kotlů na tuhá paliva, v dané lokalitě nevytvářejí prakticky žádné emise. Protiargumentem mohou být finanční náklady, nelze však nepoznamenat, že například bývalé vedení ministerstva životního prostředí svou neschopností nevyužilo více než tři miliardy korun z Operačního programu Životní prostředí, které se nakonec narychlo musely přesunout do Operačního programu Doprava, abychom o ně úplně nepřišli.
Přesvědčivé výsledky nepředvedl stát ani při jednáních s Polskem, která se vedou již mnoho let například na úrovních ministrů životního prostředí obou zemí. K ničemu viditelnému jednání zatím nevedla. Aktuální situace je stále taková, že průmyslové podniky v Polsku mají mnohem mírnější limity emisí než naše, a stále se tedy z Polska za nepříznivých povětrnostních podmínek na naši stranu hranic hrnou tuny prachu a dalších zplodin.
Regionu by mohlo brzy pomoci také nedávné vyjednání miliardové dotace od Evropské unie na odprášení ocelárny ArcelorMittal. A tady se dostáváme k podstatnému problému. Ačkoliv ocelárna již v minulosti část svého provozu odprášila, na imisní situaci zejména v přilehlých městských částech Radvanice a Bartovice se to příliš neprojevilo, a množství benzo(a)pyrenu se dokonce loni meziročně zvýšilo. Důvod? Neznámý. ArcelorMittal to považuje za důkaz, že huť nemá na ovzduší v lokalitě významný vliv, místní obyvatelé, ale například i Státní zdravotní ústav se zase domnívají, že z huti mohou unikat jemné prachové částice, které filtry nezachytí, a také tzv. fugitivní emise, tedy emise přímo z výroby unikající netěstnostmi.
Potíž je, že hodnověrná studie, která by přesný vliv podniku ArcelorMittal dokázala, či vyvrátila, neexistuje. A to je další fakt, který žalující strana vládě vytýká. Většinu vědeckých studií totiž zadával kraj, město Ostrava nebo občanská sdružení. Studie prokazující zdroje znečištění by přitom pomohla lépe identifikovat „viníky“ a mohla by být podkladem pro zpřísnění emisních limitů či regulaci.
Vláda tedy zcela nečinná nebyla, ale pravděpodobně by mohla udělat více. Ostrava je přesvědčena, že potřebné „náboje“ pro pokračování sporu má po ruce.
