Zákon o účetnictví zavazuje firmy ukládat do sbírky listin výroční zprávy a účetní závěrky. Realita: Dle zjištění Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) tento závazek nedodržuje zhruba 80 procent subjektů.
Finanční úřady mohou hříšníkům uložit pokutu až do výše tří procent aktiv dané společnosti, rejstříkové soudy pak pořádkové pokuty až 20 tisíc korun. Realita: Pokutován je pouze zlomek hříšníků. Kdyby se sankce skutečně vymáhaly, státní rozpočet by si mohl polepšit o miliardy korun.
Nejde o českou specialitu
Údaje o hospodaření společností ve veřejných zdrojích umožňují prověřovat si obchodní partnery a předcházet riziku, že protistrana nebude schopna dostát závazkům. Povinnost zveřejňovat údaje ve sbírce listin není českou specialitou. „Vyplývá z evropské směrnice, a není tedy možné ji zrušit,“ říká Lucie Vožehová, partnerka advokátní kanceláře Bányaiová Vožehová.
Pohledy na tuto povinnost však nejsou bez výhrad. „Považuji za nezbytné, aby byly veřejně dostupné účetní závěrky a výroční zprávy u společností, jejichž akcie jsou obchodované na veřejných trzích či společností s velkým počtem akcionářů,“ říká Lucie Vožehová.
Odlišně však nazírá situaci v malých firmách, ve společnostech s ručením omezeným či u akciových společností s jedním či několika akcionáři. „V těchto případech se domnívám, že je dostatečné, pokud potřebné informace mají finanční úřady a akcionáři či společníci společnosti,“ říká advokátka. Nevidí také důvod, proč by měla být veřejně přístupná například smlouva o převodu obchodního podílu. Svůj názor zdůvodňuje tím, že tyto údaje nijak nechrání obchodní partnery a že uložení povinnosti v tomto případě nekultivuje podnikatelské prostředí. „Naopak souhlasím s tím, že uveřejnění těchto informací může podnikatele v některých situacích i poškodit, ať při obchodních jednáních nebo z důvodu poskytnutí informací konkurenci,“ dodává Vožehová.
Pokud však zákon platí, je zajímavé zjistit, jak je dodržován. A je to tristní zjistění.
Statisíce nesplněných povinností
Nejvyšší kontrolní úřad prověřoval příjmy státního rozpočtu za roky 2009 až 2011 plynoucí z pokut uložených finančními orgány podle zákona o účetnictví, včetně prověření daňových řízení, a z pokut ukládaných soudy v souvislosti s vedením sbírky listin.
Nejprve se věnujme míře porušování zákonné povinnosti firmami.
V roce 2008 nesplnilo povinnost asi 70 procent firem, o rok později jich bylo přes 73 procent a v roce 2010 již více než 80 procentMěstský soud v Praze odhaduje, že počet subjektů, které zveřejňují účetní závěrky a výroční zprávy, se pohybuje kolem čtyřiceti procent, dle Krajského soudu v Hradci Králové tento ukazatel osciluje okolo padesáti procent. NKÚ aktuálně získal přesnější představu o skutečném stavu, a to pomocí softwaru, který testuje Generální finanční ředitelství.
Již během kontroly poskytlo Generální finanční ředitelství kontrolorům údaje, které software generuje. Jejich filtrováním dospěli auditoři k zarážejícímu výsledku. Nejen počtem hříšníků, ale i negativním trendem. Ke konci roku 2008 mělo povinnost zveřejnit zmíněné listiny více než 452 tisíc subjektů. Bezmála sedmdesát procent z nich ji nesplnilo, o rok později jich bylo přes 73 procent a v roce 2010 již více než osmdesát procent. V porovnání s odhady Městského soudu v Praze či Krajského soudu v Hradci Králové je tedy realita mnohem horší.
(Dle výsledků testu se Generální finanční ředitelství rozhodne, zda licenci na zmíněný software koupí. Ve zprávě NKÚ je uvedeno, že uvažuje přibližně o osmnácti licencích, roční poplatek za jednu se pohybuje od necelých 105 tisíc po 385 tisíc korun.)
Jen zlomek pokutovaných
Jestliže čtyři pětiny subjektů neplní povinnost, jak reagují příslušné úřady a soudy?
Týdeník Ekonom loni citoval poradenskou společnost Dun & Bradstreet, dle níž chybí za poslední čtyři roky v obchodním rejstříku téměř 800 tisíc závěrek. „Pokud bychom počítali s průměrnou pokutou pět tisíc korun, potenciální příjem pro státní kasu by dosáhl čtyř miliard korun,“ uvedl Ekonom.
Co na toto téma zjistil NKÚ?
Ad finanční úřady
Z kontrolního závěru NKÚ vyplývá, že finanční úřady uložily za porušení zákona o účetnictví 1022 pokut, jejichž suma přesáhla 32 milionů korun.
Stoprocentně se však na tyto údaje spolehnout nemůžeme. „V důsledku rozdílných postupů při vedení statistiky byly zkresleny údaje o sankcích uložených za porušení zákona o účetnictví zveřejňované v informacích o činnosti české daňové správy za roky 2009, 2010 a 2011,“ konstatuje se v kontrolním závěru. NKÚ též vytýká Generálnímu finančnímu ředitelství, že v letech 2009 až 2010 nebyla vytvořena jednotná metodika, podle níž by se postupovalo ve správních řízeních a při ukládání pokut. Zřejmě nejpodstatnějším zjištěním kontrolorů je fakt, že finanční úřady zveřejňování informací ve sbírce listin pravidelně nekontrolují.
Finanční úřady se hájí: pokud zjistí, že ve sbírce listin chybějí informace, musí se před zahájením správního řízení obrátit na rejstříkový soud nebo dotyčného hříšníka a tuto skutečnost ověřit. „Plnění povinnosti zveřejnit účetní závěrky a výroční zprávy účetními jednotkami finanční úřady průběžně nesledují mimo jiné proto, že informace z veřejně přístupné elektronické sbírky listin nepovažují za dostatečný podnět k zahájení správního řízení,“ píše se v kontrolním závěru NKÚ. Je také třeba vzít v úvahu, že hlavní činností finančních úřadů je správa a výběr daní, nikoliv kontrola dodržování povinností stanovených zákonem o účetnictví a ukládání pokut.
Ad rejstříkové soudy
Ve sledovaném období uložily v souvislosti s vedením obchodního rejstříku 3143 subjektům 3496 pokut v objemu přes 19,5 milionu korun, ke konci roku 2011 bylo z této částky zaplaceno necelých osm milionů korun.
Obdobně jako u finančních úřadů NKÚ tvrdí, že ani soudy neprovádějí pravidelnou kontrolu sbírky listin. Výjimkou je Krajský soud v Hradci Králové, který zkontroloval obsah sbírky listin u zhruba 20 tisíc právnických osob z přibližně 40 tisíc, které byly u soudu zapsány ke konci roku 2010.
NKÚ: Kontrola prováděná rejstříkovými soudy nepostihne řadu subjektů, které opakovaně neplní povinnost vyplývající jak ze zákona o účetnictví, tak z obchodního zákoníku
Kontroloři zjistili, že u ostatních soudů se úplnost sbírky listin prověřovala pouze tehdy, když soudy připravovaly složky k nahlédnutí veřejnosti nebo při podání návrhu na zápis změn v obchodním rejstříku. „Nejčastějšími podněty k zahájení řízení k doplnění sbírky listin byly žádosti třetích osob, které po nahlédnutí do sbírky listin zjistily, že není kompletní, dále podněty finančních nebo živnostenských úřadů, podněty společností zabývajících se sběrem dat a vyhodnocováním finanční situace pro jiné subjekty a náhodná zjištění pracovníků obchodního rejstříku,“ konstatuje se ve zprávě NKÚ.
Také soudy se hájí: k pravidelné kontrole nemají dostatečné programové vybavení, které garantuje ministerstvo spravedlnosti, ani dostatek personálu. A navíc jim takovou povinnost nestanovuje žádný právní předpis.
Důsledky shrnuje NKÚ v kontrolní zprávě: „Kontrola prováděná rejstříkovými soudy nepostihne řadu subjektů, které opakovaně neplní povinnost vyplývající jak ze zákona o účetnictví, tak z obchodního zákoníku tím, že nezveřejňují ve sbírce listin účetní závěrky a výroční zprávy. Sbírka listin jako součást veřejného rejstříku tak není úplná a neposkytuje informace, které obchodní zákoník předpokládá.“
NKÚ doporučuje změnit zákon
Advokátka Lucie Vožehová je přesvědčena, že stanovené sankce jsou dostatečné. „Jako obvykle není problém v tom, jak jsou nastaveny sankce, ale s kontrolou plnění povinnosti ze strany státu,“ říká. „Soudy v tomto směru aktivní nejsou a podle naší zkušenosti reagují pouze na podnět třetích osob. Přitom právě výzva pod hrozbou sankce by ve většině případů postačovala k tomu, aby tato povinnost byla ze strany podnikatelů splněna. Ani finanční úřady, které jsou oprávněny uložit vysoké sankce, nejsou nijak aktivní,“ říká advokátka Vožehová.
Situaci rozhodně neulehčuje, že dle zákona pokuty za nezveřejnění údajů ukládají finanční úřady, ale sbírku listin vedou rejstříkové soudy, které vyzývají k doplnění údajů a pokuty udělují za neuposlechnutí výzvy. NKÚ doporučuje zvážit novou právní úpravu, jejíž součástí by byly přesně vyjasněné kompetence.
„Za zvážení by stála i možnost předkládat účetní závěrku, případně výroční zprávu, pouze jednomu orgánu, například finančnímu úřadu při podání daňového přiznání k dani z příjmu fyzických a právnických osob a zmocnit finanční orgány k zakládání těchto dokumentů do sbírky listin,“ konstatuje se v kontrolním závěru. Argument je nasnadě – kdyby měly subjekty povinnost zveřejnit údaje během daňového řízení, pravděpodobně by se vymahatelnost této povinnosti zlepšila.
