Poslankyně za Věci veřejné Kateřina Klasnová jednala tento týden na ministerstvu kultury o budoucnosti operního souboru Národního divadla. Se svou misí se pochlubila na svých webových stránkách.
Na schůzku s ministryní kultury Alenou Hanákovou ji doprovodili zástupci odborů Státní opery a Národního divadla. „Shodli jsme se, že by situaci výrazně zklidnila autonomie uměleckého vedení obou scén,“ stojí na stránkách Klasnové.
Dále na se tam píše: „Ministryně Alena Hanáková připustila, že se ministerstvo dvěma šéfům opery nebrání. Potvrdila tak nepřímo, že ministerstvo ustoupilo od představy jediného operního tělesa pro obě scény. Nicméně oddělit opět oba kulturní stánky nechce.“
Škoda, že není úplně jasné, zda je to jen interpretace paní Kateřiny nebo autentické stanovisko paní ministryně. Pokud se ministerstvo kultury vážně zabývá myšlenkou, že by pod střechou příspěvkové organizace Národní divadlo byly dva operní soubory a každý z nich by měl uměleckou autonomii, měli bychom v Praze světovou raritu. Naštěstí to spíš vypadá na „babské řeči“.
Situací kolem Národního divadla jsme se podrobně zabývali například v těchto článcích:
- Slučovat, či opět rozdělovat Národní divadlo se Státní operou?
- Hraje se nejen o šéfa Národního divadla, ale znovu i o samostatnost Státní opery
Horší je, že zákonodárkyně Klasnová bojuje na ministerstvu kultury za zájmy části členů Národního divadla, aniž by měla relevantní informace – znala stanovisko vedení Národního divadla i čísla a fakta nezkreslená interpretací jedné skupiny zaměstnanců. Nemluvě o tom, že pro to, co dělá, má nulové odborné kompetence.
Situace v Národním divadle je hodně zamotaná. Lidsky je možné úsilí odborářů o znovunabytí samostatnosti pochopit. Ministerstvo kultury ani bývalé vedení Národního divadla se při spojování obou scén nechovalo vždy přesvědčivě a s empatií. Ani současný umělecký šéf sloučených operních souborů s uměleckým jménem Rocc není konsenzuální osobnost. Jeho působení vzbuzuje kontroverze, jak osobní, tak umělecké.
Ovšem napravovat odborné záležitosti sloučených oper Národního divadla amatérkou Klasnovou je jako vymítat čerta ďáblem.
Tím spíš, že poslankyně je zřejmě ve střetu zájmů. Státní opera Praha byla prvním klientem bezpečnostní agentury ABL, kterou založil Klasnové manžel Vít Bárta. Po sloučení Státní opery Praha s Národním divadlem byla smlouva s ABL změněna a omezena pouze na recepční službu.
Už to je důvod, proč by se měla svých pionýrských intervencí zdržet.