Lidovky.cz

Online superfirmy mění životy lidí. Klíčem jsou osobní data

  9:37
Vládnou mobilům, sociálním sítím i nakupování, dobývají knihkupectví, taxíky či hotely, zakusují se stále hlouběji do našich životů. Jsou internetoví obři proroky inovací, nebo zdegenerovali do megakorporací? A svážeme-li je pravidly, pomůžeme zdravé konkurenci, nebo ukřižujeme pokrok?

Google. - ilustrační foto: Reprofoto

Ledová sprcha po poněkud delší noci by nemohla zapůsobit víc. Většina hostů při cestě pro ranní kávu nevěřícně zírala na výtisky zahraničních novin položené na baru, jejichž palcové titulky hlásaly rekordní miliardovou pokutu pro největšího světového producenta mikroprocesorů Intel. Tím spíš, že se v onom brněnském hotelu před pár lety potkávali elitní čeští právníci na výroční sešlosti našeho antimonopolního úřadu.

V oboru, kde se stále horlivě diskutovalo o pneumatických kladivech, obalech na mléko a samozřejmě především o elektrickém vedení, se museli začít učit, jak funguje svět jedniček a nul. Vlastně si toho měli všimnout už o pár roků dříve, když sekyra Evropské komise dopadla na softwarového obra Microsoft. Dodnes se alespoň přou, jestli a jak napomohla tomu, že pro většinu lidí není bránou do světové sítě ono modré „éčko“ Internet Exploreru, ale pestrobarevná ikonka konkurenčního prohlížeče Chrome od Googlu.

Chytré telefony současná internetová jednička ovládá docela. Právě ona by se už v nejbližších týdnech měla podle zpráv bruselských listů sama dočkat podobného verdiktu. Pokuta by přitom mohla přesáhnout i rekordní sankci Intelu. Navíc rozhodne, jestli naplno vypukne válka mezi starým kontinentem a Silicon Valley.

Zákazníkem prakticky každý

Na jedné straně v ní stojí parta programátorů z garáže a jejich skvěle placených právníků a PR poradců, na druhé politici, úředníci, aktivisté a také lobbisté konkurence. V sázce je budoucnost miliardového byznysu a v palebném poli jsme my všichni. Internetové firmy už dávno vyrostly z garáží a startupových kanceláří do obřích korporací.

Velká pětka Alphabet (zastřešující koncern Googlu), Facebook, Apple, Amazon a Microsoft vydělala jen za první letošní čtvrtletí 25 miliard dolarů, ovládly žebříček nejhodnotnějších společností světa, dominují svým odvětvím a jejich zákazníkem je prakticky každý

Velká pětka Alphabet (zastřešující koncern Googlu), Facebook, Apple, Amazon a Microsoft vydělala jen za první letošní čtvrtletí 25 miliard dolarů, ovládly žebříček nejhodnotnějších společností světa, dominují svým odvětvím a jejich zákazníkem je prakticky každý. „Když jsem nastoupil, skoro každého jsem znal od vidění. Dnes jsou tady tisíce lidí, ten růst za pár let je neuvěřitelný,“ říkal mi fascinovaně špičkový programátor, který mě provázel po centrále Googlu v kalifornském Mountain View se všemi slavnými kantýnami s jídlem zdarma a fitness centry.

Ekonomové dnes technologické obry označují za superfirmy. Raketový růst a bobtnání jsou přitom přímo zakořeněny v jejich podstatě – náklady na vývoj aplikací a služeb jsou pevně dané, a čím víc mají zákazníků, tím větší z nich mají zisk. Navíc jde o takzvaná síťová odvětví, tedy opět čím více má třeba sociální síť uživatelů, tím je užitečnější pro ně samotné. Výsledkem je přirozená tendence k monopolu. Vítěz bere vše, ostatní odpadají.

Vestagerová versus Page

Stále větší koncentraci ve všech odvětvích ekonomiky nedávno dokázal i tým slavného amerického ekonoma Davida Autora, například v tradičně roztříštěném maloobchodě se od osmdesátých let tržní podíl největších firem zdvojnásobil. A právě online giganti jako Amazon se na tom podílejí v nemalé míře. Ve vyspělém světě se tak stále více objevují otázky, jestli takové korporace s miliardovými zisky a tučnými finančními polštáři často v daňových rájích odvádějí dost zpět do ekosystému, z nějž vyrůstají.

Na straně jedné stojí eurokomisařka Margrethe Vestagerová, na kterou tlačí především Berlín a Paříž v zádech s velkými vydavateli a obchodníky starého kontinentu. Na druhé pak zakladatel a šéf Googlu Larry Page a jeho nadnárodní korporace, která jakoukoliv vinu odmítá.

Jedni je dnes vidí jako nenasytné mamuty – především jejich konkurenti z tradičních odvětví –, ony samy pak investují nemalé prostředky do vlastní prezentace, aby ukázaly, jak moc jsou prospěšné, a také do politiky. Technologické firmy s výdaji 180 milionů dolarů na lobbisty přeskočily tradiční odvětví a postavily se hned za nechvalně proslulý farmaceutický průmysl. První výstřely už padly, hlavní bitvou ale bude antimonopolní rozhodnutí v sedm let trvajícím vyšetřování Googlu kvůli údajnému zneužívání vyhledávání a mobilního systému Android proti konkurenci.

Na straně jedné stojí eurokomisařka Margrethe Vestagerová, na kterou tlačí především Berlín a Paříž v zádech s velkými vydavateli a obchodníky starého kontinentu. Na druhé pak zakladatel a šéf firmy Larry Page a jeho nadnárodní korporace, která jakoukoliv vinu odmítá. Vše má navíc nádech boje proti americkým IT firmám ve prospěch těch evropských, čemuž se zase sveřepě brání Brusel. Google tvrdí, že konkurence je „vzdálená jen jedno kliknutí“ a svou současnou pozici si tvrdě odpracoval.

Inovace v mezích regulace

To mimochodem uznávají i špičky české jedničky Seznamu, který dnes bojuje po jeho boku v zákopech bruselského paláce Berlaymont v nejspíše oprávněné obavě, že je případná regulace zasáhne také. Kritika tvrdí, že konkurenční firmy už nerostou stejně rychle a ti největší bobtnají zejména díky akvizicím. Na druhé straně jsou ale stále rostoucí hvězdy jako Snapchat, který podobné nabídky odmítá.

Jeden z čelných zástupců Googlu sarkasticky označil představy eurokratů za „inovace v mezích regulace“

„Nejde nám o systém Android jako takový. Vidíme snahu ho využít, aby si Google udržel a možná i posílil dominanci,“ prohlásila právě před rokem komisařka Vestagerová. Civilní, uvolněná dánská politička přijala ve své moderně, příznačně skandinávsky zařízené kanceláři před pouhými několika týdny šéfa Applu Tima Cooka. Podle zdrojů magazínu Wired na ni dokonce zvýšil hlas. Nebylo mu to však nic platné. Komise na podzim rozhodla, že „jablečná“ firma má doplatit 13 miliard eur na daních.

Klíčová otázka ale zní, jestli jakékoliv rozhodnutí nepodkope to, co od firem ze Silicon Valley chceme nejvíc: vývoj robotů, umělé inteligence, samořiditelná auta, lety do vesmíru, zkrátka technologie budoucnosti. Jeden z čelných zástupců Googlu sarkasticky označil představy eurokratů za „inovace v mezích regulace“.

Komodita, nikoli peníze

Dosud se antimonopolní právníci a experti snažili napasovat na internetový byznys představy a pravidla 20., a dokonce 19. století. Vycházejí z učení vlivné chicagské ekonomické školy a legendárního soudce Roberta Borka, podle nichž je hlavním měřítkem užitek spotřebitele prostřednictvím nižší ceny. „Nemysli si, že se něco mění, je to pořád naše klasické soutěžní právo,“ utvrzovala mě moje profesorka britského competition law krátce po první sankci pro Microsoft před téměř deseti lety. Jak ale měřit nižší cenu ve světě služeb, které jsou zdarma?

Data nejsou platidlo, nové peníze, jak se dosud tvrdilo. Je to komodita, navíc dobře replikovatelná, dají se kopírovat, nevyčerpají se. Přístup k nim ale dává obrovskou moc.

Klíčem ke všemu je to, co o nás a od nás superfirmy vědí, neboli naše osobní údaje. Data jsou to, co dělá třeba z Tesly hodnotnější firmu, než je automobilka Ford. „Ta sice vyrobí 100 milionů vozů, firma Elona Muska ale ví vše o každé z 1,3 milionu ujetých mil svých elektromobilů,“ prohlásil doyen technologické novinařiny Kevin Kelly, který byl už u počátků Křemíkového údolí. Podle něho se bude muset v budoucnu změnit samotný koncept vlastnictví, a to především vlastnictví dat.

Technologičtí obři by se pak měli podílet na sociálním systému, odvádět zpět hodnotu, kterou těží zdarma. Tuto myšlenku nedávno v Berlíně zmínil i spoluzakladatel Applu Steve „Woz“ Wozniak. Data ale nejsou platidlo, nové peníze, jak se dosud tvrdilo. Je to komodita, navíc dobře replikovatelná, dají se kopírovat, nevyčerpají se. Přístup k nim ale dává obrovskou moc.

Důsledek monopolu

„Víte, co je na internetu špatné? Dali jsme všechna data a moc chlápkovi jménem Mark Zuckerberg,“ prohlásil zakladatel serveru The Pirate Bay Peter Sunde. Podobné obavy má i Max Schrems a zahraniční komentátoři se nebojí srovnávat kapitány IT průmyslu s ropnými moguly, jako byl v minulém století John D. Rockefeller. Především když jde o návrhy na rozdělení jejich firem, podobně jako to postihlo Standard Oil.

Právníci a ekonomové, jako je Alfonso Lamadrid, varují, že soutěž o monopol vede firmy k poskytování služeb zdarma. Nesmí ale následně stavět bariéry pro nové konkurenty.

Hodnotu dat a soukromí na internetu zdůrazňovala i komisařka Vestagerová v rozhovoru pro Index LN a zásadní úlohu dat pro konkurenci zdůraznil nedávno v Oxfordu rovněž šéf německého antimonopolního úřadu Andreas Mundt, který v současnosti vyšetřuje právě Facebook. Jako novou ropu označil data tradičně liberální magazín The Economist a vyzýval vlády k zásahu.

Právníci a ekonomové, jako je Alfonso Lamadrid, autor vlivného blogu Chillin’ Competition, to označili za skoro ekonomický populismus a varují, že právě soutěž o monopol vede firmy k poskytování služeb zdarma. Nesmí ale následně stavět bariéry pro nové konkurenty– a právě přístup k datům může být zásadní překážkou.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.