Omezení volného pohybu osob v EU není v zájmu Česka

Britský premiér David Cameron konečně definoval požadavky Velké Británie na reformu jejího vztahu s Evropskou unií. Z hlediska České republiky jsou tři jeho hlavní požadavky – ohledně ekonomického vládnutí v EU, konkurenceschopnosti unie a národní suverenity – víceméně přijatelné.

Čtvrtý hlavní Cameronův požadavek – omezení volného pohybu osob v EU – je ale proti českým zájmům.

Větší role národních parlamentů

Základním cílem prvního hlavního Cameronova požadavku ohledně ekonomického vládnutí v EU je zajistit dostačenou ochranu trhu Velké Británie a ostatních členských zemí mimo eurozónu. Cameron jím reaguje především na posilování a zviditelňování států používajících euro, což se například projevilo v dodatku č. 14 k Lisabonské smlouvě v institucionalizaci euroskupiny nebo v intenzivnější spolupráci těchto států kvůli zajištění dlouhodobé prosperity společné měny.

Druhým požadavkem Camerona je posilování konkurenceschopnosti EU, čehož chce dosáhnout zejména redukcí dosavadních regulací, jež podle něho představují hlavní překážku efektivnější a konkurenceschopnější unii.

Třetí požadavek se týká konceptu národní suverenity, jenž dlouhodobě tvoří jedno z hlavních témat britské evropské politiky. V této souvislosti Cameron požaduje vyčlenění Británie ze stále užších a pevnějších vazeb EU, větší roli národních parlamentů v rozhodovacím procesu unie přímou blokací unijní legislativy a také efektivní uplatňování principu subsidiarity.

Čtvrtým Cameronovým požadavkem je změna postoje EU k imigraci a především omezení volného pohybu osob v unii. Konkrétně usiluje o snížení počtu imigrantů z ostatních členských států EU, kteří mají právo na britské sociální dávky. Cameron je podmiňuje prací na území Británie nejméně čtyři roky.

Posílení hospodářské spolupráce

Česká republika je stejně jako Velká Británie považována spíše za euroskeptickou zemi a v minulosti oba tyto státy měly podobné názory zejména na ekonomické vládnutí v EU, přičemž v této otázce často vystupovaly jako spojenci či blízcí partneři – například odmítnutí fiskálního paktu. Pokud tedy jde o změnu vztahů mezi členy a nečleny eurozóny, lze předpokládat, že vláda ČR podpoří reformu, která bude posilovat hospodářskou spolupráci členských zemí EU.

V případě druhého hlavního Cameronova požadavku – posílení konkurenceschopnosti unie – jsou zájmy Česka a Británie totožné. Česká vláda ČR mnohokrát upozorňovala, že přílišná regulace a nedostatečná koordinace ekonomického vládnutí v EU brání rozvoji ekonomik jejích členských států.

Pokud jde o třetí požadavek národní suverenity, nejspíše by hlavní roli hrála podoba daného návrhu. Snaha o posílení národních parlamentů či o efektivní uplatňování principu subsidiarity však nejsou v rozporu se zájmy ČR. Větší legislativní dohled národních parlamentů by totiž posílil možnost každého členského státu EU zasahovat do rozhodování unie, a tím obhajovat vlastní preference.

Svoboda vnitřního trhu

Z hlediska ČR tedy lze říct, že pokud nebude konečná podoba konkrétních návrhů v rozporu s tím, co prosazuje současná česká vláda, Česko pravděpodobné tyto tři hlavní Cameronovy požadavky podpoří. Zásadním problémem může být čtvrtý požadavek – omezení volného pohybu osob v EU.

Takzvané čtyři svobody – volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu – představují jeden z klíčových prvků vnitřního trhu EU. A snahu o jakékoliv omezení těchto svobod – v Cameronově případě volného pohybu osob – lze proto považovat za pokus o narušení základu jednotného trhu i celé EU.

Pro Českou republiku, zemi s negativní zkušeností s omezením volného pohybu osob, je tedy tento čtvrtý hlavní Cameronův požadavek nepřijatelný – v krajním případě by mohl být považován za přímou diskriminaci českých občanů. Navíc ČR dlouhodobě podporuje svobodu vnitřního trhu EU, kterou považuje za jeden z největších přínosů členství v unii. Tento požadavek je tedy v rozporu se zájmy Česka, a tudíž značně nepravděpodobné, že by jej nejen současná, ale i jakákoliv budoucí česká vláda podpořila.

Otázka definitivní podoby

Většina zahraničních odborníků, kteří hodnotí čtyři požadavky Davida Camerona z hlediska pozice Velké Británie v EU, se shoduje, že jsou navzdory jejich politickému obsahu do značné míry proveditelné, a celkově skromné, což je vzhledem k britským výjimkám či úlevám z primárního práva unie pochopitelné.

Radikálnější postoj britského premiéra by totiž mohl vyvolat silnou kritiku EU a jakákoliv šance na reálnou dohodu o požadavcích by byla ztracena. Britští experti se také domnívají, že bude velmi záležet na přesném znění návrhů změn, o kterých budou členské státy EU rozhodovat.

Oficiálně se sice už ví, co Velké Británie požaduje, otázkou však stále zůstává definitivní podoba požadavků. Mnozí experti tvrdí, že není důležitá pouze kvůli tomu, aby se členské země EU na schválení požadavků shodly, ale i kvůli jejich účinku v Británii. Je nutné, aby byly právně závazné a trvalé platné, protože jinak je nebude brát britská veřejnost příliš vážně.

V tomto počátečním stadiu se požadavky britského premiéra Camerona zdají přijatelné, anebo se přinejmenším stanou základem k diskusi. Tento názor však narušuje požadavek na omezení volného pohybu osob. Nakolik je Británie ochotná jej změnit a nakolik ostatní členské státy EU ochotné této zemi opět ustoupit, však zatím není zřejmé.

Velká Británie obhajobou svých národních zájmů v minulosti značně zkomplikovala vývoj i prohlubování evropské integrace. Je tedy otázkou, zda se jí své požadavky podaří prosadit i tentokrát či politikům ostatních členských zemí EU dojde trpělivost a s ní i ochota ke kompromisům.