Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Okamura na Hradě přinese státu 108 miliard. Kdo dá víc?

  8:05

Stačilo by, aby se na „svého“ prezidenta přijela podívat do Prahy polovina japonské populace. A schodek státního rozpočtu je pryč.

foto: © ČTK,ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Minulý týden česká média – patrně z nedostatku výživnějších zpráv – věnovala značnou část svých kapacit tématu možného úspěchu Tomia Okamury v přímé prezidentské volbě. Přiměl je k tomu výsledek hlasování na serveru idnes.cz, který uspořádal cvičnou anketu, v níž čtenáři vybírali svého favorita na funkci prezidenta. A napůl Japonec Okamura – světe div se! – postoupil spolu s bývalým premiérem Janem Fischerem do druhého kola.

Nečekaný úspěch mediálně okoukaného podnikatele vzbudil údiv nejen u novinářů a veřejnosti. „Od samého počátku bylo jasné, že se takové figurky objeví,“ glosoval výsledek ankety premiér Petr Nečas. Na sociální síti Facebook vznikl profil s názvem „Volme Tomio Okamuru Prezidentem České Republiky“ a sázková kancelář Fortuna ohodnotila byznysmenovy šance na vítězství ne úplně beznadějným kurzem 35 ku 1.

Letiště Tomia Okamury

Nebýt počátek nového roku, vše by vypadalo jako rozverný aprílový žertík. Jenomže pozor! Pokud bychom si svěží a nezaměnitelnou tvář Tomia Okamury skutečně zvolili do čela státu po dosluhujícím Václavu Klausovi, mělo by to pro českou ekonomiku nedozírné obrozující důsledky. Posuďte sami.

Japonci jsou – jak známo – vášniví a ve srovnání s ostatními národy štědří cestovatelé. Pokud by se na Pražském hradě usídlil z vůle Čechů jejich rodák, velká část z nich by si jistě nenechala ujít příležitost jeho dočasné panství navštívit. A teď počítejte s námi:

  • Pokud by se do Česka vypravila během pětiletého funkčního období prezidenta jen polovina z tamní téměř 130milionové populace, znamenalo by to v průměru dvanáct milionů japonských turistů ročně. Jen pro srovnání – jde přibližně o stejný počet cestovatelů, kolik jich za rok odbaví pražské letiště Ruzyně. (V budoucnu možná Letiště Václava Havla. Nebo dokonce Tomia Okamury?)
  • Při průměrné době pobytu tři dny a střízlivém odhadu útraty tři tisíce korun za den by přínos pro českou ekonomiku obnášel úctyhodných 108 miliard korun. To je částka, která o tři miliardy převyšuje letošní plánovaný schodek státního rozpočtu.

A to jsme zatím nehovořili o multiplikačních efektech. Každá Japonci utracená koruna by zajisté generovala několik korun dalších v návazných službách a odvětvích. Považte:

  • Letiště v Ruzyni by se konečně pustilo do dlouho připravované výstavby další přistávací dráhy, která by vytvořila mnohamiliardovou příležitost pro skomírající stavební firmy. K dosavadním třem odbavovacím halám by přibyla jedna nová, říkejme jí třeba terminál J, určená výhradně pro návštěvníky z Nipponu.
  • Společnost Geosan by mohla své zkušenosti s likvidací ekologických škod nabídnout provozovateli vybuchlé jaderné elektrárny FukušimaZ červených čísel by se mohl vyhrabat národní letecký dopravce České aerolinie zápasící s rentabilitou velké části svých linek. Přepravit měsíčně přes půl zeměkoule milion turistů by znamenalo nutnost posílení letové flotily alespoň o několik velkokapacitních airbusů A380 či Boeingů 747 zvaných Jumbo.
  • Ušetřil by také státní rozpočet, například na 300milionové kapitole Kancelář prezidenta republiky, která by se mohla celá škrtnout. Zkušený podnikatel v cestovním ruchu Okamura by nepochybně dokázal obstarat pro Pražský hrad a zámek v Lánech dostatek platících návštěvníků, a zajistit tím jejich finanční soběstačnost.
  • Okamurovo charisma by jistě povzbudilo i vzájemné obchodní styky České republiky a Japonsky a otevřelo dosud netušené možnosti pro české firmy na dálně-východním trhu. Jen namátkou – společnost s japonsky libozvučným názvem Geosan by si mohla vynahradit nenaplněnou zakázku na odkládaném obřím ekotendru a své zkušenosti s likvidací ekologických škod nabídnout japonské firmě Tepco, provozovateli vybuchlé jaderné elektrárny Fukušima.
  • Opačným směrem by mohlo začít proudit velrybí maso, jehož mají kvůli klesajícímu zájmu jedlíků v Japonsku – jedné z mála zemí, která praktikuje lov těchto ohrožených mořských savců – plné mrazicí boxy.
Příklady táhnou

Zavedení přímé volby prezidenta ještě čeká na schválení Senátem. Navzdory tomu je už teď třeba uvažovat racionálně. Ruku na srdce – který z případných kandidátů by mohl České republice zajistit takový přínos jako Tomio Okamura? Jan Fischer? Miloš Zeman? Miroslava Němcová? Přemysl Sobotka? Jan Švejnar? Nebo snad Tomáš Halík? Asi těžko.

Přitom příklad ze světa, že člověk japonského původu může být v čele i jiné země než té s vycházejícím sluncem ve znaku, existuje. Alberto Fujimori pomohl coby prezident Peru v letech 1990 až 2000 překonat této latinskoamerické zemi hlubokou ekonomickou krizi a omezit vliv teroristických organizací Světlá stezka a Revoluční hnutí Túpac Amaru. Ale pozor, pane Okamuro! Fujimori se nakonec v nové domovině vděku nedočkal – v roce 2009 byl odsouzen k 25 letům vězení za porušování lidských práv, únosy a podíl na zabití 25 lidí.

P.S.: V pondělí Tomio Okamura pro server iDnes.cz uvedl: „V případě, že bych se někdy rozhodl kandidovat na prezidenta, chtěl bych nejdřív získat mandát v senátních či v jiných volbách.“