Bill Clinton byl v postu amerického prezidenta rošťákem, ale sympatickým. V případném filmu by ho mohl hrát francouzský herec Jean-Paul Belmondo, který by ho ztvárnil nejlépe. Američtí voliči věděli, že je rošťák, ale měli ho rádi, jak to u sympatického rošťáka bývá. Navíc byl úžasně – ať předstíraně, či skutečně – empatický. Uměl okamžitě navázat emoční vztah s voliči.
Bill Clinton má totiž fenomenální paměť na obličeje a jména – po mnoha letech se třeba zeptal voliče, jak se má jeho dcera, přičemž si pamatoval i její jméno. Volič byl ohromen, protože měl dojem, že guvernéru a poté prezidentu Clintonovi na něm a jeho dceři záleží. (Clintona z osobních důvodů mnohem více zajímaly dcery než syni jeho voličů.)
Hillary Clintonová nemá žádnou z těchto sympatických vlastností svého manžela. Je chladná, odměřená a nepřirozená. V den prezidentských voleb v listopadu 2016 jí sice bude 69 let, ale je obecně známá – známější než všichni její konkurenční kandidáti –, což je ve volbách velkou výhodou. Má šanci být zvolena příští prezidentkou USA? Ano, ale otázkou je, zda zvolená bude. Její zvolení totiž ohrožuje nejnovější aféra rodiny Clintonových s ruskou státní firmou Rosatom.
Výpověď před velkou porotou
Zvolení Hillary Clintonové ztěžuje i řada dalších vážných finančních skandálů či podezření z nich, jež se dlouhodobě nad rodinou Clintonových vznášejí. Například aféra Whitewater na začátku prezidentování Billa Clintona, která se týkala neúspěšných investic v realitách, když byl guvernérem Arkansasu, a údajného „sanování“ ztrát prostřednictvím právní firmy, v níž pracovala jeho žena.
Hillary Clintonová byla první „první dámou“ v historii, která vypovídala před velkou porotou |
Během vyšetřování aféry v roce 1993 jejích právník v Bílém domě Vince Foster spáchal sebevraždu. Hillary Clintonová byla následně první „první dámou“ v historii, která vypovídala před velkou porotou. V roce 2000 závěrečná zpráva z vyšetřování konstatovala, že důkazy o kriminálním jednání manželů Clintonových nejsou dostatečné.
Pak zde je skandál s amnestií pro Marka Riche, finančníka a burzovního makléře. Toho v roce 1983 obvinil tehdejší newyorský státní návladní a později primátor New Yorku Rudy Giuliani z ilegálního obchodování Richovy firmy s íránskou ropou, když bylo na Írán uvaleno hospodářské embargo, protože držel zaměstnance americké ambasády a jejich rodinné příslušníky jako rukojmí.
Amnestie pro Marka Riche
Obvinění se i týkalo daňových úniků – do té doby nejvyšších v americké historii. Kdyby byl Rich usvědčen, dostal by trest více než 300 let vězení, uprchl však do Švýcarska, nikdy se do USA nevrátil, a tudíž ani nebyl souzen. V posledních hodinách v prezidentském postu – 20. ledna 2001 – mu pak Bill Clinton udělil amnestii.
Richova amnestie byla obecně považovaná za hanebnou a neuvěřitelnou Clintonovu ostudu |
Richova rodina přispěla na Clintonovu kampaň na jeho opětovné zvolení prezidentem, na kampaň jeho ženy do Senátu v roce 2000 i následně založené Clintonově nadaci, dnes Nadaci Billa, Hillary a Chelsea Clintonových, značnými, skutečně značnými finančními částkami. Richova amnestie byla obecně považovaná za hanebnou a neuvěřitelnou Clintonovu ostudu.
Billa Clintona odsuzovali vrcholní představitelé Demokratické strany i exprezident za ni Jimmy Carter. Šlo totiž o jednoznačnou politickou korupci – finanční příspěvky za amnestii. Clinton však tuto spojitost popíral, přičemž tento „kšeft“ je obtížně prokazatelný, a pokud dohoda dobře fungovala, pak nelze vůbec prokázat. Pachuť a smrad však zůstaly. (Podobnou zkušenost s prezidentskou amnestií 1. ledna 2013 na konci druhého prezidentského období máme i v Česku.)
Evidentní střet zájmů
Není tajemstvím, že zahraniční firmy, osobnosti i režimy přispívají na prezidentské knihovny a muzea amerických exprezidentů – v USA se rozmohla móda, kdy každý exprezident chce mít vlastní prezidentskou knihovnu a muzeum. Jde o příznak postupné monarchizace postu amerického prezidenta – mnozí, mnohem významnější prezidenti v 18. a 19. století vlastní prezidentské knihovny a muzea nemají, tehdy však USA ještě byly ústavní republikou.
Je evidentním střetem zájmů, pokud zahraniční vláda nebo firma přispívá vysokými finančními částkami nadaci nebo na knihovnu a muzeum exprezidenta, přičemž jeho manželka je ministryní zahraničí |
Takové „pomníky“ sobě samým však jsou nákladné – exprezidenti už nemají moc, a proto „pomohou“ přátelé – i v zahraničí. Zejména saúdskoarabská královská rodina je v tomto ohledu značně aktivní a stálo by za studii, jakými finančními prostředky přispěla na knihovny a muzea exprezidentů USA jak za demokratickou, tak za republikánskou stranu.
Jenže manželka žádného z dosavadních exprezidentů nebyla ministryní zahraničí USA jako v letech 2009 až 2013 Hillary Clintonová. V tomto případě je evidentním střetem zájmů, pokud zahraniční vláda nebo firma přispívá vysokými finančními částkami nadaci nebo na knihovnu a muzeum exprezidenta, přičemž jeho manželka je ministryní zahraničí.
Finanční příspěvek Clintonově nadaci
S Clintonovou nadací je pak spojen nejnovější finanční politický skandál „podnikavé“ rodiny Clintonových. Týká se investic ruské státní firmy Rosatom do těžby uranu v USA a současně jejích finančních příspěvků této nadaci. Nejlépe o této aféře vypovídá sled událostí.
Září 2005
- Frank Giustra, kanadský finančník v těžebním průmyslu získává pro svou firmu UrAsia zakázku na těžbu uranu v Kazachstánu den poté, co tuto zemi navštívil společně s Billem Clintonem. V roce 2006 pak přispívá Clintonově nadaci více než 30 miliony dolarů.
2007
- Společnost UrAsia se spojuje s jihoafrickou těžební firmou, přejmenovává se na Uranium 1 a expanduje do USA.
2008
- Začínají jednání o investicích Rosatomu do firmy Uranium 1. V roce 2009 Rosatom získává 17procentní podíl ve firmě Uranium 1, která v období 2008 až 2010 věnuje Clintonově nadaci téměř sedm milionů dolarů a v následujících letech další miliony.
Červen 2010
- Rosatom usiluje o většinový podíl v Uranium 1, což musí schválit americký Výbor pro zahraniční investice, v němž má sice hlavní slovo Ministerstvo financí USA, ale vliv i zástupce ministerstva zahraničí, v jehož čele je Hillary Clintonová. V červnu 2010 Bill Clinton inkasuje za přednášku v Moskvě půl milionu dolarů od banky, jež stanovila nákupní cenu akcií Urania 1. V říjnu téhož roku schválil výbor většinový podíl Rosatomu.
Leden 2013
- Rosatom se stává výhradním vlastníkem firmy Uranium 1.
Ohrozí tato aféra s Clintonovou nadací prezidentskou kandidaturu Hillary Clintonové? To se teprve ukáže. Jedno je však jisté – ve všech dosavadních skandálech se manželských pár Bill a Hillary Clintonovi ukázal „teflonový“ a „splachovací“.