Záchranný balíček pro Kypr přináší obrovskou nejistotu daleko za jeho hranice – především z hlediska těch, kteří mají vysoké vklady v bankách. Kdo nyní zaručí, že jim jejich peníze v jiných bankách ostatních evropských zemí „nezdaní“? Vlastně to celé může být naopak – minimálně někteří představitelé eurozóny zjevně vidí výhodu v tom, že si vkladatelé nyní alespoň budou vědomi rizika. Někdo to říká otevřeně, někdo spíše šeptem – když zároveň oficiálně jakékoliv riziko popírá.
Evropou se šíří dvě protichůdné teorie ohledně toho, jak se způsob řešení kyperské krize odrazí při schvalování dalších záchranných balíčků. Jedna říká, že Kypr je naprosto výjimečný a jeho model neopakovatelný. Této verze se drží především lidé z vedení Evropské centrální banky.
Pak je tu druhá teorie: Kypr se fakticky stal modelem i pro ostatní. Jak upozornil britský list The Guardian, tak či onak to připustili někteří představitelé eurozóny, Evropské komise i Evropského parlamentu.
Němci trvají na tom, že záchranu nemohou financovat pouze daňoví poplatníci zachraňujících zemí
Na prvním místě je mezi nimi šéf takzvané euroskupiny, tedy ministrů financí eurozóny, Nizozemec Jeroen Dijsselbloem. A nejen podle Guardianu je takový přístup blízký Němcům, kteří tradičně zásadně trvají na tom, že záchranu nemohou financovat pouze daňoví poplatníci zachraňujících zemí – tedy především Německa.
Spolupodílet se musejí ti, kteří jsou zachraňováni, což v předchozích případech byli zase třeba daňoví poplatníci, ovšem zachraňovaných zemí. Jinak hrozí to, pro co se už i v češtině vžil trochu podivný slovní novotvar – „morální hazard“. Na Kypru však přišla řada na vkladatele, z velké části ty zahraniční, mezi nimiž jednoznačně dominovali Rusové.
Stres nebo opatrnost?
Zatímco první teorie kyperské výjimečnosti má zjevně především uklidňovat, což ostatně zvláště centrální bankéři dělat musejí, druhá teorie kyperského modelu vhodného k opakování by měla varovat.
Otázkou zůstává, zda je lepší dále nestresovat už tak vystresovaný bankovní systém, nebo podobným způsobem tlačit na rozvahu vkladatelů. Ať tak či onak, logickou úvahou dospějeme k závěru, že pokud to bude potřeba, sáhnou tvůrci nových záchranných balíčků po bankovních vkladech nejspíše znovu.
Dobrou zprávou z hlediska menších střádalů ovšem je, že na Kypru oproti původním očekáváním nebylo prolomeno klíčové tabu – pojištěné vklady do sta tisíc eur zůstávají bezpečnými.
Otázkou zůstává, zda je lepší dále nestresovat už tak vystresovaný bankovní systém, nebo tlačit na rozvahu vkladatelůKoneckonců ani ta vyšší depozita nemusejí být hned na ráně. Dijsselbloem, jehož slova zaznamenala například agentura Reuters, mluvil o několika stupních řešení krize bank.
Pokud jsou identifikovaný problémy, měla by nejdříve hledat řešení sama banka a najít způsob vlastní rekapitalizace. A ministři financí na ni budou tlačit, aby tak učinila. Pokud už to nebude možné, budou muset přinést oběti akcionáři a věřitelé. A když ani to nestačí, jsou tu ještě zmiňovaní vlastníci nepojištěných vkladů.
Smí se tohle vůbec říkat? Asi moc ne, o čemž svědčí následná snaha Dijsselbloema, kterého The Guardian označil za nezkušeného ministra, svá slova zmírňovat a podmiňovat.
Z faktického hlediska je pravdou, že Kypr byl opravdu výjimečný rozsahem svého bankovnictví, jehož aktiva osmkrát převyšovala rozsah vlastní ekonomiky. Jenže za první výjimkou dost často následuje další…
