OECD má poradit se správným fungováním Česka. Za 28 milionů korun

Zrovna se odbývaly listopadové plískanice, když v roce 2013 experti OECD poprvé oslovili Česko s tím, že by se mu hodil vnější pohled. Je česká veřejná správa nastavená tak, aby v ní prostí smrtelníci nebloudili? Hlídá se při zavádění novinek, že výsledkem nebude byrokratická džungle? Trvalo pět let, než se vedení republiky rozhodlo, že nabídku přijme.

„V České republice existuje mnoho strategických dokumentů a analýz, ale nedívají se na veřejnou správu komplexně jako na celek. Studie zpracovaná od OECD je poněkud jiný typ dokumentu, základem pro něj jsou zkušenosti z jiných zemí,“ sdělila LN Hana Malá z tiskového oddělení ministerstva vnitra, které předmětný materiál posílá na vládu.

Hlavní překážkou bylo celou dobu financování, protože speciální studie od OECD, jíž disponuje většina členských států, je docela drahá. Českou republiku teď vyjde v přepočtu na 28 milionů korun. Nezaplatí je ale celé sama, majoritní díl převezmou fondy – dílem evropské a dílem norské. Peníze ze zahraničí pokryjí 85 procent ceny za studii, zbytek obstará ministerstvo vnitra ze své rozpočtové kapitoly. S výdajem počítá ve svém rozpisu na příští rok, v jehož prvních měsících se projekt rozjede.

Nepřijatelné doporučení

V prvním sledu na pražském letišti zarachotí kolečka kufrů odborníků z OECD, kteří si přijedou osobně zmapovat terén a popovídat si se zdejšími úředníky. To potrvá přibližně rok. Na základě sesbíraných informací pak experti sepíšou velkou zastřešující kuchařku, v níž má být recept na maximální efektivnost celého systému – od úřadu vlády až po radnice. Výhodou OECD, kterou tuzemské strategické plány samy nikdy nedoženou, je rezervoár statistických údajů a příkladů dobré i mizerné praxe z řady zahraničních zemí.

Ve druhém kroku se představitelé veřejné správy rozhodnou, jak se s doporučenými změnami poperou. Třeba na Slovensku, kde si analýzu od OECD pořídili v roce 2015, vzali dokument jako základ pro kompletní reformu, experti vymysleli řešení, která konstruovali přímo na míru tamním potřebám, politickým i historickým souvislostem. Výstupy ze studie ale nejsou povinné, záleží na každém státu, jak se k radám a návodům postaví. V případě Česka už před spuštěním akce visí nad projektem jedno předem známé strašidlo.

Mezinárodní organizace již dříve upozorňovala, že je tu na malém prostoru ohromné množství obcí, zhruba 6,5 tisíce, což každou efektivní strategii limituje. Na příkladu: kdyby se zrušila část poboček České pošty v titěrných, odlehlých vesnicích, dávalo by to z hlediska ekonomiky státního podniku značný smysl. Když ale návrh padne, okamžitě se vzedme vlna hlasité a politicky účinné nevole starostů, že by přišli o poslední zbytky služeb, a obec v důsledku o poslední zbytky obyvatel.

Takže je prakticky jisté, že jedno z doporučení bude seškrtat počet obcí, a stejně je téměř zaručeno, že tady na to nikdo nepřistoupí, protože citlivost tématu je příliš velká. Otázkou pak je, kolik smyslu má za analýzu vydávat milionové částky.

Soupis problémových oblastí

„Takový komplexní dokument může přinést doporučení, která by mohla znamenat velký zásah do současného systému uspořádání veřejné správy. Doporučení jsou formulována objektivně, avšak nemusejí plně reflektovat tradice a postoj české společnosti. Mohou existovat rady, u nichž předem víme, že ač by jejich prosazení mohlo přinést úsporu financí, nemusí být optimální pro jinou oblast, například dostupnost služeb,“ připustila Malá.

Ministerstvo přesto považuje za přínosné, že to bude někdo s odstupem a nadhledem, kdo přispěje do debaty nad otázkami, které se tu dlouhodobě jeví neřešitelné. Že ve zmíněném případě redukce počtu obcí přibude argument od nestranné mezinárodní organizace, který poskytne možnost státní správě říci samosprávám: „Vidíte, oni to taky říkají.“

Česko patří k nepočetné skupině států, které si analýzu od OECD do knihovny ještě nezařadily, studii zatím nemá třeba Rakousko, Švýcarsko či Německo. Materiál na vládu uvádí, že republika je za absenci studie často kritizovaná. Experti z OECD před pražskou výpravou dostanou soupis oblastí, kterým se mají obzvlášť věnovat, protože tam tuzemští představitelé sami cítí slabiny, třeba vztah mezi státem a úředníky samospráv, u něhož se počítá s ošemetnými výsledky.

Mimořádné pozornosti se má dostat i otázce, nakolik jsou podložená rozhodnutí, která se tu dělají – tedy jestli si politici nejprve na tvrdých datech ověří, zda u nějakého nápadu už historie na podobném půdorysu neukázala, že je to cesta do zdi.