Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

ODS chce lepší a bezpečnější potraviny? Bohužel dost populisticky.

Evropa

  21:47

Teze prezentované občanskými demokraty týkající se ochrany spotřebitele jsou v rozporu s jejich rovněž deklarovanou podporou podnikání.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Lepší ochrana spotřebitele, vyšší intenzita kontrol potravinářských výrobků nebo nárůst sankcí udělovaných výrobcům a obchodníkům za zjištěné prohřešky – témata, na nichž se snaží profilovat prakticky všechny politické strany, též různé instituce či občanská sdružení. Ve většině případů jde ovšem o alibi sloužící příslušným osobám či organizacím zejména pro vlastní zviditelnění. Mnohdy navíc prostřednictvím matoucích pojmů nebo dokonce rozporů navrhovaných spasitelských metod ochrany spotřebitele s jinými oficiálně deklarovanými zásadami stejných osob, institucí či organizací, které se ochranou spotřebitele zaštiťují.

Nejnověji to předvedla ODS ve své Agendě 2014, jejíž zveřejnění odstartoval výrok stínového ministra financí za ČSSD Jana Mládka o živnostnících jako parazitech daňového systému. ODS celkem logicky reagovala slogany o podpoře podnikatelů obecně a malých podnikatelů zejména. Bohužel je třeba konstatovat, že prezentované teze týkající se oblasti ochrany spotřebitele jsou s podporou podnikání poněkud v rozporu. Operuje-li někdo růstem sankcí nebo důslednějšími kontrolami podnikatelů jakožto metodou ochrany spotřebitele, pak v podstatě podnikání brání.Operuje-li někdo důslednějšími kontrolami podnikatelů jakožto metodou ochrany spotřebitele, pak ve své podstatě podnikání brání

Co dodat k obecným tezím

Ne že by se neměla výroba potravin a jejich kvalita kontrolovat. Stejně tak je správným řešením zjednodušit systém dozoru nad potravinami v ČR prostřednictvím připravované novely zákona o potravinách, kterou předložilo v celkem logické podobě ministerstvo zemědělství. K takto obecně formulovaným tezím je ale nutné mnohé dodat:

  • Jednak, takzvané sjednocení dozoru státu nad trhem s potravinami neznamená, že zemědělské, potravinářské či obchodní subjekty budou kontrolovat novodobí géniové, kteří jsou zároveň odborníky na složitou veterinární problematiku, neméně důležitou mikrobiální oblast, zároveň také ale zkušenými laboranty, rostlinolékaři, znalci vín či renomovanými chemiky a ještě k tomu právníky a znalci tuzemské i evropské potravinářské legislativy. Člověk, který by v dnešní době všechny uvedené profese zvládl, prostě neexistuje.
    To v praxi znamená, že dozor nad produkcí a prodejem potravin bude i nadále specializován, a často zmiňované sjednocení bude především institucionální a logistické. Cílem je tedy, aby kontroly byly prováděny koordinovaně, nedublovaly se v čase ani zaměření, a aby tak neobtěžovaly více než je nutné kohokoli, kdo v řetězci výroby potravin něco produkuje. Takovéto vysvětlení by pak jistou formou podpory podnikání skutečně bylo.
  • Za druhé je podstatné uvědomit si, že paralelně s různými restrikcemi, což je metoda, jak řešit problém na jeho konci, je důležitá zejména prevence, v tomto případě systémová osvěta spotřebitele. Vzhledem k tomu, kdo všechno se v takzvané „osvětě“ angažuje, by nebylo od věci uvažovat také o sjednocení systémů prevence, o čemž ovšem téměř nikdo nehovoří, neboť každý se cítí být tím nejpovolanějším sám.
  • Třetí spornou metodou jsou stále vyšší sankce. Po nich volá zejména laická veřejnost, a toto volání vyslyšeli i politici. Ve skutečnosti je ale pro každého výrobce i prodejce potravin největším trestem zveřejnění příslušného subjektu a prohřešku, kterého se dopustil. Statistiky jednoznačně dokládají, že ztráty z neprodejů potravin, které byly veřejně prezentovány jako rizikové či nekvalitní, jsou mnohem vyšší než možné současné i budoucí nejvyšší sankce dané zákonem.
  • A za čtvrté – pokud jsme u zveřejňovaných výsledků kontrol kvality a bezpečnosti potravin: Nejen dozorové orgány, ale kdokoli, kdo kontroly výrobků nějakým způsobem prezentuje, by kromě hříšníků měl také zveřejňovat firmy korektní, a podíl nevyhovujících či nekvalitních potravin v celkovém počtu kontrolovaných výrobků.
Přemíra intenzity kontrol

Hranice mezi potřebou změn pravidel kontrol při stoupající kreativitě klamání spotřebitele a omezováním podnikání je velmi tenká

Co zatím moc zdůrazňováno nebylo, je míra intenzity kontrol v ČR v porovnání se zahraničím, kterou chtějí mnozí, včetně takzvané pravice, ještě nějakým (jde o to, jakým) způsobem zvýšit. Zejména pro drobné a střední podnikatele může jít o smrtící systém, v němž bude možné prakticky kohokoli obvinit z čehokoli. Především menší výrobci i prodejci nejsou objektivně schopni vstřebat veškeré administrativní podmínky vyžadované při výrobě, označování, používaných technologií, nutričních vlivů či jen znění, navíc často protichůdné, všech příslušných zákonů, vyhlášek a jejich novelizací.

Nadstandardní povinnosti našich výrobců vyžaduje ČR již nyní – a samozřejmě tím snižuje jejich konkurenceschopnost vůči zahraničním, zejména neevropským výrobkům, a zvyšuje jejich náklady. Zvýšíme-li tyto povinnosti novelou zákona o potravinách a další novelou, o které se moc nemluví, totiž novelou zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ještě dále nad obecné standardy EU, a obě novely takovou ambici mají, nepůjde o podporu podnikání ani náhodou.

Hranice mezi potřebou změn pravidel kontrol při stoupající kreativitě klamání spotřebitele a omezováním podnikání je velmi tenká, a málokdo ji rozlišuje. V případě komunikace tohoto problému se pak již o důsledcích zásahů do podnikání nehovoří vůbec – není to jaksi „in“.

Pravicové principy jsou jiné

Rozměr budování svéprávnosti spotřebitele, jehož postoj je rozhodující, v populistických diskusích o směrování potravinářství téměř chybí

Překvapuje to zejména u exekutivy, která se deklaruje jako pravicová. Protože skutečně pravicové principy jsou jiné.

Například budování vyššího právního povědomí společnosti, která by se měla naučit lépe obhajovat svá práva.

Nebo zacílení osvětových programů na děti, a tedy uskutečnění nějaké vize pro budoucnost, kdy bude dnešní mladá populace hlavním konzumentem potravin.

Nebo podpora vědy a výzkumu jakožto podpora odborných elit, které jsou schopné přenášet nejnovější poznatky srozumitelnou formou právě na cílového spotřebitele.

Takto ale pravice, potažmo ODS, svůj recept na ochranu spotřebitele o podporu kvality neprezentuje, a to je velká škoda. Rozměr budování svéprávnosti spotřebitele, jehož postoj je rozhodující pro to, jaké potravinářské produkty se budou vyrábět a prodávat, tak v populistických diskusích o směrování potravinářství téměř chybí.

Jedním z indikativních (správných) cílů nedávno představené a v současnosti diskutované „Strategie pro růst – České zemědělství a potravinářství v rámci Společné zemědělské politiky EU po roce 2013“ je zvýšení podílu využití tuzemských surovin k výrobě potravin a růst podílu prodejů českých potravin na pultech českých obchodů. Bezva. K tomu však, aby to bylo možné, bychom našim výrobcům a obchodníkům neměli vytvářet horší podmínky, než má jejich zahraniční konkurence. A už vůbec ne prostřednictvím deklarativně liberálních politiků.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...