Převrat na pražské radnici proběhl bleskově, ale nikoli nahodile. Vyjednavači TOP 09 včetně jejího předsedy Karla Schwarzenberga jej diplomaticky předjednávali s docentem Bohuslavem Svobodou, jenž se poněkud vymkl zadání své mateřské strany. Občanští demokraté, nemajíc „neušpiněného“ kandidáta, loni učinili ze Svobody „svého“ primátora.
Konkrétně se vymkl řídící úloze pražské regionální rady ODS, a především jejího předsedy Borise Šťastného. Zajímavého to muže, jenž míval dveře otevřené nejen k prezidentu Václavu Klausovi, ale i k lobbistovi – někteří říkají ke „kmotrovi“ ODS – Tomáši Hrdličkovi. Šťastný by býval primátoru Svobodovi jistě rád vysvětlil, že s očistou ODS to není tak horké, jak po volebním fiasku ódéesky ujišťoval veřejnost Petr Nečas.
Bleskový názorový přerod
Pražský primátor Svoboda se však s ním neporadil, očistu ODS vzal vážně, propustil něco zkompromitovaných úředníků magistrátu a začal dokonce veřejně „šťourat“ do případů páchnoucích korupcí – do tunelu Blanka, plánované čistírny odpadních vod a nedávno i do výběru firmy, jež bude v Praze uklízet odpad. Těžko říci, jak a případně s čím přispěním dokázal získat na svou stranu devět z 20 zastupitelů ODS. S rezervou to však stačilo k vytvoření nové většiny v zastupitelstvu spolu s „topkou“, čímž i k zániku velké koalice ODS-ČSSD na pražské radnici.
Podle Karla Schwarzenberga konečně na pražské radnici nastal stav, který „jakž takž“ odpovídá výsledku loňských komunálních voleb. V nich – připomeňme si – TOP 09 sice výrazně zvítězila, ale velká koalice ODS-ČSSD ji odsunula do opozice. Pentlilo se to všelijak, leč podstatný důvod to mělo jediný. Obě velké strany se od roku 1996, kdy velkou koalici vytvořily v Praze poprvé, navzájem dobře znaly, měly řadu společných zájmů, ano, i společných „kmotrů“, a jedna druhou kryla, když se něco „nepovedlo“ a dostalo se to na veřejnost.
Podle předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga konečně na pražské radnici nastal stav, který „jakž takž“ odpovídá výsledku loňských komunálních voleb
V Praze si ODS a ČSSD vyzkoušely to, co po parlamentních volbách 1998 uskutečnily na vládní úrovni takzvanou opoziční smlouvou, zastřenou to velkou koalicí. Nedivme se, že se Václav Klaus „mračí“, jak se sám vyjádřil, neboť se v Praze „někdo pustil do jistého projektu, který se mu vymyká z ruky“. Nevíme, má-li na mysli Borise Šťastného, anebo primátora Svobodu, ale že želí pádu velké koalice, je nabíledni. Když loni v Praze vznikla, velmi si ji pochvaloval.
Předseda ODS Petr Nečas nicméně primátora Svobodu podpořil a připomněl, že vznik středopravé koalice si vždycky přál. Totéž však učinil i Boris Šťastný, když se až na Marii Kousalíkovou ke koaliční smlouvě s TOP 09 připojil celý klub zastupitelů ODS. Asi aby jim „neujel vlak“, poněvadž tak bleskový názorový přerod je i v politice raritou.
Velké pokušení
Ani teď se však nedá říct, že „topka“ v Praze vyhrála. Koaliční smlouva totiž přerozděluje kompetence jak v jedenáctičlenné radě, tak ve výborech 63členného zastupitelstva hlavního města Prahy. Ze šesti členů rady za TOP 09 bude mít první náměstek primátora na starosti územní plán, další náměstek infrastrukturu, člen rady za TOP 09 informatiku a evropské fondy a jeho stranický kolega transparentní veřejnou správu a legislativu. Šéfovat finančnímu výboru bude bývalý guvernér ČNB a kandidát „topky“ na primátora Zdeněk Tůma.
Proč ten výčet, mimochodem zdaleka ne úplný? Poněvadž ukazuje, že TOP 09 bude muset v Praze předvést, že dokáže splnit to, co loni slibovala ve volebním programu jak před sněmovními, tak před komunálními volbami. Znamená to pro ni osvědčit kompetentnost a také mravní kvality svých lidí na pražské radnici.
Už teď se trousí jisté řeči například o ministru financí Miroslavu Kalouskovi a kultury Jiřím Besserovi, kteří prý chtějí zprivatizovat českou kulturu. A co se Prahy týče – o tom, jak se někteří „topáci“ rychle rozkoukali a přiučili praktikám těch, jež kritizovali, a dnes svým apetitem konkurují i blahé paměti starostovi Prahy 5 Milanu Jančíkovi. Jistě to mohou být dohady, výmysly i prosté pomluvy, ale „knížecí strana“ jim může učinit přítrž pouze tím, že ve vládě a nyní mnohem názorněji na pražské radnici bude takovou, jakou o sobě tvrdí, že je.
Pokud by měl převrat na pražské radnici pozitivní vyústění, stal by se příkladem k následování a krokem k revitalizaci komunální politiky
A nebude to snadné! Lobbisté, ano, s prominutím „kmotři“, vystaví radní a zastupitele TOP 09 velkému pokušení. Nemohou jinak. Kvůli tomu, že pár jejich spojenců z ODS a z ČSSD nyní vypadlo z rozhodovacích pozic, „nezabalí kšeft“. I když nám pro rok 2016 „nepřiklepli“ zimní olympiádu, k jejíž slávě by se dala republika vybetonovat od východu na západ a od severu na jih, zastavět stadiony, ubytovnami, dalšími tunely a kdečím, stále ještě zbývá dobudovat tunel Blanka, dálniční okruh kolem Prahy, nějaký ten most, protáhnout metro a tak dále a podobně.
Příklad k následování
Teď má Praha hluboko do kapsy, leč lobbisté-„kmotři“ chtějí být u toho, až zase začne rozdělovat zakázky za miliardy. A na oplátku dokáží být uznalí, ne že ne! Co chvíli se konají nějaké volby a politické strany na ně vynakládají už i stamiliony, které však samy nemají. Nějaký ten „desátek“ jim vždycky přijde vhod. Otázka zní: Odolají reprezentanti TOP 09 na pražské radnici nabídkám lobbistů-„kmotrů“, které se jim budou jen těžko přetěžko odmítat?
Pro „topku“ to bude jakási „zkouška dospělosti“. Buď se osvědčí a v české politice právem zakoření, anebo ve zkoušce propadne, a pro občany se stane zbytečnou. Ostatně nejde jen o „topku“. Koalice ODS-ČSSD existují asi v deseti velkých městech. V malých jen výjimečně, protože tu nejspíš nemají dostatečně výživné „kmotrovské“ podhoubí. I tam, kde existují, jsou však až na výjimky nestabilní a někde dokonce v rozkladu.
Dost pravděpodobně je to tak, že Praha má jen náskok. Klientelismus se stal na její radnici zhoubou nejdřív. Metastázoval odtud do sídel o řád menších, jejichž politické struktury už začíná rozežírat také. Pokud by však měl převrat na pražské radnici pozitivní vyústění, stal by se příkladem k následování a krokem k revitalizaci komunální politiky.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu.