Ve věku 93 let odešel na věčnost jezuitský kněz, autor mnoha knih o křesťanské spiritualitě a zakladatel školy kontemplativní modlitby Ferenc Jálics (Franz Jalics). V roce 1963 byl v Argentině duchovním průvodcem mladých členů řádu, mezi nimiž byl i Jorge Mario Bergoglio, současný papež František.
Právě tato epizoda a jejich pozdější – pro svět ne zcela vysvětlený – vztah byl důvodem, proč o jeho smrti informovala téměř všechna významná světová média. Otec Jálics zemřel 13. února v Budapešti, kde se 16. listopadu 1927 narodil. Jeho povznášející životní příběh by se dal označit za hollywoodský, přestože byl člověkem tichého rozjímání.
Plody meditace v argentinském vězení
Na přání otce se dal na vojenskou dráhu. Na konci druhé světové války se ocitl v Norimberku, kde pečoval o zraněné při náletech. Každodenní přítomnost smrti mladému chlapci zcela změnila život. „Uvědomil jsem si, že život má hlubší smysl, nezávislý i na smrti. Toto zjištění se stalo kompasem mého života,“ vzpomínal. Po návratu do Maďarska a po maturitě v roce 1946 vstoupil do jezuitského řádu, ale o dva roky později kvůli pronásledování křesťanů komunistickou diktaturou zemi opustil.
V argentinské cele se Ferenci Jálicsovi podařilo zpracovat řadu dřívějších traumatických událostí svého života. Plody meditace ve vězení, díky níž prý dosáhl hlubokou duchovní očistu, aplikoval ve svých duchovních cvičeních, která obsahují i prvky jógy. |
Studoval v Německu a v Belgii. V roce 1956 ho jezuité vyslali nejdříve do Chile a o rok později do Argentiny, aby studoval teologii. Zde byl v roce 1959 vysvěcen na kněze. Později už jako profesor teologie uspořádal duchovní cvičení pro seminaristy a jeho studentem byl i Jorge Mario Bergoglio. V polovině sedmdesátých let se přestěhoval do chudinské čtvrti v Buenos Aires. V době vojenské diktatury, která zavraždila zhruba 30 tisíc lidí, Jálicse zatkli, protože ho považovali za sovětského špiona.
Spolu s ním zadrželi i dalšího jezuitu, měli ho za příslušníka levicové guerilly. Půl roku byli vězněni v temné cele se zavázanýma očima a přivázaní k dělové kouli. „Jálics byl dokonce úředně prohlášen za mrtvého a byla za něho sloužena zádušní mše. Jen zázrakem ale nebyl zabit a poté, co ho věznitelé ponechali ležet na poli, se mu podařilo opustit Argentinu a odjet do USA,“ píše v nekrologu Vatican News. Vězení ho ale nezlomilo, neutrpěl žádnou psychickou újmu. Naopak.
V cele se mu podařilo zpracovat řadu dřívějších traumatických událostí svého života. „Bachaři nechápali, že místo volání o pomoc a řvaní ze zoufalosti neustále opakujeme jméno Ježíše Krista nebo mlčky meditujeme,“ vzpomínal. Plody meditace ve vězení, díky níž prý dosáhl hlubokou duchovní očistu, aplikoval ve svých duchovních cvičeních, která obsahují i prvky jógy.
Nezveřejněný rozhovor
Otec Jálics se v roce 1978 usadil v Německu, kde o šest let později v bavorském Griesu nedaleko českých hranic založil exerciční dům, který od té doby navštívily desítky tisíc lidí hledající Boha a hlubší způsob modlitby. Jálics byl 40 let významným duchovním učitelem v západní Evropě, jeho knihy byly přeloženy do desítek jazyků, dával duchovní cvičení více než 20 tisícům lidí a jeho metodu používají v desítkách zemí. Navzdory tomu dlouhá léta žil
v tíživé nejistotě, která pramenila z okolností jeho vězení.
Pater Bergoglio byl za vojenské diktatury provinciálem jezuitů v Argentině a některé interpretace mu přisuzovaly negativní roli v uvěznění Jálicse. Kvůli tomu se po Bergogliově zvolení papežem oba ve Vatikánu sešli k rozhovoru, jehož obsah však Vatikán nikdy nezveřejnil. |
Tato klíčová epizoda Jálicsova života se objevila i ve filmu režiséra Fernanda Meirellese Dva papežové. „Tyto dramatické události nejsou dodnes zcela objasněné. Pater Bergoglio byl za vojenské diktatury provinciálem jezuitů v Argentině a některé interpretace mu přisuzovaly negativní roli v uvěznění Jálicse. Kvůli tomu se po Bergogliově zvolení papežem oba ve Vatikánu sešli k rozhovoru, jehož obsah však Vatikán nikdy nezveřejnil. Jálics pak veřejně prohlásil, že Bergoglio jeho únos v roce 1976 nezpůsobil,“ uvádí Vatican News.
Jak na stejnou událost nyní vzpomíná jezuitský mnich a Jálicsův přítel Szabolcs Sajgó? „Říkal mi, že se s papežem Františkem potkali i v Římě. Měl podezření, že jako tehdejší provinciál Bergoglio neudělal vše pro osvobození dvou mnichů. Byla to pro něho ohromná tíha, kterou dlouho nesl. Papež František říkával, že jako každý hříšný člověk také několikrát klopýtl.
Zároveň ale dodal, že se vždy snažil pro lidi pronásledované vojenskou juntou udělat maximum, ukrýval řadu z nich, a nejen katolíky. Jálics na rozdíl od dalšího vězněného jezuity Bergogliovi po jejich rozhovoru odpustil. Usmířili se. Nemluvil o detailech, jen říkal, že ve své duši konečně našel klid. O každém lze říct, že mohl udělat pro někoho více či se zachovat lépe, ale co se tenkrát popravdě odehrálo, ví už jen papež a Bůh.“