Odkaz maďarsko-americké šachové legendy Pála Benka: Nestěžovat si

Jsou lidé, kteří si neustále na něco stěžují, a lze s nimi obtížně vyjít. A pak jsou lidé, kteří si mohou stěžovat na mnohé, ale nestěžují si na nic. Navzdory všem problémům jsou milí, vlídní, přátelští a veselí a z života se radují. Takový byl i maďarsko-americký šachový velmistr Pál Benkő, který v neděli 25. srpna v požehnaných 91 letech odešel na věčnost.

Před šesti lety jsem pořádal poslední lázeňské setkání šachových legend a mladých velmistryň, dvoukolový zápas čtyřčlenných týmů Sněženky a Machři, a Pál Benkő byl tehdy v Poděbradech čestným hostem. A nejen při slavnostním zahájení vylosoval machrům barvu figur pro první kolo, ale odehrál i malou simultánku proti čtyřem soupeřům, měl přednášku o svém šachovém osudu a přátelství s americkým šachovým velmistrem Bobbym Fischerem a pozorně sledoval každé kolo. Odehrávající se partie i staré šachové studie byl ochotný rozebírat s kýmkoliv.

Pamatuji si, jak mi ukázal následující neuvěřitelnou trojtažku, kterou složil před více než 50 lety a již v průběhu šachové olympiády v Luganu v roce 1968 dal řešit geniálnímu Bobbymu Fischerovi.

Bílý dá mat 3. tahem

„Tehdy jsem se s Bobbym vsadil o deset dolarů, že tuto trojtažku nevyřeší během půlhodiny. Když to nezvládl a musel zaplatit, řekl, že studie je nekorektní, že bude mít víc řešení,“ vyprávěl Benkő. Proto se vsadili o dalších deset dolarů, že studie je korektní, a Bobby Fischer nemůže najít dva rozdílné první tahy, po kterých půjde dát mat třetím tahem. Na toto hledání měl celou noc, ale ráno mohl přinést svému staršímu kolegovi jediné – dalších deset dolarů.

Pokud se vám nedaří najít řešení (je na konci článku), lze poskytnout stejnou nápovědu, jako dal velmistr Benkő velmistrovi Fischerovi a po níž ho již mladý Bobby našel: „Nedaří se ti to vyřešit, protože celý život hraje španělskou, a nikoliv italskou.“ Již řešení vidíte?

Postarat se sám o sebe

Vraťme se nyní mnohem více nazpět a připomeňme život jedinečného muže Pála Benkőho. Jeho otec byl inženýr, ale cítil se umělcem a miloval cestování, proto hodně času trávili v umělecké Mekce dvacátých let 20. století ve Francii, kde se i v Amiens 15. července 1928 Pál Benkő narodil.

Po šťastném dětství, kdy se u sportovně nadaného kluka projevil i velký talent pro šachy, které ho naučil otec, přišla druhá světová válka a pak okupace Maďarska Sovětským svazem (SSSR). Šťastné a bezpečné dny skončily. V 16 letech dostal povolávací rozkaz a poslali ho na frontu kopat zákopy, podařilo se mu však dezertovat. Jeho starší bratr a otec skončili v sovětském lágru jako váleční zajatci, a proto se musel starat o nemocnou matku a mladší sestru. Matka zemřela dřív, než se otec s bratrem vrátili.

Maďarsko připadlo po válce do sféry vlivu SSSR a otec záhy po propuštění ze sovětského lágru a zjištění, že jeho žena již nežije, emigroval do USA. Pál Benkő se musel v těžkých poválečných letech starat sám o sebe a živil se i šachem. Na šachových turnajích se v tehdejším Maďarsku za první ceny nedostávaly peníze, ale něco mnohem cennějšího – potraviny.

Neměl sice trenéra a jen tři šachové knihy, ale v roce 1948 ve 20 letech vyhrál mistrovství Maďarska a začal zemi v šachu reprezentovat. Chtěl emigrovat za otcem do USA a pokusil se o to v roce 1952, kdy hrál turnaj ve východním Německu (NDR). Němečtí pohraničníci ho však chytili a v poutech poslali do Budapešti, kde byl za pokus o útěk odsouzen. Ve vězení strávil 1,5 roku a v následujících letech nesměl do zahraničí – nemohl hrát šachové turnaje ani v zemích východního bloku.

Lidská velikost

V roce 1956 soudruzi usoudili, že Pál Benkő již zmoudřel a trest byl dostatečný a že by jako jeden z nejlepších maďarských šachistů mohl zemi zase reprezentovat i v zahraničí. V roce 1957 ho poslali na mezinárodní turnaj do Irska a poté na studentské mistrovství světa na Island. V Reykjavíku Benkő na nic nečekal, zašel na americkou ambasádu a požádal o politický azyl, který dostal. Napodruhé se mu podařilo do USA emigrovat.

Neměl peníze, neuměl anglicky, ale získal svobodu. Našel si práci a objížděl otevřené turnaje. Relativně brzy, hned na začátku šedesátých let se stal nejlepším americkým šachistou a mohl se živit jen šachem. Osmkrát vyhrál mistrovství USA (1961, 1964, 1965, 1966, 1967, 1969, 1974 a 1975), mnohokrát je reprezentoval na olympiádě a na nejsilněji obsazených turnajích šedesátých a sedmdesátých let a dvakrát hrál na turnajích kandidátů mistrovství světa (Záhřeb 1959 a Curacao 1962).

Hrál by pravděpodobně i potřetí, ale v roce 1970 udělal Pál Benkő věc, která nemá v historii šachu obdoby a jež ukazuje jeho lidskou velikost. V roce 1970 se opět probojoval na mezipásmový turnaj, z nějž se postupovalo do kandidátských zápasů, ale své místo přepustil vycházející hvězdě amerického šachu Bobbymu Fischerovi. „Bylo mi přes čtyřicet a šachové ambice už jsem příliš neměl, zatímco Bobbymu 26 let a měl velký talent a reálnou šanci turnaj vyhrát,“ vysvětloval Pál Benkő své rozhodnutí.

Fischer turnaj v Palma de Mallorca 1970 vyhrál, pak rozdílem třídy deklasoval všechny soupeře v kandidátských zápasech a ve slavném souboji o titul v roce 1972 v Reykjavíku porazil Borise Spasského a stal se jedenáctým mistrem světa šachové historie. Prokázal za to Fischer svému staršímu příteli nějakou vděčnost? „Ne, vůbec žádnou, ani mi nepoděkoval.“

Razantní ukončení hádky

Fischerův vztah k šachistům nebyl jednoduchý a Benkő byl jedním z mála, s nímž ho měl dlouhodobě přátelský. Když byl Fischer teenager, objížděl s ním Benkő otevřené turnaje v USA, často spolu hráli partie a analyzovali je. Občas byli i soupeři na důležitých turnajích. Nejvyhrocenější situace nastala na kandidátském turnaji v Curacao, kam se probojovali.

Americká šachová federace tehdy neměla moc peněz, proto jim přidělila společného sekundanta Arthura Bisguiera. Fischer ho ale chtěl mít jen pro sebe, což Benkő toleroval a o pomoc sekundanta si řekl až po pátém kole, kdy měl v přerušené partii s Tigranem Petrosjanem šanci na výhru. Osmnáctiletý Fischer tehdy o 15 let staršímu Benkőmu řekl, že mu sekundanta nepůjčí, a bude pracovat jen pro něho. Vyhrocenou hádku v hotelovém pokoji razantně ukončil 33letý Benkő – dal Fischerovi ránu pěstí.

Jejich přátelský, nebo možná otcovsko-synovský vztah však pokračoval. Benkő doprovázel Fischera na turnajích v zahraničí, jenž si od něho nechával radit i v nešachových záležitostech. Například si na jeho doporučení koupil první oblek a kravatu a několikrát prohlásil: „Chtěl bych být stejný playboy jako Benkő.“

To už se maďarsko-americký velmistr Benkő soustřeďoval mnohem více na skladební než praktický šach. Skládal úlohy i studie, a jak už bylo zmíněno, dával je řešit i Fischerovi. Benkőho problémy připomínají pozice z normální partie, žádné šachovnice zdánlivě chaoticky zahlcené množstvím figur, ale často jen tři čtyři na obou stranách sestavené do geniální úlohy či studie. Následující studii, čtyřvěžovou koncovku, považoval Benkő za nejlepší, jakou kdy složil. Je nádherná a neuvěřitelně těžká. Natolik, že ji ani počítač nevyřeší.

Bílý vyhraje

Na první pohled se zdá, že řešení je jednoduché, že bílý přes první řadu převede věž z d-sloupce na a-sloupec a dá černému mat: 1.Vd1? Vf8 2.Va1 Vf3+ 3.Kd4 a šachy černému brzy dojdou. Jenže... překvapující 3...0-0! zcela mění situaci. Černý uklízí rošádou svého krále a bílý už nemá, jak vyhrát. Jak má bílý postupovat? Zkuste uzounkou cestičku najít, správné řešení je konci článku.

Cestování po světě

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let s rozpadem sovětského bloku a nastolením svobody a demokracie v Maďarsku začal Benkő pendlovat mezi USA a Budapeští. Jeho žena Gizella i jejich děti David a Palma žily v USA, kde se věnovaly matematice, zatímco on trénoval nadějné šachisty a skládal šachové úlohy. V Maďarsku pomáhal sestrám Polgárovým, v USA byl později jedním z jeho svěřenců 14letý Fabiano Caruana.

Byl zván jako čestný host na významné šachové akce a až do 90 let cestoval po světě a byl aktivní. V Poděbradech na zápase Sněženky a Machři mu bylo 85 let, ale mentálně byl stále neuvěřitelně svěží. Na závěrečné večeři mi jako poděkování za lázeňské setkání šachových Goethů a šachových Ulrik předal dárek, který jsem měl do dnes schovaný a nikde jej neukázal. Viděl jej jen nejlepší český šachista David Navara, který v roce 2013 v Poděbradech partie Sněženek a Machrů jeden den komentoval a na počítači ověřoval korektnost Benkőho dárku.

Velmistr Benkő na počest poděbradského setkání složil několik trojtažek ve tvaru počátečních písmen z anglického názvu akce a místa jejího konání: Snowdrops vs. Oldhands Chess Tournament – Poděbrady. Pokuste se vyřešit ještě pět šachových úloh. Figurky stojí ve tvaru písmen S, O, C, T a P a vždy jde o mat třetím tahem. Řešení je na konci článku.

Bílý dá mat 3. tahem

Bílý dá mat 3. tahem

Bílý dá mat 3. tahem

Bílý dá mat 3. tahem

Bílý dá mat 3. tahem

Neúčast na skladatelské soutěži

Loni v listopadu na česko-slovenský šachový zápas manažerů, který se konal ke 100. výročí vzniku Československa, jsem Pála Benka znovu zval, aby jako čestný host přijel na víkend do města Skalica, kde se oslavy a zápas konaly. To už mu bylo 90 let a omluvil se, ale ještě pro účastníky složil několik trojtažek ve tvaru písmen z názvu akce.

O několik měsíců později mu zdravotní důvody už nedovolily vyhodnotit výsledky skladatelské soutěže na jeho počest. Rozhodování proto předal Američanu Richardu Beckerovi, který za vítěznou vyhodnotil studii Jana Timmana. Nizozemský velmistr o soutěži psal před několika týdny v časopise New In Chess a utěšoval čtenáře, že zdravotní Benkőho indispozice není vážná.

Pál Benkő však nebyl žádný bolestín, nestěžoval si, ani když byl důvod, a jeho nemoc se ukázala vážnější, než o ní referoval. V neděli 25. srpna šachový velmistr a velký člověk Pál Benkő zemřel. Čest jeho památce.