Karel IV. byl původně pokřtěn jako Václav, tedy jménem, které odkazuje ke slávě, a již jako dítě byl poslán na francouzský královský dvůr, aby si zde osvojil umění vládnout. Sám o tom později napsal:
„Léta od vtělení Páně tisícího třístého dvacátého třetího poslal mne řečený již otec můj k jmenovanému králi Francie, když jsem byl v sedmém roce svého chlapectví; i dal mně řečený král francouzský od biskupa biřmovati a dal mi stejné jméno, jako měl on, totiž Karel.
Řečený král mne velice miloval a přikázal mému kaplanovi, aby mě poněkud vycvičil v písmu, ačkoliv řečený král nebyl písma znalý. (...) Řečený pak král nebyl lakomý na peníze a měl dobrou radu a dvůr jeho se stkvěl množstvím shromážděných knížat jak duchovních, tak světských.“
Dobrý panovník
Jakkoliv bychom tyto časy mohli považovat za idylické, Evropa 14. století byla vše, jenom ne idylická. Kontinent je ničen rozsáhlou morovou epidemií a mezi Francií a Anglií zuří stoletá válka. Křížové výpravy sice již byly minulostí, ale po jejich skončení začíná do Evropy postupně expandovat Osmanská říše.
Evropa se stává hříčkou tektonických sil a k tomu, aby člověk mohl být dobrým panovníkem, je zapotřebí neskutečné množství znalostí, odvahy a cti. A Karel IV. chtěl být dobrým panovníkem. |
Svár sžírá rovněž katolickou církev, jde o období takzvaného „avignonského zajetí papežů“, které skončí teprve rok před Karlovou smrtí, částečně i díky jeho osobní angažovanosti a intervenci.
Ve stejnou dobu začíná také v Augsburgu obchodovat a později půjčovat peníze jeden chudý tkadlec, jistý Hans Fugger, jehož potomci položí základy globálního finančního mocenského systému. A ve Florencii tou dobou získává titul gonfaloniere Salvestro di Medici, jehož potomci budou tento globální mocenský systém, schopný ovládat císaře i papeže, představovat rovněž.
Jde o systém, který svou dnešní moc chrání především tím, že každého, kdo se odváží předpokládat jeho existenci, obviňuje ze spřádání konspiračních teorií a/nebo nenávistných projevů. Evropa se v důsledku toho všeho stává hříčkou tektonických sil a k tomu, aby člověk mohl být dobrým panovníkem, je zapotřebí neskutečné množství znalostí, odvahy a cti. A Karel IV. chtěl být dobrým panovníkem.
Oči, jež prohlédly v čase
Podívejme se tedy, nakolik se mu to podařilo. Než se však pustíme na toto putování časem, je třeba podotknout, že z dnešního pohledu je zjevná řada věcí, které Karel IV. ani jeho vrstevníci před sedmi sty lety samozřejmě vidět nemohli.
Karel IV. se může dodnes těšit nejhlubší úctě, a to nejen v České republice, ale i po celé Evropě včetně Maďarska, protože měl oči, jež prohlédly v čase |
Pohlížíme-li dnes na sedm set let staré události, je jasné, co bylo zapotřebí udělat, aby si Evropa vybudovala důstojný život s menším utrpením. Jenže mladý Karel se mohl dívat na svět pouze z perspektivy daného období, neboli jako všichni ostatní pohyboval se i on pouze v mezích narace, jež určovala interpretační rámec dobového člověka.
Maďarský básník Ferenc Juhász ve svém historickém eposu s názvem Marnotratná země doslova říká: „Očí, jež prohlédly by v čase, vy jste neměli, však rukou, které vlast do hrobu by strhly, těch ano!“
Jen obtížně bychom hledali dramatičtější vyjádření tragédie, která na lidské společenství čeká v případě, že jeho vládnoucí elity nemají anebo v ještě horším případě ani nechtějí mít oči, jež prohlédly by v čase. Karel IV. se může dodnes těšit nejhlubší úctě, a to nejen v České republice, ale i po celé Evropě včetně Maďarska právě proto, že tyto „oči, jež prohlédly by v čase“, měl.
Jednou z jeho největších zásluh bylo, že pochopil nejen to, že pokud Evropa nedokáže utvořit jednotu, pak bude pohlcena vírem anarchie a chaosu, ale i to, co a jak – od nejhlubších duchovních vrstev až po konkrétní postupy mocenských technik – je třeba udělat v zájmu toho, aby tato jednota byla trvalá a vydržela. Svědčí o tom například jím provedené úpravy týkající se postupu i systému volby císaře Svaté říše římské.
Snaha o smír
Karel IV. chápal podstatu i těch nejzávažnějších úkolů a výzev a v každém konfliktu se pokoušel pomocí trpělivosti, vlídnosti a pokory dosáhnout smíru. Podobně se mu podařilo přesvědčit papeže Urbana V., aby bylo sídlo papežů po sedmdesáti letech opět přeneseno z Avignonu do Říma.
Karel IV. chápal podstatu i těch nejzávažnějších úkolů a výzev a v každém konfliktu se pokoušel pomocí trpělivosti, vlídnosti a pokory dosáhnout smíru |
Usilovně se snažil zažehnat spory mezi Anglií a Francií, které přerostly ve stoletou válku. Po upevnění jednoty Svaté říše římské namířil veškerou svou energii na její mírové budování.
Praha se v této době změnila nejen ve smyslu mocenském, ale i duchovním a kulturním v centrum Evropy. Univerzita a most, které dodnes nesou jeho jméno, se staly symboly – symboly pochopení, spolupráce a mírového rozvoje. Přestože ho často zneklidňovala rostoucí moc měst i rušivý vliv finančních mocenských systémů ohrožujících sakrální řád, jeho strategie směřovala právě k pokojnému integrování těchto mocenských hnutí.
Symboly pochopení
Karel IV. ještě nemohl tušit, co dnes již dobře víme – nakolik mocnou výzvu představoval pro každého panovníka, který v duchu své přísahy usiloval o ochranu podstaty sakrálního řádu, rodící se raný kapitalismus, jenž zaujímal coby forma organizace hospodářství čím dál dominantnější pozici.
Pražský most a univerzita jsou symboly pochopení, spolupráce a mírového rozvoje, ovšem nejen jich |
Jak jsem již napsal, pražský most a univerzita jsou symboly pochopení, spolupráce a mírového rozvoje, ovšem nejen jich. Most totiž sloužil především obchodu neboli zájmům finančních mocenských struktur hromadění kapitálu a byl klíčovým elementem fyzické infrastruktury nové moci.
Rovněž univerzita je vysoce důležitou institucí energicky se šířící modernity západního typu, neboť nezávislost univerzity ve skutečnosti představovala nezávislost na ontologické logice sakrality. Univerzita proto byla klíčovým elementem duchovní infrastruktury rozmáhající se nové moci. V tehdejší historické situaci navzdory tomu šlo o činy, jež dodnes ohromují svojí velikostí a významem.
Slova Leonidova
A jaký je odkaz díla Karla IV. dnešku? Aniž bychom měli v úmyslu jej jakkoliv násilně aktualizovat, můžeme říci, že Evropa dnes zažívá podobné změny kardinálního významu a všechno v ní vře stejně nebezpečně jako v dobách Karla IV.
Zdalipak bude možné za 700 let prohlásit o dnešní době slovy Leónidovými: My učinili, čeho si vlast žádala |
Mezi hlavními mocenskými centry Evropy se dnes táhnou stejně hluboké zlomové linie a zuří konflikty stejně hrozivé síly. A samozřejmě je zde i stejně naléhavá potřeba vládce či panovníka jeho formátu, který by tvořil, budoval a dokázal se rozhodovat s rozvahou i klidem, a zároveň s potřebnou energičností a rozhodností.
Zdalipak bude možné za 700 let prohlásit o dnešní době, jež bude našim potomkům připadat jako dávná minulost, slovy Leónidovými: My učinili, čeho si vlast žádala.
Karel IV. (700)
|
