Lidovky.cz

Odhalení mistři podvodů

  9:53
Dlouhá léta vypadaly jejich investiční strategie báječně. Trvalo dlouhé roky, než bublina splaskla a s ní i naděje investorů, že své peníze někdy uvidí.

Madoffova figurína foto: Reuters

Vítejte ve světě největších finančních podvodníků historie. Vítejte ve světě Ponzi. Připravili jsme přehled zajímavých obřích podvodů (a lidských osudů, jež jsou za nimi skryty), které byly odhaleny.

Bernie Madoff

Pád: 2008. Zpronevěřil: 65 miliard dolarů. Odsouzen na: 150 let.

Po celá desetiletí byl považován za legendu Wall Street, velkého filantropa a ochránce drobných investorů. Ve skutečnosti byl největším Jekyllem a Hydem v historii světových kapitálových trhů. Navenek seriózní a úspěšný obchodník s cennými papíry Bernie Madoff za svůj život zpronevěřil těžko uvěřitelných 65 miliard dolarů. Na rozdíl od naprosté většiny ostatních podvodníků využívajících Ponziho systému ale neokrádal drobné klienty nalákané vidinou rychlého zbohatnutí. O peníze naopak oškubal ty nejchytřejší, nejschopnější a nejbohatší. Nenabízel jim rychlé získání velkého balíku peněz, ten již ostatně měli, ale jistotu pravidelných výnosů. O stovky milionů dolarů okradl velké bankovní domy, jako jsou japonská Nomura nebo britská Royal Bank of Scotland. O miliony kvůli němu přišly takové celebrity jako například spisovatel Philip Roth, filmaři John Malkovich a Steven Spielberg, nositel Nobelovy ceny Elie Wiesel nebo televizní moderátor Larry King.

Madoffův život dlouho vypadal jako klasická ukázka splněného amerického snu. Syn klempíře ze středostavovské americké židovské rodiny dokázal během studia politologie ušetřit z příležitostných prací pět tisíc dolarů, díky nimž v roce 1960 založil investiční společnost Bernard L. Madoff Investment Securities.

Madoffův život dlouho vypadal jako klasická ukázka splněného amerického snu. Syn klempíře ze středostavovské americké židovské rodiny dokázal během studia politologie ušetřit z příležitostných prací pět tisíc dolarů, díky nimž v roce 1960 založil investiční společnost Bernard L. Madoff Investment Securities. Záhy se projevil jako schopný a vizionářský obchodník. Zatímco ostatní firmy si za zprostředkování obchodu mezi prodávajícími a kupci akcií účtovali režijní poplatek, on oběma stranám transakce za každou akcii, jež prošla jeho rukama, zaplatil jeden cent. Vydělával přitom na takzvaném spreadu, tedy rozdílu mezi prodejní a nákupní cenou na burze. První miliony dolarů dokázal vydělat legálně, ve světě financí se rychle stával známým jménem. Jako sotva třicetiletý se stal průkopníkem elektronického obchodování s akciemi – byl jedním ze zakladatelů elektronické burzy NASDAQ, jíž dokonce načas předsedal. Po určitou dobu stál také v čele Národního sdružení obchodníků s cennými papíry (NASD), jež dohlíží na obchodování s akciemi, stanovuje pravidla a směrnice a udílí licence.

Ve společnosti byl znám jako velký filantrop, financoval výzkum léčby rakoviny lymfatických žláz, nadaci na transplantaci kostní dřeně, byl mecenášem umění a vzdělání. Dlouho nikdo netušil, že se pod slupkou uznávaného byznysmena s cennými papíry skrývá grandiózní podvodník.

Klienti jeho investičního fondu totiž desítky let strkali peníze do klasického Ponziho schématu, podvodného systému, kdy jsou výnosy investorům vypláceny z úložek nově příchozích klientů. Madoffův případ byl klasickou ukázkou selhání kontrolních finančních mechanismů. V roce 2005 a 2007 prošla jeho firma přísnými kontrolami, ani jedna ale nenašla nesrovnalosti. Proti Madoffovu nesrozumitelnému vysvětlení, že používá strategii rozštěpeného obratu, nikdo nic nenamítal. Již v roce 1999 se stejnou bohorovností Komise pro cenné papíry smetla ze stolu podnět analytika Harryho Markopolose, který varoval, že je matematicky nemožné, aby Madoff dosahoval deklarovaných zisků. Nikoho dlouhá léta nezaráželo, jak je možné, že jsou všechny Madoffovy účty spravovány jeho vlastní účetně-auditorskou firmou, když se skládá pouze ze tří osob.

Celá aféra praskla během finanční krize, kdy Madoffovi investoři v obavě o své vklady žádali jejich vyplacení včetně slibovaného bonusu. Madoff jim ale vyhovět nemohl. Jejich peníze už prostě neměl. V prosinci roku 2008 byl zatčen a obviněn z podvodné manipulace s cennými papíry. Rozsah jeho podvodu byl ohromující. Ukázalo se, že v posledních zhruba dvou desítkách let proteklo přes jeho účty na 170 miliard dolarů.

Z toho plných 65 miliard dolarů zůstal svým klientům dlužen. Seznam lidí, které okradl, má dlouhých 162 stran. Jak vyšlo při vyšetřování najevo, navenek seriózní obchodník platil z peněz investorů kokain a luxusní prostitutky pro sebe i své zaměstnance. Pro nebývalou spotřebu bílého prášku byla ostatně jeho firma mezi zasvěcenými známá jako „severní pól“. V červnu 2009 byl Madoff odsouzen k maximálnímu trestu odnětí svobody na 150 let bez možnosti podmíněného propuštění.

Charles Ponzi

Pád: 1920. Zpronevěřil: 20 milionů dolarů. Odsouzen na: 5+7 let.

Italský imigrant do Spojených států Charles (Carlo) Ponzi je považován za otce všech novodobých podvodníků. Když do USA v roce 1903 dorazil, měl v kapse jen pár dolarů a za sebou několik krádeží, kvůli nimž se ho jeho rodina v Itálii zbavila.

Nejprve si přivydělával mytím nádobí po restauracích, vypracoval se až na číšníka, když ho ale chytili, jak podvádí s účty, o práci přišel. Zkusil to tedy v Kanadě a v roce 1907 se stal v Montrealu pokladníkem v jedné menší bance. Ani tentokrát neodolal pokušení rychle zbohatnout a pokusil se padělat šek. Byl odhalen a další tři roky strávil v kanadském vězení. Hned po propuštění se pro změnu zapletl do přepravy ilegálních imigrantů do Spojených států, a další dva roky si tak odseděl za mřížemi v USA. Vypadalo to na nepříliš povedenou kariéru řadového podvodníčka. Jeho vrcholný kousek měl ale teprve přijít.

Jak Ponzi s překvapením zjistil, kupon na známky v hodnotě šest centů stojí ve Španělsku v přepočtu pouhý cent. Okamžitě ho napadlo, že by šlo s kupony obchodovat a vydělat jmění. Pak ale zjistil, že je tu drobná komplikace – náklady na provádění takových transakcí by byly příliš velké.

Nápad na to, jak zázračně zbohatnout, dostal krátce po první světové válce, když se snažil získat předplatitele pro připravovaný exportní časopis. Na jeho nabídku odpověděl jeden čtenář ze Španělska, který poslal nejen objednávku na časopis, ale i mezinárodní poštovní odpovědní kupon. Ten mohl být v USA vyměněn za poštovní známky, které stačily k zaslání magazínu do Španělska. Jak Ponzi s překvapením zjistil, kupon na známky v hodnotě šest centů stojí ve Španělsku v přepočtu pouhý cent. Okamžitě ho napadlo, že by šlo s kupony obchodovat a vydělat jmění. Pak ale zjistil, že je tu drobná komplikace – náklady na provádění takových transakcí by byly příliš velké. A tak jej napadlo něco ještě lepšího. Obchodování s kupony jen předstírat a zbohatnout na vkladech investorů, které naláká na snadný zisk.

Založil společnost The Securities Exchange Company, která slibovala zhodnocení vkladu o polovinu za čtyřicet pět dní a o rovných sto procent za pouhých devadesát dní. Ve skutečnosti samozřejmě jeho firma vklady nikterak nezhodnocovala a klienty vyplácela z peněz lidí, kteří do firmy vložili své finance později. Zájem byl obrovský. Mezi roky 1919 a 1920 získal Ponzi 15 milionů dolarů od zhruba 40 tisíc lidí a otevřel 35 poboček.

Lidé zastavovali své domy, aby u jeho firmy mohli investovat, často mu svěřili všechny své rodinné úspory. Z italského imigranta a doposud neúspěšného podvodníčka lokálního formátu se přes noc stal boháč. Svou matku přestěhoval z Itálie do Spojených států a manželce Rose koupil v Lexingtonu obrovský dům s vyhřívaným bazénem.

Pak ale přišel červen roku 1920 a článek na titulní straně listu Boston Post, který zpochybňoval legálnost Ponziho obchodů. Jak novináři zjistili, kdyby Ponziho společnost skutečně investovala vklady svých klientů, muselo by být v oběhu na 160 milionů poštovních odpovědních kuponů. Ve skutečnosti jich ale po světě obíhalo jen kolem 27 tisíc. Na základě série investigativních článků místní úřady zakázaly společnosti přijímat nové vklady až do provedení nezávislého auditu. Klienty, kteří se rázem shromáždili před jeho firmou a žádali své peníze, dokázal Ponzi ještě uklidnit. Rozdal jim koblihy, kávu a část z nich i vyplatil. Během tří dnů některým drobným investorům vrátil celkem dva miliony dolarů. Mnohé z nich to přesvědčilo a peníze u něj opět investovali. Byla to chyba. Firma, která měla být podle oficiálních informací v zisku, se ve skutečnosti topila v mnohamilionových dluzích a 11. srpna 1920 definitivně padla.

Klienti celkem přišli o 20 milionů dolarů, z každého investovaného dolaru nakonec získali zpět jen 30 centů. Ponzimu za podvody hrozilo doživotí. Protože se však přiznal a s policií spolupracoval, soud ho odsoudil jen k pětiletému trestu. Na svobodu se dostal už po 40 měsících. Odstěhoval se na Floridu, kde opět začal nabízet rychlé zbohatnutí. Tentokrát se vrhl na reality a svým klientům sliboval trojnásobné zhodnocení investice za pouhé dva měsíce.

Jak se ukázalo, šlo opět o podvod. Ponzi byl tentokrát odsouzen na sedm let, které si taky odseděl. Po propuštění v roce 1934 byl deportován do Itálie, kde krátce pracoval pro Benita Mussoliniho. V polovině 30. let se natrvalo přestěhoval do Brazílie, kde se stal zaměstnancem italských aerolinií Ala Littoria. Zemřel v roce 1949 v 66 letech.

Sergej Mavrodi

Pád: 1997. Zpronevěřil: 1,5 až 10 miliard dolarů. Odsouzen na: 4,5 roku.

Jeho společnost kdysi získávala od klientů miliony dolarů denně. Měl tolik hotovosti, že s ní mohl od podlahy po strop zaplnit několik místností. Byl zvolen poslancem ruské Státní dumy, a dokonce se ucházel i o post ruského prezidenta. A nakonec byl zatčen, protože neměl dost peněz na to, aby zaplatil pokutu, která v přepočtu činila kolem třiceti dolarů. Matematik Sergej Mavrodi je jedním z typických zkažených plodů, které se v 90. letech minulého století urodily v zemích někdejšího východního bloku. Kromě znovuobjevené svobody a nevídaných životních příležitostí se tehdy občané postkomunistických států seznamovali i s odvrácenou tváří kapitalismu – všemožnými druhy podvodníků. Mavrodi byl jedním z nejúspěšnějších.

Společnost MMM, kterou založil v roce 1989 se svým bratrem Vjačeslavem a Olgou Melnikovou a již pojmenovali podle počátečních písmen svých příjmení, slibovala investorům roční návratnost tisíc procent a lákala je agresivní televizní reklamou. Chudý dělník Ljoňa Golubkov se v ní před očima televizních diváků stal milionářem. Ve spotech si do pusy cpal kaviár polévkovou lžící a vybíral si „mnohonásobně navýšené vklady“. Za reklamy, v nichž slibovala „absolutně likvidní akcie“, utrácela MMM kolem deseti miliard rublů týdně. Mohla si to dovolit, lidé jí každý den svěřovali v průměru kolem čtyř miliard rublů. Nezůstalo ostatně jen u televizních spotů, v rámci reklamní kampaně například Mavrodi na jeden den zaplatil moskevskému metru dopravu pro všechny jeho uživatele.

Zpočátku mohli být klienti MMM spokojení. Vzhledem k tomu, že akcie firmy nebyly kotované na žádné burze a jejich zhodnocení určoval jen samotný management, roční tisíciprocentní růst byl po nějakou dobu zdánlivě dodržován.

Zpočátku mohli být klienti MMM spokojení. Vzhledem k tomu, že akcie firmy nebyly kotované na žádné burze a jejich zhodnocení určoval jen samotný management, roční tisíciprocentní růst byl po nějakou dobu zdánlivě dodržován a lidé věřili, že jejich akcie jsou bezpečnou a ziskovou investicí. Počet střadatelů neustále narůstal. Dnes se odhaduje, že jich bylo 10 až 15 milionů, přičemž do MMM investovali na deset miliard dolarů. Postupně ale začaly narůstat pochybnosti. „Ljoňa Golubkov si dům v Paříži nekoupí,“ varoval před další reklamou MMM prezident Boris Jelcin.

V srpnu 1997 se celá pyramida zhroutila. V televizi sice stále běžely spoty s Golubkovem kupujícím své ženě drahý kožich, cena akcií MMM ale přes noc spadla ze 135 tisíc rublů na necelou tisícovku. Záhy společnost zbankrotovala. MMM byla obviněna z nepoctivé reklamy, z porušováni pravidel vydávání akcií a z daňového úniku, sám Mavrodi byl kvůli neplacení daní zatčen. Zadržen byl ale jen čtyři měsíce. Ještě ve vyšetřovací vazbě nastartoval politickou kariéru a v říjnu 1997 se stal poslancem Státní dumy, čímž současně získal imunitu. Poslancem ho zvolili především klienti MMM, kteří tušili, že bude-li Mavrodi ve vězení, nemají šanci na vrácení peněz. V parlamentu se nakonec objevil jen jednou, v den, kdy jej poslanci zbavovali imunity. Když nemohl být poslancem, chtěl se stát prezidentem. Před prezidentskými volbami nechal natisknout vlastní „bankovky -mavrodiky“, které se měly stát jakýmisi hlasovacími lístky. Zajistil si tak hlasy nejméně pěti milionů věřitelů a jejich rodin, tedy celkem asi 20 milionů voličů. Ústřední volební komise však jeho kandidaturu nakonec zamítla.

Po Mavrodim se poté slehla zem. Šest let se s padělanými doklady skrýval v Moskvě, kde se vždy po několika dnech přesouval do jiného ze svých luxusních apartmá. Nelenil přitom a věnoval se provozu internetové burzy Stock Generation, jejíž pád poškodil minimálně tři sta tisíc klientů z USA a západní Evropy.

Potrestán za to ale být nemohl, burza byla registrovaná jako loterie a klienti byli poučeni. V roce 2003 byl nakonec zatčen a odsouzen na čtyři a půl roku do vězení. Pobyt za mřížemi jej ale rozhodně nenapravil. Když z vězení vyšel, takřka okamžitě oznámil vytvoření nové finanční sítě MMM 2011. Klientům sliboval měsíční výdělek ve výši pětiny vkladu, důchodcům a invalidům dokonce ve výši 30 procent. A na rovinu přiznával, že jde o klasické pyramidové schéma. Opět se ukázalo, že lidská paměť je chabá a důvěřivost neomezená.

Do jednoho roku měl na 15 milionů klientů. Přesto byl v březnu roku 2012 na pět dní zadržen, protože neměl na zaplacení pokuty ve výši jednoho tisíce rublů. Podobný projekt pak založil například i v Jihoafrické republice nebo v Číně.

Ezubao

Pád: 2015. Zpronevěřili: 7,6 miliardy dolarů.

Agresivní reklamní kampaň, zahrnující spoty v největší čínské televizní stanici CCTV či sponzoring online přenosů z čínského parlamentu, přinesla firmě Ezubao výsledky.

Internetové půjčování peněz napřímo mezi lidmi je trendem posledních let. V Číně ale tato alternativa k tradičnímu bankovnictví příliš dobré jméno nemá. Může za to společnost Ezubao, jež vznikla v červenci roku 2014. Společnost lákala investory na úroky ve výši 9–14,6 procenta. Vkladatelé by si tak přišli až na sedminásobek toho, co by jim tehdy na úrocích vyplatily čínské banky. Agresivní reklamní kampaň, zahrnující spoty v největší čínské televizní stanici CCTV či sponzoring online přenosů z čínského parlamentu, přinesla firmě Ezubao výsledky. Celkem u ní investovalo 900 tisíc lidí na 50 miliard jüanů, tedy zhruba 190 miliard korun. Potíž byla v tom, že Ezubao žádné půjčky ve skutečnosti nezprostředkovávala. Celkem 95 procent projektů, které firma prezentovala, bylo falešných. Většinu peněz zpronevěřila, sám její ředitel utratil na 150 milionů dolarů za luxusní zboží a nemovitosti.

Lou Pearlman

Pád: 2006. Zpronevěřil: 300 milionů dolarů. Odsouzen na: 25 let.

Patřil k jedněm z nejúspěšnějších a nejznámějších hudebních producentů 90. let. Stál u zrodu chlapeckých popových skupin ’NSync a Backstreet Boys. Mladí hudebníci o něm mluvili jako o Big Poppa – velkém tátovi. Hudební magnát Lou Pearlman byl ale ve skutečnosti spíš než „velký táta“ velký podvodník.

Od roku 1981 přesvědčoval pomocí falšovaných dokumentů a bankovních potvrzení investory, aby vkládali peníze do jeho fiktivních firem.

Od roku 1981 přesvědčoval pomocí falšovaných dokumentů a bankovních potvrzení investory, aby vkládali peníze do jeho fiktivních firem, které měly údajně přinášet vysoké výnosy. Dohromady tak připravil nejméně 250 jednotlivců včetně členů své vlastní rodiny a přátel celkem o 200 milionů dolarů, o dalších 100 milionů dolarů okradl desítku finančních institucí. Když se na konci roku 2006 na jeho podvody přišlo, zmizel z USA a půl roku se pod falešným jménem skrýval na ostrově Bali. Po dopadení byl odsouzen na 25 let do vězení.

Scott Rothstein

Pád: 2010. Zpronevěřil: 1,2 miliardy dolarů. Odsouzen na: 50 let.

Právní firma Scotta Rothsteina zaměstnávala v roce 2009 sedmdesát právníků a dalších 150 zaměstnanců, měla pobočky po celé Floridě, v New Yorku a také ve venezuelském Caracasu. Sám Rothstein vlastnil několik sídel v různých částech USA, luxusní automobily a několik jachet. O rok později už seděl ve vězení, kam byl odsouzen na rovných 50 let. Jak se ukázalo, od roku 2005 připravil investory zhruba o 1,2 miliardy dolarů. Klientům například radil, aby od jednotlivců, kteří získali odškodnění v rámci soudních sporů, odkupovali právo na výběr této sumy. Jednou zase například zfalšoval soudní příkaz. Klientovi pak tvrdil, že případ vyhrál a protistrana mu dluží 23 milionů dolarů. Aby však zákazník své peníze získal, musel složit kauci ve výši 57 milionů dolarů. Jindy Rothstein urovnal soudní spor klienta bez jeho vědomí, čímž jej zavázal k vyplacení 500 tisíc dolarů.

Tom Petters

Pád: 2008. Zpronevěřil: 3,6 miliardy dolarů. Odsouzen na: 50 let.

Firma měla údajně prodávat elektroniku a spotřební zboží. Jak se ale ukázalo, neprodala ve skutečnosti vůbec nic a nikdy nedosáhla zisku.

Tvůrcem největšího „letadla“ v americké historii před odhalením podvodů Bernieho Madoffa byl někdejší šéf firmy Polaroid Tom Petters. Řadu let slibovala jeho společnost Petters Co. investorům návratnost ve výši 15–20 procent. Firma měla údajně prodávat elektroniku a spotřební zboží. Jak se ale ukázalo, neprodala ve skutečnosti vůbec nic a nikdy nedosáhla zisku. Za peníze důvěřivých investorů si zatím Petters nakoupil několik luxusních nemovitostí a automobilů, pár jachet a také soukromý tryskáč. Miliony dolarů rozdal více než desítce charitativních organizací a několika univerzitám. Během třinácti let tak připravil Petters klienty své společnosti o 3,6 miliardy dolarů. V roce 2008 byl mimo jiné obviněn z poštovního podvodu, praní peněz a nezákonného spolčení, za což byl o dva roky později odsouzen na 50 let do vězení.

Allen Stanford

Pád: 2009. Zpronevěřil: 7 miliard dolarů. Odsouzen na: 110 let.

Texasan Allen Stanford sice klienty své firmy nepřipravil o tolik peněz jako Bernie Madoff, pokud jde ale o způsob, jakým jejich vklady rozházel, Madoff se mu nemůže rovnat. Během své podvodnické kariéry Stanford oklamal na 30 tisíc investorů z více než stovky zemí. Přes svou banku Stanford International Bank, se sídlem na karibském ostrově Antigua, a další společnosti jim prodal údajně vysoce výnosné vkladové certifikáty za více než sedm miliard dolarů. Vtip byl v tom, že všechny výnosy byly fiktivní, ve skutečnosti Stanford certifikáty pouze přeprodával z karibské větve svého impéria do větve texaské. Získané peníze extravagantně utrácel. Na karibském ostrově Antigua si vynutil vlastní letecký terminál. Postavil tam honosné kriketové hřiště, vytvořil svůj tým a v roce 2006 zde také založil jeden z nejdotovanějších kriketových turnajů světa Stanford 20/20. Když se v roce 2009 na jeho podvody přišlo, byl odsouzen na 110 let do vězení.

Reed Slatkin

Pád: 2001. Zpronevěřil: 600 milionů dolarů. Odsouzen na: 14 let.

Reed Slatkin stál u zrodu společnosti EarthLink, druhého největšího poskytovatele internetového připojení v USA. Většina lidí si ho ale bude pamatovat jinak. Jako člověka, který během 15 let připravil řadu prominentních Američanů celkem o 600 milionů dolarů. Jeho investiční klub, založený v roce 1986, sliboval výnosy ve výši 24 procent ročně a nalákal postupně na 800 investorů. Řada z nich, jako například herec Giovanni Ribisi, byla stejně jako Slatkin členy scientologické církve. Důvěru klientů si získal tím, že první skupině investorů, která do jeho klubu vložila 128 milionů dolarů, vyplatil více než dvojnásobek. Ve skutečnosti jeho společnost negenerovala žádné zisky a investory pouze vyplatil z vkladů ostatních klientů. V roce 2001 se na jeho podvody přišlo a o dva roky později byl odsouzen na 14 let do vězení. Propuštěn byl nakonec po deseti letech.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.