Odešel ten, jehož nezastrašila sovětská trestní medicína

V neděli 27. října zemřel v Cambridgi v 76 letech jeden ze „zakladatelů“ sovětského disentu Vladimir Bukovskij, jenž v léčebnách, věznicích a pracovních táborech strávil celkem 12 let.

Vladimir Bukovskij. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Vladimir Bukovskij. | foto: Reuters
Vladimir Bukovskij.

Neurofyziolog Vladimir Bukovskij, který se narodil 30. prosince 1942 a zemřel 27. října v Cambridgi, patřil nepochybně k „zakladatelům“ sovětského disentu – v roce 1960 byl spolupořadatelem básnických setkání na Majakovského náměstí v centru Moskvy, začátkem šedesátých let pořídil několik fotokopií Djilasovy knihy Nová třída. Pochopitelně neunikl pozornosti sovětské politické policie KGB a v květnu 1963 byl umístěn do psychiatrické léčebny „zvláštního typu“. Diagnóza: paranoidní psychopatie.

Mělo to svou logiku: sovětský režim přece byl nejlepší na světě, kdo s tím nesouhlasil, byl jasně blázen a patřil do blázince. Bukovskij ovšem nebyl psychopat, šlo ve skutečnosti o trest za jeho politické postoje. Sovětský stát tehdy proti svým odpůrcům hojně používal „trestní medicínu“, aby se vyhnul mezinárodní kritice za věznění politických odpůrců.

Zneužívání psychiatrie

Bukovského však pobyt v léčebně nezastrašil, „nevyléčil se“, zato měl příležitost na vlastní kůži poznat, jak takové „léčení“ vypadá – a seznámit se s podobně postiženými odpůrci režimu. V únoru 1965 byl propuštěn, ale koncem téhož roku znovu poslán do léčebny, odkud ho v červenci 1966 propustili po intervenci Amnesty International. Protože od veřejných nenásilných protestů proti porušování lidských práv v SSSR neupustil, byl v lednu 1967 uvězněn a s dalšími třemi disidenty odsouzen za uspořádání demonstrace.

Vladimir Bukovskij byl úspěšný – na Západě se o zneužívání psychiatrie začalo mluvit a psát a mezinárodní organizace psychiatrů se rozhodla vyloučit ze svých řad sovětské představitele. Nevyloučila je jen proto, že Sověti odstoupili sami.

Dostal tři roky, ale po návratu znovu poskytl rozhovory západním novinářům, sbíral materiály a psal o zneužívání medicíny k boji proti lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit požadavkům režimu. A byl úspěšný – na Západě se o zneužívání psychiatrie začalo mluvit a psát a mezinárodní organizace psychiatrů se rozhodla vyloučit ze svých řad sovětské představitele. Nevyloučila je jen proto, že Sověti odstoupili sami.

Bylo to trochu jako kolotoč, Bukovskij byl znovu a znovu odsuzován do vězení a do vyhnanství, znovu a znovu psal a publikoval, a zase putoval do vězení. Celkem v léčebnách, věznicích a pracovních táborech strávil dvanáct let. Tento bludný kruh prorazilo, když byl Bukovskij 18. prosince 1976 v poutech převezen z věznice na letiště a musel odletět do Švýcarska. Zároveň byl v Chile propuštěn a odeslán ze země předseda chilské komunistické strany Luis Corvalán, šlo o výměnu vězňů. (Dobový vtip pravil, že když se Bukovského novináři ve Švýcarsku ptali, jak se cítí, odvětil: „Jako vyměněnej.“)

Obludná lež

Bukovskij se usadil v Anglii, vystudoval v Cambridgi, kde posléze přednášel, a vytrvale se účastnil různých akcí na obranu lidských práv. Když komunismus konečně padl, byl Bukovskij jako „soudní znalec“ přizván k proslulému procesu se sovětskou komunistickou stranou v roce 1992. Anne Applebaumová o jeho účasti napsala:

Nedokážu uvěřit ve schopnost člověka narodit se znovu bez bolesti a trýznivého opětného zvážení svých bývalých hodnot, a tím spíš v takovou možnost pro celou zemi, která desítky let žila v obludné lži

„Přišel do budovy Ústavního soudu v Moskvě s laptopem a příručním skenerem. Bukovskij byl přesvědčen, že v Rusku takový přístroj nikdo nikdy předtím neviděl, a tak se posadil a klidně začal kopírovat dokumenty, předložené jako důkazy. Když byl už skoro hotov, lidem kolem najednou došlo, co dělá. Někdo řekl nahlas: ,Chystá se to zveřejnit tam!‘ Místnost ztichla. V té chvíli Bukovskij – ,jako ve filmu‘, řekl později – prostě sklapl počítač, odešel k východu, odjel rovnou na letiště a odletěl z Ruska.“

Na základě oněch tajných a přísně tajných materiálů napsal knihu Moskevský proces, ve které mimo jiné píše, jak ho trápí, že dřívější komunističtí představitelé snadno převlékli kabát:

„Život pro ně začal jakoby od nuly, bez lítosti, pokání nebo alespoň pokusu nově promyslet prožité. Všichni jsme teď bez ohledu na to, co jsme dělali dříve, stejní, všichni ,postižení‘, všichni ,demokraté‘… Jde z toho hrůza. A vůbec tu nejde o nás, ty nemnohé, kdo odmítli být spoluúčastníky zla – my jsme zcela ochotni viníkům odpustit, ale oni sami by si odpouštět neměli… Nedokážu uvěřit ve schopnost člověka narodit se znovu bez bolesti a trýznivého opětného zvážení svých bývalých hodnot, a tím spíš v takovou možnost pro celou zemi, která desítky let žila v obludné lži.“

Počet příspěvků: 1, poslední 17.11.2019 12:18 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.