Donedávna šedá eminence Kremlu a naposledy vlivný místopředseda ruské vlády Vladislav Surkov odstoupil z funkce. Tento odchod v klidných chvílích desetidenního období svátků zahrnujících pravoslavné Velikonoce i Den vítězství zapůsobil jako skutečná politická bomba.
Podle analytiků souvisí Surkovův odchod z vlády s tím, že v Kremlu je opětovně na vzestupu národovecká linie, zatímco Surkov se řadí spíše k liberálnější skupině, pozůstatkům týmu premiéra Dmitrije Medveděva.
Problém ve Skolkovu
Nutno říct, že pro zasvěcené nebylo Surkovovo odstoupení žádným překvapením. Jeden z hlavních aktérů ruské politiky nejprve v Londýně prohlásil, že Rusko musí nastoupit cestu inovačního rozvoje, aby vznikla tvůrčí společnost, a dále že by neměl být kladen důraz na zbrojení.
Ve své přednášce na London School of Economics navíc politik otevřeně kritizoval federální vyšetřovací výbor, jehož spolupracovníci podle něho podávali unáhlená prohlášení týkající se odhalení vážných pochybení okolo inovačního fondu Skolkovo. Dle něho tím poškozují jeho důvěru. Proti finančnímu řediteli nadace provozující inovační centrum nedaleko Moskvy probíhá trestní řízení kvůli neúčelnému využití peněz ze státního rozpočtu.
V moskevském sídle nadace Skolkovo vedené obchodníkem a miliardářem Viktorem Vekselbergem a podporované premiérem Medveděvem provedli detektivové z federálního vyšetřovacího výboru minulý měsíc domovní prohlídku. Surkov jako člen dozorčí rady centra tehdy okamžitě prohlásil, že se vedení Skolkova těší nadále jeho podpoře, a vyjádřil názor, že se určité síly snaží události okolo inovačního centra zpolitizovat a celý projekt znemožnit.
Mluvčí Vyšetřovacího výboru Ruské federace Vladimir Markin ve svém vyjádření pro deník Izvestija tuto kritiku odmítl a označil za nesprávné, když si přední představitelé obchodního a politického světa na Západě stěžují na vládní moc, kterou sami reprezentují.
Surkova odepsal Putin?
Následně prezident Vladimir Putin u příležitosti 1. výročí svého návratu do své funkce 7. května tvrdě kritizoval vládu, že podle jeho názoru nesplnila v potřebném tempu program vyhlášený během kampaně před prezidentskými volbami. Během rokování, které přenášela živě státní televize Rossija 24, se Surkov pustil s Putinem do debaty, v níž mu vytkl, že obviňování vlády není navzdory veškeré kritice na místě, neboť za uplynulý rok vykonala spoustu práce.
Doplatila někdejší šedá eminence Kremlu na podporu protiputinovské opozice?V souvislosti se Surkovovým odchodem spekulují nyní média, zda někdejšího hlavního ideologa Kremlu odepsal Putin, nebo Surkova už jen přestalo bavit, že se stal z šéfa čarodějné kuchyně ruské politiky na počátku 3. tisíciletí obyčejným peskovaným podřízeným, respektive zda někdejší šedá eminence doplatila na podporu protiputinovské opozice.
Podle zdroje magazínu Forbes blízkého ruským vládním kruhům – a potvrzují to i ruské listy Vedomosti a Nězavisimaja gazeta – musel Surkov odstoupit, protože se Putinovi doneslo, že právě on vydal pokyn týkající se finanční podpory jednoho z prominentních představitelů opozice. Inovační fond Skolkovo poukázal politikovi parlamentní strany Spravedlivé Rusko Iljovi Ponomarjovovi honorář 750 tisíc dolarů za jeho údajné přednášky.
Podle nejmenovaného zdroje podezírá Kreml Surkova i z toho, že finančně podporoval známého odpůrce moci Gennadije Gudkova a jeho syna Dmitrije. Podle Forbesu začala politická křížová výprava proti Surkovovi již před několika měsíci u vedoucího prezidentské administrativy Sergeje Ivanova a jejím dalším cílem má být i premiér Medveděv. Oficiálně odstoupil Surkov dobrovolně, zatímco sám dotyčný se nechal slyšet, že svou demisi podepsal již 26. dubna.
Čím dál slabší Medveděv
Hlavu státu znervózňuje ambiciózní liberální okruh okolo premiéra Medveděva, a proto podnikl všechno možné, aby tento tým oslabilPutinovo současné rozhodnutí může podle mnohých znamenat přelom, co se týče vyostřujících se protikladů uvnitř ruské elity. Za Surkovovou rezignací se táhne řada sporů mezi starou a novou politickou gardou. Například mezi Surkovem, jenž řídil vládní aparát, a Vjačeslavem Vologinem, který převzal jeho někdejší místo v prezidentském týmu, se evidentně odehrávala řevnivost. Jejím výsledkem je alespoň prozatím vítězství druhého jmenovaného.
Kromě toho lze tento konflikt chápat také v širším kontextu sílící konfrontace mezi prezidentskou administrativou a vládou. Putin vládě nedůvěřuje a vůbec není spokojen s její prací. Současný kabinet skutečně nelze nazvat „putinovským“, proto byl prezident nucen vytvořit řadu paralelních struktur. Jasné je i to, že hlavu státu znervózňuje ambiciózní liberální okruh shromažďující se okolo premiéra Medveděva, a proto podnikl všechno možné, aby tento tým oslabil.
Za současné situace to mohou Kreml a takzvaní silovici vládě bez obav pěkně osladit, zatímco naopak to nejde. Je docela možné, že už toho měl Surkov dost a v obavách o vlastní reputaci zavelel k ústupu. Nejnovější události rovněž opět vrhly světlo na slabost Dmitrije Medveděva, který tím znervózňuje už takřka kompletní elitu. Okruh jeho nejbližších spolupracovníků se již omezil na hrstku lidí a je příznačné, že „silným“ mužem tohoto týmu je Arkadij Dvorkovič, jehož vůdcovské schopnosti nestojí za moc ani podle některých členů ze skupiny Putinových odpůrců.
Navzdory tomu se zdá, že pro výměnu vlády, a především pak Medveděva, dosud nenastal správný čas. Putinovi velmi vyhovuje slabý premiér, na kterého je možné ukazovat prstem kvůli různým potížím a obětovat až ve chvíli, kdy se situace vážně zhorší. Ovšem i do té doby by měl Medveděv udělat vše, aby se mu místo Surkova podařilo dosadit vlastního člověka.
„Příliš odporný pro krásný nový svět“
Vladislav Surkov se narodil v roce 1964 v Čečensku jako Aslambek Dudajev a své současné jméno přijal až poté, co otec opustil rodinu. Se svou domovinou dodnes udržuje čilé vztahy a zadobře je i s čečenským prezidentem Ramzanem Kadirovem. Podle mnohých může Kadirov vděčit za svou současnou pozici právě přátelství se Surkovem.
Od devadesátých let pracoval Surkov pro společnost Jukos, kde působil jako vedoucí oddělení marketingu a pojilo ho těsné přátelství s Michailem Chodorkovským. Poté, co byl Chodorkovskij odsouzen do vězení, pomáhal Surkov rodině uvězněného magnáta, například Chodorkovského děti byly přijaty na jednu moskevskou elitní školu právě Surkovovou zásluhou.
V roce 1999 vedla Surkovova cesta z obchodního světa přímo do Kremlu, kde se dočkal takřka okamžitě vysokého postu. V letech 1999 až 2011 pracoval jako zástupce vedoucího úřadu ruského prezidenta. Surkov byl jedním z těch, kteří hráli klíčovou roli při vzniku strany Spravedlivé Rusko v roce 2006. A asistoval už u zrodu současné vládní strany Jednotné Rusko v roce 2003. Jako k jednomu z nejvlivnějších ruských politiků a hlavnímu ideologovi kampaně parlamentních a prezidentských voleb v letech 2007 až 2008 se k jeho jménu váže koncepce takzvané suverénní demokracie.
Surkovova éra ovšem skončila už v září 2011, kdy se Putin rozhodl potřetí kandidovat v prezidentských volbách. Surkovova loajalita vůči Putinovi v té době citelně oslabila a do Kremlu se navrátivší prezident dával bývalému hlavnímu ideologovi za vinu i to, že ke konci roku 2011 posílilo opoziční hnutí. Sám Surkov se poté, co se v prosinci 2011 rozloučil s postem zástupce šéfa prezidentského úřadu, vyjádřil v tom smyslu, že „stabilita požírá své děti a on je pro krásný nový svět příliš odporný“.
Podle politologa z opoziční Ligy voličů Dmitrije Oreškina potkal Surkova osud někdejšího oligarchy Borise Berezovského, když upadl v nemilost. Přecenil své schopnosti, vychytralost a svou vynalézavost uprostřed současné ruské reality. Kromě politických ambic Surkov pěstuje i ambice literární, pravidelně přispívá do jednoho internetového listu a pod pseudonymem vydal dokonce několik absurdních románů.
Před rokem ČESKÁ POZICE publikovala profilový článek o Vladislavu Surkovovi: