Odbory: Volte levici! Tak se podívejte, co za hrůzy ji čeká...

Z odborářského rozboru ekonomické situace plyne podstatná věc: levicová vláda to bude mít hodně těžké a nejspíš si vyláme zuby. 

„Pohár trpělivosti už překypěl,“ prohlásil předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Pohár trpělivosti už překypěl,“ prohlásil předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil. | foto: © ČTKČeská pozice
„Pohár trpělivosti už překypěl,“ prohlásil předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil.

Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) představila svou analýzu volebních stran a přinesla i analýzu současné a minulé ekonomické situace. První část nepřinesla nic překvapivého. Z dlouhodobé personální propojenosti ČMKOS s ČSSD (Milan Štěch, Richard Falbr, Jaroslav Zavadil a další) bylo naprosto evidentní, že pravicové strany podporu odborů nezískají. Poselství odborů tedy zní: Volte levici!

Co se týče ekonomické analýzy, tam byla situace o něco komplikovanější. Statistika není nikterak objektivní záležitost a existuje řada bonmotů na téma, že nemohu věřit statistice, kterou si sám nezfalšuji. První kámen úrazu tkví v metodice, jejíž i nepatrná změna může zcela převrátit výsledek. Druhým bludným kořenem je interpretace, protože klasické makroekonomické agregáty lze vykládat velmi různorodě a kreativitu v této oblasti vykazují lidé levicového i pravicového zaměření.

Tak trochu jiná interpretace

Nicméně ČMKOS si vlastní statistiky nevyrábí. Používá standardní údaje z Českého statistického úřadu, OECD, Eurostatu a dalších institucí, které lze zpochybnit jen poměrně obtížně. Tím nám odpadá možnost ovlivnění metodiky a zbývá interpretace.

Výsledky věru nevypadají nikterak růžově. Zejména jsou-li okořeněny trochou sofistiky, jako když například odborář Josef Středula zabrousí na téma nezaměstnanost, ale místo aby přiznal, že ji máme ve srovnání s EU na velmi slušné úrovni, raději vypíchne, že máme obrovskou nezaměstnanost na severu Čech a na a Ostravsku.

Jinak ale řada údajů vcelku sedí a není třeba je nějak výrazně dezinterpretovat. Jenže dokazovat tím, že někde selhala levice nebo pravice, je poněkud ošidné a je to rozhodně rozporuplnější než samotná statistika. Očistit totiž ekonomický vývoj od všech vlivů, které s politikou nemají naprosto nic společného, je prakticky nemožné. A dost dobře to nejde ani u tak obrovských a nesporných věcí, jako je současná celosvětová krize, která zatím bezvýhradně dopadla na hlavy pravicových vlád.

Tak se ukažte

A pak je tady druhý problém – co s tím? Odbory sice sem tam přijdou s nějakými vlastními návrhy, ale jelikož se chovají spíše jako politická strana, jde o návrhy zcela jednostranné a jejich praktická realizovatelnost je přinejmenším sporná. Lze vzpomenout například na nápad odborářů na vlastní penzijní reformu, kterému nechybělo nic. Až na jednu maličkost – nebylo zrovna moc jasné, kolik by to celé stálo. A jelikož šlo o nějakou kombinaci příspěvku zaměstnavatelů a státu, stálo by to hodně.

Každopádně bude zajímavé a místy asi i tragikomické sledovat další vývoj. Zatím totiž předvolební průzkumy naznačují, že se oblíbenci odborářů, tedy levice, dostanou k vládě. Dá se čekat, že až stanou tváří v tvář realitě, v první řadě se dozvíme nějakou variaci na legendární výrok Bohuslava Sobotky z roku 2003, kdy uvedl, že jejich sliby nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce.

Trnitá cesta

Spoléhat se na nějaký závratně vyšší výběr daní nemá valného významu – z české ekonomiky toho už o moc víc nevymáčknouJinými slovy, levicová vláda si s vysokou mírou pravděpodobnosti vyláme zuby. Bude ji čekat doba, kdy dost možná zkrachuje pár států a bude se opět jednat o mezinárodní pomoci. Rozsáhlé půjčování bude výrazně rizikovější, protože důvěra v platební schopnosti států vzhledem k výše řečenému příliš neporoste. A spoléhat se na nějaký závratně vyšší výběr daní nemá valného významu – z české ekonomiky toho už o moc víc nevymáčknou. Sliby tedy nebude čím zaplatit a nesplněné sliby se neodpouštějí.

Odborářské lídry to asi nijak zvlášť nepřekvapí. Nejsou hloupí a dobře vědí, že teď prostě není doba, v níž by bylo možné veřejné finance totálně utrhnout ze řetězu a začít zběsile lít půjčené peníze, kam to půjde. Otázkou spíš je, co to udělá s jejich příznivci, kteří nezřídka o ekonomické realitě nemají ani páru.

Když uvidí, že ani levice podporovaná odbory jejich životní úroveň nijak nevylepšila a že také vrší jeden korupční skandál za druhým, na koho se pak obrátí? Možná na nějakou skutečně extremistickou stranu. Extremisté dobře vědí, že slibem nezarmoutíš, a pokud ten slib ještě nějak pěkně zaobalí, mohou v budoucnu jen posílit.