Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Obrana českého občana stojí za malou právní válku s Evropou

Evropa

  5:02

Penzijní spor s Evropským soudním dvorem může vstoupit do dějin evropského práva. Paní Marie Landtová už do něj vstoupila.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, iPhone 4GČeská pozice

Evropský soudní dvůr v Lucemburku se pustil do českého ústavního soudu. Jeho nález z roku 2005 je údajně diskriminační tím, že povoluje českému státu napravit zjevnou nerovnost a diskriminaci těch českých občanů, kteří před rozpadem federace pracovali na Slovensku, a tím spadají pod slovenský důchodový výpočtový vzorec. Dostávají proto nižší důchod zhruba o 2000 Kč.

Ústavní soud ČR se této skupiny v roce 2005 zastal. Dospěl k závěru, že je možné doplatit této skupině českých občanů trvale žijících v České republice částku, o kterou výpočtem podle slovenského důchodového vzorce přišli.

Česká správa sociálního zabezpečení však měla v roce 2006 jiný názor. Když si paní Marie Landtová stěžovala, že jí tento doplatek přiznán nebyl, její nárok odmítla a věc skončila žalobou paní Landtové u Městského soudu v Praze. Městský soud v Praze její nárok dvakrát potvrdil a opíral se o nález Ústavního soudu z roku 2005.

A tak se Česká správa sociálního zabezpečení v roce 2008 podruhé odvolala a namítla diskriminaci podle práva EU. Nejvyšší správní soud jí dal za pravdu, a proto zaslal žádost o zodpovězení dvou předběžných otázek k Evropskému soudnímu dvoru do Lucemburku.

Česká správa sociálního zabezpečení chtěla zjevně ušetřit. Nestalo se tak. Kdo se moc ptá, moc se dozví. A v případě Evropského soudního dvora platí ještě jedno pravidlo – nekrmit, nedráždit. Evropský soudní dvůr zjevně nepochopil, že se jedná o problematiku spjatou s událostmi dávno před vstupem do EU. A tedy označil nález Ústavního soudu ČR za diskriminační.

To by v důsledcích znamenalo, že každý občan EU, který pracoval v bývalém Československu, může požádat o dorovnávací příspěvek, pokud má ve své zemi důchod nižší, než jaký by mu náležel podle českých propočtů. Stát by mohl přijít o miliardy korun.

Jak nevyplatit miliardy zbytečně

Ústavní soud ČR však správně bránil občana před kafkovskou mašinérií byrokracie a dějin. Zastal se svých vlastních občanů a nikoho nediskriminoval. O jiné občany se ani zajímat nemůže.

A tak namísto šetření řešíme nyní otázku, jak nevyplatit miliardy zbytečně. Nabízí se nejlacinější řešení – zrušit doplatek a říci občanům jako je paní Landtová: „Musíte trpět, protože jinak by byli diskriminováni jiní, a to Evropská unie nemá ráda.“ A jsme tam, kde před rokem 2005. Rozdělení federace odnese skupina důchodců, kteří pracovali na Slovensku a kteří za rozpad federace nemohli. Etatistické řešení.

Nabízí se však i jiné cesta. A to, že si Ústavní soud ČR bude stát na svém. Podle mého názoru totiž není Ústavnímu soudu ČR nadřazen nikdo – ani lucemburský evropský soud. Obrana občana, jeho práv a nároků stojí za drobnou právní válku s Bruselem a Lucemburkem. A v případě nálezu ÚS z roku 2005 se o diskriminaci nejedná. Evropský soudní dvůr prostě nepochopil, že rozpadem federace vznikly dvě nové země, které mohou jít jiným ekonomickým vývojem. A že stát je tady občas od toho, aby i občany chránil, třeba i před vichrem dějin. A to za bojovný dialog mezi Brnem a Lucemburkem stojí.

Paní Marii Landtové přeji, aby jí už konečně Nejvyšší správní soud ČR nárok přiznal. Možná je již unavená, ale může být šťastná. Vstoupila do dějin evropského práva. Její případ totiž bude určitě jednou ze základních otázek postupové zkoušky z evropského práva na právnických fakultách. A pokud se Ústavní soud ČR pochlapí, tak do dějin evropského práva vstoupí i on.

Autor: