Představa, že by se Česko se svou korunou časem mohlo stát „ostrůvkem“ uprostřed eurozóny, začíná zase vypadat reálně. Zatímco Němci, Rakušané i Slováci už společnou měnou platí, diskuse o případném vstupu do eurozóny ožívá i v Polsku. A co z toho vyplývá pro Čechy?
Na první pohled to může vypadat, že náš severní soused není pro naše rozhodování příliš relevantní. Polskou diskusi je možné charakterizovat otázkou: Spěchat, či nespěchat? Tu českou daleko více vystihuje otázka: Vstupovat, či nevstupovat?
Polská debata má dvě roviny: politicky-strategickou a měnově-ekonomickou. Zatímco tu první rovinu mají mnozí Češi tendenci spíše pomíjet, v té druhé Poláci – vcelku podobně jako Češi – hodně diskutují o hrozbách, které by mohlo rychlé zavedení eura přinést.
Mnozí se oklepávají
Základním argumentem Komorowského, Tuska a dalších politiků je strategická úvaha o roli Polska v Evropě
Především je nutné říct, že se po krizi eurozóny začínají mnozí oklepávat. „Kolem uzdravující se eurozóny bude postupovat další evropská integrace,“ prohlásil polský prezident Bronislaw Komorowski. V příštích měsících se ukáže, zda tato „euroúleva“ nebyla předčasná. Sami Poláci ovšem mají důvod být sebevědomí, protože si v hospodářské krizi vedli lépe než kdokoliv jiný.
Základním argumentem Komorowského, premiéra Donalda Tuska a dalších politiků je právě strategická úvaha o roli Polska v Evropě.
Vychází z předpokladu, že bez účasti na klíčových evropských projektech země nezíská takový vliv, jaký by si přála a jaký by jí ostatně jako největší nové členské zemi náležel. Je jasné, že pohled menšího Česka bude jiný, ale ani tuto rovinu úvah by určitě pominout nemělo.
Opatrní bankéři
Jiný je ovšem pohled centrálních bankéřů v čele se šéfem Polské národní banky Marka Belky. Upozorňují, že pořád není jisté, jakým směrem se bude po finanční krizi eurozóna ubírat.
Co všechno vlastně bude znamenat závazek přijmout euro? Co přinesou projekty bankovní a fiskální unie, navázané na eurozónu? Rozumnější by asi bylo počkat, až se toto všechno vyjasní.
Je tu strašák Řecka a dalších jihoevropských zemí. Do měnové unie tyto státy vstupovaly v době, kdy nebyly připraveny.
Pak je tu také strašák Řecka a dalších jihoevropských zemí. Ekonomům je jasné, že do měnové unie tyto státy vstupovaly v době, kdy nebyly připraveny. Bohužel se to se vší „parádou“ projevilo až v krizi.
Když už bude Polsko vstupovat, mělo by se na bohatší státy mnohem více dotáhnout i z hlediska ekonomické úrovně – výše hrubého domácího produktu na hlavu. Nestačí plnit nominální maastrichtská kritéria, jakými jsou výše rozpočtového deficitu, dluhu, inflace a úrokových měr.
Koneckonců také „otec“ slovenského eura Ivan Mikloš dnes Polákům radí, aby nepospíchali. Ani nálada veřejnosti zatím euru nenahrává.
Jenže současná situace také ukazuje, že nemusí trvat dlouho a celkový obrázek se zase změní. Ani centrální banka zavedení eura v Polsku neodmítá, ale vyzývá ke komplexní přípravě s využitím evropských fondů.
Vývoj minimálně posledních pětatřiceti let ukazuje, že Češi mají důvod politickou situaci v Polsku pozorně sledovat. A z ekonomického hlediska nás třeba zahraniční investoři do značné míry pořád vnímají jako jeden středoevropský region.
Případnou pozici toho, kdo při vstupu do eurozóny zaostává, si trhy mohou časem zase začít vykládat jako slabinu, nikoliv jako přednost. Tím spíše, že Česko je podstatně otevřenější ekonomikou než Polsko a minimálně z tohoto pohledu by společnou měnu potřebovalo ještě víc.
