„Novináři jsou kvazisanitární hyeny,“ děl loni na podzim na adresu českých žurnalistů Ladislav Bátora – jejich takřka roční terč, na nějž byla prý pořádána štvanice. Abychom Bátoru poznali co nejobjektivněji, vypravila za ním ČESKÁ POZICE „hyeny“ hned dvě: jednu se školní specializací, druhou s politickou. Kolbištěm mezi hyenami a štvanou zvěří alias doktorem Bátorou, který už opět radí na ministerstvu školství, se stala útulná cukrárna v Holešovicích.
„Dá se tu naštěstí ještě kouřit, což už není v EU běžné,“ říká Bátora, jenž se těšil na „poobědový mls“ a při rozhovoru, který se natáhl přes dvě hodiny, popotahoval ze své bezedné krabičky. Přišel učebnicově připraven. Na kavárenském gaučíku jakoby z 19. věku rozprostřel své akademické práce: jeden z dokladů, že není „fašistou a rasistou“, jak jej před časem nazval ministr financí Miroslav Kalousek, jehož strana TOP 09 by se dle Bátory mohla cítit ohrožena tím, že by jí potenciální nové politické uskupení bralo hlasy.
Dizertace z Právnické fakulty UK o arušském tribunálu v postgenocidní Rwandě čítající bezmála tisíc stran je nejpůsobivější. Jen méně masivní jsou ovšem práce z Vysoké školy ekonomické a Filozofické fakulty UK; důkazem vzdělanosti šedivého pána s maďarskou krví je i vizitka se zaťatou pěstí, na níž je uvedeno: Mgr. Ing. Ladislav Bátora, Ph.D., předseda výboru Akce D.O.S.T. A též holešovická adresa, odkud vzešla mediální hvězda s erudicí v sinologii, anglistice, zahraničním obchodě, mezinárodní politice i právní teorii, jak ČESKÁ POZICE pojednala v Bátorově životopisu od buldozeru až k ministru Josefu Dobešovi.
Kolik je vlastně mediálních Ladislavů Bátorů? Pět? Šest?Kolik je vlastně mediálních Ladislavů Bátorů? Pět? Šest? Nacionalista, konzervativec, vlastenec, politický turista, úředník pobírající statisíce či personalista šetřící stamiliony? „Zrovna jsem o tom sám přemýšlel. Ano, také mám ten pocit. V těch článcích se nepoznávám; kdyby to nebylo likvidační, bylo by to až směšné,“ říká muž, jenž odpovídá hodně zeširoka a který se před xenofobií hájí i památečními fotkami z Dálného východu.
Ač se stal svého druhu celebritou, jeho image pořád úpí pod tíhou prvotního interview, jež poskytl Českému rozhlasu. Ve studiu mlžil a koktal, takže jej třeba týdeník Reflex posměšně zremixoval. „Ve studiu u Veselovského jsem se nutně musel zhanobit, když jsem chtěl dodržet slovo. Anebo jsem měl včas říci, pusťte si tady Martu Kubišovou a já odcházím. Že jsem měl včas odejít, to jsem věděl už na schodech, jenže až cestou dolů,“ říká Bátora, jehož na MŠMT doporučili lidé z Hradu.
Expert na školské budovy?
Bátora u ministra Josefa Dobeše (VV) stihl být za necelý rok nejdříve málem náměstkem, stal se poradcem, pak personálním ředitelem a nakonec zástupcem šéfky kabinetu. Jedna věc vrtá novinářům i úředníkům dodnes hlavou – proč měl Bátora ve všech funkcích na starosti nemovitosti? „Jsem si jist, že to není kvůli Senovážnému náměstí,“ směje se Bátora s odkazem na červnový článek ČESKÉ POZICE, že Klausova rodina přes něj mohla cílit na lukrativní budovy rušeného Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV) pro novou elitní vysokou školu.
„Samozřejmě, kdyby to byla pravda, tak bych vám to stejně neřekl, že jo... Ale bylo by pro mne opravdu obrovské překvapení, kdyby se v budoucnu ukázalo, že se pletu. A už vám to řekl hezky Michal Semín v rozhovoru: ,Proč by na to potřebovali Bátoru?‘ Sám vím, že je to nesmysl. To je podobné, jako se to má s tím mým antisemitismem,“ tvrdí Bátora, jenž dle svých slov patnáct let spravoval budovy či dělal personalistiku, takže prý věcem rozumí.
Ač nebyl Bátora na ministerstvu příliš dlouho, dokázal prý vyhmátnout plných 23 procent zbytečných zaměstnanců, a ušetřit tak dle ministra Dobeše závratných 150 milionů korun. Jak se mu to podařilo? „Každá firma, každá struktura má podobné věci, a něčím jsem již prošel. Nedělal jsem to sám. Akceptovali jsme pokyn z financí na minus deset procent zaměstanců, a pak brali jednu organizaci přímo řízenou (OPŘO) za druhou, jak toho dosáhnout... Stěžejní část úspor je z těch propuštěných,“ říká Bátora, který bude radit na MŠMT s úvazkem 0,1 procenta i nadále.
Na MŠMT se hovoří o odměně až 200 tisíc korun. Proč nebyla novinářům potvrzena?Novináři, kteří proti Bátorovi někdy skutečně používali podpásové techniky, se zajímali též o úředníkův plat. Zažádali o něj dle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, ale výsledku se nedočkali. Podle informací ČESKÉ POZICE se nejen na ministerstvu hovoří o měsíční odměně až 200 tisíc korun a mnohaměsíčním odstupném. Je to tak, ač ministr Dobeš uvedl částku mezi 40 a 50 tisíci korun?
„Uvádíte mne do mravního dilematu. To není už jen věc Bátora, a od samého začátku, když začaly dotazy, jsem říkal, že to má MŠMT zveřejnit, ale za podmnínky, že z toho nebude precedens i pro ostatní... Já tu ostudu, ano ostudu, v očích mých známých ustojím, neboť jsem míval opravdu lepší a dobré příjmy,“ říká Bátora, který prý ale svůj paušální souhlas se zveřejněním platu v reakci na dotaz ohledně zářijové výplaty odvolal. Hyeny si už prý nic pěkného nezaslouží.
Extrémně pravicové stopy...
Své občasné návštěvy přednášek nebo styků s extrémní pravicí bagatelizuje; mockrát je už vysvětloval. „Jan Skácel, jehož znám už skoro třicet let ještě z Československé strany socialistické, věděl, že píšu tu svou čítanku. A zval mě na přednášku, která měla být zajímavá. Absolutně jsem na to zapomněl a myslím, že jsem si neudělal ani poznámku. A dnes je z toho aféra,“ říká Bátora.
V minulosti byla Bátorovi jakožto nejflagrantější doklad jeho antisemitismu opakována jeho pochvalná slova o problematické Vrbově Zkáze Slovanů, jež prý dle něj samého byla podvržena... Jak to? Jako důkaz nám, novinářům, přináší Bátora jediný prý existující výtisk jeho dějinné čítanky – České revue.
V tomto mnohadílném opusu – na stránce s vročením 1911 – pak skutečně absentují slova o „skvělé práci“, která byla tak často médii citována. Jak se tedy slova dostala do souboru PDF zavěšeného na webu? „Uvažujte, když se někdo dvakrát vláme od mého Facebooku a e-mailu, co by bylo za problém změnit tohle,“ tvrdí trochu nepřesvědčivě pán, jenž čtení o sobě věnuje spoustu času. Z tašky mu kouká časopis Reflex, Týden i list The Prague Post, jehož obálku Bátora zdobí...
Jak chce pominout, že byl viděn a natočen na akcích extrémní pravice? „Podívejte, nemůžu si pamatovat vše, ale je to z roku 2006, kdy jsem natruc proti dění v ODS kandidoval za Národní stranu. Ostatně – třeba Petru Edelmannovou jsem všehovšudy viděl asi třikrát nebo čtyřikrát v životě, a abych s ní mluvil mezi čtyřma očima, to bylo snad jednou na pět minut,“ říká úředník, jemuž nemůžou přijít na jméno zelení, romské organizace, vysoké školy, opozice ani TOP 09.
Mlčení v sevřeném kozelci
Když Bátora opouštěl ministerstvo, na tiskové konferenci k důvodům odchodu uvedl zákaz vyjadřovat se k verbálním útokům na svou osobu, která by prý byla hazardováním „s latentní či již manifestovanou přízní případných budoucích voličů“. „Oktrojovaně jsem mlčel, protože jsem respektoval Nečasovo nařízení. Později jsem si však uvědomil, že moje mlčení je kontraproduktivní. Nebylo chápáno jako slušnost a velkorysost z mé strany, ale naopak poskytlo prostor, aby mě v tom kozelci úplně dokopali. Mlčení škodilo nejen mé pověsti, ale i Akci D.O.S.T.,“ říká.
Moje mlčení nebylo chápáno jako slušnost a velkorysost z mé strany, ale naopak poskytlo prostor, aby mě v tom kozelci úplně dokopali
Na otázku, zda se rýsují konkrétnější politické plány občanského sdružení Akce D.O.S.T., jemuž předsedá, Bátora jen neurčitě uvádí: „D.O.S.T. má za sebou dvě transformace. První etapou bylo sepsání Manifestu D.O.S.T., kdy se sbíraly jen podpisy. Poté přišel rok 2009 a období našich protestů proti Lisabonské smlouvě, kdy jsme se začali objevovat na náměstích. Součástí akcí byla zároveň obrana a podpora prezidenta Václava Klause. Druhou transformací bylo založení občanského sdružení Akce D.O.S.T. loni na jaře. Třetí transformací by byla případná přeměna sdružení na stranický subjekt. A třeba s kolegy z ,Dostu‘ časem dospějeme do stadia, kdy se rozhodneme D.O.S.T. skutečně v politický subjekt přetvořit.“
Ze současných stran je mu nejblíže Suverenita – Blok Jany Bobošíkové, za kterou v roce 2010 kandidoval v senátních volbách (v obvodu Praha 11 skončil na sedmém místě se ziskem necelého tisíce hlasů).
„Programově na této partaji oceňuji důraz na obranu zbytku státní suverenity a obranu mizejících občanských svobod.“ Bobošíková v nedávném rozhovoru pro ČESKOU POZICI uvedla, že Bátory si cení jako inteligentního a vzdělaného demokrata, o budoucím angažmá se prý však spolu zatím nebavili. „Názorově jsme si ale v řadě věcí naprosto blízcí,“ řekla Bobošíková.
Během rozhovoru s ČESKOU POZICÍ Bátora několikrát hovořil o konzervativních idejích, o nutnosti držet slovo a čestném jednání. „Se svým slovem až za hrob,“ uvedl například. Na otázku, zda kandidatura jindy komunistické odpůrkyně Bobošíkové za KSČM v prezidentských volbách 2008 nebyla tak trochu pokrytectvím a vítězstvím pragmatismu nad názorovými hodnotami, Bátora odpovídá: „Vždyť se ví, proč Jana Bobošíková za KSČM tehdy kandidovala. Kdyby to neudělala, byl by na Hradě Švejnar (Jan Švejnar byl v prezidentské volbě 2008 protikandidátem Václava Klause – pozn. red.). Je to odvážná a statečná žena, televizní hvězda. Bolí mne, že najatí a neznalí lidé za to Janu kritizují.“
Nový lídr a přesvědčivá štika?
Politicky Bátora zatím není příliš čitelný. Kromě několikrát opakovaného důrazu na ochranu občanských svobod a „zbytků státní suverenity“ působí nepřesvědčivě. „Domnívám se, že ze současné nabídky žádná ze stran nenabízí řešení, která by nespokojenost veřejnosti s dnešní politikou mohla vyřešit. Bude to dlouhý proces. Jak dlouho se to kazilo, tak dlouho se to bude napravovat,“ míní.
Na otázku, zda si je vědom krize důvěry veřejnosti v partaje a jak by řešil vyléčení institutu politických stran, uspokojivá odpověď nedorazila: „No to bude moc těžké. A člověk se často ptá, proč by to musel vlastně dělat. Necítím povinnost zabývat se politikou čtyřiadvacet hodin denně, ale zhruba tak dvanáct hodin,” dodává ironicky. „Copak mi tohle všecko stojí za to, člověče?“
Po odchodu z Dobešova ministerstva se vynořily úvahy, jež „strašily“ obrazem Bátory v čele ultrakonzervativního šiku mířícího za ziskem nemalého procenta hlasů ve volbách. Faktem je, že tento ideologický proud po celé Evropě sílí a lze očekávat, že se objeví i na tuzemské scéně. Že by však v jeho popředí stanul Ladislav Bátora? Jako konstruktivní lídr a davy oslňující politik se nejeví.
Instinkt: Člověk z roku 1910
V aktuálním vydání týdeníku Instinkt, který poměrně objektivně představuje Bátorův životaběh, jej novinářská souhyena hodnotí následovně: „Mluvit o něm jako o neonacistovi je už úplný nesmysl. Jeho názory jsou jenom úplně jinde než názory většiny... Nedávno odstoupivší státní úředník je prostě konzervativní nacionalista, který do naší doby přistál z roku 1910. Jeho propagovaný nacionalismus, požadavek učit děti ve školách vlastenectví, přepjatý důraz na tradice – to jsou myšlenky z éry naposled před sedmdesáti lety.“
Jako konstruktivní lídr a davy oslňující politik se Bátora nejeví
Podobných soudů se dvojice „kvazisanitárních hyen“ z ČESKÉ POZICE dopouštět nechce, ale spíše se ptá, zda potenciální voliči nebudou reálnou nabídkou doktora Bátory vlastně zklamáni. Neobává se on sám, že se k němu upínají až příliš velká očekávání? Že kritici europeismu a multikulturalismu do něj vkládají příliš mnoho svých nadějí?
„Ano, je to skutečně zavazující. Uvědomuji si to, zvláště ve svých letech a se svými zkušenostmi z politiky, že je můžu zklamat... Posléze se třeba ukáže, že jsem to nebyl já, koho si pod vlivem všech těch článků vybájili. Někteří řeknou možná, to přece není on!“
Na článku spolupracoval redaktor Ondřej Koutník.
