Obama kolem Sýrie tančí, jak Saúdové pískají

Rozhořčení Washingtonu nad chemickým útokem v Sýrii zastiňuje přízemnější strategické úvahy, jež Američanům ochotně naformuloval Rijád.

Dan Macek 31.8.2013
Od loňské zimy se Saúdové systematicky snaží Západ přesvědčit, že Bašár Asad překročil chemickou „červenou čáru“ vytyčenou prezidentem Barackem Obamou (na snímku se saúdským králem Abduláhem). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Od loňské zimy se Saúdové systematicky snaží Západ přesvědčit, že Bašár Asad překročil chemickou „červenou čáru“ vytyčenou prezidentem Barackem Obamou (na snímku se saúdským králem Abduláhem). | foto: © ReutersČeská pozice
Od loňské zimy se Saúdové systematicky snaží Západ přesvědčit, že Bašár Asad překročil chemickou „červenou čáru“ vytyčenou prezidentem Barackem Obamou (na snímku se saúdským králem Abduláhem).

Po chemickém útoku, který minulý týden zabil na předměstí Damašku přes tisíc lidí včetně poskytovatelů první pomoci, zhoustla na mezinárodním poli diplomatická atmosféra. Bílý dům, který opakovaně avizoval, že nasazení nekonvenčních zbraní v syrském občanském konfliktu představuje „červenou čáru“, jejíž překročení by vyvolalo pádnou reakci USA, vyslal o víkendu signál, že před případným střetem s Damaškem nemíní couvnout. Připustil ochotu věc konzultovat s OSN, ale zároveň jasně naznačil, že si nenechá Radou bezpečnosti svazovat ruce.

Právníci americké vlády prý už zpracovávají mezinárodněprávní ospravedlnění intervence, jež se má opírat o nutnost zabránit užití chemických zbraní a s ním související humanitární krizi i bez přímého mandátu OSN.

Získání patřičného mandátu je vzhledem k jistému vetu Moskvy předem vyloučené. Rusové celkem předvídatelně oponují paralelou s později vyvráceným ospravedlněním spojenecké intervence v Iráku z roku 2003. Washington tehdy taktéž operoval s hrozbou nekonvenčních zbraní, jež dostala přednost před právními formalitami mezinárodního sytému. Dosti podstatný rozdíl je ovšem tentokrát v tom, že v Sýrii chemické zbraně opravdu použity byly. Koneckonců to uznává nejen nejbližší syrský spojenec Irán, ale i samotný režim v Damašku. Spor se vede jen o to, která strana konfliktu se k nasazení jedovatých plynů snížila.

Stafáž inspektorů OSN

Mluvčí syrské armády v sobotu uvedl, že v jedné dobyté povstalecké skrýši nalezli plynové masky americké výroby a nespecifikované chemikálie v kapalném skupenství. Označil to za „definitivní důkaz“, že útok chemickými zbraněmi z minulého týdne byl dílem rebelů, a nikoli režimních sil. Hodnověrnost této verze má ovšem drobnou vadu na kráse, na niž Američané pohotově upozornili: „Kdyby syrská vláda neměla co skrývat a chtěla světu dokázat, že v tomto incidentu nepoužila chemické zbraně, přerušila by ostřelování oblasti a už před pěti dny okamžitě povolila přístup inspektorům OSN,“ zaznělo z Bílého domu. Režimní síly místo chemického útoku v mezidobí soustavně bombardovaly, což lze vnímat jako snahu o zničení důkazů.

Inspektoři OSN by však spor nerozřešili, ani kdyby jim Damašek povolil časnější prohlídku terénu. Mají totiž pouze mandát ověřit, zda k chemickému útoku skutečně došlo, nikoli kdo byl strůjcem.

Lze si klást otázku, proč by syrský vůdce Bašár Asad svůj nekonvenční arzenál nasazoval v boji v době, kdy jsou v zemi inspektoři OSN sbírající důkazy o údajném předchozím chemickém útokuLze si samozřejmě klást otázku, proč by syrský vůdce Bašár Asad svůj nekonvenční arzenál nasazoval v boji zrovna v době, kdy jsou v zemi inspektoři OSN sbírající důkazy o údajném předchozím chemickém útoku z letošního jara. Podle některých pozorovatelů by smyslem útoku přímo pod nosem OSN mohla být právě snaha dokázat povstalcům, že je „mezinárodní společenství“ nechá na holičkách, i kdyby trakaře sarinu padaly.

Jiní pozorovatelé varují před nebezpečím, že by americký prezident Barack Obama nyní pohrozil vojenským zásahem, ale svá slova pak nedoprovodil činy. Asad by si prý nečinnost USA vyložil jako „zelenou“ k širšímu využití chemických zbraní v konfliktu, čímž by bylo zásadně zpochybněno mezinárodní tabu kolem jejich nasazování v boji, jež se datuje od 1. světové války. Jediná globální supervelmoc, jež je z podstaty garantem nynějšího mezinárodního řádu, by pak byla fakticky dotlačena k mnohem důraznější intervenci, což by zvýšilo riziko jejího plného vtažení do války a další nedozírné eskalace.

Írán, Irák... Irsko?

Tisícovka obětí chemického útoku z minulého týdne je proto podle některých dostatečnou záminkou k ozbrojené akci. „Když jsou nevinní masově zabíjeni a je v moci Spojených států to zastavit, tak mají povinnost jednat,“ zní krédo současné vládní šéfideoložky doktríny humanitární intervence, toho času velvyslankyně USA při OSN Samanthy Powerové. Až budou právníci Obamovy vlády formulovat mezinárodněprávní obhajobu amerického zásahu bez svolení Rady bezpečnosti OSN, jistě si vypomohou jejím slovníkem.

Leccos však napovídá, že přes vzletná slova půjde o zástěrku zakrývající přízemnější strategickou kalkulaci. Kupříkladu klíčové víkendové bezpečnostní porady v Bílém domě se totiž Powerová vůbec neúčastnila. Zrovna když se v Sýrii nadějně blýská na západní humanitární razii, si pihatá rusovláska zajela na soukromou cestu do rodného Irska. Sluchu tak bylo dopřáno i jiným, nehumanitárním argumentům. Vedle militantních stoupenců chemického odzbrojení naléhají na americkou intervenci v Sýrii arabské monarchie z oblasti Perského zálivu, kterým nějaký ten jedovatý plyn není proti mysli, pakliže vítr fouká správným směrem, například když ho v 80. letech nasazoval Saddám Husajn proti revolučnímu Íránu.

Zatímco idealističtí západní vývozci demokracie se zoufale přidržují teze, že syrská občanská válka je pokračováním „arabského jara“ jinými prostředky, zejména Saúdská Arábie v otřesení Asadova režimu již záhy zavětřila příležitost oslabit jeho protektora a svého regionálního mocenského rivala v Teheránu.

Proto Rijád s kontrarevolučním nadšením na jedné straně tleská vojenskému puči proti prvnímu demokraticky zvolenému prezidentovi Egypta a na druhé zároveň s chladnou hlavou podněcuje povstání proti dlouholeté autokratické stabilitě v Damašku. Ostatně, předchozí dekádu se Rijád pokoušel odlákat Asada pryč z objetí Teheránu; definitivně na něj zanevřel, až když se tato snaha ukázala jako marná. 

Saúdská lobby

Teoreticky by měl být Washington k saúdskému pohledu na věc přístupný. Protizápadní islamisty v Káhiře nahradila sekulární generalita, která už ani nezakrývá, že se hlásí k odkazu letitého věrného spojence Američanů Husního Mubaraka. Naopak vymanění Damašku ze sféry íránského vlivu skýtá možnost, jak „vyrovnat“ mocenské ztráty USA způsobené příklonem „osvobozeného“ většinově šíitského Iráku k Teheránu.

Jenže „světoobčan“ Obama na saúdské apely proti vznikající íránské regionální hegemonii dostatečně neslyší. Od loňské zimy se proto Saúdové systematicky snaží Západ přesvědčit, že Asad překročil chemickou „červenou čáru“ vytyčenou prezidentem Obamou.

Letos v únoru vypravili saúdští agenti letadlo se zraněným Syřanem do Británie, kde testy prokázaly, že byl vystaven sarinu. Důkazy obratem předali Američanům, kteří o čtyři měsíce později taktéž dospěli k závěru, že Asad nasadil chemické zbraně. „Nemůžete coby prezident namalovat čáru a pak ji nerespektovat!“ burcovali prý Saúdové Obamu, který za poslední rok údajně vytyčil „červenou čáru“ alespoň pětkrát. Saúdové varovali, že si Írán vyloží nečinnost USA v Sýrii jako známku toho, že Obama nijak nezasáhne, ani aby Teheránu překazil vyvinutí jaderné bombySaúdové varovali, že si Írán vyloží nečinnost USA v Sýrii jako známku toho, že Obama nijak nezasáhne, ani aby Teheránu překazil vyvinutí jaderné bomby. Obama následně povolil rozvědné službě CIA poskytnout omezené množství zbraní syrským rebelům na výcvik v Jordánsku.

Koordinací saúdského úsilí na podporu syrských povstalců pověřil saúdský král Abduláh prince Bandára bin Sultána, absolventa důstojnické školy amerického letectva v Alabamě a univerzity Johnse Hopkinse v Marylandu, který po dvě desetiletí působil jako velvyslanec ve Washingtonu. Jeho nástupce v čele ambasády záhy získal pro saúdskou politiku vůči Sýrii podporu vlivných zahraničněpolitických jestřábů v americkém Senátu v čele s Johnem McCainem. Dovedně ovšem nadbíhá také skeptičtějším středovým zákonodárcům, z nichž některým dojednal i osobní audienci s králem Abduláhem v Rijádu.

Petrodolary a kmenové vazby

Princ Bandár, který o generaci dříve pomáhal americké CIA vyzbrojovat afghánské mudžahedíny proti sovětským okupantům, se minulý měsíc vypravil do Ruska jednat s prezidentem Vladimirem Putinem. Moskvě prý vzkázal to samé, co před 25 lety: Saúdská Arábie má spousty peněz a je odhodlána je využít k vítězství.

Saúdové si nedělají iluze, že by triumf syrských rebelů byl nadosah, nicméně hodlají postupně obrátit situaci na bojišti v jejich prospěch. Navíc si slibují, že i omezený americký zásah by mohl vést ke štěpení mezi syrskou armádou a režimem. Odhodlá-li se Obama nakonec k vojenské intervenci, pozorovatelé soudí, že by se americké angažmá omezilo na cílené zásahy raketami s plochou dráhou letu odpalovanými z křižníků ve Středozemním moři.

Pakliže by Asadův režim padl, podle pozorovatelů není žádná z povstaleckých frakcí v pozici, aby v Sýrii vyplnila nastalé mocenské vakuumSaúdové každopádně lpí na tom, že pokračující nečinnost USA povede z dlouhodobého hlediska k větší blízkovýchodní nestabilitě, neboť místní aktéři si spočítají, že je vše dovoleno. Damašek naopak Američany od jakékoli intervence pochopitelně odrazuje. „Chaos a plameny ohňové koule by pohltily nejen Sýrii, ale celý Blízký východ,“ varuje syrský ministr informací.

Rostoucí sektářská rovina konfliktu a související přiliv sunnitských džihádistů napojených na al-Káidu umožňují Asadovi stylizovat se do role ochránce křesťanských a jiných náboženských menšin čelícího těm samým teroristům, kteří nedají americkým zpravodajským službám spát. Pakliže by Asadův režim padl, podle pozorovatelů není žádná z povstaleckých frakcí v pozici, aby v Sýrii vyplnila nastalé mocenské vakuum. Ani největší američtí jestřábové nevolají po pozemní intervenci, a tak by Washington nejspíš starost o obnovení pořádku delegoval na sousední Turecko a právě Saúdskou Arábii. Pak může přijít vhod, že matka krále Abduláha a dvě z jeho manželek náležejí ke kmeni Šammar, který má v Sýrii vlivnou větev.

Počet příspěvků: 17, poslední 28.8.2013 09:18 Zobrazuji posledních 17 příspěvků.