Statistiky se většinou nemýlí a ty, které se týkají obětí válek v Iráku a Afghánistánu, naznačují znepokojující fakt: za čtyřleté administrativy Baracka Obamy v obou válkách zřejmě zahyne více amerických vojáků než během prvního mandátu jeho předchůdce George Bushe, který oba konflikty začal. V této souvislosti se magazín Reason ptá, jak je možné, že protiválečná hnutí proti této skutečnosti téměř neprotestují nebo na ni alespoň neupozorňují?
Za dva a půl roku vlády současného prezidenta dokonce zemřelo v Afghánistánu více amerických vojáků než během let 2001 až 2008 za Bushe. Podle iCasualties.org jich za toto období v afghánských operacích zahynulo 630, kdežto za roky 2009, 2010 a 2011 již 1097. I pokud odečteme ještě 30 obětí do 20. ledna 2009, kdy byl inaugurován Obama, na statistice se moc nezmění.
Když se do srovnání přičte Irák, je to za první tři roky ve funkci obou prezidentů podobné: okolo 1300 mrtvých za Obamy a ani ne 600 za Bushe. Pro doplnění – v Iráku výrazně stoupl počet amerických obětí v roce 2004 (846) s vrcholem v roce 2007 (904). Přesto za první čtyři roky válečníka Bushe zahynulo v obou zemích v bojích zhruba 1450 Američanů. Tudíž odhad, že ho Obama v tomto směru „překoná“, není vůbec z říše snů.
Velká část protiválečných demonstratů jsou voliči demokratů. Poté, co přišel Obama do Bílého domu, jejich aktivita ustala.
Důvod, proč se masové protiválečné protesty konaly během vlády George Bushe, a nikoliv nyní proti Obamovi, je celkem prozaický. Jak vysvětluje Michael McPhearson, národní koorginátor jednoho z organizátorů takových akcí United for Peace and Justice, je to především tím, že velká část protestujících jsou voliči demokratů. A poté, co do Bílého domu přišel Obama, jejich aktivita ustala.
„Protože je Obama demokrat, nechtějí mu nyní oponovat kvůli tomu samému jako republikánovi Bushovi,“ vysvětluje McPhearson, bývalý ředitel organizace Veterans for Peace a samozřejmě také volič Demokratické strany. Nicméně přiznává, že takový přístup umožňuje Obamovi mnohem větší prostor k „dýchání“, když jde do války.
Podle McPhearsona se stovky tisíc demonstrantů proti válečné politice George Bushe v současné době scvrkly maximálně na 20 tisíc konzistentních aktivistů. Jeho skupina se prý nyní zaměřuje zejména na kritiku vysokých válečných nákladů Pentagonu v kontextu snah Washingtonu snížit obří federální deficit.
Magazín Reason dodává, že měřítkem (ne)úspěšnosti válek samozřejmě není jen počet vlastních obětí, kterých je v Iráku i Afghánistánu pořád výrazně méně ve srovnání s občanskou válkou, druhou světovou válkou, Vietnamem a Korejí. Důležité je rovněž, kolik padne nepřátel a především, jestli USA dosáhly, čeho chtěly...
Nicméně po téměř třech letech jsou konflikty v Iráku a Afghánistánu již také Obamovy války, nikoli pouze zděděné a nechtěné problémy po Bushovi. Barack Obama nemůže donekonečna spoléhat na loajalitu svých voličů, i když ti mu – zdá se – vystavili jakýsi válečný bianco šek.
