Nový zákon o veřejných zakázkách: To, co se ušetří, se odčítá

Před pár lety soutěžilo Kladno dodávku nové optické sítě do města. Tendr byl složitý, trval tři roky, a v mezičase se jedna součástka přestala vyrábět, takže bylo třeba koupit jinou, než jaká se uváděla v původním projektu. Byla o dvě stě tisíc levnější, spotřebovala méně elektřiny, ale stejně si tuto změnu museli politici započítat jako prodražení. Tato nelogičnost s novým zákonem o veřejných zakázkách odpadne. Jednoduše řečeno: to, co se ušetří, se začne odečítat, místo aby se přičítalo.

Je to problém především kvůli evropským dotacím, protože o takzvané dodatečné práce klesá udělená podpora z Bruselu, i když to bylo hospodárné. „Objevují se situace, že máte dálnici za pět miliard. Soutěž už se na ni dělala dávno, technologicky jsme mezitím jinde a může se udělat tichý asfalt, který je výrazně kvalitnější za stejnou cenu. Musíte počítat cenu za vysoutěženou i použitou technologii, a z pohledu dotací jste na deseti miliardách,“ vysvětlil LN Ladislav Okleštěk, poslanec z hnutí ANO, který popisovanou změnu navrhl.

Horní limit

Vedle složitých dopravních staveb, kterých se to týká nejvíc, protože jejich příprava se často protahuje, se takto uleví i při rekonstrukcích památkových objektů. Investor musí zohlednit stanovisko památkové péče, jenže ta může nařídit něco, s čím se v původním projektu nepočítalo. Stavaři po této změně volali dlouho a poukazovali na to, že je nelogické, aby se do nákladů počítalo i to, co se nepostavilo nebo nedodalo.

Horní limit na dodatečné práce bude nastaven na 30 procent z celkové vysoutěžené ceny zakázky. Cokoli se stane nad tento limit, musí už se znovu soutěžit – je to pojistka, aby se benevolence v hýbání s cenou tolik nezneužívala. To se děje teď a bude se to dít i s novým zákonem, ale současně dostanou poctiví zadavatelé v nenadálých okolnostech šanci situaci vyřešit.

Kolem limitů je v zákoně ještě jedna novinka – na jednotlivých položkách se bude moci cena měnit oproti té vysoutěžené až o polovinu (směrem nahoru i dolů). Na příkladu s výměnou obecní kanalizace: v tendru vybraný typ trubek stojí milion, ale v mezičase se na trhu objeví o půl milionu levnější trubky se stejnou funkcí. Pokud to bude současně znamenat, že celková cena nové kanalizace se nezmění o víc než třetinu, může starosta vzít levnější trubky, a nepřijde o dotaci.

Chybný výklad nynější úpravy

Hlavním mottem normy je, že veřejní zadavatelé, od nejmenších obcí přes významné příjemce dotací až po ministerstva, dostanou víc svobody, ale s tím také zodpovědnosti. Pomůže to především u velkých a složitých tendrů, jejichž předmět se těžko definuje. Není ovšem pravda, co se často zmiňuje, že nynější úprava nutí soutěžit jenom na cenu, v důsledku čehož nejen obce dostávají za podstřelené peníze výrazně nekvalitní práci nebo zboží.

Už teď se mohou podmínky nastavit tak, že zohlední mnohem víc věcí než jen cenu, třeba celkovou ekonomickou výhodnost. To znamená, že materiály musejí být kvalitní, aby se po roce nerozpadly, a neměly by se prodražovat ani na údržbě. Nechybí možnost, ale odvaha zadavatelů takto zakázku vypsat.

Klíčové důvody jsou pro to dva. Prvním je trend, který se objevil v práci policie a žalobců za vlády Petra Nečase (ODS) – posílání před soud za to, co je politickým rozhodnutím. Třeba když se zastupitelstvo rozhodne, že nevybere nejnižší nabídku na pronájem budovy, protože ji raději dá někomu, kdo slíbil nezaplnit ji hracími automaty.

Druhým důvodem je pak mnohdy nešťastné nastavení dotačních programů. „Správci fondů dávají do podmínek, že žadatel podporu dostane jen tehdy, když si vybere nejnižší cenu. Tak se bojím, že to zákon nevyřeší,“ zapochyboval včera poslanec ODS Petr Bendl.

Detailní rozpis

Samotný zákon to neodbourá, ale společně s ním jdou také změny na ministerstvech. Více než dřív se sjednocují požadavky resortů, co musí zájemce o dotaci splnit, a centrální dohled nad tím má ministerstvo pro místní rozvoj, které zákon sepsalo. Chystá i plošnou osvětu a podrobně rozepsaný výklad, aby starostové nemuseli pochybovat, jestli paragrafům rozumějí správně.

To bude hodně zapotřebí, protože mezi těmi, kdo nemají se zakázkami příliš zkušeností, nad novým zákonem nepanuje nadšení. Zejména politici z menších měst by měli raději v zákoně do detailu rozepsáno, jak mají krok za krokem postupovat. Volnost při vypisování zakázky by raději obětovali jistotě, že je policie nezbaví volnosti úplně. „Největší radost z tohoto zákona budou mít výrobci vánoček a pilníků, protože vánočka se zapečeným pilníkem se stane žádaným artiklem,“ shrnul poslanec KSČM Leo Luzar.

Přestože jde o velmi rozsáhlý zákon, který změní způsob, jakým se v České republice investují veřejné peníze, drtivou většinu debaty ve sněmovně v pátek 4. března spolklo probírání toho, jak z těchto investic těží holding Agrofert vicepremiéra vlády a předsedy hnutí ANO Andreje Babiše. Důvodem byl návrh poslance TOP 09 Martina Plíška, aby se firmy, v nichž má člen vlády víc než deset procent, nesměly tendrů vůbec účastnit.

Důkaz o majitelích

Sociální demokraté návrh nepodpořili, chtějí se vhodným řešením střetu zájmů svého koaličního partnera zabývat až při projednávání zákona o střetu zájmů, do pravidel pro veřejné investování téma začleňovat odmítli.

„Nechceme dělat plané politické gesto. Střet zájmů je velký problém a my chceme jeho řešení podpořit, ale až tam, kde je to na místě,“ odpověděl na ostrou kritiku opozice premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). TOP 09 a ODS měly jeho straně za zlé, že kvůli strachu z rozpadu koalice nechávají Babišův souběh politické, ekonomické a mediální moci na pokoji.

Jeden protikorupční pokrok na novém zákonu vidí ale i opozice. Dnes je běžné, že se o veřejné zakázky hlásí firmy se schovanými vlastníky, a nikdo netuší, jestli někdo z politiků nenahrává peníze sám sobě nebo kamarádům. Do budoucna bude muset vítěz tendru doložit důkaz, kdo jsou jeho opravdoví majitelé, a pokud to neudělá, o zakázku přijde.