Nový primátor Berlína: Krále večírků vystřídá nudný byrokrat

Po 13 letech opouští po strmém poklesu popularity vedoucí post na „rudé“ radnici Německé metropole Klaus Wowereit. Zda se sociálním demokratům sázka na Michaela Müllera, jehož čeká řada zásadních rozhodnutí, vyplatila, uvidíme nejpozději za dva roky.

Současného primátora Berlína Klause Wowereita (vlevo) vystřídá další sociální demokrat Michael Müller. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Současného primátora Berlína Klause Wowereita (vlevo) vystřídá další sociální demokrat Michael Müller. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Současného primátora Berlína Klause Wowereita (vlevo) vystřídá další sociální...

Mnoho let tvořili nerozlučnou dvojici – hlavní město Německa Berlín, jenž si zakládá na tom, že je jiný, a jeho elegantní, svérázný starosta Klaus Wowereit („Wowi“). Ten sebevědomě prohlásil „jsem teplý, a tak je to dobře“ a Berlínu vymyslel nejznámější přívlastek „chudý, ale sexy“. Nyní, po 13 letech, Wowereit svůj post na „rudé“ radnici opouští.

Podle všeho včas, aby do učebnic dějepisu ještě mohl vejít jako kladný hrdina. Nejdéle sloužícího zemského premiéra – Berlín je město i spolková země – nahradí jeho dlouholetý blízký spolupracovník Michael Müller. Je to revoluce, nebo vše zůstane při starém?

Stabilní vládnutí

Post berlínského primátora není ledajaký. Vždy, když se nově obsazuje, se vzpomíná na velké historické osobnosti, které jej zastávaly.

  • Na sociálního demokrata Ernsta Reutera, který tehdejší Západní Berlín provedl těžkými poválečnými okamžiky včetně sovětské blokády a zasloužil se, aby Reuterova část města zůstala pevnou součástí demokratického světa.
  • Na jeho stranického kolegu a pozdějšího německého kancléře Willyho Brandta, který v postu primátora západní části města zažil stavbu berlínské zdi.
  • Na charismatického křesťanského demokrata Richarda von Weizsäckera, který se stal spolkovým prezidentem a Německo důstojně reprezentoval při jeho znovusjednocení. Vždy se trochu vyhlíží, zda by se nový primátor mohl svým slavným předchůdcům vyrovnat.

Výchozí pozice Klause Wowereita v tomto ohledu nebyla snadná. V roce 2001 se mu po více než 30 letech a zničujícím finančním skandálu vládnoucí křesťanské demokracie (CDU) podařilo pozvednout sociální demokracii (SPD) do role nejsilnější strany v Berlíně. Záhy ale musel čelit výtkám, že legitimizuje postkomunistou stranu PDS. Rozhodl se totiž s ní vládnout.

Rudo-rudá koalice s pohrobky východoněmecké Sjednocené socialistické strany Německa (SED), která ještě před pár lety nechávala bez uzardění střílet lidi na vnitroberlínské hranici, byla tehdy všechno, jen ne samozřejmá. „Wowi“ nakonec s PDS, respektive s později vzniklou Stranou levice (SL), vládl relativně stabilně deset let.

„Přízemní“ starosti

Svého koaličního partnera nevyměnil ani po volbách v roce 2006, po nichž mu rozložení sil teoreticky umožňovalo vládnout se zelenými. Ty si ostatně nepustil do kabinetu (senátu) ani po hlasování v roce 2011, v němž Zelení získali historických 17,6 procenta hlasů.

Berlín, který se považuje za pupek světové kreativity, začaly sužovat zcela „přízemní“ starosti. Jen za loňský rok zde přibylo více než 41 tisíc nových obyvatel. Ceny nemovitostí a nájmy vystřelily do nebývalé výše.

Na Wowereitův vkus totiž byli nepřiměřeně neústupní, zejména co se týkalo dostavby dálnice A100. Vyjednávání s nimi náhle přerušil a vzápětí „upekl“ velkou koalici s CDU navzdory silnému odporu řady svých spolupracovníků. Dojem, že je tím, kdo ve městě rozhoduje, se tím ještě na chvíli utvrdil.

Nikoli však nadlouho. Berlín, který se považuje za pupek světové kreativity, začaly sužovat zcela „přízemní“ starosti. Jen za loňský rok zde přibylo více než 41 tisíc nových obyvatel. Ceny nemovitostí a nájmy vystřelily do nebývalé výše. Nezatěžují jen rodinné rozpočty, ale ohrožují i existenci řady alternativních uměleckých projektů, na které je město pyšné. Rodiče si stěžují na nedostatek kvalitních školek, berlínské základní školství se spolehlivě drží na konci německých statistik.

Nejtrapnější staveniště

Berlín trpí (společně s Brémami) nejvyšší nezaměstnaností ze všech spolkových zemí. S 10,7 procenty se pohybuje téměř na dvojnásobku celoněmeckého průměru. Na jeho veřejných prostranstvích se v uplynulých měsících shromažďují uprchlíci a jejich životní situaci bude brzy třeba energicky řešit.

Město sice bylo v uplynulých letech schopné získat více peněz z daní, než očekávalo, ale většina z nich byla kvůli konsolidaci rozpočtu použita na splácení astronomického dluhu více než 60 miliard eur (přes 1,6 bilionu korun). Běžní Berlíňané, kterým vadí například i stav veřejné dopravy, proto příliv nových prostředků nijak nepocítili.

Berlíňany irituje zejména „nejtrapnější staveniště republiky“, nedokončené letiště Berlín-Braniborsko

K tomu se přidává pocit, že se na jedné straně sice škudlí, ale na druhé nezřízeně rozhazuje. Berlíňany irituje zejména „nejtrapnější staveniště republiky“, nedokončené letiště Berlín-Braniborsko. Původně mělo začít sloužit v roce 2011. Jeho výstavbu však provázelo tolik chyb, že je dnes zprovoznění v nedohlednu a spekuluje se už jen, zda náklady přesáhnou původní rozpočet třikrát nebo čtyřikrát.

Velkou nevraživost také vyvolalo nákladné prodloužení linky metra U5, která má pod zemí spojit východ a západ městského centra. Podle mnohých je zcela nesmyslné, protože po téže trase jezdí nadzemní dráha i autobusy, které kvůli výhledu na památky upřednostňují turisté. A ve výčtu by bylo možné pokračovat...

Překvapivé oznámení

Wowereita tvrdě zasáhlo prohrané hlasování o dalším využití plochy bývalého letiště Tempelhof letos v květnu. Ačkoli se tomu snažil ze všech sil zabránit, smetení senátního návrhu na výstavbu bytů a nové knihovny na dosud prázdném prostranství vyznělo jako referendum proti němu. Jen potvrdilo trend z průzkumů veřejného mínění v předchozích měsících – strmý pokles Wowereitovy popularity.

Chvíli se zdálo, že si svůj postu bude nadále snažit vší silou udržet. Navzdory tomu, že doby, kdy byli Berlíňané pyšní na svého tolerantního „party-primátora“, který městu dodával světový lesk, byly dávno pryč. Koncem srpna ale Wowereit překvapivě oznámil, že se v prosinci postu vzdá a předá jej svému nástupci.

Koncem letošního srpna Klus Wowereit překvapivě oznámil, že se v prosinci postu vzdá a předá jej svému nástupci

O předčasných volbách se příliš neuvažovalo. Sociální demokracie v průzkumech zaostávala za koaličním partnerem CDU, a ani křesťanští demokraté v čele s Frankem Henkelem, senátorem pro vnitro, se do svržení vládnoucího kabinetu nehrnuli. Boj o uprázdněné křeslo se proto rozpoutal uvnitř SPD.

Kandidáti byli tři. Předseda zemské organizace strany Jan Stöß, předseda její frakce v berlínském parlamentu Raed Saleh a senátor pro výstavbu Michael Müller. Vyhrál poslední z nich – Wowereitův kandidát.

Pouze členové SPD

Müller v polovině října s převahou zvítězil nad svými konkurenty při hlasování řadových členů SPD, v němž získal úctyhodných 59 procent hlasů, a začátkem listopadu ho strana na post berlínského primátora oficiálně nominovala. Do nového postu by podle dostupných informací měl nastoupit v prosinci.

Berlíňané pro Michaela Müllera nehlasovali. Vyslovili se pro něho jen členové SPD, celkem jen několik tisíc. A město má skoro 3,5 milionu obyvatel, které bude třeba přesvědčit.

Müllerův úspěch, který působí jako suchý úředník a má pověst nudného patrona, nebyl samozřejmý. Komentátoři se shodují, že zvítězil, protože byl ze tří kandidátů považován za nejsolidnějšího a nejzkušenějšího. A možná je právě jistá solidnost to, co si lidé po letech s Wowereitem v Berlíně přejí. Skutečně?

Za prvé, nikdo nemůže vědět, zda se jí dočkají, a co se z Müllera vyklube poté, co se vymaní ze stínu panovačného předchůdce. A za druhé, Berlíňané pro něho nehlasovali. Vyslovili se pro něho jen členové SPD, celkem jen několik tisíc. A město má skoro 3,5 milionu obyvatel, které bude třeba přesvědčit. A bude nutné na to jít chytřeji než před pár měsíci, kdy byl Müller jako senátor pro výstavbu vedle Wowereita hlavním poraženým v kauze Tempelhof.

Nový směr

Mírně se Müllera obávají zástupci kultury, která má v Berlíně se slabým průmyslem výsadní postavení. Wowereit v uplynulých osmi letech zastával post primátora i senátora pro kulturu a Müller po něm údajně chce převzít obě. Není přitom jasné, zda oboru bude rozumět stejně jako jeho předchůdce a podobně silně jej podporovat.

Čeká ho řada důležitých personálních rozhodnutí, ale i zcela zásadní nastavení toho, jak se bude zacházet s nemovitostmi ve vlastnictví města – zda budou prodávány tomu, kdo udělá nejvyšší nabídku, nebo kdo se zaváže je využít pro veřejné či umělecké účely. Rovněž se uvidí, zda Müller dokáže vyhovět požadavkům startupové scény, která se ve městě v uplynulých letech rozrůstala.

Je otázkou, zda nový primátor Müller bude schopný dát berlínské radnici, kde již léta působí, nový směr

Vyučenému obchodníkovi, který se v rodinné dílně vyučil i tiskařství, se vyčítá, že je byrokrat a postrádá velké vize. Müller bydlí v řadovém domku, má dvě děti a jeho největší neřestí prý je, že rád jí čokoládu. V jeho prospěch hovoří bohaté zkušenosti z komunální politiky při relativně nízkém věku (49 let), pověst pragmatika a spolehlivého muže, který se lehce nevzdává.

Je ale otázkou, zda bude schopný dát berlínské radnici, kde již léta působí, nový směr. Společně s Wowereitem totiž odchází i nestranický senátor pro finance Ulrich Nußbaum, jeden z hlavních zastánců úspor v uplynulých letech. Otevře se tím Müllerovi v Berlíně, který ročně zaplatí dvě miliardy eur (55 miliard korun) jen na úrocích ze svých dluhů, prostor pro zásadní nové investice?

Jen stěží. Zda se sociálním demokratům sázka na Michaela Müllera vyplatila, každopádně uvidíme nejpozději za dva roky na podzim – při dalším řádném termínu zemských voleb.

Počet příspěvků: 1, poslední 27.11.2014 02:28 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.