Deník Právo si nejspíš úterním článkem Zahraniční žoldnéře dodává Kaddáfímu izraelský exgenerál naběhl. Jeho sdělením je, že izraelská firma Global CST sehnala Muammaru Kaddáfímu 50 tisíc žoldáků z Afriky, aby mu pomohli potlačit libyjské protivládní povstání.
Článek uvádí, že Global CST obchoduje se zbraněmi a vojenským výcvikem, patří generálovi ve výslužbě Israelu Zivovi a sídlí v Petah Tikva. Cvičila Gruzínce i Kolumbijce a pomohla osvobodit kolumbijskou prezidentskou kandidátku Ingrid Betancourtovou.
Dohoda s Kaddáfím prý dostala dokonce požehnání izraelské vlády, která se obává vzniku fundamentalistického islámského státu v Libyi po případném Kaddáfího pádu. Podivná zpráva z deníku Právo končí tím, že tato firma orientovaná na zbrojní komodity a služby měla na oplátku získat práva na těžbu a export ropy u libyjských měst Sabhí, Tobrúk a Benghází.
Osvědčený recept
Zpráva o vládou požehnané spolupráci izraelské firmy s libyjským vůdcem oběhla v mnoha mutacích internetové servery. Zejména obskurní, které jsou na zprávy tohoto druhu nejchytlavější. Ingredience se různě mění a střídají, podstata však zůstává táž: Izrael zase vyjevil odporné ledví a vsadil na špatnou, tentokrát ohavnou kartu. V tomto světě nelze vyloučit vůbec nic, ale několik věcí nesedí.
Nejde o zprávu, ale o prefabrikát. Ten musí obsahovat dost pravdivých a snadno ověřitelných informací, které pak dodají zdání důvěryhodnosti i obtížně ověřitelnému zbytku. Firma Global CST například opravdu sídlí ve městě Petah TikvaDo sionistických spříseženců si nadávají obě strany libyjského konfliktu, pravý je i generál ve výslužbě, existuje i libyjská ropa a afričtí žoldáci.
Pamflet je šitý poměrně horkou jehlou, pracuje-li s předpokladem, že zbrojařská firma prahne po těžařských právech na libyjskou ropu. Ve zbrojní ani v ropné branži sice nelze nikdy nic vyloučit, ale panuje v nich logika, i když morálka nemá místo.
Egyptský vševěd
Izraelská webová stránka Inyan Mercazi, na níž se zpráva objevila poprvé, se odvolává na nejmenovaný egyptský zdroj, který měl vědět nejen o schůzce výkonného ředitele firmy Global CST s izraelským premiérem a ministry obrany a zahraničí, ale i o tom, co se na ní ujednalo. Jsou dvě možnosti. Buď je to úplný bluff, nebo je to kvalifikovaný únik pravdivých informací, který se snaží maskovat jako „nejmenovaný egyptský zdroj“. Toto maskování však není příliš šikovné, a proto je druhá varianta méně pravděpodobná.
Inyan Mercazi však uvádí informaci, kterou deník Práv nepřevzal. Firma Global CST měla problémy s prodejem zbraní do nejmenované africké země. Dle izraelského deníku Haarec ministerstvo obrany pokutovalo firmu Global CST i jejího majitele Israele Ziva za nedodržení omezeného povolení uděleného ministerstvem. Global CST totiž podepsala kontrakt s Guineou na výcvik a vyzbrojení speciálních sil.
Pokuta 50 tisíc šekelů však nebyla odvedena do státního rozpočtu, firma byla zavázána tuto částku použít k výcviku svých zaměstnanců v intencích pravidel ministerstva obrany a exportních předpisů. Global CST si příběh zjednodušila, protože popírá, že jí byla udělena pokuta, ale přiznává, že jí bylo nařízeno proškolení zaměstnanců. Navzdory jisté anekdotičnosti tato skutečnost nasvědčuje tomu, že firma by k takovým transakcím požehnání vlády dostala jen stěží.
Důležité také je, že do sionistických spříseženců si nadávají obě strany libyjského konfliktu. To však nebrání lidem, kteří vždy mají o Izraeli předem jasno, aby se takovými články krmili a šířili je. Fáma pak žije vlastním životem. Na televizní stanici Al Džazíra se v ní poprvé objevuje oněch 50 tisíc žoldáků, z nichž někteří jsou – jak jinak – právě z Guineje. Tím se „logický kruh nepřímých důkazů“ jakoby uzavírá a mudrci siónští jsou zase jednou přistiženi v negližé. Rádoby.
