Ceska Pozice

Novou předsedkyni CDU čekají neklidné časy

Ve výsledcích voleb v Bavorsku a Hesensku, v jejichž důsledku odstoupila Angela Merkelová z postu šéfky Křesťanskodemokratické unie (CDU), se odrazila změna struktury obyvatel i slábnoucí vazby k tradičním politickým stranám. Nová šéfka Annegret Kramp-Karrenbauerová je však stejně pragmatická, racionální a věcná. Píše Petr Pietraš.

Petr Pietraš 28.12.2018
Annegret Kramp-Karrenbauer s Angelou Merkelovou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Annegret Kramp-Karrenbauer s Angelou Merkelovou. | foto: ČTK
Annegret Kramp-Karrenbauer s Angelou Merkelovou.

Výsledky zemských voleb v Bavorsku a Hesensku v říjnu se očekávaly s napětím, protože voliči jimi hodnotí vládu v Berlíně. Ty letošní byly o to důležitější, že v případě neúspěchu stran vládní koalice – křesťanské unie (CDU/CSU) a sociální demokracie (SPD) – se čekaly i personální změny v nejvyšších patrech německé politiky.

A to se stalo. Kancléřka Angela Merkelová oznámila, že v roce 2018 odstoupí z postu předsedkyně CDU a po ukončení kancléřského období v roce 2021 nebude znovu kandidovat. Své rozhodnutí sdělila nejprve předsednictvu CDU, na tiskové konferenci pak upřesnila, že se tak rozhodla již na začátku léta, ale s veřejným oznámením počkala.

Nastává tedy konec éry Merkelové, jejž očekávali nespokojení voliči, její straničtí konkurenti i mnoho zahraničních a německých komentátorů. Problémy, s nimiž se však bude její nástupkyně v postu předsedkyně CDU Annegret Kramp-Karrenbauerová v Německu a v Evropě potýkat, jsou natolik velké, že mnozí kritici Merkelové budou možná vzpomínat na klidnou dobu, kdy řešila potíže jejich neřešením.

Bavorsko

Bavorsko patří s Bádenskem-Württemberskem a Hesenskem k prosperujícím spolkovým zemím na jihu Německa, dlouho však bylo agrární oblastí zaostávající za průmyslovými centry v Porúří. Ještě v roce 1960 patřilo mezi ekonomicky nejslabší spolkové země, které dostávaly finanční podporu.

Po druhé světové válce se počet bavorských obyvatel zvýšil o 2,2 milionu uprchlíků především z východní Evropy, což byl nárůst o 30 procent. Velká část z nich byli sudetští Němci, kteří se stali vedle Bavorů, Franků a Švábů takzvaným čtvrtým bavorským kmenem. Nevýhodou bylo, že se Bavorsko ocitlo na okraji západního společenství a v sousedství železné opony.

Po pádu berlínské zdi v roce 1989 se Bavorsko posunulo ze západní periferie do středu globalizované evropské ekonomiky, přestalo být příjemcem finanční podpory a stalo se plátcem. Dnes je bavorský hrubý domácí produkt 45 800 eur na obyvatele a značně převyšuje německý průměr 39 500 eur.

Rozšíření sovětské sféry vlivu a izolace Berlína ale vedly k přesunu firem z východní části Německa do západní a do Bavorska, například Siemensu či Osramu. V poválečných letech se zlepšily i díky ropovodům od Středozemního moře do Ingolstadtu dodávky plynu a ropy. Bavorská ekonomika zesílila a specializovala se na technologie.

V devadesátých letech 20. století se spojení křesťanských hodnot, regionálního patriotismu reprezentovaného křesťansko-sociální stranou CSU a na technologie zaměřené ekonomiky začalo označovat Laptop und Lederhose. Bavorská vláda, v níž měla dlouho CSU absolutní většinu, se snažila být ekonomicky aktivní a neomezovala se jen na stanovování podmínek, ale přímo do ekonomiky zasahovala.

Po pádu berlínské zdi v roce 1989 se Bavorsko posunulo ze západní periferie do středu globalizované evropské ekonomiky, přestalo být příjemcem finanční podpory a stalo se plátcem. Dnes je bavorský hrubý domácí produkt 45 800 eur na obyvatele a značně převyšuje německý průměr 39 500 eur.

Hesensko

Ekonomický úspěch Bavorska vyvolal vnitřní německou migraci, díky níž počet jeho obyvatel neustále roste – z necelých jedenácti milionů v roce 1987 na 13 milionů v roce 2018. Od roku 2004 se přistěhovalo do Bavorska, především do velkých měst, 1,6 milionu obyvatel z jiných částí Německa. Motivují je pracovní možnosti, nikoliv bavorské tradice, což se projevuje u volebních uren – v roce 2003 získala CSU 60,7 procenta, letos jen 37,2 procenta hlasů.

Města jsou v důsledku změny obyvatel politicky různorodější a většina voličů CSU dnes žije na venkově. Navíc zaniká tradiční skupina voličů CSU, sudetští Němci. Většina z nich volila CSU, ale i těm, co přišli po druhé světové válce jako dospívající, je dnes přes 80 let a jejich děti volí podle vlastních preferencí. Bavoři se posunují od katolického voliče CSU k urbánnímu, politicky a nábožensky liberálnějšímu, který dává přednost svému zájmu před bavorskou tradicí.

Podobná situace jako v Bavorsku je v Hesensku, kde se také mění struktura obyvatelstva. Mladí odcházejí do měst a venkov se vylidňuje. S vládní koalicí křesťansko-demokratické CDU a Zelených v čele s Volkerem Bouffierem byla sice většina obyvatel spokojená, ale na volebním výsledku se to neprojevilo.

Podobná situace je v Hesensku, kde se také mění struktura obyvatelstva. Mladí odcházejí do měst a venkov se vylidňuje. S vládní koalicí křesťansko-demokratické CDU a Zelených v čele s Volkerem Bouffierem byla sice většina obyvatel spokojená, ale na volebním výsledku se to neprojevilo. CDU ztratila více než jedenáct procent a získala jen 27 procent hlasů. Zelení posílili o 8,7 procenta a s 19,8 procenty dostali stejně hlasů jako SPD.

Migrace patřila k hlavním tématům voleb, ale na venkově, který ovládá spíše CDU, za ni dostávala hlasy především Alternativa pro Německo (AfD). Ve městech se pak Zelení etablovali jako středová strana, její voliči patří k vyšší střední třídě, migranty nepovažují za konkurenci a otevřené hranice pro ně nejsou problém.

K ukotvení Zelených v politickém středu přispělo ukončení střetu mezi frakcemi fundamentalistů (fundis) a pragmatiků (realos), přičemž liberální postoje více odpovídají městským voličům. Navíc se Zeleným daří dávat do souladu ekologické představy s víkendovými výlety do Londýna, obrovskými terénními auty a drahými biopotravinami.

Normální spolková země

Ve výsledcích voleb v Bavorsku a Hesensku se odráží změna struktury obyvatel, nespokojenost s politikou a slábnoucí vazby k tradičním politickým stranám. V Bavorsku mohly volby pro CSU skončit ještě hůře. Týden před volbami totiž polovina voličů nevěděla, komu dá hlas, a třetina se rozhodovala až na poslední chvíli. CSU zachránily korespondenční hlasy věrných stoupenců.

Ztráta absolutní většiny CSU a vstup šesti politických stran do bavorského parlamentu, z nichž čtyři získaly více než deset procent hlasů, ukazuje, nakolik se Bavorsko změnilo. Svobodný stát Bavorsko ztrácí jedinečnost a stále více se stává normální spolkovou zemí

Ztráta absolutní většiny CSU a vstup šesti politických stran do bavorského parlamentu, z nichž čtyři získaly více než deset procent hlasů, ukazuje, nakolik se Bavorsko změnilo. Svobodný stát Bavorsko ztrácí jedinečnost a stále více se stává normální spolkovou zemí. Dokazuje to i více než desetiprocentní ztráta SPD, jež přes 200 tisíc voličů odevzdala Zeleným, a nástup AfD, která získala více než deset procent a je silná především v oblasti Bavorského lesa u hranic s Českou republikou.

Dalším důvodem špatného výsledku CSU byl zemský premiér Markus Söder. Role zemského otce (Landesvater) nebo matky (Landesmutter) je důležitá i proto, že zosobňuje pocit, že Bavorsko je v dobrých rukou. Söder, který je v postu od letošního března, to však zatím neukázal – 71 procent bavorských obyvatel si sice myslí, že má schopnosti vládnout, ale každý druhý ho považuje za nepoctivého, nedůvěryhodného a nesympatického.

Propad CDU i CSU

CSU vytvořila vládu se stranou Svobodných voličů (Freie Wähler), kteří dostali tři ministerská křesla. Názorově jsou blízko CSU, ale prosazují pragmatická řešení především lokálních problémů, například nesouhlasí s třetí startovací dráhou mnichovského letiště nebo jsou proti poplatkům na univerzitách.

Propad CDU i CSU vyvolal hlasy k obnově a personálním změnám, což se projevilo odchodem Merkelové. S malým zpožděním dospěl i Horst Seehofer k závěru, že nastal čas uvolnit místo mladším, a 19. ledna příštího roku odstoupí z postu předsedy CSU.

V Hesensku získaly CDU a SPD nejméně hlasů za uplynulá desetiletí a volební analýzy naznačují, že pro některé skupiny obyvatel nejsou relevantní politickou silou. Obě jsou především stranami starších lidí – od voličů nad 60 let obdržely nejvíce hlasů, CDU 35 a SPD 27 procent. Voličů pod 30 let CDU oslovila necelou pětinu a SPD od nich dostala nejnižší počet hlasů.

Zelení naopak získali od nejmladších 25 procent hlasů a nejméně od skupiny nad 60 let. Alternativa pro Německo bodovala především u voličů mezi 30 a 59 lety a nyní je zastoupena ve všech 16 zemských parlamentech. Výsledek voleb sice umožňuje pokračovat v dosavadní koalici CDU se Zelenými, ale Zelení mají výhodnější pozici.

Hesenské CDU nepomohla ani účast Merkelové ve volební kampani. V Bavorsku vsadila CSU na rakouského kancléře Sebastiana Kurze, ale ani jedné spolkové zemi tyto osobnosti úspěch nepřinesly. Propad CDU i CSU vyvolal hlasy k obnově a personálním změnám, což se projevilo odchodem Merkelové. S malým zpožděním dospěl i Horst Seehofer k závěru, že nastal čas uvolnit místo mladším, a 19. ledna příštího roku odstoupí z postu předsedy CSU.

Konzervativnější katolička

Kandidaturu oblíbeného místopředsedy CSU Manfreda Webera zažehnalo jeho ujištění, že se nadále bude věnovat evropské politice a kandidovat na předsedu Evropské komise. Söder se mu odvděčil podporou, a protože zatím nemá žádného protikandidáta, téměř určitě bude zvolen šéfem CSU.

Mnohem zajímavější je situace v CDU, která si na začátku prosince zvolila novou předsedkyní Annegret Kramp-Karrenbauerovou, přičemž se objevili tři odlišní kandidáti schopní stranu vést a oslovující její různé části. Angela Merkelová v podstatě udusila vnitrostranickou diskusi, a proto byli tři kandidáti skutečným oživením.

V otázkách manželství a rodiny je katolička Annegret Kramp-Karrenbauerová ze západního Německa konzervativnější než východoněmecká protestantka Merkelová. To jí sice zajišťuje podporu křesťanských kruhů CDU, ale nestačí k přesvědčení části strany, jež chce změnu, že je víc než kopií Merkelové.

První kandidátka Annegret Kramp-Karrenbauerová, jejíž dlouhé jméno se kvůli zjednodušení zkracuje na AKK, byla do února 2018 ministerskou předsedkyní Sárska, než ji Merkelová povolala do Berlína, kde se stala generální tajemnicí CDU. Od té doby bylo zřejmé, že je favoritkou Merkelové v čele strany.

Také Merkelová začala cestu na vrchol z postu generální tajemnice CDU a AKK je stejně pragmatická, racionální a věcná a její jednání postrádá dramatičnost. Rozhodnost a schopnost efektivně jednat ukázala v Sársku, když rozpustila jamajskou koalici (CDU, Zelení a FDP), čímž si v roce 2012 vynutila nové volby. V nich CDU zvítězila a s SPD se dohodla na velké koalici pod vedením Kramp-Karrenbauerové, což zopakovala v roce 2017.

V otázkách manželství a rodiny je katolička ze západního Německa konzervativnější než východoněmecká protestantka Merkelová. To jí sice zajišťuje podporu křesťanských kruhů CDU, ale nestačí k přesvědčení části strany, jež chce změnu, že je víc než kopií Merkelové.

Friedrich Merz

Druhým kandidátem byl Jens Spahn, který se začal zviditelňovat kritikou Merkelové dlouho před tím, než se to stalo trendem v CDU. Sympatie konzervativní části strany získal především kritikou migrační politiky kancléřky. Hlavní překážkou jeho zvolení byl věk, pouze 38 let. Ani jeho kritici mu neupírají kancléřský gen, ale jeho nástup do čela strany přišel brzy. Spahnův kariérní postup byl rychlý a zatím v postu ministra zdravotnictví neukázal, že má navíc a je schopný oslovit i střed CDU.

Friedrich Merz je na rozdíl od Merkelové, která posunula stranu do středu, konzervativec, v 62 letech není žádným politickým nováčkem, a proto se před oznámením své kandidatury setkával s vrcholnými politiky a úředníky v Německu i v Bruselu, aby si zajistil podporu. Jeho kandidaturu přijala nejen CDU, ale i veřejnost v podstatě pozitivně, což mu přineslo i vyšší pozornost

Třetím kandidátem byl Friedrich Merz, který v roce 2002 prohrál s Merkelovou souboj o vedení parlamentního klubu CDU/CSU. V roce 2009 se stáhl z politiky a pracoval jako právník a lobbista v soukromé sféře. K jeho výhodám patří kontakty v ekonomice, a to, že díky absenci v politice se neúčastnil bojů konkurenčních částí strany, a proto je přijatelný pro liberální i konzervativní frakci.

Merz je na rozdíl od Merkelové, která posunula stranu do středu, konzervativec, v 62 letech není žádným politickým nováčkem, a proto se před oznámením své kandidatury setkával s vrcholnými politiky a úředníky v Německu i v Bruselu, aby si zajistil podporu. Jeho kandidaturu přijala nejen CDU, ale i veřejnost v podstatě pozitivně, což mu přineslo i vyšší pozornost. Ta se ale obrátila proti němu, když v rozhovoru pro deník Bild řekl, že vydělává okolo milionu eur ročně hrubého a považuje se za střední třídu.

Volba nového předsedy CDU skončila těsně, Kramp-Karrenbauerová získala ve druhém kole 51,75 procent hlasů, čímž porazila Merze. Kontinuitu s Merkelovou představuje její klid a věcnost, ale problémem zůstává nespokojenost s konzervativním profilem CDU, který si přála obnovit těsně poražená část strany.

Vlastní zájmy a moralizování

Na novou předsedkyni CDU a potenciální kandidátku na post kancléřky čekají neklidné časy. Německo sice deset let ekonomicky prosperuje a klesá nezaměstnanost, ale Němci jsou s politikou nespokojení, což ukazují u volebních uren. Odchodem Merkelové končí nejen jedna éra, ale i historický cyklus. Po dvou světových válkách, nacistické a komunistické diktatuře, ekonomických krizích, rozdělení na dva státy a odchodu Britů z Evropské unie, je dnes Německo opět hlavní mocností v Evropě.

Nebezpečí pro Evropu a Německo představuje kombinace prosazování vlastních zájmů a moralizování. Zatím není pochyb, že Německo je solidním partnerem v EU a NATO, ale to neznamená, že Berlín nemá ambice i směrem na východ.

Nebezpečí pro Evropu a Německo představuje kombinace prosazování vlastních zájmů a moralizování. Za krize eurozóny byly v Řecku prosazeny drastické úspory, které měly v podstatě zachránit pohledávky německých bank. Za migrační krize pak byly otevřeny hranice, což ohrozilo bezpečnost v Německu, zhoršilo vztahy s ostatními členskými zeměmi EU a přispělo k brexitu.

Zatím není pochyb, že Německo je solidním partnerem v EU a NATO, ale to neznamená, že Berlín nemá ambice i směrem na východ.Bývalý kancléř Gerhard Schröder (SPD), který pracuje pro ruský Gazprom, v rozhovoru pro agenturu Reuters prohlásil, že Německo by mělo odmítnout, aby s ním USA jednaly jako s obsazenou zemí. A navrhl sblížení s Čínou, čímž se spojí ti, jichž se dotýkají konflikty vyvolané USA.

Petr Pietraš
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.