Z důvodové zprávy se zdá, že jedním z hlavních záměrů novely zákona o elektronických komunikacích, kterou nedávno schválila Poslanecká sněmovna, je zvýšení ochrany spotřebitele. Stejně jako u směrnic Evropské unie, které byly její předlohou. V některých bodech tomu tak v praxi zřejmě bude, u jiných mám silné pochybnosti.
Odhlédneme-li od 60 pozměňovacích návrhů, prošel vládní návrh novely sněmovnou poměrně snadno. Ve srovnání se samotným zákonem, k němuž si jich poslanci před šesti lety připravili o dvě stě víc, to není tak špatné. Bude-li tomu podobně i v Senátu, či zda budeme čelit kritice Evropské komise, záhy uvidíme. V každém případě by tato kritika byla oprávněná. Osmnáctiměsíční lhůta pro převedení směrnic EU do našeho právního řádu totiž uplynula letos na konci května.
Některé aspekty této na první pohled ryze technické normy mě vedou k obecnějšímu zamyšlení. Místo kompletního výčtu změn, které novela přináší, se zaměřím pouze na ty, jež považuji za zajímavé. Zmíním i změny, které bych za zajímavé považoval, pokud by je novela obsahovala.
Přenositelnost telefonních čísel
Nově bude jednoznačně zakotvena maximální doba, po kterou může být přerušena služba, pokud své telefonní číslo přenášíte od jednoho operátora k jinému. Považuji za správné, že nebyly vyslyšeny hlasy, které volaly po zakotvení celkové maximální doby přenesení – maximálně den. Málokdo touží změnit operátora okamžitě – ráno se probudit naštvaný na současného poskytovatele a večer usínat s konkurenční sítí na displeji telefonu.
Technicky je samozřejmě možné téměř vše, jen s určitými náklady, které by se však snadno mohly stát noční můrou. Pro většinu z nás je zásadní možnost změny, samozřejmě v rozumném čase a především bez technickych komplikací.
Maximální délka smlouvy
Nerozumím příliš důvodům, proč má komunitární právo nově ambici určovat maximální délku smlouvy, byť zatím jen v oblasti elektronických komunikací. Doufám jen, že nejde o obecnější trend. Českému zákonodárci nezbylo než tuto povinnost do zákona také vložit. Taková kazuistická úprava je však nadbytečným byrokratickým zásahem. Navíc komplikovaný text v sobě skrývá řadu potenciálních nejasností.
Všechny možnosti, kombinace a variace, které přináší praxe, stejně nemáme šanci postihnoutMám-li na novele hledat pozitiva, pak snad v tom, že svými skrytými významy zajistí příslušníkům právní profese další existenci. Již od dob římského práva, které je nikoli nadarmo na právnických fakultách zařazeno hned v prvním ročníku, platí, že obecná úprava je mnohem účinnější než detailní a konkrétní – kazuistická.
Má to jednoduchý důvod. Pokoušíme-li se co nejpřesněji formulačně postihnout pouze konkrétní jednání, zpravidla se zamotáme do detailů. Všechny možnosti, kombinace a variace, které přináší praxe, však stejně nemáme šanci postihnout…
Rozhodování sporů
Je škoda, že pravomoc k rozhodování sporů mezi operátorem a zákazníky zůstává nevyřešena, byť s příslibem budoucí úpravy. Dle důvodové zprávy můžeme očekávat změnu na základě výsledků „analýzy současného stavu problematiky“. (Tuto půvabnou ukázku úředního jazyka jsem si nevymyslel, je to skutečně citace.) Uvidíme!
Operátoři dluhy svých zákazníků neřeší žalobou k soudu, nýbrž návrhem na zahájení řízení k regulátorovi – Českému telekomunikačnímu úřaduJde přitom o problém trvající již řadu let. Operátoři dluhy svých zákazníků historicky neřeší žalobou k soudu, nýbrž návrhem na zahájení řízení k regulátorovi – Českému telekomunikačnímu úřadu (ČTÚ). Tak je tomu u dluhů za volání. Málokdo však pouze volá, objednáváme si i vyzváněcí melodie, loga, SMS jízdenky. O takových dlužných částkách však patrně – ani v tom nepanuje jednoznačný názor – musejí rozhodovat soudy, nikoli ČTÚ, byť jsou částky vyúčtovány na téže faktuře. Nejde totiž o telekomunikační služby.
Praktickým důsledkem je duplicitní zátěž státu dvěma paralelními řízeními o jednom dluhu, duplicitní zátěž dlužníka (o nákladech nemluvě) i operátora. Snad jediným, kdo může z dané situace těžit, jsou opět příslušníci právní profese. Přitom na přípravu řešení bylo dost času. Novela totiž do českého právního řádu zavádí text směrnic EU, které byly zveřejněné téměř před dvěma lety!
Předávání údajů policii
Další neřešenou oblastí zůstává předávání provozních a lokalizačních údajů policii. Byť v tom se příslušné resorty alespoň částečně „pochlapily“ a návrh novely je po půl roce od zveřejnění nálezu Ústavního soudu „již“ ve vládním připomínkovém řízení. Mimochodem, již dvakrát jsem na stránkách ČESKÉ POZICE psal, že jde o legislativně relativně jednoduchý text. Ačkoli jeho příprava trvala tak dlouho, výsledná podoba mi dává za pravdu: čítá všehovšudy 17 řádků!
Nová dělící linie...
Jak už tomu bývá, přidala se k textu směrnic bůhvíproč i spousta dalších, zajisté dobře míněných povinností, zákazů a jiných dobrých nápadů. Jedním z nich je návrh ještě víc rozdrobit rozhodovací praxi v oblasti ochrany spotřebitele. Část pravomocí dosud svěřených České obchodní inspekci (ČOI) nově přechází na ČTÚ.
Dělící linie tedy nově povede mezi službami (rozhoduje ČTÚ) a zbožím – telefony (rozhoduje ČOI). Nemusím se asi ptát, je-li zásadní rozdíl, když například podnikatel uvede klamavě bez DPH cenu služby či přístroje. Ani kdo je v případě nefunkčnosti schopen posoudit, zda jde o vadu přístroje, či vadně poskytnutou službu. Nehodlám ani opakovat již dvakrát zmiňovanou úvahu, která profese na takové komplikaci může vydělat…
A orgány EU bují a bují
Připadá mi laciné kritizovat neustále narůstající přebujelost různých orgánů a institucí EU. Neodpustím si však zmínku o Evropské agentuře pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) a sdružení BEREC, které text zákona nově uvádí. ENISA byla založena již v roce 2004 a umístěna do krásného prostředí řecké Kréty. V mezidobí určitě vyvíjela nějakou činnost naplňující její cíl – hladké fungování vnitřního trhu –, navzdory tomu si málokterý z odborníků, o laicích nemluvě, její existence povšiml.
Proto přišel návrh vytvořit BEREC. Opět s cílem podporovat vývoj vnitřního trhu. Při té příležitosti vyšlo najevo, že v oblasti informačních sítí a technologií již orgán existuje. Návrh na zřízení nového úřadu však byl příliš přitažlivý. Mimochodem, prakticky okamžitě naplnil veškerá svá pracovní místa a volná dnes neeviduje.
