Německý server Spiegel Online zveřejnilčlánek o anglickém studentovi Jonathanu Daveym, který pendluje mezi Londýnem a Gdaňskem, aby ušetřil. Spočítal si totiž, že lety s nízkonákladovými aerolinkami a ubytování v hostelech v Gdaňsku vyjdou o polovinu levněji než bydlení celý rok v Londýně – od pondělí do středy je na univerzitě v Londýně a dvě noci spí u známých, zbylých pět dní je v Gdaňsku a v zimě, mimo turistickou sezónu, má často pokoj jen pro sebe.
Bydlení se stalo v době globalizace klíčovým problémem a ve volbách patří k hlavním tématům. V Berlíně byl zmrazen růst nájmů na pět let a veřejně se diskutuje o vyvlastňování bytů. V Paříži je více než 40 tisíc bytů v nabídce Airbnb a běžný Francouz si bydlení v ní nemůže dovolit, čtvrti ztrácejí své typické rysy a život v nich se přizpůsobuje turismu. Střední třída se stěhuje na venkov a dojíždí za prací do měst a v důsledku návrhu francouzské vlády zdražit benzín vzniklo Hnutí žlutých vest.
Bydlení
Bydlení je dnes ve většině ekonomicky vyspělých zemí problémem, přičemž příčinou není ekonomická krize, ale růst cen kvůli globalizaci. Příchod domácích a zahraničních pracovních sil do ekonomických center zvyšuje poptávku po bydlení a možnost investovat do realitního trhu v zahraničí zase ceny nemovitostí. Podle studie OSN z loňského roku je situace dramatická v Kalifornii.
Bydlení je dnes ve většině ekonomicky vyspělých zemí problémem, přičemž příčinou není ekonomická krize, ale růst cen kvůli globalizaci. Internetová ekonomika sice nabízí nové pracovní příležitosti, ale za ty je třeba tvrdě zaplatit. |
Studie uvádí, že v San Francisku žije zhruba 8,5 tisíce bezdomovců, což je důsledkem úspěchu technologických firem ze Silicon Valley – jejich pracovníci mohou zaplatit průměrný nájem 3,5 tisíce dolarů za jednopokojový byt. Ti s nižšími příjmy, k nimž patří učitelé a zdravotnický personál, často bydlí v obytných vozech. Vyšší životní náklady ovlivňují i počet obyvatel Havaje – více lidí ji opouští, než se sem stěhuje.
Bydlení ovlivňuje rozhodnutí lidí a jejich mobilitu. V německých městech, jako je Mnichov, lze často slyšet, že odejít za prací nepřichází v úvahu, protože při eventuálním návratu by byl nájem dvojnásobný. Internetová ekonomika sice nabízí nové pracovní příležitosti, ale za ty je třeba tvrdě zaplatit.
Algoritmus a nejistota
K tomu stát se profesionálním youtuberem nebo influencerem často stačí být komunikativní, mít nápady a umět je prezentovat. Při dostatečném počtu followerů lze z příjmů z reklamy žít a dělat si, co chcete. Druhou stranou mince je stres z neustálé aktivity, každodenní produkce nových článků, odpovědí na otázky a z prakticky neomezené konkurence.
O honoráři rozhoduje tajný algoritmus, který je neustále aktualizován a kritéria pro doporučení videí lze jen odhadovat. Někdy upřednostňuje dlouhé příspěvky, jindy krátká videa, proto je jedinou konstantou nejistota. |
Každou minutu přibude na YouTube okolo 400 hodin videí a kdo chce vyniknout, je pod obrovským tlakem. Za tisíc kliků dostane autor dva až čtyři dolarů, přičemž tato částka neustále klesá. O honoráři rozhoduje tajný algoritmus. Do popředí se dostávají autoři, jejichž příspěvky mají velkou návštěvnost, jsou hodně lajkované, přičemž roli také hraje, jak dlouho se u nich klient zdrží.
Algoritmus je neustále aktualizován a kritéria pro doporučení videí lze jen odhadovat. Ani internetová hvězda, jako je švédský Youtuber Felix „PewDiePie“ Kjellberg, kterého sleduje více než 100 milionů fanoušků, neví, jak algoritmus funguje. Někdy upřednostňuje dlouhé příspěvky, jindy krátká videa, proto je jedinou konstantou nejistota. Být úspěšným youtuberem je dřina a psychické problémy nebo vyhoření nejsou navzdory většinou nízkému věku autorů neobvyklé.
Informační asymetrie
Kdo je raději na zdravém vzduchu než u počítače a chce si sám organizovat pracovní den, může pracovat pro kurýrní službu, jako je Deliveroo nebo Foodora, které rozvážejí přes internet objednané jídlo. Obě tvrdí, že nabízejí svým spolupracovníkům na kolech, podobně jako Uber, velkou autonomii.
Hodnocení je neustále upravované, proto ani ti nejlepší si nemohou být jistí, že zůstane stejné. Informační asymetrie vytváří tlak a díky kontrole jsou kurýři v neustálém stresu. |
Komunikačním prostředkem je aplikace – u Deliveroo Rider-App, u Foodory Road-Runner-App –, jež nabízí spolupracovníkům zakázky, na kterých je napsané, kde lze objednané jídlo vyzvednout. Až kurýr zakázku přijme, dozví se adresu dodání, a je-li zákazník za rohem nebo na druhé straně města. Do aplikace je třeba zadávat všechny relevantní informace – od příjezdu do restaurace přes obdržení objednávky a odjezd z restaurace až po převzetí zákazníkem.
Systém má všechny informace o svých spolupracovnících, ale kurýři jsou informování jen o nejnutnějších věcech. Navíc jsou hodnoceni a ti, kteří se dostanou do první skupiny, si mohou vybrat dny a čas, kdy chtějí pracovat, ale druhá a třetí skupina jen z neobsazených termínů. Hodnocení je neustále upravované, proto ani ti nejlepší si nemohou být jistí, že zůstane stejné. Informační asymetrie vytváří tlak a díky kontrole jsou kurýři v neustálém stresu.
Daný informační segment
Důsledkem stresu a nejistoty je, že lidé hledají vysvětlení. Na tom se nic nemění ani v digitální ekonomice a jednou z možností, jak pochopit současný svět, jsou konspirační teorie. Internet jich nabízí nepřeberné množství a nespokojenost produkuje dostatek klientů. Podle studie společnosti Shell z letošního roku zaměřené na mládež mezi 12 a 27 lety v Německu je 53 procent z nich přesvědčeno, že vláda jim něco tají.
U konspiračních teorií nejde v první řadě o fakta. Fake news jsou sice všudypřítomné, ale omezují se jen na daný informační segment, který potvrzuje vlastní nebo opačnou identitu. |
Nedůvěra k elitám tedy není jen záležitostí staršího méně vzdělaného bílého muže, ale nejmladších generací – ne všichni mladí mají stejné ideály jako švédská aktivistka Greta Thunbergová. U konspiračních teorií nejde v první řadě o fakta. Fake news jsou sice všudypřítomné, ale omezují se jen na daný informační segment, který potvrzuje vlastní nebo opačnou identitu. Příkladem jsou obvinění, že je někdo pravicový populista nebo nepoučitelný komunista.
Informace, že včera zasáhly většinu země bouřky, zpochybňované nebývají. Konspirační teorie jednak potvrzuje vlastní názor, jednak je signálem loajality pro ostatní se stejnými názory – pravda se podřizuje příslušnosti k dané skupině. Internet umožňuje najít stejně smýšlející a zůstat ve své informační bublině.
Začátek a konec
Podle amerických politologů Nancy Rosenblumové a Russella Muirheada se v době internetu konspirační teorie změnila a v knize A Lot of People Are Saying: The New Conspiracism and the Assault on Democracy (Mnoho lidí říká. Nový konspirační způsob a útok na demokracii) ukazují, jakým způsobem. Tradiční konspirační teorie se snaží uchopit komplikované a často nepochopitelné jevy zjednodušeně – hybatelem je temná síla v zákulisí –, osvětluje údajně skutečné příčiny a nabízí alternativní vysvětlení.
Nezaplatitelné nájmy, nedůstojné pracovní podmínky a útěk ke konspiračním teoriím jsou začátek, na konci pak barikády a mrtví jako například v Chile. Jeho vláda ale odmítá nespokojenost obyvatel považovat za společenskou krizi a namísto toho tvrdí, že struktura organizace demonstrantů je známá ze světa zločinu a že země je ve válce. |
Novinkou v digitální době je konspirace bez teorie, v níž nejsou podstatné alternativní důkazy a důvody, ale sugestivní tvrzení nebo otázka. Standardním úvodem jsou formulace, jako je „není žádným tajemstvím, že…“ nebo „snad je ještě dovoleno se zeptat…“, které něco tvrdí a současně zbavují povinnosti to doložit. Nenabízejí tedy v první řadě alternativní vysvětlení nebo teorii, ale nedůvěru, delegitimizaci demokratických institucí, médií, univerzit nebo politického soupeře.
V interviewu pro americkou televizní stanici Fox News prezentoval francouzský komentátor Philippe Karsenty konspiraci bez teorie – nepochyboval, že oheň v katedrále Notre-Dame byl založen úmyslně, a až bude po všem, uslyšíme politicky korektní vysvětlení, že to byla pravděpodobně tragická nehoda. Globalizace funguje, nikoli však pro všechny stejně. Počet těch, kteří se ve vyspělých ekonomikách cítí obětí nespravedlivého a asociálního systému, roste.
Příjmová nerovnost se neustále zvětšuje stejně jako životní náklady a odstup od ekonomicky zajištěných elit. Nezaplatitelné nájmy, nedůstojné pracovní podmínky a útěk ke konspiračním teoriím jsou začátek, na konci pak barikády a mrtví jako například v Chile, jež bývá označované za příklad privatizace, deregulace a stability. Chilská vláda ale odmítá nespokojenost obyvatel považovat za společenskou krizi a namísto toho tvrdí, že struktura organizace demonstrantů je známá ze světa zločinu a že země je ve válce.