Lidovky.cz

Nové pásové obrněnce pro armádu plavat umět nemusejí

  15:59
Česká armáda ukončila několikatýdenní intenzivní testování pěti typů moderních bojových pásových vozidel. V příštích letech mají nahradit dosluhující zastaralá BVP neboli „bévépéčka“.

Bojové vozidlo BVP. foto: www.acr.army.cz

Současná bojová vozidla pěchoty BVP-2 v české armádě jsou beznadějně zastaralá, blíží se konci životnosti a nejsou spolehlivá. Existují sice programy modernizace a některé velmi zajímavé, ale bylo by třeba vozidlo kompletně přepracovat. Podle expertů by prakticky zůstal jen spodek korby a pásy. Proto je i z finančního hlediska výhodnější pořídit si obrněnce nové.

Ve staré Bílé knize o obraně se zvažovala možnost, že by se armáda pásových pěchotních obrněnců úplně vzdala a používala jen osmikolové Pandury. Z moderních konfliktů však vyplývá, že armády potřebuje obě kategorie. V krizích, bojích ve městech i asymetrických konfliktech se ukázalo, že pásové bojové vozidlo pěchoty je životaschopným kompromisem mezi mobilitou, ochranou a palebnou silou.

Teritoriální obrana

Kolová vozidla bývají na silnici rychlejší, mají delší dosah a jsou lehčí, takže se snadněji přepravují vzduchem, jenže nemohou být stejně dobře chráněná. Pásová vozidla jsou těžší a pomalejší, ale umějí si mnohem lépe poradit v těžkém terénu a bývají podstatně odolnější. Všeobecně pak platí, že lehčí útvary pro expediční mise mají mít kolová vozidla, jako je Pandur, zatímco těžší síly pro teritoriální obranu potřebují tanky a střední pásové obrněnce.

Lehčí útvary pro expediční mise mají mít kolová vozidla, jako je Pandur, zatímco těžší síly pro teritoriální obranu potřebují tanky a střední pásové obrněnce. Hranická „sedmička“ bude hlavní jednotkou, která nové obrněnce dostane.

Starých BVP neboli „bévépéček“ slouží u různých útvarů armády celkem zhruba čtyři stovky. Především je jimi vyzbrojena jedna ze dvou brigád, které tvoří páteř pozemních sil. Zatímco 4. brigáda rychlého nasazení ze Žatce platí za bleskově nasaditelnou, chceme-li expediční, a jsou pro ni určeny Pandury, moravskou 7. mechanizovanou brigádu z Hranic lze považovat za „těžkou kavalerii“ vyzbrojenou tanky a pásovými bojovými vozidly pěchoty. Mimochodem, těch starých u ní slouží 120 kusů.

A právě hranická „sedmička“ bude hlavní jednotkou, která nové obrněnce dostane. „Ta technika musí odejít. Je z roku 1982 až 1984, má slabou balistickou ochranu, slabou výzbroj i komunikační a přenosové prostředí,“ konstatoval náčelník generálního štábu Josef Bečvář. Nových pásových obrněnců chce armáda koupit zatím minimálně 210. Starých BVP se ale armáda ještě nezbaví. Projdou nezbytnou údržbou a generální štáb s nimi počítá například pro aktivní zálohy nebo mobilizační jednotky.

Koncem roku jasno

Důkladné testování bojových vozidel začalo 5. června a skončilo 14. července. „Armáda to dělá velmi pečlivě, jde o škálu parametrů, váhu, brodivost, rozměry, nakládání materiálu,“ uvedl Bečvář. Po podrobném testování pak na konci srpna předloží vojáci své závěry ministru obrany. Bečvář ani další z vojenských představitelů zatím nechtějí komentovat, které z testovaných vozidel se jeví nejlepší. „Nelze říci, který typ se jeví nejlépe. Ta vozidla jsou parametry velmi podobná,“ řekl pouze Bečvář.

Po podrobném testování a konci srpna předloží vojáci své závěry ministru obrany. Koncem roku už chce mít obrana jasno, který z pěti nabízených strojů je pro armádu nejvhodnější.

Koncem roku už chce mít obrana jasno, který z pěti nabízených strojů je pro armádu nejvhodnější. „Mohli bychom se dostat do akviziční fáze už na podzim, uvidíme, jak to bude s volbami, ale nová vláda to bude mít připravené,“ konstatoval náměstek ministra obrany Daniel Koštoval. Smlouvu na dodávku minimálně 210 kusů ministerstvo hodlá podepsat příští rok, aby v roce 2020 mohly začít dodávky prvních kusů.

Dostane je nejdříve výcviková základna ve Vyškově. Pak se podle Bečváře začne s přezbrojováním 7. mechanizované brigády. Všech 210 kusů by měla armáda dostat v letech 2020 až 2024. „V té době tedy budeme potřebovat adekvátní rozpočtové prostředky. Hovoříme o projektu za zhruba 50 miliard,“ řekl Koštoval s tím, že cena bude hrát zásadní roli.

Favorité

Na Libavé armáda nakonec zkoušela obrněnce čtyř výrobců, i když jich původně bylo k předvedení pozváno šest. Mezi favority patří švédsko-britské vozidlo CV90 (v modifikacích s osádkovou a bezosádkovou věží) od firmy BAE Systems a také ASCOD od španělsko-rakouského konsorcia, které spadá do korporace General Dynamics European Land Systems. Ta spolupracuje s domácí zbrojařskou skupinou Czechoslovak Group, BAE zase vsadila na spolupráci se státním podnikem VOP CZ.

Mezi favority patří švédsko-britské vozidlo CV90 od firmy BAE Systems a také ASCOD od španělsko-rakouského konsorcia, které spadá do korporace General Dynamics European Land Systems

Kromě těchto dvou vojáci zkoušejí dva německé stroje. Obrněnec Puma od konsorcia PSM a také Lynx KF31 od společnosti Rheinmetall. Německá Puma patří technologicky k absolutní špičce, platí to i o její ceně. Na vývoji se podílel Bundeswehr a zbrojní konsorcium PSM vytvořilo technologii přímo podle přání zákazníka. Cena jednoho obrněnce se ale pohybuje zhruba kolem čtvrt miliardy korun, což je přibližně o 100 milionů více než u CV90.

Oproti tomu druhý německý zástupce Lynx je výrazně levnější, ale není dosud zaveden nikde ve službě. A česká armáda by chtěla už osvědčený stroj. Obrněnce ASCOD slouží v rakouských a španělských ozbrojených silách, CV90 v sedmi zemích Evropy.

Na testování chyběli dva původně oslovení výrobci – italské Iveco a izraelský podnik IMI. Ve výběru se také neobjeví obrněnec Wolfdog od českého výrobce Zetor Engineering, dceřiné firmy tradičního domácího výrobce traktorů. Na bezpečnostním veletrhu IDET v Brně před pár týdny přitom představil modely tří variant obrněnce.

Podle náměstka Koštovala není výběr zatím definitivně uzavřen. Upozornil však, že poskytnutí vozidel k testování je velmi důležité. „Není to uzavřená množina, ale všichni vědí, že chceme vozidla fyzicky vidět, otestovat je a potvrdit deklarovaná data,“ dodal Koštoval.

Nejen základní verze

Kritici tvrdí, že 50 miliard za 210 bojových vozidel je obrovská částka. V ceně ale není jen samotné vozidlo. Pouhé mechanické podělení celkové částky počtem vozidel nedává nákupní cenu jednoho. Kromě základní verze obrněnců chce armáda totiž až šest speciálních modifikací – od průzkumného a velitelského přes ženijní a vyprošťovací až po sanitní a minometné.

Kromě základní verze obrněnců chce armáda až šest speciálních modifikací – od průzkumného a velitelského přes ženijní a vyprošťovací až po sanitní a minometné

Tyto verze jsou dražší kvůli elektronice a dalším systémům. Kontrakt navíc pokrývá celý životní cyklus, tedy nejen nákup, ale i údržbu, opravy, dodávky náhradních dílů či různých podpůrných zařízení, školení personálu. Jinak řečeno, armáda nekoupí „jen“ 210 vozidel, ale k nim i prakticky vše pro jejich provoz na celou dobu, kdy je bude používat.

Reálná cena moderního pásového obrněnce, tedy jen „skořápky“ bez servisu, dílů, výzbroje a vybavení, se pohybuje v řádu jednotek milionů dolarů za kus. Extrém je německá Puma, jež přijde asi na sedm milionů dolarů (zhruba 160 milionů korun) – zdaleka nejdražší bojové vozidlo pěchoty na světě zejména proto, že jde o technicky „luxusní“ typ. Původně rakousko-španělský ASCOD, který prodává americká firma General Dynamics, přijde na méně než tři miliony dolarů (asi 69 milionů korun) za kus, což však platí pro starší verze, současné budou zřejmě dražší.

Pro švédsko-britský CV90 se uvádějí podle varianty částky mezi třemi a pěti miliony dolarů za kus (69 až 115 milionů korun). Vezmeme-li průměr čtyři miliony dolarů neboli 92 milionů korun a znásobíme počtem 210 kusů, vychází přibližně 20 miliard korun. Základní konstrukce vozidel bez speciální výbavy tedy představuje méně než polovinu celé částky, kterou ministerstvo obrany na kontrakt vyčlenilo.

Moderní pásoví obrněnci.

Jiná situace

Ve střípcích zadávacích parametrů, které armáda na nové pásové obrněnce má, se naštěstí neobjevuje kontroverzní podmínka, že by měly umět také „plavat“. Brodit ano, ale plavat ne. Požadavek na schopnost plavat byl totiž před lety jedním z důvodů značného prodražení kolových obrněnců Pandur. Zatímco u polské armády byla „obojživelnost“ při nákupu podobných obrněnců Rosomak pochopitelná, česká armáda je podle odborníků v naprosto jiné situaci.

Zatímco u polské armády byla „obojživelnost“ při nákupu podobných obrněnců Rosomak pochopitelná, česká armáda je podle odborníků v naprosto jiné situaci

„Češi se sice v Chorvatsku leckdy chovají jako doma, ale pořád to vlastní moře nemáme. Pandury jsme nasadili v Afghánistánu, ale ani tam moc moří, řek či rybníků není,“ konstatoval vojenský expert Lukáš Visingr. A pokud by přece jen měly být použité ve střední Evropě, česká armáda se podle něho může spolehnout na vlastní vynikající ženijní síly, které se o překonání vodních toků a ploch postarají.

U nových pásových obrněnců se plavání naštěstí nežádá – ostatně, naprostá většina skutečně moderních vozidel to neumí, a ani umět nemůže. Jsou zkrátka moc těžká, často váží více než 30 tun a udělat takové vozidlo plovoucí je skoro vyloučené. A nemá cenu je dělat lehčí, protože tím by se ztratila jeho hlavní výhoda – vyšší odolnost díky těžšímu pancíři.

Ostatně i Pandury po namontování přídavného pancíře svou schopnost plavby „kupodivu“ ztrácejí. „Kdybyste se zeptali vojáků, jestli by chtěli raději sedět ve vozidle schopném plavby, nebo ve vozidle s nějakými deseti tunami pancíře navíc, nemám žádné pochybnosti o jednoznačném výsledku takové ankety,“ dodal Visingr.

Vybíráme ze špičkových obrněnců

Testování pásových obrněnců ukázalo, že si armáda bude vybírat z dnešní technologické špičky, říká v rozhovoru vojenský expert Lukáš Visingr.

ČESKÁ POZICE: Jsou typy vozidel, které armáda testovala, odpovídající?

VISINGR: Ano, máme takřka souhrn dnešní špičkové nabídky. Mezi technologicky nejvyspělejší patří Puma, jenže ta bude pro nás asi cenově nedostupná. Druhé německé vozidlo Lynx KF31 je levnější a asi i poměrně kvalitní, ale zatím není zavedeno ve službě a armáda by chtěla něco se zkušenostmi z reálného provozu.

Favority jsou tedy CV90 a ASCOD, jež zřejmě nabízejí nejlepší poměr výkon/cena, oba mají i rozsáhlé zkušenosti ze služby v evropských armádách a oba výrobci už si zajistili i dobré zázemí v českém zbrojním průmyslu. Myslím, že vítěz vzejde z této dvojice.

ČESKÁ POZICE: Jaké nároky by měla nová bojová vozidla pěchoty pro českou armádu splňovat?

VISINGR: U soudobých obrněnců je požadavkem číslo jedna ochrana osádky a převážených pěšáků, jichž se do vozidla má vejít šest, nouzově i osm. Osádka čítá tři muže – velitel, střelec, řidič –, takže těchto celkem devět až jedenáct mužů je třeba maximálně ochránit. Takové vozidlo musí mít kvalitní vrstvený pancíř, bloky přídavného pancíře, dynamickou – explozivní – ochranu a ještě komplety aktivní ochrany, které odklánějí nebo sestřelují přilétající rakety.

Také je třeba perfektní součinnost s ostatní technikou, což znamená především moderní komunikační vybavení pro efektivní spojení a velení za všech podmínek. S tím souvisí i fakt, že se vozidlo musí umět pohybovat v těžkém terénu, aby mohlo držet krok s tanky.

ČESKÁ POZICE: Vzhledem k dnešním trendům je stejně důležitá i výzbroj.

VISINGR: Armáda požaduje kanon ráže minimálně 30 milimetrů. Dosud je sice 30 milimetrů nejobvyklejší ráže rychlopalných kanonů a takové zbraně mají i naše Pandury, ale současný trend jednoznačně směřuje výš. Těch 30 milimetrů je z hlediska účinnosti absolutní minimum a třeba řada uživatelů CV90 už na nich má kanony kalibru 35 nebo 40 milimetrů, americká společnost Bushmaster nabízí kanon ráže 50 milimetrů a Rusové budou na svá nová pěchotní vozidla montovat dokonce 57milimetrové kanony.

Větší ráže znamená větší průraznost pancíře, když se střílí průbojnou municí, a také větší střepinový účinek, pokud se pálí tříštivo-trhavými náboji proti „měkkým“ cílům. A to nejsou jen pěšáci nebo auta, ale dnes třeba i drony. Kromě kanonu by mělo vozidlo nést i protitankové řízené rakety. Tady je volba jasná, určitě izraelský systém Spike-LR, který patří k absolutní špičce a mají jej i Pandury.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.